Červen 2015

Oprava Masarykova náměstí jde do finiše

Již jen dny zbývají do definitivního konce prací na revitalizaci Masarykova náměstí. Po více než padesáti letech tak město opravuje důležitý střed a jednu ze svých dominant. Náročná investice změní tvář centra Kojetína jistě na desítky let. Vrátíme-li se při této příležitosti do historie, vidíme podobu náměstí (tehdy Hlavní) okolo roku 1910. Na fotografii je ještě budova Okresního domu před obnovou, vedle něj nedávno zbouraný dům Příční 9 a vedle bývalá Lékárna U Zlatého lva. Vzadu již stojí nově postavený Hotel Pivovar. Na fotografii z období po roce 1920 (tehdy Masarykovo) vidíme pohled k radnici a náměstí Míru, vzadu stojí cukrovar a lihovar, tvořící panorama města k jihu. Na fotografii z roku 1963 je vidět tehdy probíhající opravu náměstí (tehdy Gottwaldova). Na současné fotografii z června tohoto roku je záběr na nově revitalizovaný prostor Masarykova náměstí z radnice. V rámci Kojetínských hodů bude v prostorách Vzdělávacího a informačního centra vystavena řada fotografií ukazující minulou i současnou podobu kojetínského náměstí. Jiří Šírek

Přírodní památka „Včelínské louky“

Na našem katastrálním území se nachází přírodní památka „Včelínské louky“. Byla vyhlášena dne 5. března 2015
Nařízením Olomouckého kraje č. 2/2015 a nabyla účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení ve Věstníku právních předpisů Olomouckého kraje. Celková výměra přírodní památky činí 31,0754 ha. Předmětem ochrany jsou luční společenstva a mokřadní a vodní plochy a na ně vázané ohrožené druhy rostlin a živočichů, jmenovitě především modráska bahenního. Z ochranných podmínek vyplývá, že je zde zakázáno bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody následující:
- provádět změny druhu pozemků, změny způsobu jejich užívání,
- zalesňovat nelesní pozemky,
- provádět stavební činnosti, terénní a vodohospodářské úpravy, nejde-li o činnosti prováděné podle schváleného plánu péče,
- používat hnojiva, chemické látky nebo přípravky, nejde-li o činnosti prováděné podle schváleného plánu péče,
- vjíždět nebo setrvávat motorovými vozidly mimo pozemní komunikace s výjimkou vozidel vlastníků či nájemců pozemků v přírodní památce a jejich dodavatelů prací nebo vozidel určených pro výkon služebních povinností stanovených jinými právními předpisy,
- ukládat odpady a zřizovat deponie jakéhokoli materiálu,
- vypouštět zvěř, umisťovat myslivecká zařízení pro přikrmování zvěře a slaniska nebo zvěř jinak přikrmovat
a vnadit krmivem či jinými materiály rostlinného nebo živočišného původu,
- rozdělávat ohně a zřizovat tábořiště,
- pořádat hromadné turistické, sportovní, kulturní a jiné akce,
- sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, kromě výkonu práva myslivosti či sběru lesních plodů.
Eliška Izsová, odbor výstavby, ŽP a D

