Květen 2013

5. - 9. května 2013 - Hanácká beseda Kojetín v Bruselu

Ve dnech 5. - 9. května 1213 byla Hanácká beseda Kojetín pozvaná europoslankyní Olgou Sehnalovou na návštěvu do Bruselu. Pro Hanáky připravila bohatý turistický program, který se skládal z návštěvy belgických měst Gent, Brugy a samozřejmě Bruselu. Tam navštívili mimo známého čurajícího chlapečka řadu historických památek a poslední den svého pobytu i Atomium s areálem Minievropy, kde viděli zmenšeniny významných budov z celé Evropy. Všechny tyto výlety byly protkány zajímavým výkladem Petra Hambálka z cestovní kanceláře. Nicméně hlavním důvodem návštěvy Hanácké besedy v Bruselu byla ukázka tradičního folklóru Hané. Ten se podařilo důstojně prezentovat večer v úterý 7. května 2013 přímo v centru Belgie, v secesních prostorách knihovny Solvay, kde se odehrál pravý tradiční Hanácké bál. Návštěvníci bálu viděli na vlastní oči jak probíhala kdysi dávno svatba na Hané a nadšeně tleskali při předvádění Moravské besedy, kterou si zatančila i hostitelka Olga Sehnalová. V závěru vystoupení vtáhli naši Hanáci do kola všechny přihlížející na tanec Dódlecká, který si zatančili s chutí i nekrojovaní. Účast na bále byla bez nadsázky mezinárodní, mohli jste zde potkat mimo jiné Italy, Španěly, ale také Čechy a Slováky žijící v Bruselu. Ti si vychutnávali kromě folklóru Hané i moravské speciality dovezené pro tento účel. O další zábavu se postarala Tróbecká muzika pod vedením Evy Vojtkové, která Hanáky z Kojetína doprovázela při vystoupení a poté bavila návštěvníky po celý zbytek večera. V Bruselu budou na Hanáckou besedu s Troubeckou kapelou jistě dlouho vzpomínat a při zmínce o Moravě si vybaví mimo dobrého jídla, vína, slivovice i krásný hanácký kroj, bohaté tradice, veselost a zpěvnost Hanáků právě z našeho Kojetína.
Frk stréca Fanóša Kraváčka - Krušná cesta do Brusela: Jak už to bévá, když je cesta dlóhá, lidi si dycky nejakó zábavu nandó. A o veseló příhodu nebévá nikdá nóza. Jako třeba, dyž sme jeli do teho Brusela. Tož cesta ušla, u nás to teda dost drncalo na té autostrádě, ale mělo to aji svoje véhody. Každé byl z domu napakované, jak dyby sme tam měli byt kdoví jak dlóho. Autobusem tak kolovaly různy pochutiny. Někdo měl nasmaženy řizky, iné kačenu a co se tyče bochet, tak tech bylo nepočitaně. Tak se vesele konzumovalo a zpivalo. Aby se nám neprášilo od huby, tak sme dodržovali aji pitné režim. Museli sme s tym ale opatrně, protože zastávky byly plánovany každó čtvrtó hodinu, to pré aby nebyl ten skluz. No a jak to drncalo, tak se to pěkně v žalódku štosovalo a chuť byla pořád. Dyž sme přejeli na tu německó stranu, to už bylo neco inšiho. Silnica hladká jak zadek kojenca a gumy autobusu si jen spokojně pohvizdovaly. Aji záchody tu měli takovy lepči. Sotva ste provedli vykládku a spokojeno stali, tož se to samo spláchlo, pak to zabzučelo, prkno se, světe div se, začlo otáčet dokola a jakási potvora s hóbó ho umyla. Ale né každé v tu určenó dobu na zastávku chtěl. No a co čert nechtěl, tož jeden z pasažerů chtěl zrovna, dyž sme byli v nejaké dopravní zácpě, nejakéch pár kilometrů od belgickéch hranic. No a co včil, zastavit nebylo kde a na nébliši odpočivadlo to bylo deset kilometru. Ale to nikdo netušil, že to štreku pojedeme pul hodiny. Byl tady návrh, že dyby vystópil, tož to v pohodě donde a eště tam na nás počká, ale to pré nedá. A tak dál trpěl. Po čele mu tekly kapky potu, velky jak hrachy a za taneční kreace by se nemusela stydět ani hadí žena. Všeci sme mu fandili a dyž se teda konečně dojelo na to odpočivadlo, vyrazil z autobusu stylem Jožky Pribilinca, akorát ty pulky měl vic sevřeňéši. Namiřil si to k temu néhustšimu šáši a zmizel v lesu. No a ta zlomyslná banda, co ostala v autobusu, se začla bavit na jeho učet. To su teda zvědavé co z teho lesa vyběhne, řekl jeden, ten tam vletěl tak, že aji nejakó zvěř musi vyplašit. Máš pravdu, ozvalo se z iné části autobusa, to bude taková sila, že to aji šneky vystřelí z ulity. Dyž sme byli na Slovensku a já si musel odskočit do lesa, řekl další, tak z tama vyběhl medveď. Najédnó z teho mista, kde ten natlakované zmizel, opravdu neco vyběhlo. Mávalo to tlapama nad hlavó a utikalo směrem k nám. No medveď to nebyl, ale nejaká ženská. Vytřěštěná byla tak, jak dyby právě potkala Yetiho a ani podle křiku se nám nepodařilo určit jeji národnosť. To už se ale celé autobus smíl a dyž doběhla k autu, u keryho stál nejaké chlap, tak to už vypukl hurónské řev, protože obo skočili do auta a odjeli neznámo kam. Ten smich nám vydržel dobréch pět minut. Dyž se potym uvolněné a odlehčené spolucestující vrátil, ale z uplně iniho konca, než sme čekali, tak nám řekl, že tó původni cestó se zpátky jit nedalo. Při popsání teho, co se během jeho lesní návštěvy událo odpověděl: „Ja, cosi lesklyho a bílyho sem tam viděl, vy tróby. Ale v tym fofru sem neměl čas hledět po vérách.“ Pro nás to byla další zkušenost k nezaplacení - naučili sme se, že i když ste v tym névěčim presu a pod tlakem, nesmite ztrácet hlavu a vzdávat to. A hlavně, s úsměvem de všecko lip.
Fotogalerie z Bruselu

