Prosinec 2020

Vánoce na kultuře

V letošním adventním čase jsme měli připraveno plno akcí s vánoční tematikou, žel Bohu nepříznivý vývoj epidemiologické situace nám překazil plány a některé akce jsme tudíž nemohli uskutečnit, nebo jen v omezené míře. Nicméně se nám podařilo uspořádat několik vánočních počinů, které bezesporu přispěly ke sváteční atmosféře
v Kojetíně.
Od čtvrtka 3. prosince 2020 se návštěvníkům otevřela výstava Betlémy na památku její zakladatelky Marie Kalovské. Příchozí mohli obdivovat pestrou nabídku betlémů vytvořených různými technikami a z všemožných materiálů. Mezi nejzajímavější ztvárnění jesliček patřil například národopisný betlém Marie Fišerové Kvěchové, železničářský betlém nebo jesličky vyřezávané Josefem Sigmundem z Kostelan. Expozice byla také doplněna bohatou vánoční výzdobou, historickými pohlednicemi s přiléhající tematikou a přes sto let starými hracími obrazy. O úspěchu výstavy betlémů svědčí nadšené i povzbuzující komentáře v knize návštěv.
Dalším radostným počinem kojetínské kultury byla návštěva Mikuláše, čerta, anděla a Lucy v Mateřské škole Kojetín v Hanusíkově ulici a na Masarykově náměstí v pátek 4. prosince 2020. Děti ze všech oddělení byly opravdu šikovné a měly pro Mikulášovu družinu připraveno plno pěkných básniček a písniček. Na oplátku za pěkný přednes pak dostaly od svatého Mikuláše barborku, od Lucy květináč s obilím a dozvěděly se něco o adventních zvycích našich předků. Samozřejmě obdržely i něco dobrého na zub a také hračky. Den na to se krátce po setmění vydaly tři Mikulášské družiny z MěKS do kojetínských rodin, aby odměnily hodné děti a ty zlobivé trošku pokáraly.
Velkou akci s názvem Vánoce na Hané na nádvoří Vzdělávacího a informačního centra jsme z důvodu vládních opatření museli z plánovaných pěti dní omezit pouze na dny dva. Kromě tradičního občerstvení si mohly  děti vyzkoušet všechny z avizovaných dovedností a vánočních zvyků. Ti, kteří chtěli vědět, jak na tom budou příští rok se zdravím, si mohli rozkrojit jablíčko, nebo vyvěštit z horkého vosku, či lodiček ze skořápek, co je v budoucnu čeká. Kdo ještě neměl připravený seznam přání pro Ježíška, mohl mu namalovat nebo napsat dopis, který si pověsil na nástěnku a připomenout se Jezulátku zazvoněním na zvoneček. Vedle zdobení stromečku se mohli jak nejmenší, tak i jejich doprovod ohřát u ohně a podívat se na některou z mnoha nabízených českých animovaných pohádek na plátně našeho letního, toho času zimního kina. Jedním z trháků byla i káď s kapry, darem od rybářů z Tovačova, za což jim a Janu Mirvaldovi, který nám zase daroval vánoční stromky, srdečně děkujeme. Ve čtvrtek bylo navíc krásně nazdobené nádvoří doplněno o prodej vánočních dekorací Charity Kojetín a Kateřiny Vymětalové. Škoda jen, že jsme nemohli tuto již tradiční akci pořádat i přes víkend.
Posledním kulturním počinem tohoto roku bylo Štědrovečerní vyhrávání z balkonu Vzdělávacího a Informačního centra. Od 21.30 hodin se kojetínské Masarykovo náměstí rozeznělo koledami a vánočními písněmi v podání dechového kvintetu složeného z bývalých žáků ZUŠ Kojetín. Ti vnesli do svátečního večera mezi četné návštěvníky této produkce trochu nostalgie, hodně radosti i špetku naděje, že snad už příští rok bude lepší a kulturní akce si budeme moci vychutnávat plnými doušky.

