Duben 2018

Datum publikace: 30.4.2018 Autor: Admin

27. dubna 2018 - Královny Smotané hadice z Křenovic

V pátek 27. dubna 2018 zavítal do Kojetína soubor Smotaná hadice z nedalekých Křenovic. Diváci se nemohli dočkat, s čím přijdou tentokrát, protože jejich takřka kultovní hry jako Rozpalme to, má panenko, Křenovické mlýny a Nízkotučný život byly vždy zárukou kvalitní zábavy. Ani tentokrát herečky z tohoto souboru nezklamaly a pobavily nás tragikomedií Královny.
Co se může stát, když se potkají zdánlivě odlišné povahy žen v jednom lázeňském pokoji, se nejen kojetínští přesvědčili záhy. Johana Geršlová v podání výborné Martiny Večerkové se léčí s poraněnou nohou po autonehodě, kterou způsobil ne vlastní vinou její manžel. Její klid naruší paní Zita Hermanová, jenž ztvárnila bravurně Emilie Vránová. Ta se po sebevraždě manžela, který se nedovedl smířit s její spoluprací s STB, rozhodne prodat svůj domek a nastěhovat se k dětem, ale ty o ni jeví pramalý zájem. Trojici žen pak dotváří Eliška Svobodová v osobitém provedení Aleny Navrátilové. Ta po nezdařené operaci očí nadobro oslepla a propadla depresím.
Na pokoji se tak začaly rozkrývat jednotlivé příběhy žen, kterým zasadil osud do vínku nelehký životní úděl. I přes jejich zdánlivě tragické osudy byla celá inscenace prosycena výborným situačním humorem a nadějí, že všechno nakonec dopadne dobře. Výborné herecké výkony všech protagonistek byly podtrženy zajímavou scénou a vkusnou hudební složkou. Na inscenaci Královny bylo znát dobré režijní vedení herce Honzy Raclavského, jenž tímto kouskem režijně debutoval.
I přes ne ideální prostory sálu VIC opět „Křenovčačky“ diváky přesvědčily, že i na malé vesnici může vznikat velké divadlo.

Foto zde: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Smotana_hadice_Krenovice_Kralovny_VIC%2C_27.4.2018/

