Pověsti našeho kraje

Místo, kterému se říká ,,Žlutý důl“ zná každý Koječák, ale málokdo ví, že tam kdysi stával mlýn, na kterém hospodařila lakomá mlynářka. Měla všeho dost, ale pořád jí to bylo málo, to že měla ráda jenom sebe a ne ostatní lidi. celý článek »

Narodil jsem se právě v onom domě, o kterém bude řeč, u pana doktora Černého, a proto jsem si vyprávění dobře zapamatoval. Když jsem vyrostl a naučil se číst staré písmo, poznal jsem, že jde o příběh téměř skutečný. celý článek »

U nás na Hané je tolik všelijakých vod, že je kolikrát všechny ani nedovedeme pojmenovat, ale za starých časů jich bylo ještě hodně víc. To bývalo jakýchsi mrtvých ramen, rybníků a rybníčků a těch blat a močálů, kde už voda dávno netekla, jenom stála a tuze nevoněla! A v každé vodě býval hastrman, jak se po hanácku říkalo vodníkovi. Pravda, teď už nikdo na hastrmany nevěří, ale tehdy byli a veliké škody mezi národem nadělali. Nejvíc utopili malých dětí, které ještě neuměly plovat, ale strach z nich, potvor zelených, šel i na dospělé lidi. celý článek »

Ženská prý vydrží víc jak člověk, říká se. A staré archívy vydávají svědectví o tom, jak to dopadá, když je míra ženské trpělivosti vyčerpána. celý článek »

Jistě jste si mnohokráte v životě zanotovali - ,,Už je moja milá od Turka zajatá“ - a vždy jste se v mysli přenesli na moravské Slovácko. A to jste nemuseli. Mohli jste, jak praví Hanáci, pobýt u nás, např. v Pivíně, Kojetíně nebo v Tovačově. celý článek »

Byl v Kojetíně bakalář Jan, který se měl stát v rodné obci učitelem, a že kojetská škola nebyla jen tak obyčejná, ale městská, potřeboval ještě vysoké školy až v Německu. Doma už na něho čekalo děvče, které si chtěl vzít, jak jenom školu dostane. celý článek »