Červen 2010

1. června 2010

se sešli členové divadelního souboru Hanácká scéna Kojetín na první čtené zkoušce s režisérkou Janou Novákovou z Olomouce. Na zkoušce si promítli film Casablanka, poté se začetli do textu "Zahraj to znovu, Same" Woodyho Allena, který od září chtějí nastudovat a odehrát v divadelní sezóně 2011. Přejeme jim hodně zdaru, úspěšnou premiéru a nespočet repríz!

4. června 2010

na tradiční akci s názvem Vítání léta přivítal na krásném nádvoří VIC nejen všechny děti, ale i rodiče moderátor akce Milan Ligač. Tuto akci každoročně připravuje Městské kulturní středisko v Kojetíně, které s dětmi chce oslavit jejich velký svátek a taky konečně přivítat léto a sluníčko, kterému se letos nějak mezi nás nechtělo. Připraven byl bohatý program složený převážně z tanečních vystoupení, ale také se zpívalo, muzicírovalo a na závěr na děti čekalo velké překvapení a to divadelní pohádka Strach má velké oči v podání Divadelního spolku z Kroměříže.
Program odstartovaly již v 15 hodin dechové orchestry Základní umělecké školy Kojetín a Hulín, které vyhrály na Masarykově náměstí pro několik desítek posluchačů.

První, kdo obohatil program na nádvoří, byly nejmenší děti z oddělení Pastelek místní mateřské školy, které zatančily taneček s názvem Každá správná holka, každý správný kluk a přednesly básničku Vítání léta. Vše se děti naučily s paní učitelkou Janou Poláchovou a Alicí Šverdíkovou. Děti z Mateřské školy Kojetín nás hned od začátku naladily na správnou letní náladu.

U tanečků zůstalo – přišla mezi nás taneční skupina Kvítko, která pracuje pod vedením Jany Kytlicové. Holky se představily ve dvou vstupech - s moderním tancem s názvem Nikdo není dokonalý a jako roztomilé čertice.

Na country notu všechny přítomné převedla kojetínská skupina Lucky While, která se věnuje country a mexickým tancům, ve velké míře také tancům moderní americké country - Lines dance. Její členové předvedli na nádvoří právě americké country s názvem Fourteen.

Do úplně jiného stylu jsme se dostali s dětským folklórním kroužkem Sluníčko, které představilo tradiční umění naší Hané. Taneční pásmo starých hanáckých tanců s názvem Hry dětí na pastvě nazkoušely děti pod vedením Hany Dvouleté a Kateřiny Krčmařové.

Předposledním bodem programu byl koncert pěveckého souboru Cantas, který pracuje pod vedením Zuzky Zifčákové. Členky souboru zazpívaly sérii písní, které hlasově daly dohromady na svých zkouškách pro připravované CD a koncert s názvem Dávno se známe.

A protože měly děti velký svátek, tak bylo pro ně na závěr dne připraveno velké překvapení. Herci z Divadelního spolku Kroměříž do Kojetína zavítali s pohádkou Strach má velké oči. Nebyla to pohádka lecjaká, vyprávěla o zlé čarodějnici Magy, o loupežníkovi Bujónovi, o zakleté princezně, o vílách a strašidlech. Děti se v pohádce dozvěděly jestli opravdu má strach velké oči.

Městské kulturní středisko Kojetín, organizátor akce, děkuje všem účinkujícím, kteří na nádvoří Vzdělávacího a informačního centra v Kojetíně ukázali, co všechno kojetínské děti, ale i dospělí, dokáží a bylo se opravdu na co dívat. Poděkování patří všem divákům, Milanu Ligačovi za moderování akce, Zdeňku Novákovi za ozvučení akce a holkám z kultury.
Letošní léto jsme přivítali s dobrou náladou a sluníčko se na nás bude určitě celé letní prázdniny jen usmívat.

