Prázdniny 2021

Hudební a filmové Kojetínské kulturní léto

I na letošní letní sezónu si připravilo MěKS Kojetín bohatou kulturní nálož v podobě filmové i hudební. Od července do srpna byla pro milovníky kinematografie připravena celá řada filmů převážně z české provenience. Hned ve středu 30. června na úvod prázdnin se promítala fantasy pohádka Princezna zakletá v čase. O dva dny později se diváci mohli bavit u nové české komedie Štěstí je krásná věc. Po štěstí, ve středu 7. července, patřilo plátno filmu Ženská pomsta, který posléze vystřídal Bourák v hlavní roli s Ivanem Trojanem. Děti určitě potěšila animovaná komedie Addamsova rodina a její neotřelý morbidní humor. Posledním červencovým filmem byly Bábovky, kde exceloval v hlavní roli Ondřej Vetchý. Srpen jsme zahájili opět českou komedií Tichý společník, která byla zasazena do čarovných Kopanic. Doslova kasovním trhákem se staly Matky, které jsme uvedli ve středu 18. srpna. Bez zájmu diváků však nezůstalo ani životopisné drama Šarlatán, inspirované skutečným příběhem léčitele Jana Mikoláška. Pro děti byla na závěr prázdnin v pondělí 30. srpna připravena sci-fi komedie Ježek Sonic. Pro velký úspěch a návštěvnost letního kina jsme se rozhodli, jako vzdání díku věrným návštěvníkům, promítnout populární film podle stejnojmenné literární předlohy Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Bez pozitivního ohlasu veřejnosti nezůstalo ani léto hudební. Hned 23. července vystoupila na náměstí známá regionální rocková kapela Polygon, která nabídla posluchačům hity například od legendárních uskupení jako Arakain, Kabát nebo Horkýže slíže. Pro pamětníky opět po roce zazpívali bývalí zpěváci a zpěvačky orchestru Diskant na Masarykově náměstí ve středu 30. července, kdy si s nimi přítomní mohli připomenout nezapomenutelné šlágry z let 1976 až 1980. Milovníci folklóru a cimbálové muziky ocenili bezesporu návštěvu výborných muzikantů z Valašska, jejichž uskupení nese název Bača. A v pátek 30. července si přišli do útulných prostor nádvoří VIC zazpívat při dobrém vínečku, nejednu lidovou písničku. Srpen jsme začali v klidnějším duchu, kdy opět na nádvoří VIC vystoupili Ondra a Kačka s písničkami od bratří Nedvědů, Jarka Nohavici, Kabátů a mnohých jiných interpretů, jako host s nimi tentokrát vystoupil i zpěvák Martin Surý. Hudební léto nám zakončila Kojetínská kytara, kde se prezentovaly kapely jako Olovan, Pow, Inception Off Fall, Lucie Matějčková a Dale Williams, Relax-Therapy a domácí IQ Opice, v programu nechyběla ani bubenická show Matěje Buriánka. Věříme, že nabídka jak hudebních, tak filmových žánrů byla pestrá a každý návštěvník si přišel na to své pravé ořechové.

