Srpen 2013

16. - 18. srpen a 19. - 23. srpen 2013 - Kojetínské hody a Kojetínské hudební léto

16. srpna - 4. října 2013 - Výstava Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes

Výstava „Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes“ je unikátní soubor fotografií a pohlednic, který vznikl za spolupráce Městského kulturního střediska v Kojetíně, Hanácké besedy a nadšené amatérské fotografky Moniky Novákové. Myšlenka spodobnit dnešní Hanáky tak, jak je akademická malířka Marie Gardavská zachytila svým mistrným štětcem zhruba před sto lety, se zrodila v hlavě ředitelky Městského kulturního střediska Kojetín Hany Svačinové. Zrealizovat tuto myšlenku nebyla vůbec lehká práce. V první řadě jsme museli vybrat vhodné pohlednice, které se vztahují ke Kojetínsku, protože Marie Gardavská malovala krojovaný lid i z jiných regionů Moravy. Nejtvrdším oříškem pro nás bylo dohledávání krojových součástek. Kroj, jak ho známe dnes, prošel od začátku 20. století mnoha změnami. Některé krojové díly, které malířka zachytila, se v „soudobé variantě kroje“ nezachovaly. Po pátrání v depozitáři kojetínského muzea se nám podařilo některé tyto krojové části objevit a zrenovovat tak, aby byly znovu použitelné. Díky sbírkám kojetínského muzea jsme také mohli fotografie doplnit nezbytnými rekvizitami jako jsou židle, kolovraty a dobová keramika. Aby byly fotografie autentické, rozhodli jsme se oslovit pracovníky Muzea lidové architektury v Rymicích u Holešova, kteří nám ochotně vyšli vstříc a umožnili nám celodenní přístup do dvou doškových chalup. Jak se fotografie zdařily, můžete posoudit sami a pokud narazíte na nepatrné nepřesnosti, buďte shovívaví. Fotografie nejsou přesnou kopií pohlednic, ač jsme se snažili, aby byla podobnost co nejvěrnější. Šlo nám především o to ukázat, že i dnes krása našeho hanáckého kroje může oslovit širokou veřejnost, stejně tak jako obrazy akademické malířky Marie Gardavské, která by určitě měla z tohoto počinu velkou radost. Výstavou i brožurou, která vychází u příležitosti 85. výročí vzniku Hanácké besedy v Kojetíně, jsme chtěli především vyjádřit podporu a upřímný dík všem nadšencům, kteří se i v dnešní uspěchané době věnují s láskou, úctou a zaujetím lidovým krojům a hanáckým tradicím. Výstava byla otevřena v galerii Vzdělávacího a informačního centra v Kojetíně do 4. října 2013 a určitě stála za pozornost!