5. června 2010

nastal dlouho očekávaný den, kdy se do místní sokolovny sjeli a sešli zpěváci a zpěvačky z pěveckého souboru ZŠ Želatovská Přerov a členky místního pěveckého souboru Cantas Kojetín na společné nahrávání CD s názvem Dávno se známe... Nahrávání se odehrávalo na jevišti - zvukově vše obstaral Luboš Krobot z Mikulčic, soubory na klávesy hudebně doprovázela vedoucí souboru Zuzka Zifčáková, na příčnou flétnu a housle zahrály Hanča a Alžběta a dirigování se ujala stará známá Renáta Vozková. Vše se jelo live - každá píseň od začátku až dokonce a nahrávalo se celý den od rána až do večera. Pro všechny to byl náročný den, ale výsledek bude stát určitě za vynaloženou námahu a čas.

5. června 2010

tento den se stal svatebním -  vdávala se dlouholetá členka národopisného souboru Hanácká beseda Kojetín Lenka Drbalová. Naši Hanáci byli samozřejmě u toho - nechybělo tradiční "zalykování", "cikáni", ale také si s novomanželi Januškovými zatančili několik hanáckých tanců.

11. června 2010

se konal první pekelný klubový večer v letošním roce pro všechny fandy techna a haus-mixu s názvem Masiive night. Své gramofonkové umění předvedli DJ´s Tronic a Drahosh ze Slovenska, Luis, Torin, Lenzy a Funsmaker. Pekelná noc se vydařila na výbornou a necelá stovka návštěvníků si přišla na své.

14. června 2010

byla slavnostní vernisáží otevřena výstava obrazů, fotografií a keramiky členů tvůrčí skupiny Signál 64. O hudební program se postarali žáci a učitelé Základní umělecké školy v Kojetíně - kvarteto zobcových fléten ve složení Barbora Kalousová, Marcela Pěchová, Lucie Zajacová a Petra Procházková, na klavír zahrála Miluše Venclíková a na housle Radka Hanousková.
Návštěvníci výstavy viděli, že skupina Signál 64 nezahálí, pracuje, maluje a fotí. Skupina má stále co ukázat, jejich díla jsou na vysoké úrovni a také nám všem dokazují, že tvůrčí skupina Signál 64 v Kojetíně má své pokračovatele a následníky. Vernisáž byla pojata v duchu setkání, rozpravou nad uměním a možností být opět v kruhu milovníků o výtvarné umění. Průvodního slova se ujal vedoucí skupiny Jarda Kačírek. Na výstavě byly k vidění obrazy Jiřiny Jablonské a Alice Stonové, fotografie Blanky Hönigové, Jardy Hebnara, Jiřího Šírka a Stanislava Šobáňa, keramika Renaty Sedlákové.
Přejeme všem členům Signálu 64 především pevné zdraví, mnoho tvůrčího elánu, sil a inspirace do dalších výstav.