https://h-svaca.rajce.idnes.cz/Kojetinske_hudebni_leto_-_Diskant_14.7.2021/

https://h-svaca.rajce.idnes.cz/Kojetinske_hudebni_leto_-_Baca_30.7.2021/

https://h-svaca.rajce.idnes.cz/Kojetinske_hudebni_leto_-_Ondra_a_Kacka_4.8.2021/

Komentovaná prohlídka a výstava Když Haná voní perníkem

V současné době probíhá v galerii Vzdělávacího a informačního centra výstava s názvem Když Haná voní perníkem. K vidění je už od poloviny července, kdy byla instalována autorkou perníků Danou Holmanovou. V předhodový pátek 13. srpna 2021 byla tato expozice oživena komentovanou prohlídkou autorky s bohatým programem, kdy mohli návštěvníci vidět například tradiční vázání šátku v provedení Hany Dvouleté. Svou přítomností přispěl ke sváteční atmosféře i starosta Kojetína Leoš Ptáček, který na této akci zahájil slavnostně hody. Pro ty, kteří chtěli nahlédnout takřka pod ruce autorky, bylo nabíledni sobotní odpoledne druhého hodového dne, kdy Dana Holmanová předváděla řadě návštěvníků techniku a postupy spojené se zdobením perníčků přímo v prostorách galerie. Dana Holmanová pochází z Nové Paky, ale v současnosti bydlí v Třebihošti na Královédvorsku, vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a několik let pracovala jako archivářka v Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech. Je tomu už více jak dvacet let, co se začala naplno věnovat výrobě zdobených perníčků. Za svoji uměleckou činnost v tomto oboru získala ocenění Nositelka tradic a Zlatý kolovrat. Má za sebou řadu výstav a své umění předvádí na různých řemeslných akcích. Vystavovala v německém Magdeburgu, polském Krakově, ve Slovinsku a nyní i v Kojetíně.  Tato expozice je pro Kojetín unikátní i tím, že Dana Holmanová, využila ke zdobení perníků také hanácké motivy z našich krásně vyšívaných krojů. Výstava je doplněna i vyřezávanými formami na perníky ze sbírek našeho muzea, z nichž nejstarší pocházejí z konce 18. století. Tyto formy používala významná kojetínská rodina Dudíkova, která se věnovala voskářskému a perníkářskému řemeslu. Některé z těchto forem se dočkaly toho, že takřka po dvou stech letech byly použity, byla do nich vpravena tradiční perníková hmota, a tak návštěvníci expozice můžou vidět na vlastní oči to, co naši předkově v minulosti na poutích a hodech. Mimo jiné můžeme obdivovat perníky zdobené bílou polevou, skládané perníčky. Autorka na výstavě použila i složitější techniky, její výtvory jsou doplněny zlatými nitěmi, voskovými pláty, motivy vystřiženými z modrotisku nebo doplněny drobnými postavičkami z kukuřičného šustí. Pokud jste ještě neměli čas nebo možnost, určitě expozici Když Haná voní perníkem navštivte, ke zhlédnutí bude do pátku 17. září 2021.

Kojetínské hody 2021

https://mekskojetin.cz/kojetinske-hody/kojetinske-hody-2021

Jak jsem fotil Pivní míli

Úvodem předesílám, že nejsem znalec a spotřebitel piva na takové úrovni, abych významně přispěl k roční spotřebě piva na hlavu včetně kojenců a tím i k našemu umístění ve světových žebříčcích. V době své aktivní sportovní kariéry jsem se zúčastnil dvou podobných akcí (Slavkovské pípy – běh proložený pitím piv od startu do cíle v hospůdkách situovaných na trase běhu a pak Chlumeckého – ano, ten Chlumec nad Cidlinou, drážního triatlonu, kde se pivo pilo z důvodů jízdy na kole až v cíli. V prvém případě končilo pivo zpravidla ve výlevce a ve druhém jsem dopadl, jak pověstní sedláci skoro diskvalifikací kvůli poslední disciplíně pití piva. Doma pijeme jedno pivo
s manželkou napůl, v době klimatického ohřívání planety někdy i jedno pivo na osobu. To jen na vysvětlenou.
Co jsem potom hledal na Pivním pochodu? Hlavně to byla snaha vyfotit něco z hodů, co jsem ještě bral jen tak okrajově. První tři ročníky se šly z Kovalovic do Kojetína, a to se mě nechtělo šlapat na start do kopečka. Letos se začínalo na Moštárně a po pěti dalších místních hospůdkách (Na Hrázi, U Jordánu, Pivovar, Western, Sokolka) se účastníci pochodem plynule vydali přes Popůvky po silnici do Kovalovic. Všude je čekalo jedno pivo (chlapy půllitr a „baby“ 0,3 litru) celkem osm piv na každého. Začínalo se na Moštárně a pak, jak si kdo stanovil trasu, a po ní sbíral razítka do průkazky. Na Moštárně byla registrace celkem jedenácti týmů různých názvů a různého složení od genderově vyvážených až po striktně mužské a ženské týmy. Některé ostřílené matadorky jako Danu Sýkorovou a Lenku Šípkovou jsem znal osobně a také další jako fotbalisty z Kovalovic Daniela Židlíka a Kubu Krčmaře. Z Popůvek dovedl svůj tým Petr Tejchman. Bratři Hejtmánkové s Jirkou Hübnerem, coby pořadatelé, byli zároveň i účastníci. Jejich námořnická trika byla nepřehlédnutelná. Ale nešli jako „Bratři v triku“, ale jako pohádkoví „Tři veteráni“. Zvednutím tupláku s prvním pivem se začal měřit čas, na což dbali po celý pochod, měřili čas a počítali body v cíli rozhodčí Jan Polách a Soňa Ševečková. Původně jsem plánoval, že vyfotím start a pak půjdu domů, třeba si dám doma pivo k práci na PC. Leč mě to nedalo. Šel jsem sice domů, ale vzal kolo a vyrazil směr Popůvky.
Tam jsem se dozvěděl, že ještě nikdo nepřišel, a že tam bude štafetové pití lahvového piva. Na některých stanovištích byla totiž ještě další vložená disciplína a ta se pak bodově hodnotila. Chvíli čekání jsem si krátil hovorem s domorodci, jak se jim v Popůvkách žije. Dlouho se nic nedělo, až se na silnici objevila trojice žen (ne svatá, ale rozjívená s dobrou náladou). Jejich tým se jmenoval Nirvána a do stavu blaženosti neměly daleko. Nechtěly věřit, že jsou první. Po vypití předposledního piva v podobě lahváče, jsme se spolu vydali na poslední etapu. Na kole jsem vyrazil jako první a kupodivu vyšlapal celý kopec až po vysílač. Tady jsem udělal několik fotek (byl čas dokonce i na selfíčko), dámy byly první a nikde nikdo. Do cíle jsme dorazili společně a poslední pivo bylo v nich za chvilku. Tím stopli rozhodčí čas a čekalo se na další. Po dlouhé době se objevili tři mladíci týmu Nepivodi, budoucí vítězové. Nerozhodoval jen čas, ale i body za soutěže, tak se pořadí měnilo. Potom začaly docházet další a další skupinky. A čekalo se na poslední tým. Bylo po 21. hodině a byla tma. Chystala se ještě zábava s vyhlášením, ale už jsem nemohl čekat. Poslední tým jsem pak vyfotil těsně pod hřbitovem, nakonec i ten došel na hřiště do cíle. Během akce jsem vypil jednu kofolu a pozřel jednu klobásku jako na fotbale. Fotbalisté Kovalovic připravili tradičně výborné občerstvení i s makrelami. Fotky jsou vidět na FB pivní míle, kde je i další povídání. Byl jsem jmenován dvorním fotografem Pivní míle, což mě jako abstinenta a příležitostného konzumenta pěnivého moku obzvlášť těší.
Tož tak vážení a milí, sice jsem prošvihl chlebíčky na vernisáži výstavy o pernících, ale zase jsem si užil jako všichni kopec srandy s fajn lidmi. A vo tom to je… Jaroslav Bělka