14. - 15. dubna 2018 - Mimoni na PODĚSu v Olomouci

Brzy ráno v sobotu 14. dubna 2018 se na Masarykově náměstí srotili členové souboru Mimoni. Důvodem byla účast na dvoudenní regionální přehlídce dětského divadla PODĚS v Olomouci.
Po příjezdu autobusu natěšené děti i rodiče pomohli nanosit do zavazadlového prostoru všechny potřebné rekvizity a kostýmy, za které by se nemuselo stydět ani Národní divadlo. Pak už se děti v krátkosti rozloučily s rodiči a vybaveny pečenými šneky, bábovkami a jinými pochutinami usedly v očekávání dobrodružství do autobusu, který se vydal ku Olomouci. Po cestě jsme se od dětí dozvěděli plno poučných informací, třebaže v Polkovicích bydlí Elinčin děda a v Dubu řádil kdysi svého času sekyrář. Také nám byly dětmi sděleny jejich představy o budoucích povoláních, mezi nimiž se objevily profese střihačů psů, módních stylistů a zpěvaček v Praze. Tímto jsme s kolegyněmi Hanou a Kateřinou zjistili, že éra popelářů, hasičů a sestřiček je už dávno z kurzu.
Po příjezdu do Olomouce nás čekalo nemilé překvapení. Jelikož auta blokovala křižovatku, kterou jsme se měli dostat do budovy, kde se měla celá přehlídka odehrávat, šofér autobusu nás vyložil i s kulisami na přilehlém parkovišti, odkud jsme všechny propriety museli odnosit asi ještě tři sta metrů do cíle určení. Tehdy jsme tiše záviděli ZŠ náměstí Míru, která se svezla s námi a jako rekvizity si do své hry zvolila pouze tašku s kostýmem žáby a pletený košík. Nakonec jsme vše zdárně zvládli a po přidělení šatny jsme odbarikádovali, na přání pořadatelů, vchod do budovy, kde byly naše rekvizity provizorně složeny. Pak už nebránilo nic tomu, abychom se vrhli do divadelního víru a navštívili první tři představení Matylda, Čuníkův super tajný deník a Zavřené dveře. Nejvíc naše Mimoně zaujal čuníkův deník, ve kterém se dozvěděli, jak prasata žijí v mylném přesvědčení, že je sedlák miluje a přitom je chová pouze na maso. Po zjištění tohoto faktu čuník ve spolupráci s kačerem odpálí kurník, který přebudoval na raketu i s celou rodinou sedláka a přestěhuje se na farmu k vegetariánům. Když jsme absolvovali toto představení a dílnu her, odebrali jsme se na oběd, kde se podával vepřový řízek s bramborem. Sladkou tečkou za odpolední siestou byla zastávka v cukrárně a příslib návštěvy Šantovky.
Z odpoledních představení se nám všem líbilo 14-14 Přátelství napříč staletími, jež pojednávalo o tom, že minulost může ovlivnit budoucnost a naopak. Samozřejmě nás také pobavily dvě pohádky dramaťáku ZŠ nám. Míru, v nichž zaskočili i členové našich Mimoňů Marťa Ligač a Kika Ligačová. Naše dobrá nálada byla završena nalezením Honzíčkova telefonu, po kterém bylo vyhlášeno celopřehlídkové pátrání, ten se objevil překvapivě u něj v batohu. Následně jsme si šli tedy odpočinout do avizované Šantovky. Při odchodu z tohoto nákupního centra nás čekalo sdělení, že Marťa nemá tašku s peněženkou a mobilem. Po pěti minutách, co kluci odešli hledat peněženku do KFC, jsem se rozhodl jít za nimi. Při mém příchodu namísto domnělé ztráty baťůžek visel na opěradle židle, ale chlapci tu zjevně ještě nebyli. Ti přiběhli vzápětí s tím, že se byli ještě podívat v obchodě na trička. Díky tomuto zdržení jsme dorazili pozdě na představení profesionálů Krvavé koleno. Na to se celý den těšila především Elinka, která ale po pěti minutách usoudila, že by se jí zdály ošklivé sny, a proto jsme s ní strávili zbytek představení venku. Ostatním Mimoňům se hororová komedie líbila. Největší hororový okamžik dne následoval po příchodu na ubytovnu. Pavouky v rozích stěn a jednu společnou sprchu na patře by ještě naši svěřenci přežili, horší než tyto úskalí byla však absence wifiny. Den byl u konce a Mimoni tvrdě usnuli, jelikož byl před nimi jejich velký den, kdy měli ze sebe vydat vše a ukázat PODĚSu, co v nich vězí.
Brzy ráno se vydala teta Haňa do nejbližšího obchodňáku všem pro snídani. Když se vrátila schvácená s bednou jogurtů, sýrů a rohlíků, tak jí Kika oznámila, že se všichni nasnídali z její bábovky a Májiny bezedné tašky. To už jsme se pomalu rozloučili s ubytovnou a spěchali jsme do ZUŠ, abychom se mohli převléct a připravit vše potřebné na naše vystoupení Lakomé Barky. Samotné vystoupení se i přes panující parno v sále vyvedlo na výbornou, i když si Pavča zapomněla v šatně koště, a tak musela místo zametání umývat okna. Že bylo představení úspěšné, jsme se dozvěděli posléze od vedoucích jiných souborů, a především podle zpěvu písně Zabili jsme čuníka…, kterou si pobrukovali návštěvníci opouštějící sál. Po zhlédnutí konkurenčních představení Gertruda a Divadelního Artomatu jsme se odebrali všichni na oběd, kde pro nás byla připravena osvědčená výborná čočková polévka z předchozího dne, obohacena o kousky zeleniny. Naplněna dojmy a obědem se ubírala naše skupina zpět do budovy ZUŠ, kde se měli vedoucí souboru i mladí herci dozvědět názory poroty a diváků na jejich inscenaci Lakomá Barka. Celkově se porotě líbilo zpracování, herecké nasazení a naše hanáčtina, kterou postavy mluvily. Už méně se jim líbilo nehumánní uspání pašíka hřebem a populární píseň Zabili jsme čuníka...
Při vyhodnocování jsme byli všichni napjatí. Na další přehlídky byly doporučeny tři soubory. My, jako jedni ze dvou souborů, jsme získali ocenění za energii vloženou do představení. Pak nezbývalo, než se rozloučit, sbalit rekvizity do autobusu, který tentokrát naštěstí dojel přímo před budovu a po cestě domů si sdělit své dojmy. Shodli jsme se svorně na tom, že byl tento víkend opravdu plnohodnotně prožitý, měli jsme možnost vidět jiné dětské soubory, navázat nové známosti, zjistili jsme, jak dělat některé věci jinak, i když víme, že je jinak dělat nebudeme. Každopádně to stálo určitě za to a mimo ocenění jsme si přivezli i skvělé zážitky.