Cimrman a železniční trať Kojetín–Tovačov

Tento malý příspěvek se zčásti opírá o přednášku profesora Smoljaka o Cimrmanově činnosti v oblasti vylehčování dřevěných konstrukcí pomocí červotoče. Ptáte se, jak toto téma souvisí s tratí Kojetín-Tovačov? V letech 1890-1895 se rozhodl vídeňský finanční magnát a podnikatel David Guttmann se svým bratrem Wilhelmem zřídit železniční spojení Tovačova s tehdejší Severní dráhou císaře Ferdinanda. Jejich původní plán, kudy trať vést byl směrem ku Přerovu. Ovšem do cesty se postavila překážka. Tou byla tehdy ještě nezregulovaná řeka Morava, která svými rameny netvořila překážku pouze jednu, ale hned tři. To znamenalo postavit na této lokální trati, hned tři železniční mosty. Jen na okraj se zmíním, že touha zřídit železniční spojení ze zapadlého hanáckého městečka, nebyla hnána sociálním cítěním obou oligarchů, majitelů Vítkovického důlního a hutního těžířstva v Ostravě-Vítkovicích, nýbrž jejich touhou po dalším zisku. V Tovačově totiž zbudovali cukrovar a v jeho okolí začali těžit kvalitní štěrkopísek. Ten potřebovali do svých dolů a hutí. Do cukrovaru naopak potřebovali dopravovat ze svých dolů uhlí a zpět hotový produkt – rozumějme cukr. Protože jak známo i ostravský havíř si rád osladí kouskem cukru žitnou kávu v bandasce, když odchází fárat pod zem a dobývat uhlobaronovi černé zlato. Takže doprava jak je již zřejmé, by byla plně vytížena oběma směry. A zde již s dovolením využiji výsledky práce a bádání profesora Smoljaka:
Shodou okolností právě roku 1891 je Cimrman propuštěn z vězeňské pevnosti v Salzburgu. Zde si odpykával dvouletý trest. Ten mu byl c. k. justicí vyměřen poté, co se 23. listopadu 1889 řítí náhle do zpěněných vod Dunaje trámový železniční most u Lince. Firma Ringhoffer, závod 02, sekce dřevo, která Cimrmanovi vylehčení mostní konstrukce zadala, mistra žaluje. Cimrman se u soudu hájí tím, že nebyl dodržen technologický postup. Označuje také pravého viníka neštěstí, stavbyvedoucího Herziga, který opomněl vylehčovací práce včas zastavit. Podle Cimrmanových bezpečnostních předpisů byl Herzig povinen za dvacet dnů po nasazení červotoče do práce položit
k mostu tzv. „návnadná“ prkna, v odborné terminologii se jim říkalo „schmeckenfošny“. Do těch se červotoč zpravidla během 48 hodin shromáždí a může být bezpečně přenesen na jiné pracoviště. Tolik tedy profesor Smoljak.
Tato trudná zkušenost se zkostnatělým byrokratickým aparátem Rakousko-Uherska však mistra neodradila a sám onoho již zmíněného roku 1891 nabídne bratrům Guttmannovým své služby. Ovšem opět marně židovským  finačníkům vysvětluje výhody vylehčených dřevěných mostních konstrukcí. Marně se osobně zaručuje, že bude sám řídit vylehčovací práce a nesvěří je nesvědomitým polírům. Marně nabízí svůj nízkonákladový dřevěný (a vylehčený) buchar „Jirka“ v plovoucí variantě, která by šla výhodně použít pro zarážení pilotů do dna řeky Moravy při stavbě mostů. Nepomáhá ani jeho tak říkajíc eso v rukávu. Výkonná motorová lokomotiva „Drásal“ pojmenovaná podle známého hanáckého obra Josefa Drásala. Byla poháněna jeho velmi osvědčeným spalovacím motorem „Emilie Weberová“ využívajícího k zapalování tzv. Cimrmanovy velejiskry. Motor byl známý tím, že jezdil prakticky na cokoliv. Byl dokonale spalovací. Takže lokomotiva mohla výhodně jezdit na zbytkovou melasu z jejich cukrovaru.  Guttmannové – zarytí to příznivci fosilních paliv i tuto nesporně výhodnou technickou vymoženost odmítají. Rovněž stavba mostů se jim zdá přes Cimrmanovy technické inovace nákladná a zdlouhavá. Nepomůže ani to, že jezera vznikající po těžbě štěrkopísku jsou ziskuchtivými podnikately okamžitě zarybněna a rybolov zpoplatněn rybářskými povolenkami jimi vydávanými, by šlo mohutný elektrický výboj - tzv. Cimrmanovu velejiskru s výhodou použít k hromadnému výlovu. Má totiž neblahý vliv na ryby. Skandinávští rybáři tohoto motoru například dodnes používají k omračování sledích hejn. V Norsku bývá označován jako tzv. Vaňhova past. S tímto návrhem přichází již zoufalý Cimrman jako s poslední možností, jak oba podnikatele obměkčit. Bohužel marně. A tak se David a Wilhelm Guttmannové rozhodnou, a to ke své škodě, že zbudují trať bez potřeby stavět tři, podle nich zbytečné a nákladné železniční mosty. Trať byla vytýčena a začala se stavět poněkud méně výhodnou trasou ku Kojetínu. Je pravdou, že tímto směrem ji nečekala žádná překážka v podobě sebemenšího vodního toku. Je pravdou, že beze zbytku plnila svou funkci přípojné trati na hlavní tah tehdejší KFNB (Kaiser Ferdinand Nord Bahn). Ale uznejme přátelé, že tohle bylo Pyrrhovo vítězství. Oba finančníci a podnikatelé, kteří tak uspěli v mnoha jiných oborech, zde vyloženě zklamali.
Budování železnic nebylo jejich silnou stránkou. Obyvatelé Tovačova přišli o přímé spojení s důležitým železničním uzlem v Přerově a museli se spokojit s druhořadým lokálním spojem do provinčního, jen o málo většího Kojetína.
Krátkozrakost jejich počinu ukázal i čas. Cukrovar zanikl vytlačen většími a modernějšími provozy a trať časem pozbyla na významu. Dnes slouží jen jako vlečka do pískoven a štěrkoven jimi založenými.
K. P.

