Květen 2015

Pamětní mince Kojetína

Městské kulturní středisko Kojetín vydalo pamětní mince města Kojetína. Pamětní mince města jsou 3D a mají zlatou barvu. Na líci je nápis „Město Kojetín“ a znak města, na rubu nápis „První písemná zmínka 1233“ a motiv kojetínského kostela.

Minci si můžete zakoupit na informacích Vzdělávacího a informačního centra, Masarykovo náměstí 8, Kojetín. Cena je 55 Kč.

Smotaná hadice Křenovice v Němčicích a Kovalovicích

Od premiéry divadelního souboru Smotaná hadice Křenovice uběhl více jak měsíc a za tu dobu soubor Klimáčkův Nízkotučný život odehrál pětkrát. První svou reprízu věnoval soubor Kojetínu, před soutěžním kláním v Němčicích vystoupil před zcela zaplněnými hledišti v Uhřičicích a Bezměrově, aby se v pátek 1. května 2015 mohl důstojně zúčastnit postupové regionální přehlídky venkovských divadelních souborů s výběrem pro národní přehlídku „Krakonošův divadelní podzim“ Vysoké nad Jizerou Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou.
Nízkotučný život seznamuje diváky s poslankyní trpící bulimií, redaktorkou vydavatelství naučné literatury a pokladní v supermarketu, které se potkávají v redukčním sanatoriu se zpřísněnou kontrolou tuků, glycidů a mastných kyselin. Účastní se tu kurzu hubnutí pod vedením přísné koučky. Upřímnou snahu ale hatí duch svobody Egon, v jehož  podaní zní jedlý hřích jako příslib ráje. Úspěšná komedie s podtitulem Nejím, nežiju, nemiluju šestinásobného držitele Ceny Alfréda Radoka Viliama Klimáčka přináší skvělé herecké příležitosti pro čtyři představitelky výrazných ženských postav, které se zdráhají zakousnout s chutí do života.
A jak si Smotaná hadice Křenovice vedla u odborné poroty Hanáckého divadelního máje, která pracovala ve složení Milan Strotzer, Ladislav Valeš a Jaroslav Kodeš vám přinášíme ze závěrečného přehlídkového kukátka:
„Pravidelný němčický divák musel uznat, že skladba představení této přehlídky se vyznačovala pestrou dramaturgií, a pokud se diváci bavili na samém počátku při morkovských, tak se osvobozovali od smíchu i na závěrečném představení křenovických. Tento pomyslný kruh byl totiž uzavřen hrou Viliama Klimáčka „Nízkotučný život“ v podání DS Smotaná hadice Křenovice. Na samém počátku této krátké reflexe musím poznamenat, že výběr, spíše než hry, ale hraného fejetonu, hříčky, považuji za zdařilý dramaturgický plán a tah na divákovu bránici. Je sympatické na souboru, že na své divadelní cestě odkrývá náměty a divadelní témata, která jsou divákům notoricky známá, přitom nepropadají laciné a povrchní komerci. Klimáček jako autor nás zavádí do sanatoria, či spíše léčebny pro otylé ženy, kde pod vedením koučky hubnutí Miriam podstupují tři ženy, jejichž charaktery a sociální zařazení jsou pevně autorem zakotveny, drastickou léčebnou kůru. Pokud se jedná o interpretaci vnějšího působení těchto žen v tomto zařízení, tak se to daří křenovickým herečkám poměrně zdařile, ale pokud se dostáváme na plochu, kde se rozehrávají terapeutická sezení, začíná to trochu skřípat, jako by si inscenátoři nebyli jisti při hledání klíče pro tvoření tak složitého mechanismu jako jsou psychohrátky. Tady se domnívám, že je na škodu, že je to tvořeno jako samostatně secvičené uzavřené scénky, nikoliv jako výrobní proces, kdy je jednáno tak, abychom jako diváci společně s koučkou hubnutí, rozkrývali pozvolna problémy jednotlivých aktérek. Pokud se to inscenátorům v budoucnu podaří zahrnout do celkového kontextu, dostane představení naprosto jiný level. Z hereček se nejvíce daří Martině Večerkové a Haně Svačinové, neboť se mi zdá, že jejich empatická sounáležitost ke svým hrdinkám má jasnější kontury. V samotném závěru prostřednictvím slova představitelky Miriam Ilony Pospíšilové, si zahrajeme na sociální notečku, a musím poznamenat, že to I. Pospíšilová zvládla s přehledem a divákovi se tak dostalo, mimo tak častých salv smíchu, i jiného poslání této inscenace. Jak jsem řekl na začátku, kruh je uzavřen. A jeho konce jsou uzavřeny dokonale. Tato přehlídka patřila svým výběrem k těm, na které se bude vzpomínat." (LV)

