Jana Berdychová

Jana Berdychová (1909 - 2007)

učitelka, vědecká pracovnice

Do galerie významných osobností města Kojetína bezesporu také patří univ. prof. Dr. Jana Berdychová, rozená Dudíková.

Jana Berdychová se narodila v Kojetíně 17. února 1909. Jejím rodným domem je dům číslo 7 na dnešním Masarykově náměstí.

Narodila se v rodině rolníka a obchodníka Eduarda Dudíka. Rodina Dudíkova se výrazně zapsala nejen do dějin města, ale i Moravy, které dala vynikajícího historiografa P. Bedu Dudíka.

Po ukončení obecné a měšťanské školy v Kojetíně Jana Berdychová studovala na učitelském ústavu v Přerově a v Kroměříži, kde také učitelská studia ukončila. Po maturitě nastoupila jako výpomocná učitelka v Praze. Zde se také provdala za Otakara Berdycha, komisaře ministerstva zemědělství. Po jeho tragické smrti v roce 1936 se plně věnovala výchově syna a školské práci na obecných školách. Brzy se vypracovala na jednu z nejlepších učitelek-elementaristek. V roce 1946 jí bylo nabídnuto uplatnění ve Výzkumném ústavu pedagogickém J. A. Komenského v Praze. Nastoupila na úseku tělovýchovy mládeže a od té doby začala svou odbornou a vědeckou činnost.

Na své rodné město, na rodný kraj Hanou, nezapomněla ani v Praze. V roce 1955 se podílela na založení "Hanáckého souboru" v Praze, který si vytyčil úkol propagovat Hanou a hanácký folklór. Soubor je aktivní do dnešních dnů. Rozvíjí hanácké tance a zpěvy, vystupuje při různých příležitostech, pořádá národopisné slavnosti.

O právě skončeném století, o svém životě, o práci učitelské, vědecké, o práci v tělovýchově i o svém vztahu k rodnému Kojetínu, univ. prof. Dr. Jana Berychová říká:
"Snad žádná generace neprožila tolik změn, převratů, zklamání a vítězství, jako naše. Když jsem se narodila, pokoušel se člověk vznést letadlem do vzduchu, atom byl nedělitelný, vlak byl nejrychlejším dopravním prostředkem, ale většinou jsme chodili pěšky. Ve škole jsme zpívali: "Zachovej nám, Hospodine, císaře... říš rakouská nepomine." Pominula v roce 1918 a my, děti v městě Kojetíně jsme byly svědky shazování rakouské orlice z radnice. Bylo mně devět let. Ten den se mně vryl do paměti trvale. Po nenáviděných znacích Rakouska-Uherska jsme tehdy my děti, šlapaly. Po třech staletích vznikl náš samostatný stát. Náš národní život se bouřlivě rozvíjel, ale dějiny nám nepřipravily idylu. Brzy se dral k moci z Německa nacismus, přišel Mnichov, okupace a největší ponížení národní i lidské."

Jako absolventka učitelského ústavu učila na základních školách ve Velké Praze. Léta okupace prožívala s nadějí, že národ přežije a znovu povstane. Rok 1945 pro ni znamenal obrovský nástup do nadšené učitelské práce. Dálkovým studiem pedagogiky, češtiny a tělesné výchovy si doplnila vysokoškolské vzdělání na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a v roce 1952 ukončila studium doktorátem z pedagogiky. Téma její rigorózní doktorské práce bylo "Funkce pohybové hry ve výchovném procesu mateřských škol". V té době začala její snaha po zvědečtění tělesné výchovy dětí od raného věku. Svou publikační činnost zahájila knihou "Pohybová průprava k psaní na elementárním stupni" (1944).

V roce 1946 byla na základě pokrokového postoje v době okupace povolána do Výzkumného ústavu pedagogického v Praze a pověřena vypracováním nových osnov tělesné výchovy pro základní a mateřské školy. Nadšení pro obrodu školy zachvátilo všechny pedagogy. Zkoušeli, zkoumali, studovali, psali a přednášeli ve směru zvědečtění koncepce škol všech stupňů a typů. Středem zájmu Dr. Berdychové bylo podložit systém tělesné výchovy mládeže vědeckými argumenty, nespokojit se s pouhou empirií. S týmem pracovníků zahájila těsnou spolupráci s lékaři, hlavně pediatry a ortopedy, zkoumali účinnost tělovýchovného procesu objektivními metodami, prověřovali každou směrnici doporučovanou praxí. Těžištěm práce bylo na vědeckých základech vypracovat systém tělesné výchovy pro předškolní věk a pro I. stupeň škol. S tím souvisela příprava metodických materiálů, nových školních osnov a nových učebnic tělesné výchovy pro vyučující.