Anketa ve zpravodaji o kultuře v Kojetíně

Studentky Gymnázia Kojetín oslovily několik občanů s následujícími dotazy:
1. Účastníte se kulturních akcí v Kojetíně?
2. Chtěli byste více takových akcí?
3. Na jakou akci chodíte nejraději?
4. Jste s takovými akcemi spokojení?

Lukáš Rozsypal
1. Ano, účastním se velmi rád.
2. Ano, jednoznačně. Byl bych velmi rád, kdyby Kojetín pořádal více takových akcí.
3. Nejraději chodím na rozsvěcování Vánočního stromečku. Na tuto akci bych mohl chodit čtyřikrát ročně.
4. Ano, jsem. Ovšem podobné akce, jako je rozsvěcování stromečku by mohly být častěji.

Zuzana Ligurská
1. Podle toho, co to je za akci a jestli mám čas.
2. Myslím se, že je zde akcí spousta.
3. Nejraději chodím na Country bál, Hanácký bál a podobně.
4. Ano, s kulturními akcemi v Kojetíně jsem spokojená.

Magda Pelikánová
1. Ano, občas na kulturní akce chodím.
2. Ne, není potřeba.
3. Nejraději chodím na Vánoční koncert.
4. S akcemi v Kojetíně jsem spokojená.

Nelly Florová
1. Ne, kojetínských akcí se moc neúčastním. Účastním se pouze takových „klasik“, například Kojetínských hodů.
2. Já myslím, že jsou dostačující. Lidé jsou stejně natolik pohodlní, že si raději místo kulturního zážitku pustí doma televizi. Já za kulturou utíkám do větších měst, kde se akce konají ve větším měřítku než tady v Kojetíně.
3. Nevím, zda se dá tato akce považovat za kulturní, ale dříve jsem se účastnila Božkov festu, který se již nepořádá. Mimo to se účastním plesů a občas navštívím i divadlo.
4. Podle možností, které Kojetín nabízí, spokojená jsem. Samozřejmě vše by mohlo být ještě lepší.

Ptaly se Zuzana Lodlová a Jana Macková

Noc s Andersenem podruhé!