11. května 2013 - Pěvecký soubor Cantas

Pěvecký soubor Cantas si letos připomíná své desáté výročí. Ke svému jubileu si nadělil soubor dárek formou vydání vlastního CD s názvem „Dál za vozem...“. Samotnému natáčení věnovaly holky ze souboru celou sobotu 11. května 2013, kdy celé nahrávání bylo v režii Luboše Krobota, který písničky převedl do finální verze, tak jak jsou na albu.
Fotogalerie z natáčení

17. května 2013 - Divadelní předplatné

V rámci jarního minipředplatného „Divadlo žije aneb Neseďte doma, pojďte do divadla!“ se po několika letech na kojetínská prkna vrátilo Ořechovské divadlo. V pátek 17. května 2013 zahrál tento vskutku kvalitní a vyzrálý divadelní soubor hudební komedii autora a režiséra Vlastimila Pešky „Rychlé šípy z Oltecu aneb Opereta třetího věku“. Ořechovskému divadlu táhne už na sto deset let. Jeho „Strakonický dudák“ fascinoval před několika lety v Hronově i ruského mága z Uralu. A inscenace „Po všem hovno, po včelách med“ měla na Radokovu cenu, kdyby na ni kritici přijeli. Proč „Rychlé šípy z Oltecu“? Všechno na pravou míru uvedl autor, režisér, hudebník, scénograf, kostymér a principál Divadla Radost Vlastimil Peška. Jednoho dne potkal totiž na Oltecu Šnelfusku (Rychlonožku) a s potěšením zjistil, že chrabří a poctiví hoši ještě všichni žijí, i když Mirek Dušín se zrovna „válí v betli u Anči“ (v nemocnici u sv. Anny). A ke všemu ještě v grupáči s Artrózou. Bylo to šťastné vnuknutí přivést Rychlé šípy i jako důchodce na jeviště. Oni si totiž umí poradit i s vykuky současných politických bratrstev, s nimiž si neví rady ani náš nezkorumpovatelný právní stát, který Česko zesměšňuje po celém světě čecháčkovskou vyčůraností veksláckého typu, v praxi přenesenou i do státní politiky. Půvabné, místy i drsné slovní hříčky brněnského slangu a především pevná víra v to, že slavné „Rychlé šípy“ pocházejí z brněnského Oltecu a ne z Prahy, dokreslovaly veseloherní linku Peškovy komedie, která si nenásilnou formou „utahuje“ ze zmíněného brněnského patriotismu, nenechala diváka se nudit.