Odborná porota Hanáckého divadelního máje 2015 Němčice nad Hanou doporučila inscenaci Nízkotučný život Divadelního souboru Smotaná hadice Křenovice na 4. místě na celostátní přehlídku Krakonošův podzim ve Vysokém nad Jizerou, udělila čestné uznání divadelnímu souboru za dramaturgický výběr a úpravu inscenace, čestné uznání Haně Svačinové za roli Aniti a cenu Martině Večerkové za roli Kristy.
V pátek 22. května 2015 si Nízkotučný život užili diváci zcela zaplněného hlediště zámečku v Kovalovicích, kterým celý soubor děkuje za skvělou atmosféru. Děkujeme všem za podporu, vážíme si vaší přízně – smotané hadice!

Oslavy 70. výročí ukončení II. světové války v Kojetíně

Ve čtvrtek 7. května 2015 v 16 hodin se sešli u Sokolovny kojetínští radní i zastupitelé, zdejší zástupci politických stran, Hasiči, Sokoli, Skauti, krojovaní Hanáci, pamětníci a vůbec všichni, kteří chtěli uctít památku padlých a umučených ve II. světové válce. Na začátku tohoto pietního aktu pronesl starosta města, Jiří Šírek, krátkou řeč a spolu s místostarostou Miloslavem Oulehlou zasadili před sokolovnou lípu svobody. Poté následovalo položení květin k pamětní desce Sokolovny Kojetín. Všichni zúčastnění se následně vydali vzpomínkovou procházkou k Památníku Osvobození na náměstí Republiky, k Pamětní desce plk. Františka Březovského, který se účastnil leteckých bojů ve Francii a Anglii, dále pak k Památníku padlým hrdinům na hřbitově v Kojetíně, k Památníku osvobození rumunskou a sovětskou armádou a nakonec samozřejmě k Pamětní desce umučených židovských občanů na budově synagogy. U každého z výše jmenovaných památníků drželi čestnou stráž zástupci politických stran a místních spolků či sdružení, všichni přítomní pak uctili památku symbolickou minutou ticha a položením květin. Zajímavý byl výklad Františka Řezáče v prostorách synagogy i vzpomínky pamětníků, kteří svým vyprávěním zpestřovali průběh vzpomínkových oslav. Celá pietní akce byla zakončena v galerii VIC Kojetín, kde probíhala od začátku dubna výstava s názvem Nástup nacismu a II. světová válka 1933 – 1945 autora Františka Riegla, který při této příležitosti přiblížil svým proslovem smysl své expozice. Další nedílnou a důstojnou částí celého dne byl křest publikací týkajících se II. světové války. Byly to autorské počiny Petra Jiráka – Kojetín v období protektorátu (vybrané kapitoly) a Františka Řezáče – O židovské komunitě v Kojetíně (...také oni utvářeli tvář tohoto města...). Autoři seznámili přítomné s těmito publikacemi, které byly následně slavnostně pokřťeny starostou Jiřím Šírkem. Na závěr si všichni společně zazpívali českou hymnu jako připomínku všech, kteří trpěli v těchto nelehkých letech za svobodu a náš národ. Věříme, že i když se tato vzpomínková akce nenesla v duchu ryčných a bouřlivých oslav s ohňostroji, okázalými průvody a vojenskou technikou, byla důstojnou připomínkou a holdem našim padlým a umučeným spoluobčanům. Ty bychom si měli připomínat nejen v tyto dny, ale i mimo ně. Svoboda není samozřejmostí a u těch, kteří za ni položili své životy, máme dodnes dluh. To potvrzují i moudrá slova protinacistického odbojáře Vojtěcha Drbala, který řekl: „,Národ, který nedovede bojovat, který zbaběle vyčkává, až to za něj udělá někdo jiný, si svobody nezaslouží.“ -miza-