A jak se přehlídka líbila samotným Mimoňům?!
Ela: Nejlepší pohádka byla ta naše a jako druhý Zavřené dveře.
Pája: Líbil se mi Divadelní artomat, 14-14 přátelství napříč staletími. Na jídlo u mě vyhrál řízek. Nejde říct, co se mi nelíbilo na divadlech – líbilo se mi všechno!
Marťa N.: Za prvé Šantovka :-) až teda na zapomenutou tašku. Za druhé setkání divadelních souborů :-D
Zuza: Mně se líbilo Krvavé koleno, Divadelní artomat a Zavřené dveře.
Kika: Ve dnech 14. – 15. dubna jsme se zúčastnili divadelní soutěže. Líbila se mi divadelní představení a jedna ze dvou dílniček. Cesta na oběd byla dlouhá, to se mi nelíbilo. Jinak KFC, zmrzlina atd. to bylo super! Myslím, že jsme si to všichni užili a nemuselo dojít ani k tomu, aby si Milan dával ibalgin:-)))
Marťa L.: Sice se to jmenuje PODĚS, ale poděs to nebyl! Bylo úžasný vidět, jak hrají divadlo jinde, prostě skvěle strávený víkend! Líbilo se mi vše, kromě Čuníkův supertajný deník. Úžasná zkušenost…
Leňa známá jako „Kus Kus nebo Háčková“: PODĚS to znamená největší zážitek s naším dramaťákem! Bylo to tam strašně fajn!!! Jen bychom mohli být víc venku… ta skákadla byla fakt boží. Jinak se mi líbilo, jak byla divadla originální. Každé bylo jiné. A taky loutkové divadlo od profesionálních herců, kteří nám taky napsali do zhodnocovacích deníčků:-D Taky jsme absolvovali dvě dílničky – jedna byla plná her a improvizací (ale hlavně her)
a druhá byla rozborová. Ta rozborová byla lepší. Z divadel se mi líbily asi Zavřené dveře, 14-14 přátelství napříč staletími a taky byla fajn pohádka O vznešené ježibabě. Ale stejně nejlepší byla Lakomá Barka:-)))
Mája: V Olomouci se mi líbilo. Ubytování bylo ale strašný – spaly jsme totiž čtyři na dvou sražených postelích (pozn. nemusely, samy si to zvolily). Záchody byly celkem fajn. Sprchy byly super. Divadla byla super, nejvíc se mi líbil Divadelní artomat a 14-14 přátelství napříč staletími. Ale nejlepší byla večerní procházka do Šantovky!
Majda: PODĚS to je synonymum ke slovům NEJLEPŠÍ FESTIVAL NA SVĚTĚ! Líbila se mi spousta vystoupení. Nejvíce se mi líbilo divadlo s názvem 14-14 přátelství napříč staletími a Divadelní Artomat. Na jídlo u mě vyhrává KFC neboli Kuře Fláknutý Cihlou. Na pití vyhrává bezinková limonáda. Nej písnička se jmenuje KUMBÁLEK! PODĚS je prostě top!!!
Janča: Na PODĚSu si mi líbila spousta divadel a jedno dokonce tak, že si budu kupovat knížku, podle které to divadlo bylo zpracováno. Také se mi líbil výlet do Šantovky, kde jsme byli na večeři v KFC. Na PODĚSu jsme si to určitě všichni užili!
Áňule: Mně se líbilo Krvavé koleno a nelíbil se mi Čuníkův supertajný deník.
Kuba: Nejlepší věci na PODĚSu – divadla kromě jednoho, hopsátko a chůdy. Nejhorší věci na PODĚSu – ubytování, Čuníkův supertajný deník, čas na procvičování.
Eliška: Turnaj v České Třebové se mi moc líbil, ale mrzí mě, že jsem nejela na PODĚS!!!