20. května 2013 - 26. července 2013 - Výstava pohlednic

V galerii Vzdělávacího a informačního centra na Masarykově náměstí byla od 20 května 2013 k vidění nevšední výstava historických tématických pohlednic ze soukromé sbírky Františka Riegla z Kojetína. Už při vstupu návštěvníka zaujaly vlastenecky laděné pohlednice, na kterých byli zobrazeni velikáni naší historie, motivy z Národního divadla, výjevy z Prodané nevěsty nebo blahopřání k Svátku matek. Tyto pohlednice hojně vycházely především v období po první světové válce a přispívaly k všeobecnému vlasteneckému cítění obyvatel nově vzniklé republiky. V další části expozice se návštěvník prostřednictvím pohlednic přenesl do doby nedávno minulé. Připomněl si mimo jiné texty socialistických písní, vítězná budovatelská hesla, éru Spartakiád či řáděni amerického brouka na polích našich družstevníků. Hojně byly zastoupeny i historické pohlednice věnované tradičním svátkům jako jsou Velikonoce a Vánoce či blahopřání k významným životním událostem. Humorně působily dětské pohlednice z první republiky s motivem holčičky a černouška (podle amerického vzoru) s úryvky textů českých lidových písní. Nostalgií na všechny dýchly naivní zamilované pohledy z období Rakouska - Uherska, kde například na jedné z nich šeptá roztoužený mladík s motýlkem nepřístupné slečně v secesních šatech: „Necítilas nikdy snad, co se v srdci skrývá, o čem z jara častokrát ptáče v háji zpívá?“, anebo další odhaloval tajné tužby vojáků z první světové války. Tato výstava byla zároveň i sondou do historie českého národa od konce 19. století až do druhé poloviny minulého století. Na většině pohlednic byly zachyceny i napsané útržky z osudů dnes zapomenutých a pro nás neznámých lidí, začátky jejich vztahů, lásek i zklamání. Výstava nás zavedla do dob dávno i nedávno minulých a překvapila návštěvníky svou širokou škálou témat. Možnost navštívit tuto výstavu návštěvníci měli do 26. července 2013. Na závěr nezbývá než vyjádřit velké poděkování, které patří Františku Rieglovi a bratřím Bíbrovým za realizaci této unikátní výstavy.
 

22. května 2013 - Stavění mája

Ve středu 22. května 2013 byla členy Hanácké besedy Kojetín na nádvoří VIC postavena máj. Chlapi máj vyměřili a zkrátili, tak, aby se dala v malém prostoru nádvoří bezpečně pokácet. Ženské máju nazdobily barevnými pentlemi a za zpěvu holek z pěveckého souboru Cantas byla máje v podvečer vztyčena.

22. května 2013 - Koncert ZUŠ Kojetín

Ve středu 22. května 2013 se konal koncert Základní umělecké školy Kojetín. V programu vystoupili žáci a učitelé této školy.

29. května 2013 - Pěvecký soubor Cantas

Pěvecký soubor Cantas si letos připomíná své desáté výročí. Ke svému jubileu si nadělil soubor dárek formou vydání vlastního CD s názvem „Dál za vozem...“. Samotnému natáčení věnovaly holky ze souboru celou sobotu 11. května 2013, kdy celé nahrávání bylo v režii Luboše Krobota, který písničky převedl do finální verze, tak jak jsou na albu. Ve středu 29. května 2013 vyvrcholily oslavy výročí souboru jarním koncertem s názvem „Dál za vozem...“, na kterém bylo stejnojmenné CD slavnostně pokřtěno za přítomnosti všech členek souboru, vedoucí Zuzky Zifčákové a dirigentky Renáty Vozkové. Kmotrem, který album uvedl do života, nebyl nikdo jiný než Luboš Krobot. Ten také celý večer odlehčeně moderoval, holky dostatečně motivoval, prozradil i pár pikantností z natáčení a ze zákulisí. Navíc ještě sbor doprovázel na housle a mandolínu. Na koncertě zazněly písně z nového alba, ale i z dřívějšího repertoáru souboru. Do programu byly zařazeny písně lidové z Čech, Slovenska, ale i Afriky, také spirituály a traditionály a například písně od Petra Skoumala, Zuzany Navarové, Pavla Lohonky Žalmana, Boba Dylana i skupin Čechomor a Abba. Soubor doprovázela Zuzka Zifčáková na klavír, hru na flétnu obstarala Markétka Ovečková, na kytaru zahrál Zdeněk Mejzlík, který suploval Filipa Zubíka, jenž se hudebně podílel na cédečku. Písně lidové z Afriky zpívaly holky za doprovodu conga Vaška Zifčáka. Hostem večera byl Dale Williams, kojetínsko-velšský rocker, který zazpíval tři rockové písně a společně s děvčaty z Cantasu si střihl závěrečnou píseň od Boba Dylana „Knocking on Heavent Door“. Cédečko si posluchači můžou zakoupit na informacích VIC na Masarykově náměstí v Kojetíně za cenu 50 Kč.
Nezbývá než pěveckému souboru popřát do dalších let podobně vydařené koncerty, které vždy hladí duše, otevírají srdce a navozují příjemnou atmosféru všem zúčastněným. Zuzka Zifčáková si zasluhuje poklonu a poděkování, vždyť právě ona je tou osobou, která soubor nabíjí svým elánem, muzikantských duchem a posouvá ho dál a dál a dál...
Fotogalerie z koncertu

31. května 2013 - Kácení mája

V pátek 31. května 2013 se na nádvoří VIC kácela máj. Zprvu se zdálo, že tato akce bude doprovázena deštěm, naštěstí se v podvečer počasí umoudřilo, což se promítlo i na účasti , která byla nakonec opravdu hojná. Hanácká beseda Kojetín si pro přítomné připravila tradiční scénku s židem, policajtem, starostou a zloději, která nenechala bránice přítomných v klidu. Celý večer pak vyvrcholil zpíváním při harmonice a tanečním veselím u pokácené májky.
Fotogalerie z kácení mája