Foto: https://h-svaca.rajce.idnes.cz/Stedrovecerni_vyhravani_24.12.2020/


Do Kojetína se vrátil obraz malířky Hané Marie Gardavské

V současné době se nám naskytl ke koupi obraz kojetínské rodačky Marie Gardavské, který nám nabídla Věra Krestýnová a její snacha Marcela Lakomá z Nelešovic. Rada Města Kojetína na doporučení MěKS tento počin schválila a díky tomu se mohou sbírky kojetínského muzea pyšnit dalším obrazem malířky Hané. Podle stylu a techniky se jedná o dílo z počátku 20. století, nejplodnějšího období Marie Gardavské. Na obrazu s figurální tematikou o velikosti 82 x 102 cm je znázorněna žena v pracovním hanáckém kroji kojetínského typu při předení. Jedná se o kresbu technikou akvarelu na kartonovém papíru. V levém rohu obrazu se nachází autorčina signatura. Navzdory tomu, že obraz vznikl už na počátku 20. století v ateliéru Marie Gardavské v Kojetíně, je stav obrazu vynikající.
Dílo pochází z Tovačova z rodu Venclíků, kde stále část potomků bydlí. Jedná se o rod, který byl v Tovačově uznávaný. Předci byli v Tovačově velmi aktivní, zasloužili se o rozvoj Sokola, byl mezi nimi i dlouholetý starosta Sokola Ferdinand Venclík, kojetínský kantor, jehož portrét má kojetínské muzeum také ve svých sbírkách.
Pro sbírky muzea i pro Město Kojetín je tento obraz přínosem nejen uměleckým, ale i projevem patriotismu
a vzdáním holdu uznávané akademické malířce Hané, Marii Gardavské, která celý svůj život Kojetín milovala a mistrně zachytila jeho obyvatele a krásu mizejícího hanáckého kroje.
Napříč tomuto faktu je paradoxní, že se ve sbírkách a majetku města zachovalo pouze několik málo uměleckých děl této malířky. I proto jsme rádi, že se na nás obracejí majitelé obrazů, jako je Marcela Lakomá a Věra Krestýnová, kteří mají snahu tato díla navracet do místa jejich vzniku.
Obraz bude k vidění ve stálé expozici Ztracená tvář Hané, kde se nachází koutek věnovaný malířce Marii Gardavské.


Kojetínské letokruhy

Na začátku nového roku se můžeme ohlédnout do historických letokruhů dějin našeho města za některými událostmi.

 1421 Události kulatých výročí můžeme začít již před 600 lety, kdy 24. dubna 1421 je Kojetín zmiňován v souvislosti s potvrzením výsad města Olomouce králem Zikmundem jako císařem římským. Mezi jinými výsadami král potvrdil i tu, že měšťané olomoučtí mají být osvobozeni od všech mýt a cel v Litovli a v Kojetíně. Toto osvobození od placení mýtného v Kojetíně i v Litovli má původ již v přemyslovské době podle dokumentu krále Václava II. z roku 1291.

  1541 Před 480 lety, 24. srpna 1541, Jan z Pernštejna a na Helfenštejně vydává Kojetským artikule na čepování vína. Česky psaný dokument na pergamenu byl opatřen jeho pečetí, „Tomu na potvrzení a z držení pečeť naší vlastní s naším jistým vědomím rozkázali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně“.

  1781 Před 240 lety, 9. prosince 1781, císař Josef II. potvrdil „Kojetským všechna dřívější privilegia a výsady, jak je schválila a potvrdila Marie Terezie r. 1750“ ve formě knihy s císařskou pečetí přivěšenou na hedvábných černožlutých šňůrách.

  1871 Před 150 lety, 14. března 1871, se narodila akademická malířka Marie Gardavská.

  1906 Před 115 lety se datují počátky organizovaného chovatelství drobného zvířectva v Kojetíně, budoucí kojetínské základní organizace Českého svazu chovatelů.

