Pověsti našeho kraje

Pověst o kojetínském orloji se doslova odehrála v prosinci 2012 - jedná se o divadelní představení u příležitosi Slavnostního rozsvícení vánočního stromu na Masarykově náměstí. Pověst napsali: Hana Svačinová, Jakub Šírek a Milan Zahradník celý článek »

Byl to boží trest, který vykonal boží posel??? (Čtenář si na tuto příhodu, musí vytvořit svůj vlastní názor) V minulých letech, až do dvacátého století, lidé na vesnicích nevěděli co je to blesk, a protože byli pověrčiví, tak mu říkali boží posel. V průčelí svých domů někteří movitější občané si nechali udělat výklenky, do kterých se umisťovaly sošky nebo obrázky některých světců. Většinou to býval obrázek Nejsvětější Trojice nebo soška svatého Floriána, patrona hasičů a tyto ikony měly potom ochránit dům před požárem a jinými živly. Majitelé domů si pravděpodobně tyto ikony také nechávali i posvětit. Při bouři, když se blýskalo tak lidé zapalovali velké posvěcené svíce, tzv. hromničky. Hromničky se světily 2. února na Hromnice. celý článek »

Stařenka mně vypravovala, že na náměstí v domě, kde nyní je hostinec „u Hrochů“, bydleli před dávnými lety dva bratři se starou tetou. Nedařilo se jim valně. Když slyšeli od kohosi, že v domě tom je zakopán veliký poklad, domluvili se, že ho budou dobývati. celý článek »

Erbovní pověst Za dávných dob žil na hradě Křídle, jihozápadně Hostýna, rytíř, jenž měl syna tak statečného, že nebylo klání ani turnaje rytířského, aby si v nich první ceny nezasloužil. Stalo se, že po jednom takovém zápase na hradě Helštýně dostal odměnu za své vítězství z rukou spanilé Boženy, jediné dcery pána hradu Helštýna, a sní - i srdce její. Od té doby častěji pak jezdil na Helštýn. To se však nelíbilo otci Boženinu. Bylť tehdy velký ještě rozdíl mezi lidmi vůbec, ale i v samé šlechtě mezi pány a rytíři. A Joža - tak se náš hrdina jmenoval - byl jenom rytíř; nehodil se tedy, podle mínění doby, za ženicha jeho dcery. Aby se tedy nemilého zetě zbyl, slíbil mu ji, až ještě víc světa zkusí a přijde si se lvem pro ni... celý článek »

Při hlavní cestě z Tovačova na Olomouc připomíná mohutná, rozpadávající se mohyla jednu z posledních krvavých bitev prusko – rakouské války (války Němců s Němci), která byla vybojována v neděli 15. července 1866 v bezprostřední blízkosti městečka. Krev smyly deště a neúprosný čas smazává jména i vzpomínky, třebaže sem ti, co nechtějí zapomenout, každoročně putují. Zastaví se u velkého pomníku rakouských vojáků, u mohyly pruského podplukovníka Edwarda von Behra, u pomníčku nad hromadným hrobem „ našich" - rakouských vojáků (obnoveném v roce 1996), postojí, zavzpomínají a zahrají vojenskou večerku také u všech křížů porůznu roztroušených po Tovačově a v blízkém okolí. Vzpomínková procházka končí u železného kříže u zdi hospodářského stavení mlýna(také už byl ukraden, ale péčí Komitétu 1966 znovu obnoven). Poslední posezení a beseda bývá v zámku. celý článek »

Uvidíte-li v tovačovském zámku černého mnicha, můžete si být jistí, že někde na blízku je i černá paní a on je pouze součástí jejího doprovodu. celý článek »