Brožura Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes
Letošní ročník Kojetínských hodů se nesl ve znamení 85. výročí vzniku Hanácké besedy v Kojetíně. K této příležitosti vznikla zajímavá výstava a nová muzejní expozice. Jednotící myšlenkou a spojnicí mezi oběma výstavami byla Haná, hanácký kroj, život na Hané, každodenní život Hanáků. U příležitosti vernisáže výstavy Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes byla vydána stejnojmenná publikace, která vlastně tvoří jakýsi katalog výstavy. Pod textem katalogu jsou podepsáni Milan Zahradník a Hana Svačinová (pracovníci Městského kulturního střediska v Kojetíně), fotografie jsou dílem Moniky Novákové. Původní pohlednice, vytvořené akademickou malířkou Marii Gardavskou, vydalo nakladatelství R. Promberger v Olomouci, nové fotografie byly pořízeny fotografkou Monikou Novákovou v Muzeu lidové architektury v Rymicích u Holešova. Publikace má čtyřicet stran textu, do kterého je vloženo 54 doprovodných fotografií, celostránkových i menšího formátu. Publikaci vydalo Městské kulturní středisko v Kojetíně v roce 2013. Jak píše autor předmluvy publikace Milan Zahradník: „Výstava a publikace „Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes“ je unikátní soubor fotografií a pohlednic. Na vzniku výstavy a publikace se podíleli jak interní pracovníci MěKS Kojetín, tak amatérská fotografka Monika Nováková, členové národopisného souboru Hanácká beseda Kojetín.“ Základem všeho byla myšlenka zachytit život a kroj Hanáků po sto letech od okamžiku, kdy je malovala akademická malířka Marie Gardavská a vytvořit tak vhodný pandán k hanáckým pohlednicím Marie Gardavské. O tom, že se to podařilo, nás přesvědčuje jak výstava, tak i předkládaná publikace. Publikace je doplněna textem, ze kterého se zasvěceně dovídáme nejen základní a nezbytné informace o Hané a o Kojetíně, ale také o životě a díle malířky Marie Gardavské. Nechybí ani stručná informace o vzniku a činnosti národopisného souboru Hanácká beseda Kojetín. Pozoruhodné a záslužné jsou také etnografické informace o hanáckém gruntě a hanáckém kroji (mužský, ženský, dětský, ženský svatební), o slavnostních událostech v životě Hanáků (Hanácká svajba, čepení nevěsty), o lidových zvycích (chození s májíčkem, mrskut, velikonoční hry s vajíčky, štěpánská koleda, tříkrálová koleda), velké slavnosti (Hodové právo, Jízda králů), denní pracovní činnosti (pečení chleba, stloukání másla, přástky, draní peří, vyšívání, senoseč). To vše Marie Gardavská zachytila na svých pohlednicích a zachovala tak dalších generacím Hanáků. Mnohé z těchto zvyků můžeme vidět v předvedení Hanácké besedy v Kojetíně při různých národopisných a lidových slavnostech. Mnohé jsou živé i v současnosti. Marie Gardavská malovala nejen na Hané, ale také v dalších národopisných oblastech Moravy (Rusava pod Hostýnem, Slovácko, Valašsko, Líšeň). Zde všude si jejího díla váží a cení, protože její dílo leží v základech kultury kraje. K tomuto odkazu Marie Gadavské položila výstava a k ní vydaná publikace na fotografiích Moniky Novákové protějšek Hanáků současnosti. Výstava i publikace jsou zdařilým počinem a zaslouží si pozornosti návštěvníků, diváků i čtenářů.
S výstavou Hanáci z pohledu Marie Gardavské kdysi a dnes velmi úzce souvisí nová muzejní expozice Ztracená tvář Hané. Muzejní expozice je dílem Milana Zahradníka, etnografa, pracovníka Městského kulturního střediska v Kojetíně. Expozice přináší hmotné doklady každodenního života lidu na Hané v minulých stoletích (převážně 19. století, částečně také přelom 19. a 20. století). Zajímavým způsobem výstava dokumentuje pronikání prvků městské kultury do Kojetína. Za zmínku stojí nejen staré zemědělské nářadí, ale také ukázky předení (názorná ukázka k přástkám na pohlednicích Marie Gardavské), ukázky lidového kroje slavnostního i pracovního oblečení, jedinečný je soubor olomučanské a vyškovské keramiky. Expozici doplňuje soubor dřevěných plastik lidového umění (např. soška Kojetínské Panny Marie). Nelze v této krátké zmínce vyjmenovat všechny vystavené soubory, které tvoří základ kojetínského muzea. Je třeba expozici navštívit, seznámit se s životem a prací našich předků. Na závěr chci jen dodat, že u vzniku kojetínského muzea byla také akademická malířka Marie Gardavská. řez