Večer z 22. na 23. května proběhla v kojetínské knihovně druhá „Noc s Andersenem“. Jedná se o celostátní akci pořádanou na výročí narození H. CH. Andersena, která má podporovat dětské čtení. Do letošního jubilejního 15. ročníku se zapojilo 620 knihoven v celé ČR. Protože loňská první „Noc s Andersenem“ měla velký úspěch a zájemců o spaní v knihovně bylo hodně, museli si naši malí čtenáři účast na akci vybojovat v celoroční soutěži nazvané „ Dobytí pevnosti Fabulárum“. Děti v průběhu školního roku, ať už jako jednotlivci nebo se školní družinou, luštily křížovky, hádanky, rébusy a kvízy, zdobily svými obrázky a jinými dílky knihovnu, účastnily se místních i celostátních literárních a ilustrátorských soutěží a samozřejmě si půjčovaly a četly knihy. Pro nejlepší čtenáře a soutěžící byla odměnou noc strávená v knihovně.
Vše začalo v pátek 22. května v sedmnáct hodin. V komnatách naší pohádkové pevnosti se sešlo 22 nejlepších čtenářů z 1. až 4. tříd základních škol. A protože knížkou letošní noci se stal komiks „Na hradě Bradě“, uvítala děti bílá paní Ivana, Sněhurka Jitka, čarodějnice Alena, královna Hana, vodnice Hanka, indián Franta, loupežník Luděk a kostlivec Péťa. Aby i pohádkové bytosti rozeznaly naše nová pážata, vyrobila si po krátkém přivítání a rozdělení do týmů své erby se všemi náležitostmi.
Aby dojem byl úplný, oblékla si pážata své kostýmy. Rázem se sály hemžily princeznami, rytíři, čarodějnicemi a loupežníky.
A už na nás v dětském oddělení čekala návštěva. Tak tiše, ani muk, pan starosta Jiří Šírek čte nejprve dojímavou Kytici a v tom vchází malá, hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba. Děti napjatě poslouchají balady K. J. Erbena, které si pro ně pan starosta přichystal k přečtení.
Naladěni napínavým čtením jsme se pustili do dobývání pevnosti Fabulárum. Čtyři družstva nejprve musela získat potřebnou indicii , aby se začaly z pevnosti sypat zlaťáky. Naštěstí soutěžící dobře znají naše ilustrátory dětských knížek a filmů a tak byla indicie rázem na světě. No a teď klíč k bráně od pevnosti! Kde ho hledat, prozradila kouzelná rybka, která poztrácela šupiny a děti jí je pomohly najít. Brána nádvoří se otevírá... Bude indicie správná ? Posypou se zlaťáky ? Sláva „pohádka“ je to správné slovo a už se na děti sype zlato ! Pak se královsky rozdělíme a šup do hodovní síně na hostinu od maminek. Po královské tabuli odpočíváme v hradní knihovně, kde nám Sněhurka a čarodějnice s královnou předčítají krásné příběhy.
A už zase poposedáme, vrtíme se, už bychom zase běhali. Tak hurá do sálu a řádíme. Nosíme míčky na lžíci, běháme po papírech, Čepičárna střídá hru Na ovečky, atd. A mezitím se venku pomaloučku stmívá. Dojde už konečně na stezku odvahy? Ještě zbudujeme u hezkých písniček hrad z přinesených krabic a už je úplná tma.
Dvojičky putují temnými a tajuplnými chodbami starodávné budovy za svitu svící. Sem tam na ně jukne nějaké to strašidlo. Schází po schodech do sklepení a za svou odvahu dostávají od kostlivce královský glejt, který je povyšuje do stavu rytířského.
Kostlivec je dobračisko od kosti, takže někteří opovážlivci se mu představují rukou podáním, až mu chřestí všechny kosti. Nakonec všichni šťastně doputovali do dětského oddělení. Tam si nachystali své pelíšky a připravili se na spaní.
Do setmělé místnosti náhle vpluje tajuplná postava oblečená jako z dávných časů ve fráčku a cylindru. Duch pana Andersena se zjevil v naší knihovně ! Tiše s dětmi promluvil a zmizel zase v hlubinách času své pohádkové říše.
Všechny pohádkové bytosti se snaží čtením pohádek a pověstí utišit nepokojné hemžení ve spacácích. Postupně se jim to daří a před půlnocí je slyšet jen pravidelné oddychování a sem tam pochrupkávání.
Brzy ráno už někteří nedočkavci sahají po knížkách a čtou si. Ale to už vstáváme všichni a míříme si to do hodovní síně na snídani. Naše nocování končí, skvělé princezny a rytíři nás opouští. Bylo to prima, za rok zase ! Ti starší mají možnost už na podzim. V noci z 18. na 19. září se uskuteční další nocování v knihovně pro čtenáře 5. až 9. třídy.
Poděkování na závěr patří našim hostům, panu starostovi Jiřímu Šírkovi a panu „Andersenovi“, kteří si pro nás udělali čas a rádi nás navštívili. Dík patří také rodičům Marušky Medunové a Pavlínky Košťálkové, kteří nám pomohli a podpořili nás. Celá akce mohla správně klapat a zapadat do sebe jen díky sehranému týmu pohádkových bytostí: Jitce Lorencové, Aleně Fíkové, Haně Divilové, Haně Obrtelové, Františku Obrtelovi, Luďkovi Fíkovi a Petrovi Lorencovi, kteří se dětem po celý večer naplno věnovali.