Hodový benefiční varhanní koncert

Každý koncert varhaníka Petra Otáhala je hudebním zážitkem. Tentokrát byl umocněný zpěvem Zdeňky Poláškové. Kdo byl přítomen, mohl si vychutnat velebné tóny v našem krásném kostele v hodinovém koncertu o hodové sobotě 14. srpna 2021. Petr Otáhal je studentem 4. ročníku brněnské konzervatoře obor varhanní hudba pod vedením profesora Petra Kolaře. Petr Kolař je hlavním varhaníkem a regenschori kůru Dómu Petra a Pavla v Brně. Zdeňka Polášková je příbuznou Petra. Pochází z nedalekých Dobromilic a pracuje u soudu v Praze. Zpěv je její velkou zálibou a zpívá mj. v pražských kostelích.
Program koncertu byl sestaven z devíti hudebních skladeb, které umožnily oběma interpretům předvést širokou škálu svého umění. Tištěný program koncertu byl přehledně napsán. O každé skladbě byl podán zajímavý výklad.
Úvodní Preludium a fuga a moll od J. S. Bacha bylo Petrem Otáhalem brilantně předneseno. Byl to pro mě zážitek sledovat jej při hře přímo na kůru zejména v náročných pasážích pedálového sóla. Ave Maria zaznělo dvakrát s doprovodem mezzosopránu Zdeňky Poláškové, a to klasické od F. Schuberta a soudobé od W. Gomeze. Tři zpěvy z cyklu Biblické písně od A. Dvořáka v přednesu Zdeňky Poláškové byly potěšením pro uši a duši každého posluchače. Slavné Largo z Novosvětské symfonie od A. Dvořáka bylo zahráno na varhany procítěně a navodilo pokoj a klid ale i tesknou náladu. Závěrečná sonáta č 1 f moll op. 65 od Mendelssohna–Bartholdyho je vrcholné dílo a jeho poslední věta byla zařazena jako monumentální závěr koncertu, po kterém následoval dlouhotrvající potlesk přítomných při závěrečném představení účinkujících.
Varhanní koncerty v našem kostele svou vysokou uměleckou úrovní, se díky Petrovi stávají tradicí, která obohacuje kulturní život v Kojetíně. Benefiční dimenze koncertu byla směrována na sbírku prostředků na pořízení zábran proti holubům. Jejich realizace vyšla na 200 tisíc Kč. Pořízením se odstranilo i znečištění chodníku před kostelem, kvůli kterému lidé přecházeli na protější chodník.
Už se těšíme na další koncert. Petr hraje na mších a také někdy odpoledne v kostele, a když budete mít štěstí můžete se stát posluchačem a užít si radosti z krásné hudby. Jaroslav Bělka