18. června 2010

pátek, Sokolovna Kojetín, 18 hodin, pěvecké soubory Cantas Kojetín a ZŠ Želatovská Přerov, děvčata z Hudební školy Yamaha Přerov, Pavel Novák, rozzářená světla, diváci v sále, písničky, nervozita… Tohle všechno bylo v pátek v Kojetíně. Křtilo se CD Dávno se známe… A kdo byl kmotr? Pavel Novák. Ale jak to všechno začalo? Každou středu se sejdou ženské z Cantasu ve zkušebně a zpívají si pro radost. Děti se zase scházejí ve škole na Želatovské. Všichni nacvičují se Zuzkou Zifčákovou. Právě ji napadlo spojit tyto dva soubory a ukázat všem, kteří mají rádi hudbu, výsledky práce společně. Už jsme to několikrát zkusili. A teď nás napadlo, že bychom si mohli natočit CD. A tak se točilo… Točili jsme živě v Sokolovně v Kojetíně. Celkem 21 písniček. Žánr? Jak se říká „pelmel“. Lidovky, spirituály, pop, folk, jazz. A pak jsme chtěli, aby ty natočené písničky potěšily i ostatní. A přišel koncert a křest. Vůbec jsme nevěděli, jak takový křest probíhá a co se vůbec má dělat. Jako sbormistr jsem měla za úkol pozvat „křtitele“ našeho CD. Oslovila jsem Pavla Nováka a projevila přání, jestli by on naše CD nepokřtil. Ani na chvíli nezaváhal a s radostí přijal moje pozvání. „Jen abych měl v tom termínu volno, volných dnů máme v kalendáři opravdu velmi málo.“ Povedlo se a v pátek se slavnostního křtu ujal. Vnesl do našich řad naprostý klid a pohodu a snažil se naši nervozitu snížit na minimum. V sále byla po celou dobu úžasná atmosféra. Pavel Novák jako host zazpíval i několik písniček, kterými roztleskal celý sál. A nejen roztleskal. Zpívali všichni. Cantas, Želatovská i publikum. „Byl jsem velmi překvapený, jaká vládla atmosféra. Celý sbor byl strašně nervózní. Co mě ještě více překvapilo, tak to, že dospělácký sbor Cantas mnohem více než dětský sbor z Želátovské školy. Snažil jsem se vtipkovat a uklidňoval je, ale atmosféra s blížícím se začátkem houstla. Když se mne nesměle holky ze sboru zeptaly, jestli si se mnou při mém vystoupení mohou zazpívat, tak jsem odpověděl: musíte !! Nemám tady kapelu a tak sbor potřebuji. Začaly tak nějak ostýchavě a stydlivě, ale v závěru jsem měl za zády opravdu kvalitní padesátičlennou podporu. Byly naprosto skvělé a moc mě to s nimi bavilo.“ Říkal po koncertě rozesmátý Pavel. Na koncertě vystoupil i host Robert Marczak, bývalý člen Cantasu, který se dnes věnuje sólovému zpěvu. Na pódiu zpívalo 56 zpěvaček a zpěváků, které naprosto skvěle dirigovala Renata Vozková. Hudební doprovod zazněl v podání mém, sbormistrové Zuzky Zifčákové. U několika písní zazněly i brilantní housle. Sloven provázel Milan Ligač. Určitě by se našly drobné chybičky, koneckonců jako na každém koncertě. Nadšení všech zpěváků, radost z muziky, dobrá nálada, pohoda vnesená z velké části Pavlem Novákem a obrovská podpora ze strany publika způsobilo, že byly chybičky naprosto zastíněny.
Takže co říct závěrem? Muzika, dobrá nálada, radost, pohoda. Protože? Dávno se známe… a rádi zpíváme a zpíváme od srdce. Bez toho to prostě nejde ani v životě a ani v muzice. Zuzana Zifčáková