Kojetín v období protektorátu (vybrané kapitoly)

Autor Petr Jirák již několik let přispívá do regionální přílohy deníku Právo, kam píše články o historii střední Moravy – zejména o obcích Prostějovska a Přerovska. Články vychází v rámci seriálu Toulky regionem. Publikace Kojetín v období protektorátu je jeho druhou samostatnou publikací.
Druhá světová válka je největším válečným konfliktem světové historie (a nikdo by se asi nezlobil, kdyby tomu tak již zůstalo navždy). Jedná se o tématiku, která obsahuje nepřebernou řadu různých témat. Jako příslušník českého národa se autor zajímá zejména o českou stopu v tomto válečném konfliktu, potom také o odbojové hnutí na nacisty okupovaných územích – nejvíce ho zajímá odboj v protektorátu Čechy a Morava. Kromě zmíněného odbojového hnutí (komunistického, sokolského i jiného) se autor v publikaci zaměřil i na místní rodáky, kteří se do odboje zapojili ve svých dalších bydlištích. Někteří z nich nebyli a ani nejsou uvedeni na místních pamětních deskách. Pozornost věnoval také kolaboraci místních obyvatel, osvobození města v květnu 1945 a v menší míře i dalším dílčím tématům. Samozřejmostí byl obecný úvod o odboji v celém protektorátu a stručné představení důležitých pramenů, z nichž čerpal. Autor využil poměrně velké množství archiválií, uložených v řadě archivů (Archiv bezpečnostních složek v Praze, Národní archiv v Praze, Moravský zemský archiv v Brně, olomoucká pobočka Zemského archivu v Opavě, státní okresní archivy v Prostějově a Přerově), v menší části písemnosti v soukromém držení či matriku zemřelých v Kojetíně v období 1939–1949, která se nachází na Městském úřadu v Kojetíně. Některé dokumenty a fotografie k tématu zapůjčili místní badatelé František Riegl a Milan Zaoral, které mají ve vlastním držení. Autor také použil doplňující informace od několika pamětníků. Dva z nich již bohužel nežijí (František Smažinka, Jindřich Žák). Jako historik údaje od pamětníků konfrontoval s informacemi, které jsou uvedeny v pramenech či literatuře. V případě kolaborantské organizace s názvem Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana (NSČDRS), pro niž se ujaly názvy „zelení“ nebo „zelené hákové kříže“, se jedná o důležitou stránku kojetínské protektorátní historie. Její členové, zčásti předváleční členové komunistické strany, se na jaře 1940 zasloužili o likvidaci místního komunistického odboje. V publikaci jsou záměrně uvedena pouze jména nejvýznamnějších výtečníků z řad „zelených“ - včetně Františka Mlčocha a Josefa Bocana, kteří byli v roce 1946 po zásluze popraveni. František Mlčoch představuje navíc kuriózní postavu českého „politika“, o němž se již velmi často psalo a mluvilo. Úplným vynecháním tématiky kolaborace či internačního tábora by byl popis historických událostí neúplný a zkreslující.
Kniha se zabývá závažnými a zajímavými událostmi, z nichž některé nebyly dosud vůbec publikovány. Kojetínští obyvatelé mohou být hrdí na některé své předky, jež se nebáli různým způsobem postavit nacistické totalitě (většinou s holýma rukama). Zároveň se dozvědí o temných fenoménech Kojetína.

O židovské komunitě v Kojetíně
...také oni utvářeli tvář tohoto města...