  1921 Počátkem roku 1921 byl starostou Kojetína zvolen František Švasta, ve funkci vystřídal Vratislava Štěpánka.
V roce 1921 proběhlo od středy 16. do pondělka 21. února 1921 první poválečné sčítání obyvatelstva, „ napočítáno bylo v Kojetíně 874 domů, 1 495 bytových partají a 6 158 obyvatelů, z toho 2 849 mužů a 3 309 žen". Podle záznamu z městské kroniky bylo možné „krásného koně koupiti za 5 000 K, pěknou krávu za 2 000 až 3 000 K, 1 metrák pšenice či žita za 400 až 450 K, zemáků za 80 K a cukrovky za 28 K.
V roce 1921 se usnesla valná hromada Sokola na stavbě sokolovny, „určila pro členstvo pracovní povinnost 100 hodin pro každého člena, zakoupen od velkostatku za pomoci Pozemkového úřadu u nádraží velmi vhodný pozemek ve výměře 76 a 72 m2, vypsána soutěž na plány, když nevyhověl plán bratra Krásného z Prahy, z kteréž soutěže vyšel vítězem br. arch. Alois Pile z Přerova, jenž velmi účelně vyřešil jak obtížné umístění budovy na ploše velmi nepravidelné, tak vhodné rozdělení místností sokolovny“. Stavba byla následně zahájena v roce 1927.
Na věže kostela byly v roce 1921 pořízeny tři ocelové zvony místo čtyř zvonů rekvírovaných za války.
K roku 1921 sahá i historie Církve československé, v tomto roce byly slouženy první české bohoslužby na kojetínském náměstí. Oltář byl postaven ve vchodu domu „U Sahánků“. Mladá církev neměla ve městě svoji modlitebnu, bohoslužby se sloužily v pracovně dívčí školy. Náboženská obec neměla vlastního kněze a byla administrována z Tovačova.
Dne 24. ledna 1921 obdržel lékárník Mr. Ph. Hugo Niedenführ koncesi a stal se majitelem lékárny „U zlatého lva". Po vzoru velkoměstských lékáren, v nichž byl dlouhá léta zaměstnán, zřídil při lékárně vzornou farmaceutickou laboratoř, v níž se připravovaly různé galenické přípravky, chemikálie a veškeré farmaceutické preparáty, odpovídající nejlepší jakosti lékopisu.
Dne 29. května 1921 se narodil Vladimír Novotný, kojetínský spisovatel, herec, dramatik a v letech 1973 až 1988 městský kronikář.
V létě tohoto roku se sloučil skautský oddíl Františka Mikeše s oddílem skautu Zimní hospodářské školy.
V červnu 1921 se v Kojetíně konala Hasičská škola Župní hasičské jednoty střední Moravy č. III se sídlem v Kojetíně. Přednášky pojednávaly o hasičské strategii a taktice, o sanitární samaritánské službě, požární technice a o vedení administrativy.

  1931 Před 90 lety, 4. července 1931, se narodil Josef Bíbr, výtvarník a grafik, zakladatel tvůrčí skupiny Signál 64.

  1971 Před 50 lety byla zahájena výstavba domu zahrádkářů – moštárny v rámci akce Z. Konala se také vodohospodářská kolaudace I. etapy stavby letního koupaliště a byl dobudován dětský kruhový bazén o průměru 12 metrů, koupaliště bylo uvedeno do provozu až po dokončení další etapy výstavby šaten, hospodářského objektu
a terénních úprav v roce 1972.
Rok 1971 je uveden i na soše "Svépomoc" u sídliště na rohu ulic Tyršovy a Sv. Čecha,  autorského týmu ak. sochaře Zdeňka Krybuse, ak. architekta J. Kačírka v provedení A. Žemličky.

  1981 Před 40 roky byla zastavena pravidelná osobní doprava na trati Kojetín – Tovačov, poslední osobní vlak odjel z tovačovského nádraží do Kojetína v podvečer 31. května 1981.

Několik výročí si připomene i divadelní Hanácká scéna.
V roce 1951 hrála hry – Burjakovského Lidé, bděte, Lope de Vega Fuente Ovejuna, A. N. Ostrovského Nemá kocour pořád posvícení, v roce 1961 Samota, Návštěva nepřichází, roku 1971 čtené divadlo A. Hacketta Deník Anny Frankové.
Před 30 lety roku 1991 obnovila Hanácká scéna činnost za přispění bývalých členů, manželů Boženy
a Vladimíra Novotných, Marie Oulehlové a Evy Řezáčové. Od roku 1991 se v režisérské funkci vystřídali Vladimír Novotný, Karel Novák, Jolana Šťastníková, František Konečný, Karel Nováček, Radim Koráb, Hana Hásová a Jakub Šírek, Jiří Kašík, Jana Nováková, Josef Vrána a Vojta M. Kohoutek. Roku 2001 uvedla Hanácká scéna Jak je důležité míti Filipa v režii Frantika Konečného a roku 2011 Woody Allenovo Zahraj to znovu, Same v režii Jany Novákové.

Luděk Fík