Rebelantky

Ženská prý vydrží víc jak člověk, říká se. A staré archívy vydávají svědectví o tom, jak to dopadá, když je míra ženské trpělivosti vyčerpána.

Tak v roce 1749 se vzepřely panským muškterýrům ženské z Troubek. Utkání začalo hanlivými slovy, pak přišly na řadu strkance a škrábance, doprovázené slinami. Když se poplivaní a poškrábaní mušketýři vzpamatovali, sebrali rozvášněné rebelantky a dovlekli je do Tovačova, do zámku. Museli je zamknout do ,,wachcimry“ (to byla místnost pro strážce zámku - vpravo pod Pernštýnskou věží), protože vězeňské kobky na zámku nebyly. Pan správce byl na služební cestě, tož se muselo se soudem čekat, až se vrátí.

K incidentu došlo dopoledne a až do pozdního večera ženské pořád něco požadovaly. V něčem jim bylo vyhověno, v něčem ne. A pana správce pořád nebylo. Ráno chtěly ženičky do kostela - Troubky byly odedávna zbožná obec - i bylo jejich přání splněno. Jenže ony - nevděčnice - utekly kostelem a hurá domů.

Také odboj v Brodku a Citově vedly roku 1757 ženy.

A tovačovský zámecký archív dochoval svědectví o tom, ,,jak jsou se ejvaňské ženy dopustily hrubého násilí“ na panském služebníku Andělovi z Klenovic.

Stalo se to ráno dne 16. června 1763, kdy tři panští pacholci přihnali dobytek na ivaňské obecní pastvisko – kámen úrazu byl v tom, že bylo obecní, nikoliv panské. Tehdy se více než sto děveček, žen a děvčat z celé obce vejvanské vyzbrojilo sennýma, pecovýma a dřevěnýma vidlama, jakož i motykami a srpy na holích přivázanými, vyšlo proti nim a zahnalo je zpět na klenovské grunty. Ve rvačce, která trvala tři hodiny, zajaly ženy pacholka Anděla, přitáhly ho do Ivaně a tam posadily do trdlice, jak to dělávali panští drábi s neposlušnými robotníky. Pro posměch mu začepily hlavu ,,ženskou gargulí“ (čepcem). Konečně se přidali i mužští. Třikrát zvoněno šturmem (k útoku) a vzbouřenci táhli na zámek do Tovačova, aby panským oficírům vyrvali a z arestu vyvedli své dva sousedy. Jestli pacholek Anděl ve své funkci setrval nebo byl odstoupen není známo.

Také v roce 1772 (jak zapsal kojetínský kronikář Ivan do rodinné kroniky) byly kojetské ženy zapojeny do odboje proti ,,milostivé vrchnosti“ - zase šlo o nespravedlivé zabírání obecních pozemků - a výsledek? - ,,Taky aj žensky seděly“, rozuměj v panském areště. Takže aspoň rovnoprávnost, když už ne spravedlnost.

Důkazem, že ještě nebyly napraveny všechny nespravedlnosti, jsou zámecké pradleny - strašidla. Každou noc musí prát v malym placu (vnitřní nádvoří), voda tam hrčí a šplíchá jak pod mlýnem, pradleny hážou neckama a škopkama, řinčí kbelíky a nadávají - radost poslouchat. A musí strašit tak dlouho dokud zlé nebude napraveno a dobré samozřejmou skutečností. A to bude ještě hodně dlouho trvat. Na pěkných pár století má Tovačov o zámecká strašidla postaráno...