Jak v Přerově dobývali pokladu

Stařenka mně vypravovala, že na náměstí v domě, kde nyní je hostinec „u Hrochů“, bydleli před dávnými lety dva bratři se starou tetou. Nedařilo se jim valně. Když slyšeli od kohosi, že v domě tom je zakopán veliký poklad, domluvili se, že ho budou dobývati.

Vypůjčili si zaklínací knihu, položili ji na stůl a k ní dvě svíce. Nato kolem stolu udělali veliký kruh svěcenou křídou, aby prý na ně zlý duch nemohl. Hůře bylo se starou tetou; kam s ní, aby jim to nepokazila? K sousedům ne, to by se prozradili. Na pec tedy s ní a přísně jí přikázali, aby se ani nehnula, kdyby se něco dělo. Kolem jedenácté hodiny dali se do práce, chodíce kolem stolu a mumlajíce zaklínací řikadla. Rázem 11. hodiny bylo slyšeti jakési temné dunění, které se víc a více zesilovalo. Bratři statečně stůl obcházeli, ale hůře bylo s tetou. Ta sebou začala vrtit, a když se celé stavení otřásalo, modlit. Konečně pak, když v protějším rohu se otevřela zem a tam se objevila postava černého muže s kotlem peněz nad hlavou, vzkřikla: „Ježíš, Maria, Josef!“ Bylo hned po všem. S hrozným rachotem se vše propadlo a jen temný hlas bylo z hloubky slyšeti: „Ani deváté koleno nic nedostane!“

„Víš, bylo, nebylo,“ pravila stařenka, „tak jsem to slyšela jako malé děvče. Ono byly hrozné vojny a lidé mnoho majetku v zemi poschovávali. Někdy pomřeli morem a v zemi vše nechali. Je možno, že v Přerově ještě leccos najdou i bez knihy zaklínací.“

Lad. Hudeček