Publikace „O židovské komunitě v Kojetíně“ autora Františka Řezáče, má podtitul „…také oni utvářeli tvář tohoto města…“. Jak název napovídá jejím cílem je připomenout vymizelou část kojetínské komunity a seznámit čtenáře s památkami, které ji připomínají. Téměř půl tisíciletí tvořili Židé významnou část obyvatel města. Po svém příchodu byli nepatrnou menšinou, postupně však jejich význam rostl a stávali se důležitou součástí městského organismu. Přestože byli vystaveni silnému tlaku křesťanského prostředí, vrchnosti světské i církevní, díky své houževnatosti, pracovitosti a věrnosti k víře vytrvali a z původní hrstky běženců se stali významnou součástí města Kojetína.
Publikace má charakter průvodce po stopách bývalých židovských spoluobčanů.  Existenci této komunity v Kojetíně v současnosti připomíná již jen původní název dnešní Husovy ulice - Židovská ulice (ulička), kde kojetínští Židé dlouhá staletí bydleli a žili. S Židovskou ulicí souvisí také budova bývalé synagogy, dnes Husův sbor Církve československé – husitské. Třetí hmotnou památkou na židovské spoluobčany je objekt „židovského hřbitova“ v Olomoucké ulici. O jeho existenci je zmínka již v 16. století. Náhrobky, které se zde nacházejí a na kterých se podepsal „zub času“, jsou neocenitelným kulturně historickým pramenem, který není dosud ještě plně doceněn. Na židovském hřbitově je pochována řada významných židovských osobností, které působily v oblasti vědy, teologie a kultury.
Budova bývalé kojetínské synagogy a židovský hřbitov v Kojetíně patří mezi neocenitelné doklady židovského osídlení Moravy. Objekt synagogy je součástí souboru synagogální architektury na Moravě.
Publikaci „O židovské komunitě v Kojetíně“ vydalo v roce 2015 Městské kulturní středisko  Kojetín u příležitosti 70. výročí ukončení II. světové války. Má 36 stran a je doplněna bohatou fotografickou přílohou.

Kroměřížské Barevné sny

Ve středu 13. května 2015 uvedli nejmladší herci Divadelního spolku Kroměříž v Kojetíně zdramatizované příběhy židů z období II. světové války. Koláž na motivy povídek Červený kohoutek, Madame de Thébes, Princezna a Barevné sny autorky Ivony Konečné zdramatizoval a zrežíroval s mladými kroměřížskými herci Roman Švehlík z Uherského Brodu.
Ivona Konečná se narodila v Uherském Brodě v roce 1930. Otec Ivony Konečné byl v roce 1943 zatčen a vězněn za pomluvu státního zařízení a roku 1958 byl tentokrát komunisty označen za nepřítele státu a opět uvězněn. Vlivem těchto událostí nemohla až do roku 1971 najít práci. Její manžel – Rudolf Konečný – působil jako středoškolský učitel v Kroměříži, Uherském Hradišti a na gymnáziu v Uherském Brodě. Známý je jako básník. Svůj první literární text uveřejnila už v sedmnácti letech v Četnických listech. Od roku 1963 pravidelně publikovala ve Slovácké Jiskře, Obraně lidu, Svobodném slovu, Hlasu revoluce či v časopise Letectví. Dnes její texty uveřejňují Slovácké noviny, Brodský zpravodaj a Sokolské noviny. Zdramatizovaná koláž pod souhrnným názvem Barevné sny fabuluje skutečné prožitky Židů za II. světové války, které jsou propojeny uměleckou fikcí a nabízí originální řešení zápletky. Dramatické napětí není na první pohled patrné. Je skryto za slovy dialogu a často za pouhou fatálností popisovaných lidských osudů. Hrdinové povídek nejsou postavami velkých činů, ba naopak, prožívají obyčejné, malé lidské příběhy a často je smete mohutný tok velkých dějin. Přesto to nejsou „zbyteční lidé“. Jsou to důstojní jedinci, kteří vždy jednají podle základních morálních zásad. Všechny čtyři povídky jsou spojeny v jeden kompaktní celek, mají silný dramatický potenciál a jsou kolorovány dobou druhé světové války. Týkají se Židů a města Uherského Brodu. V celé koláži sledujeme osudy mladých lidí, kterým právo žít vzala doba, ve které žili. Všichni hrdinové berou život (i přes svou mladost) velmi vážně a chtějí se prát s osudem, ale není jim to bohužel umožněno. Tito hrdinové jsou velkým  protikladem k mnohým dnešním mladým lidem. Ti, ač mají možnost vzít budoucnost do svých rukou, dobrovolně se této cesty vzdávají... -svah-