http://knihovna-kojetin.rajce.idnes.cz/Noc_s_Andersenem_2015_-_Kojetin/

Posezení s cimbálovou muzikou Dubina

V pátek 29. května 2015 od osmnácti hodin se rozezněl sál Vzdělávacího a informačního centra tóny lidové hudby. Do Kojetína zavítala známá regionální cimbálová muzika Dubina s primášem Luďkem Koutným. Při dobrém vínku a bohatém občerstvení si mohli návštěvníci zatančit i zazpívat při nádherných melodiích z Moravy, Slovenska i Čech. Cimbálová muzika Dubina je Kojetínským známa už řadu let, především z vystoupeních v rámci Kojetínských hodů a dřívější spoluprácí s Hanáckou besedou. Celý večer probíhal v rozverném duchu a přátelské atmosféře i přes komorní počet návštěvníků. Někteří příchozí se nedůvěřivě ptali, zda proběhne i slibované kácení májky, a kde se bude vlastně kácet, když se veselice koná na sále. Po uklidnění organizátory, kteří přítomné ujistili, že májka se kácet bude a že jí mají nad sebou toto rozčarování utichlo. Ano, májka se tyčila přímo nad cimbálovou muzikou v podobě stejnojmenné paštiky zakoupené v nejmenovaném kojetínském obchodním řetězci. Tu o půlnoci zdatně skácel „stréček“ Gardavské za hlasité podpory zúčastněných. Doufáme, že večer s cimbálovou muzikou Dubina se vydařil i z pohledu návštěvníků a budeme se těšit na setkání s ní opět na Kojetínských hodech.

Výstava Od lovců mamutů k cihle

V současné době probíhá v galerii VIC expozice s názvem „Od lovců mamutů k cihle“ z Muzea Komenského Přerov. Ta se věnuje významné archeologické lokalitě Předmostí u Přerova, která je známá především vykopávkami z období paleolitu. Návštěvníci mohou obdivovat unikátní části mamutích kostí, klů a stoliček. Tyto vykopávky z Předmostí jsou vzácné tím, že se jich zachoval pouhý zlomek. Bylo to způsobeno především rozvojem cihlářského průmyslu v této lokalitě v 19. století. Řada kosterních pozůstatků byla rozdrcena a použita jako hnojivo nebo skončila jako příměs v samotných cihlách. Mimo archeologické nálezy se autoři výstavy zaměřují i na umělecké ztvárnění výjevů z doby lovců mamutů. K vidění jsou zde rekonstrukce pravěkých lidí na obrazech Libora Baláka, zdařilé dřevěné modely lovců, kteří bojují se lvem jeskynním a dominantní hlava mamuta v reálné velikosti. Celkovou atmosféru umocňují i dobové školní obrazy malíře Zdeňka Buriana. Odlehčujícím prvkem výstavy jsou olejomalby autora Petra Pololáníka, který vtipně zasazuje pravěké lovce do nynější doby. Expozice je k vidění do 16. října 2015 v prostorách galerie VIC.

Sjíždění Moravy

Pro přátele vodního sportu si připravilo Městské kulturní středisko Kojetín ve spolupráci s Kanoistikou Kojetín akci s názvem Sjíždění Moravy. V nedělní dopoledne 14. června po desáté hodině vyrazili účastníci autobusem k  Bolelouckému jezu, kde byla připravena pramice a kanoe. Po vystoupení z autobusu se rozdělili vodáci i nevodáci podle zkušeností. Zdatní vodáci si k sobě přibrali ty méně zkušené, aby si sjíždění užil opravdu každý. Celkem se jelo na jedné pramici a několika kanoích. Počasí bylo docela dobré, nepršelo a sem tam vykouklo zpod mraků i slunce. Zasloužený odpočinek čekal  kanoisty a posádku pramice na Břehuli u Lobodic, kde posvačili a načerpali nové síly na další zbytek cesty. Cesta ke Kojetínu ubíhala rychle, především díky dobré partě lidí. Po náročné plavbě čekalo na vodáky i nevodáky v kojetínské loděnici občerstvení v podobě dobrého moku a špekáčku, který si děti i dospělí opekli nad připraveným ohněm. Děti navíc čekalo ocenění v podobě sladké medaile s diplomem. Poděkování za krásně prožitou neděli patří především Kanoistice Kojetín, která obstarala vše potřebné, aby se tato akce mohla konat, autodopravci Davidu Juřenovi, který nám zajistil cestu autobusem do Bolelouce a v neposlední řadě všem účastníkům Sjíždění Moravy, kteří se postarali o vynikající a pohodovou atmosféru. Ahoj a příště zase! -miza-

