Slavnostní ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU - poděkování a foto
Slavnostní ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU na Masarykově náměstí s programem a adventním jarmarkem se letos konalo v pátek 22. listopadu 2024...
První jména učitelů, kteří působili v Kojetíně známe až ze 17. století. První zmínka je o Tomáši Cholaviusovi z roku 1631, rektorovi kojetínské školy, který je uveden jako svědek na svatební smlouvě. Poté následují v roce 1651 rektor Joannes Wodnianský, v roce 1664 rektor a varhaník Matyáš Rogar, v roce 1674 varhaník a rektor Joannes Osvald.
Od počátku 18. století působila v Kojetíně téměř půl století kantorská rodina Veselých. V roce 1696 zde ještě působil Urban Wrabetz, ale již v roce 1711 rektor Petr Veselý (až do roku 1749), po něm v Kojetíně učil Josef Veselý, který učil kojetínské děti ještě za života svého otce, jako "učitelský mládenec". V zádušních registrech čteme: "Mládenci učitelskému za papír na cedulky velikonoční vyplaceno 12 kr., od spravení kostelního bubna 12 kr.". V roce 1741 dostal rektor ještě zaplaceno za účast na procesí do Dubu a ke sv. Trojici do Kroměříže.
Po kantorské rodině Veselých je v pramenech zmiňováno jméno Kuzník. Tomáš Kuzník známý svými hanáckými písničkami se narodil v roce 1716. Nebyl kojetínským rodákem, ale za svého dlouhého působení v Kojetíně poznal Hanáky dokonale. Však ve svých písních tepe hanácké nešvary a zlozvyky - pohodlnost, netečnost a nestřídmost. Kuzník zemřel 1. dubna 1786 na souchotě ve škole ve věku 70 let. Jeho manželka Helena ho přežila o 6 let, zemřela 29. února 1792 na faře ve věku 68 let.
Kuzníkovým "pomocníkem " byl Antonín Přibyl, který se narodil v roce 1756 v Bystřici pod Hostýnem. Tomu učarovala hezká Aninka - Kuzníkova dcera. Když v roce 1786 Kuzník zemřel, stal se Antonín Přibyl učitelem a Aninka paní učitelovou.
Roku 1788 byla v Kojetíně zřízena druhá třída (jak někteří říkali druhá škola). Prvním učitelem a rektorem byl Antonín Přibyl, druhým Antonín Zuzka. (V přifařených Uhřičicích byl toho roku učitelem Matouš Hřebavka, v Křenovicích Franz Mauller.) Manželům Přibylovým se narodil syn Filip, ale mladá matka brzy umírá. Přibyl se žení znovu za Kateřinu rozenou Kousalovou z Kojetína, která mu přinesla věnem pole a stodolu v Drahách. Po Přibylovi zůstalo pět dětí (sedm jich zemřelo). Přibyl přečkal choleru, která v Kojetíně řádila v říjnu a listopadu 1831 a která připravila o život 250 lidí. Zemřel 4. srpna 1832 ve vlastním domku č. 82 ve věku 76 let na žloutenku.
V roce 1824 byl pomocníkem rektora učitelský mládenec Franz Pawlik. Ročně měl plat 50 zl. a stravu.
Druhý učitel Antonín Zuzka brzy odchází jinam a na jeho místo nastupuje Wendelín Procházka, který se narodil v roce 1768 a od roku 1793 bydlel se svou ženou Rozárkou v Kojetíně v bytě nad Kroměřížskou bránou. Procházka zemřel 19. dubna 1810 ve věku 42 let. Také měl pomocníka Ignáce Maturu, který později dostal místo v Pavlovicích.
V té době byl kojetínským farářem P. František Hanusík, před příchodem do Kojetína působil ve Vlčnově. Zemřel 1. ledna 1803 a zanechal po sobě nadaci pro pohořelé. Po tomto faráři lidumilovi je pojmenována v Kojetíně Hanusíkova ulice.
Od roku 1810 v Kojetíně působil Anton Steinmacher, který přišel z Holešova. Byl ustanoven jako druhý učitel a varhaník. V lednu 1833 se stal regenschorim.
Po Přibylovi nastoupil do školy jeho syn Franz Anton Přibyl, ten však svého otce dlouho nepřežil. Zemřel 12. května 1834 ve věku 32 let. Byl posledním z kantorské rodiny Přibylů. V roce 1832 jsou učitelskými pomocníky Josef Pavlík a Franz Kottek, který byl původně učitelským pomocníkem v Křenovicích u učitele Maullera. S jeho dcerou Josefinou měl vážnou známost. Až se stal samostatným učitelem v Kojetíně na svůj slib zapomněl. Josefina ho žalovala u magistrátu a žádala náhradu za šití, praní a opravu košil a tabák po celou dobu známosti. Dále žádala náhradu za obědy a vrácení peněz, které milenci půjčila na jarmark. Jak soudy dopadly bohužel nevíme. Franz Kottek v Kojetíně působil do roku 1838.
Roku 1846 umírá učitelský pomocník Josef Pavlík a po něm od roku 1847 nastupuje jako učitelský pomocník ve druhé třídě Jan Trpík, který v Kojetíně zůstává dlouhá léta. Zemřel na odpočinku v roce 1899. Do paměti občanů se zapsal jako "stařeček" Trpík.
Dne 10. prosince 1851 náhle zemřel Anton Steinmacher, který v Kojetíně učil celých 41 let. Zemřel ještě ve staré škole u Kroměřížské brány.
Po jeho smrti se škola přestěhovala do bývalého Englišova hostince na náměstí (č. 52), kde se učilo až do postavení nové školní budovy v roce 1888.
V roce 1850 byl učitelským pomocníkem František Němeček, který jako první psal úřední listiny česky a podepisoval se jako "podučitel". V roce 1855 byli "podučitelé" dva Alois Janeček, a Antonín Stuška. Oba dva žádali od radních zvýšení platu o 12 zl. na zaplacení nájemního bytu, než se pro ně upraví byt v nové školní budově. Stavba školy však trvala 33 let. Výsledkem však byla pěkná a účelná školní budova v provedení mladého stavitele Josefa Ryšavého.
Od 1. ledna 1874 do 10. září 1884 působil také ve staré školní budově František Slaměník. To již byla v Kojetíně obecná škola šestitřídní. Od 1. ledna 1885 správu školy vedl František Robenek, pozdější ředitel měšťanských škol v Kojetíně. Působil zde přes 40 let až do konce 1. světové války.