Únor 2016

6. února 2016 - Vodění medvěda 2016

V sobotu 6. února 2016 se v Kojetíně děly věci nevídané. V ulicích tohoto města se totiž vyskytl nový druh medvěda (latinsky: chundelatus masopustus). Ovšem náhodní turisté zajisté nemuseli mít strach, neboť to byl medvěd ochočený
a měl zálibu jen v tanci, slivovici a hlavně kojetínských pannách, navíc ho hlídal statný medvědář, který zvíře zajišťoval pevným provazem a nespouštěl jej z očí. V ulicích Kojetína bylo opravdu živo, rány z děla zajišťoval ostřílený kanonýr
a do toho vyhrávali z plných plic žáci zdejší Základní umělecké školy.  Po předání ostatkového práva maškarám z rukou starosty Jiřího Šírka a nezbytném tanečku s medvědem už nebylo nic, co by bránilo účastníkům průvodu v nespoutaném veselí. Kojetínští i letos oplývali nadměrnou pohostinností, tváře masek se červenaly od marmelády z koblihů a také od slivovice, kterou hospodyně a hospodáři nalévali jako kdyby jejich demižóny neměly dno. Po náročné jízdě celým Kojetínem byli u Drbalů na Závodí napojeni také koně stréca Minaříka. Nakonec se i krotký medvěd změnil v dravou šelmu, která se medvědáři vytrhla a ztratila se někde v davu. Poslední jeho stopy zaznamenali místní nimrodi u hospody Morava. Snad se zase za rok objeví a povodíme ho po známých místech mezi pohostinnými Koječáky.

foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Vodeni_medveda_2016_Kojetin%2C_6.2.2016/

8. února 2016 - Předání kronikářské štafety…

Kojetínská historie je prozatím zdokumentovaná 783 let od roku 1233. V novodobé městské kronice je život města zapisován kronikáři od roku 1928 a dosud se na tom podílelo sedm kronikářů. Pan František Řezáč prováděl zápisy velmi erudovaně a poutavě od roku 1989 až do loňska, 26 ročními záznamy překonal co do počtu všechny předchozí kolegy.
První kronikář Karel Štéger byl kronikářem osm roků v letech 1928-1935 a provedl 22 zápisů za roky 1914-1935.
Druhý kronikář Max Navrátil zapisoval šest roků v letech 1936-1951. Třetí kronikář Bohumír Štéger pracoval jako kronikář sedm roků v letech 1951-1957. Čtvrtý kronikář Vratislav Vaněk vedl kroniku šest roků v letech 1958-1963.
Pátý kronikář Otmar Ondra zaznamenal devět roků v letech 1964-1972. Šestý kronikář Vladimír Novotný byl kronikářem šestnáct let v letech 1973-1988. Sedmý kronikář František Řezáč zaznamenal 26 roků v letech 1989-2014.

Letos předává kronikářskou štafetu a nabyté znalosti František Řezáč osmému městskému kronikáři Luďku Fíkovi.
Pracovně se setkali na kojetínské radnici se starostou Jiřím Šírkem, místostarostou Miloslavem Oulehlou a ředitelkou Městského kulturního střediska Hanou Svačinovou. František Řezáč přijal od zástupců města poděkování za dosavadní kronikářskou práci. Během příjemné diskuze se všichni shodli, že kronikář je pozorovatelem a zapisovatelem dění, jehož práce bývá po dokončení jakoby odložena, otvírá se, ceny nabývá a pracuje s ní až po mnoha letech další generace odborných i amatérských badatelů, rodopisců a budoucím spoluobčanům připomíná v tu dobu již minulý život v jeho plné zajímavosti. Na pozadí zdánlivě stejného životaběhu, kdy lidé žijí a baví se svými radostmi i starostmi, současně budují, tvoří a pokračují v krásné nekončící řadě lidských osudů. Bude dobré, když jako nový kronikář budu moci připsat do kroniky v následujících letech převážně ty příjemné a zajímavé zápisy. Luděk Fík

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Predani_kronikarske_stafety_8._2._2016/

13. února 2016 - Hanácké bál 2016

Zlatým hřebem plesové sezóny bývá tradiční Hanácké bál. Letos připadl termín této společenské události na 13. února 2016. Už od sedmé hodiny večerní se začaly prostory Sokolovny plnit Hanáky a Hanačkami z Kojetína i širokého okolí.
V improvizovaném hanáckém šenku zavoněly speciality domácí kuchyně, které umně připravily kojecky tetiny a v lahvích jiskřilo lahodné víno, které dovezli stréci až z Ořechova u Uherského Hradiště. Z Ořechova nebylo jenom jiskřivé víno, ale také soubor Chasa z Ořechova, který byl letošním milým hostem. Po prvních doušcích všemožných moků se krojovaní „rozhópali“ a seřadili se do slavnostního nástupu, který prošel celým sálem, aby tak mohli účastníci potěšit své oko rozmanitou krásou nejen hanáckých krojů. Po tomto antré se rozezněla moravská hymna Moravo, Moravo při níž vstávali ze židlí všichni přítomní v sále. K výborné a pohodové atmosféře této akce přispěla nemalou měrou dechová hudba Hanačka Břest, kapela Hello a také každoroční host, cimbálová muzika Dubina s primášem Luďkem Koutným. O půlnoci zazněly první tóny Moravské besedy od kojetínského  rodáka Gustava Voždy a daly plně vyniknout tanečnímu umu krojovaných párů. Je sice pravda, že trvá dlouho než se Hanáci rozkévó, ale když se rozkévó, tak to pak stojí za to, pročež zábava končila až někdy nad ránem za zpěvu písně: „Ja co je to za veselí, když só kamna eště celý…“