16. srpna 2013 - neurčito - Expozice muzea Ztracená tvář Hané

V rámci Kojetínských hodů 2013 byla otevřena nová expozice kojetínského muzea s názvem „Ztracená tvář Hané“. Jak už napovídá název, výstava je koncipována národopisně. Ze sbírek kojetínského muzea jsou na výstavě nainstalovány předměty, které se váží ke Kojetínu, Hané a životu našich předků. Můžete zde vidět artefakty, které byly v minulosti součástí každodenního života Hanáků. Muzejní depozitář v Husově ulici nabízí opravdové poklady. Obrázky malované na skle, dnes již jinak vypadající kroje i krojové součástky, keramiku, porcelán, sbírky hodin, původní hanácký nábytek a jiné skvosty, kterými je vybavena i improvizovaná hanácká jizba. Můžete zde také objevit koutek se zemědělským nářadím, originály obrazů Marie Gardavské a v přední části výstavy i předměty spojené s lidovými řemesly. Expozice je oživena krojovanými figurami. Pro ukázku rozmanitosti hanáckých krojů je k vidění kroj pracovní, sváteční a také kroj starší i mladší generace. Expozice muzea se nachází v zadní části v budově Vzdělávacího a informačního centra na Masarykově náměstí. Výstava je dárkem a poděkováním za pětaosmdesátiletou činnost národopisného souboru Hanácká beseda Kojetín, bez kterého by Haná a hlavně Kojetín ztratily svou tvář. -miza-

18. srpna 2013 - nová kniha Kojetín na starých pohlednicích

K 780. výročí první písemné zmínky o Kojetíně byla vydána zajímavá publikace autorů Jiřího Šírka a Josefa Bibra „Kojetín na starých pohlednicích“ (výběr historických pohlednic Kojetína, Popůvek a Kovalovic). Publikaci vydalo Městské kulturní středisko v Kojetíně v roce 2013. Kniha na 68 stranách přináší téměř 120 pohlednic (118) Kojetína, Popůvek a Kovalovic. Nejstarší je z roku 1897, nejmladší 1972. Jak autoři zdůrazňují, nejedná se o všechny pohlednice, ale o výběr se záměrem zdokumentovat proměnu města a jeho částí v průběhu více než jednoho sta let. Jistě ne náhodou frontispice knihy tvoří veduta města Kojetína z období po roce 1730, kterou autoři chtějí naznačit historickou kontinuitu vývoje města. V poučném a zasvěceném úvodu autor a přerovský sběratel pohlednic Břetislav Passinger seznamuje čtenáře se vznikem a vývojem pohlednic, s historií jejich sbírání a třídění, s technikou výroby. Zajímavá je také část o vydavatelích pohlednic. Podrobně se zaměřuje na Přerovsko a Kojetínsko. Publikace je vybavena nezbytným doprovodným aparátem. Hned v úvodní části publikace je to přehled vydavatelů a nakladatelů pohlednic Kojetína do roku 1950 se seznamem fotografů. V závěru knihy je uvedena použitá a doporučená literatura. V první části knihy jsou uvedeny pohlednice Kojetína, dále pak následují pohlednice Popůvek a Kovalovic. Řazení pohlednic je chronologické, od nejstarší zachovalé pohlednice Kojetína z roku 1897, až po pohlednici z roku 1972, v případě Kojetína. U Popůvek není chronologické řazení dodrženo. Nejstarší pohlednice je z roku 1907, poslední uvedená z roku 1941. V případě Kovalovic zaujme čtenáře fotografie větrného mlýna pořízená v roce 1900. Mlýn vyhořel v roce 1928. Všechny pohlednice jsou doplněny podrobným popisem, nezbytnými informacemi o autorovi, vydavateli, o datu vydání či projití poštou, o technice vzniku. Publikaci Jiřího Šírka a Josefa Bibra „Kojetín na starých pohlednicích“ můžeme brát jako pokračování sborníku „Kojetín v proměnách času“. Čtenář prochází kojetínskými ulicemi a náměstími, Popůvkami a Kovalovicemi a vnímá, jak se město a místní části vyvíjely a měnily. Uvědomuje si, že mnohé se nejen změnilo, ale mnohé také zmizelo, již není. Výslednicí však nemůže být nostalgie, ale optimismus do budoucnosti. Poděkování za tuto publikaci, kterou čtenářům vřele doporučuji, patří jak autorům, Jiřímu Šírkovi a Josefu Bibrovi, tak také vydavateli Městskému kulturnímu středisko v Kojetíně. Doufám, že další publikace z dějin města budou následovat.