Vedena snahou spojovat teorii s praxí Dr. Berdychová přešla v roce 1956 jako odborná asistentka na základě konkurzního řízení na katedru teorie a metodiky tělesné výchovy Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Zde využívala bohaté zkušenosti z výzkumů i z praxe ve směru odborné přípravy budoucích učitelů tělesné výchovy, publikovala řadu metodických statí, skript pro posluchače a zahájila instrukční činnost v československém rozhlase a televizi. Nesčetnými přednáškami pro učitele, rodiče, pro pracovníky dobrovolné tělesné výchovy přispívala k racionalizaci a efektivitě tělovýchovných aktivit nejen v Československu, ale i na kongresech a seminářích v zahraničí. Svědčí o tom četné publikace uveřejněné v Německu, Polsku, bývalé Jugoslávii, Itálii, na Kubě a jinde.

Potřeba vysokoškolského vzdělání učitelů vyvolala vznik Ústavu pro dálkové studium učitelů na Karlově univerzitě v roce 1959. Dr. Berdychová byla do tohoto ústavu převedena a pověřena vypracováním osnov dálkového a postgraduálního studia učitelů tělesné výchovy základních a středních škol. Náročné úkoly vyžadovaly studium zahraničních vzdělávacích systémů a pokračování ve výzkumných úkolech. Těžištěm jejího snažení bylo vědecky objasnit téma: "Výchova k správnému držení těla".

S rozsáhlým týmem spolupracovníků - pedagogů a lékařů se po víceletém longitudinálním sledování podařilo dospět k uspokojivým výsledkům v této oblasti, publikovat a do praxe uvést zásady správného držení těla dětí od raného věku až po dospělost.

Dalším víceletým výzkumem Dr. Berdychová řešila teorie vyučování jednotlivým předmětům ve vztahu k přípravě učitelů, permanentní celoživotní postgraduální vzdělávání, jako systém v životě každého vyučujícího aj. Na základě řádného habilitačního řízení na Fakultě tělesné výchovy a sportu Karlovy univerzity dosáhla v roce 1962 jmenování docentkou teorie a metodiky tělesné výchovy. Habilitační práce "Příspěvek k teorii tvorby hromadných tělovýchovných vystoupení" nasvědčuje, že se soustředila na oblast tvorby pohybových skladeb jako hudebně-pohybových kompozic, odpovídajících jak fyziologickým, tak i estetickým kritériím výchovy. Tato oblast jejího zájmu měla již své začátky v době, kdy nastupovala jako začínající učitelka (1929) a kdy tvořila pohybové celky, pásma a skladby pro děti, jako součást hudebně-pohybové výchovy, nejen ve škole, ale i v zájmové tělesné výchově organizace Sokol v Kojetíně a pak v Československém svazu tělesné výchovy.

V roce 1968 obhájila kandidaturu věd publikováním výzkumné práce "Dynamika výkonnosti v základních pohybových dovednostech dětí prepubertálního věku". Závěry všech výzkumných prací předávala v praxi v nesčetných odborných statích a v učebnicích tělesné výchovy pro učitele základních a středních škol.

V roce 1974 se z potřeb vzdělávání učitelů vyvinul "Ústřední ústav pro vzdělávání pedagogických pracovníků", který soustředil přípravu koncepce dálkového a celoživotního postgraduálního studia učitelů všech stupňů a druhů škol v Československu. Dr. Berdychová byla jmenována vedoucí kabinetu tělesné výchovy a vedla školení ředitelů, inspektorů a učitelů na různých formách a úrovních. Tam také přednášela a metodicky řídila kabinety tělesné výchovy krajských pedagogických ústavů, vedla odborné komise a vykonávala další práce, spojené s touto funkcí. Zásada spojovat teorii s praxí vedla k tomu, že Dr. Berdychová nepřetržitě vyučovala alespoň několik hodin na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a to jak na katedře tělesné výchovy, tak i na katedře pedagogiky.

Dr. Jana Berdychová zemřela 21. dubna 2007. Celý svůj život zasvětila práci pro společnost jako učitelka, vědecká pracovnice, cvičitelka a autorka pohybových skladeb pro hromadná vystoupení.