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Hanacke_bal_2016_13._2._2016/

24. února 2016 - Divadlo Rozmarné léto

Jedním z největších nestorů české beletrie je bezesporu Vladislav Vančura. Jeho poeticky laděnou novelu Rozmarné léto si mohli diváci vychutnat ve středu 24. února v sále Sokolovny v podání Rádobydivadla Klapý. Děj příběhu se odehrává v poklidném maloměstě, kde čas plyne líně jako voda v říčních lázních pana Antonína. Ten tráví rozmarné léto na své  téměř prázdné plovárně tím, že filosofuje se svými přáteli, majorem ve výslužbě a sečtělým abbé. Poklidný průběh jejich dnů naruší příjezd kouzelníka Arnoštka s překrásnou schovankou Annou. Ta rázem okouzlí všechny tři přátele a rozvíří klidné vody ospalého městečka. Aktéři se zhostili svých rolí bezmála výtečně. V inscenaci především excelovali mladí herci - Jonáš Filip (představitel Arnoštka) a jeho herecká partnerka Tereza Lačná (představitelka Anny). Výrazně znatelný byl rukopis režiséra a scénáristy Ladislava Valeše, který dodal hře neopakovatelnou atmosféru a podtrhl Vančurův styl. Esteticky vyváženě působila také scénografická stránka inscenace, která korespondovala s poetikou příběhu. Doufáme, že návštěvníci vstřebali rozmarný Vančurův jazyk a budeme se těšit,  jakou hrou nás „Klapáci“ překvapí v Kojetíně příště.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Radobydivadlo_Klapy_-_Rozmarne_leto_24.2.2016/

28. února 2016 - Dětský karneval

V nedělní odpoledne 28. února 2016 2016 se zaplnil sál Sokolovny neobyčejnými postavami. Vedle družiny víl k nám zavítali i princezny z rodu královského, čarodějnice z Petrových kamenů, ba i drsní kovbojové a piráti až odněkud z Karibiku. Na Sokolovně, vyzdobené balónky a konfetami, v ten den zavládlo karnevalové veselí, které bylo určeno našim nejmenším. Zábava byla opravdu výborná a děti nejen, že se bavily samy mezi sebou, ale v tanečním reji je doprovázel i Radim Koráb, známý to představitel princů ze stejnojmenné brněnské agentury. Ten si pro masky připravil i řadu soutěží a her, kterých se s nadšením děti účastnily.
I když se náš karneval nemůže srovnávat s karnevaly ve větších městech jako je kupříkladu Olomouc, letošní ročník se vydařil opravdu na výtečnou, o čemž svědčila nemalá účast a úsměv na tvářích nejen kojetínských ratolestí. 

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Detsky_karneval_Kojetin_2016_28.2.2016/

Nová publikace

V lednu 2015 jsme vzpomínali dvousté výročí narození a stodvacáté páté  výročí úmrtí významného kojetínského rodáka P. Bedy Dudíka, člena benediktinského řádu, historika, moravského zemského historiografa. K tomuto výročí vyšla na konci roku 2015 obsáhlá publikace autora Richarda Mahela “BEDA  DUDÍK (1815 – 1890) – Život a dílo rajhradského benediktina a moravského zemského historiografa ve světle jeho osobní pozůstalosti”. Vydavatelem je Národní archiv, Praha, vydání 1., Praha 2015, počet stran 544, náklad 300 ks, obálka a grafická úprava Lukáš Pracný.
Autor monografie Richard Mahel je absolventem Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde absolvoval magisterský obor učitelství a postgraduální studium se zaměřením na české a československé dějiny. Od roku 2011 pracuje jako archivář a historik v Národním archivu v Praze.
Kniha Richarda Mahela "BEDA DUDÍK (1815 - 1890) - Život a dílo rajhradského benediktina a moravského zemského historiografa ve světle jeho osobní pozůstalosti" je první syntetickou prací o Bedu Dudíkovi. Literární historičce Evě Ryšavé (prapraneteři Bedy Dudíka) se tak splnilo dlouholeté přání, aby  význam a odkaz jejího praprapředka byl odborně a souhrnně objektivně zhodnocen.
Po řadu desetiletí byly naše poznatky o Bedu Dudíkovi značně kusé a jeho odborný význam a odkaz jen málo zkoumán. V období marxistické historiografie nepatřil P. Beda Dudík k žádaným osobnostem historiografického bádání. Renesance studia díla a odkazu Bedy Dudíka začala až po uvolnění ideologických bariér koncem 20. století.
V závěru své monografie autor Richard Mahel uvádí dvojí odkaz Bedy Dudíka: "Především to je odkaz historiografický, spočívající v jeho díle, které výrazným způsobem obohatilo moravskou historiografii. Druhým odkazem může být pro mnohé jeho kněžství a členství v benediktinském řádu."       František Řezáč