Články autora: Admin

Erbovní pověst Za dávných dob žil na hradě Křídle, jihozápadně Hostýna, rytíř, jenž měl syna tak statečného, že nebylo klání ani turnaje rytířského, aby si v nich první ceny nezasloužil. Stalo se, že po jednom takovém zápase na hradě Helštýně dostal odměnu za své vítězství z rukou spanilé Boženy, jediné dcery pána hradu Helštýna, a sní - i srdce její. Od té doby častěji pak jezdil na Helštýn. To se však nelíbilo otci Boženinu. Bylť tehdy velký ještě rozdíl mezi lidmi vůbec, ale i v samé šlechtě mezi pány a rytíři. A Joža - tak se náš hrdina jmenoval - byl jenom rytíř; nehodil se tedy, podle mínění doby, za ženicha jeho dcery. Aby se tedy nemilého zetě zbyl, slíbil mu ji, až ještě víc světa zkusí a přijde si se lvem pro ni... celý článek »

Při hlavní cestě z Tovačova na Olomouc připomíná mohutná, rozpadávající se mohyla jednu z posledních krvavých bitev prusko – rakouské války (války Němců s Němci), která byla vybojována v neděli 15. července 1866 v bezprostřední blízkosti městečka. Krev smyly deště a neúprosný čas smazává jména i vzpomínky, třebaže sem ti, co nechtějí zapomenout, každoročně putují. Zastaví se u velkého pomníku rakouských vojáků, u mohyly pruského podplukovníka Edwarda von Behra, u pomníčku nad hromadným hrobem „ našich" - rakouských vojáků (obnoveném v roce 1996), postojí, zavzpomínají a zahrají vojenskou večerku také u všech křížů porůznu roztroušených po Tovačově a v blízkém okolí. Vzpomínková procházka končí u železného kříže u zdi hospodářského stavení mlýna(také už byl ukraden, ale péčí Komitétu 1966 znovu obnoven). Poslední posezení a beseda bývá v zámku. celý článek »

Uvidíte-li v tovačovském zámku černého mnicha, můžete si být jistí, že někde na blízku je i černá paní a on je pouze součástí jejího doprovodu. celý článek »

Jeden chlapec z Kojetína měl obojí stařečky v Tovačově.Aby si je nepopletli,říkali jim zámečtí a městští, že jedni bydleli v zámku a druzí už ve výměně v Tovačově na rynku. Měl také staršího bratra a samozřejmě rodiče. S nimi jezdívali o prázdninách k „zámeckému stařečkovi“, protože u něho bylo víc místa. Tento dědeček měl dlouhou bílou bradu a uměl tuze krásně vyprávět.Třeba zrovna o té černé paní, to se potom člověk tak krásně bál! celý článek »

Poslechněte si pověst starodávnou, o lidech dobrých i zlých, prostých i urozených, o tom, jak vždycky nakonec pravda nad lží a spravedlnost nad bezprávím vítězí, jak posléze vždy dobré je odměněno a zlé trestáno, i když to někdy trvá dlouho a vypadá beznadějně, že láska, třeba u nás k naší rodné zemi, i hory dovede přenášet. Neboť co by člověk byl, kdyby lásky neměl? celý článek »

O ztraceném moravském markraběti Ječmínkovi kolovaly na Hané všelijaké pověsti, hlavně to, že král chodil mezi lidem a nikdy neumíral. Měl prý věčný život. Bývali, zvláště na Chropyňsku, ještě před osmdesáti lety staří, velice staří lidé, kteří pevně věřili a tvrdili, že je to pravda. Mnohý z těch stařečků a stařenek dokonce prý viděli na vlastní oči (ovšem ve svých mladých letech, snad v dětství) „ztraceného“ markraběte moravského. celý článek »