19. června 2010

odjel z Kojetína autobus s třiceti pěti účastníky na největší metalový svátek na letiště Milovice, kde se konal putovní Sonisphere festival, který se v sobotu poprvé zastavil v Česku. Putovní festival, který na své cestě mezi Švýcarskem a Bulharskem na letiště ve středočeských Milovicích přivezl "velkou čtyřku" nejslavnějších kapel thrash metalu – americké formace Metallica, Megadeth, Anthrax a Slayer slavil úspěch. Pořadatelé před akcí hovořili o největším hudebním festivalu v Česku a už předprodeje, během kterých si pro lístek s průměrnou cenou něco pod dva tisíce korun přišlo přes pětatřicet tisíc lidí, jim daly za pravdu. Tvrdá hudba se u nás historicky těší obrovské přízni. A tak už během "pocukávání" několik kilometrů dlouhou šňůrou aut k festivalovému areálu bylo možné vidět, že posádku vozů často tvoří i několik generací hudebních fandů. Program brzy odpoledne odstartovaly domácí kapely Shogun Tokugawa nebo Debustrol a program běhal jako na drátkách. K jediné změně došlo až před samotným vyvrcholením, kdy si pořadí prohodily hvězdy grunge Alice In Chains a kalifornští Slayer, kteří měli hrát před nimi. Bylo to však ku prospěchu věci. Neurvalý a temný Slayer připravil půdu pro hvězdy večera mnohem líp než trochu ospalí Alice In Chains s novým zpěvákem Williamem DuVallem. Nadšení před nimi nicméně vyvolal Anthrax, který má v Česku velkou fandovskou základnu, i Megadeth, vedený někdejším zakládajícím členem Metalliky Davem Mustainem. Na druhém otevřeném pódiu vystoupili například irští Therapy?, kteří předvedli set s více hity než během loňského vystoupení na Rock for People. A zatímco jejich výzva ke sborovému Happy Birthday pro jejich zvukaře působila mile, věnování skladby Die Like A Motherfucker těžařské korporaci BP (vzhledem k faktu, kolik aut zaplnilo letiště před areálem), vyvolávalo spíš úsměv. Velké ovace tu však sklidili hlavně američtí Rise Against. Koncertní stan se třetím a posledním pódiem uvedl například Wohnout a Krucipüsk. Krátce po půl jedenácté však obě vedlejší pódia utichla a všichni se přesunuli na koncert nejočekávanější. Dvacet minut po jedenácté, po sekvenci ze spaghetti westernu Dobrý, zlý a ošklivý, puštěné do postranních obrazovek, přišla Metallica na pódium. Jako jediná měla privilegium využít i obřího projekčního plátna za sebou. A svůj koncert odstartovala čtvrt století starou klasikou Creeping Death. Následovaly historické kousky For Whom To Bell Tolls, Master Of Puppets nebo balada Nothing Else Matters, vše prokládané novějšími skladbami, včetně ukázek z poslední desky Death Magnetic. Kromě lidí v areálu, kterých bylo podle pořadatelů skoro čtyřicet tisíc, jejich koncertu přihlížely i zhruba další dvě tisícovky fandů, postávajících na letištní ploše za plotem. A vzhledem k faktu, že pořadatelé museli kvůli větru sundat plátěné krytí plotu, měli tihle "festivaloví piráti" téměř tak dobrý výhled jako lidé uvnitř. První Sonisphere neprovázely žádné výrazné zmatky ani karamboly. Zvuk byl velmi slušný (ačkoliv během Metalliky si na něj někteří lidé u pódia stěžovali), zajištění akce bylo rovněž adekvátní.  Potvrdilo se, že žánrovým festivalům doba přeje. Pokud pořadatel nenabídne jen jedno či dvě jména, která potěší fanouška hudebního stylu, ale postaví na nich rovnou celý program, má přízeň publika zajištěnou. Krize nekrize. Zvlášť pokud se jedná o tak masový žánr, jako je heavy metal.

28. června 2010

se v klubu Teplo Přerov konal druhý koncert pěveckých souborů Cantas při MěKS Kojetín a ZŠ Želatovská Přerov s názvem Dávno se známe... Při této příležitosti bylo i pro děti ze ZŠ Želatovská slavnostně pokřtěno stejnojmenné cd. Kmotrem, který cd uvedl do světa, se stal přerovský zpěvák Pavel Novák mladší, který celý křest pojal velmi uvolněně, šampaňským pokřtil cedečko, popřál mu, ať se líbí a dobře prodává. Na závěr zazpíval několik písniček svého tatínka, které si s ním společně zapívali nejen oba soubory, ale také všichni v hledišti. Do programu bylo zařazeno nespočet písní od lidových přes muzikálové a pohádkové až po písně folkové i modernějšího rázu. Soubory vede Zuzana Zifčáková, která je také doprovázela na klávesy, dirigování se ujala Renáta Vozková. Děkujeme všem členům a členkám obou souborů za jejich práci a přejeme další úspěšné pěvecké počiny.