Kojetínské muzeum

V měsících březnu až květnu proběhlo stěhování sbírkových předmětů kojetínského muzea z původního depozitáře v Husově ulici do nových prostor v horní části Polikliniky. Stěhování bylo nutné, protože skladovací podmínky v původním depozitáři již nevyhovovaly  muzejním normám
a sbírkové předměty v těchto podmínkách trpěly. Stěhování proběhlo za pomoci studentů místního gymnázia Davida Háse, Davida Dvořáka, Jana Tabary, Lukáše Lejnara a brigádníků Jakuba Šírka a Jana Šírka, za což jim patří velké poděkování. Auto s větším úložným prostorem zapůjčil nezištně Aleš Meduna, kterému tímto děkujeme taktéž. V úterý 30. června navštívili nově otevřený depozitář zastupitelé a starosta města Kojetína. Pozvání přijal i publicista Jiří Tichánek, který byl v minulosti ředitelem muzea v Kopřivnici. Po úvodní řeči ředitelky MěKS Hany Svačinové a muzejního pracovníka Milana Zahradníka, seznámil Jiří Tichánek  návštěvníky s nejcennějšími sbírkovými předměty muzejního fondu. O historii a vývoji  Kojetínského muzea krátce pohovořil také František Řezáč, který se řadu let sbírkám věnoval a zůstaly díky němu uchovány v dobrém stavu. Na závěr Milan Zahradník seznámil přítomné
s jednotlivými fázemi vývoje muzea do budoucích let. Sbírky je třeba zinventarizovat, nově zařadit, digitalizovat, permanentně ošetřovat a doplňovat sbírkový fond o další předměty, které i dnes kojetínští do muzea nosí. Nezbytnou součástí muzejní struktury je i vzdělávací činnost (již v měsíci červnu proběhly exkurze s výkladem pro žáky ZŠ náměstí Míru), práce s badateli a muzejními institucemi, pořádání výstav a celkové sledování nových trendů v tomto oboru.  Kojetínské muzeum čítá přes dvanáct tisíc sbírkových předmětů, nachází se zde vzácné obrazy, předměty z oboru etnografie, archeologie, numismatiky, militárie i cenné dokumenty a listiny vážící se ke Kojetínu. Na závěr bych uvedl krátkou historku, která mě jako etnografa velmi potěšila. Na druhý den po exkurzi žáků ze ZŠ náměstí Míru, přišla jedna ze žaček i se svými kamarády, kteří výstavu neviděli a chtěli otevřít expozici Ztracená tvář Hané. Poté, co jsem je pustil dovnitř, zhostila se žačka, která viděla expozici den před tím výkladu, za který bych se nemusel stydět ani já sám. Pověděla kamarádům, co nosila hanácká nevěsta na hlavě, jak se zpracovával len a že v Kojetíně žili a žijí Hanáci, kteří se už sice jinak oblékají, ale pořád jsou to Hanáci. A to je jedna z chvilek, kdy si člověk říká, že dokud mají mladí zájem o historii svého kraje a domova, není jeho práce zbytečná. -miza-

----------

To, že kojetínská poliklinika neslouží jen svému původnímu účelu, pro který byla v roce 1964 postavena, si mohli na vlastní oči ověřit zastupitelé našeho města, které jsem pozval 30. června 2015 na prohlídku depozitáře kojetínského muzea do horního patra budovy polikliniky. Prostory bývalého muzea v Husově ulici již byly opravdu nevhodné pro uložení sbírek, jejichž historická hodnota je vysoká. Rada města proto rozhodla o jejich přestěhování do nevyužívaných prostor na poliklinice, které byly ještě před tím upraveny pro účely umístění kojetínských sbírek. Zástupci města se tak za asistence pracovníků MěKS Kojetín v roli správce mohli přesvědčit o bohatství sbírek našeho muzea, i o jejich zdařilém uložení a péči, kterou správce věnuje. Jiří Šírek