Květen 2009

4. května 2009

byla slavnostní vernisáží otevřena výstava obrazů, s prostým názvem Obrazy z let 1962 - 2008 aktivního výtvarníka z Brna a kojetínského rodáka Vladimíra Křepelky. Vladimír Křepelka je celý svůj život umělecky činný jak ve výtvarném umění, které nám prezentuje v naší galerii, tak především v hudbě, které zasvětil svůj život. Proto ho přišli jak jinak než hudbou potěšit žáci místní základní umělecké školy ve složení Marie Tomaníková a Tadeáš Piskovský (trumpeta), Jiří Tomaník a Michal Jež (tenor), kteří pracují pod vedením Libora Žabenského, kteří vystoupili za klavírního doprovodu Lenky Čechové. Průvodního slova se zhostil František Řezáč, který nám představil život a dílo kojetínského rodáka Vladimíra Křepelky.
Vladimír Křepelka, velice vitální, 86letý pán, který má neustále chuť tvořit, se narodil v roce 1923 v Kojetíně. Díky svým rodičům a učiteli, kteří ho vedli k umění a hudbě, začal malovat a hrát v orchestru již od mládí. Nakonec se rozhodl pro dráhu muzikanta - hře na pozoun, malbě se však věnoval i nadále. Když mu bylo 14 let, vznikl v Kojetíně nový taneční orchestr Koruna, který vedl kapelník Sedlář. Orchestr potřeboval pozounistu a volba padla právě na Vladimíra Křepelku. Brzy se orchestr rozrostl a hrál v následujícím obsazení: trumpety - Tichý, Trnečka, Maixner, pozoun - Křepelka, saxofony - Vrtěl, Uher, Svoboda, kytara - Zubal, bicí - Slovák, klavír - Procházka. V tomto složení hrála kapela až do okupace. V roce 1939 orchestr ukončil svou činnost a po válce se již znovu nesešel. Vladimír Křepelka se rozhodl pro dráhu muzikanta. Po krátkém působení v Armádním uměleckém souboru v Olomouci, odešel do Brna, již jako pozounista. V Brně tenkrát působila celá řada kapel a tak nebyla nouze o angažmá. Na doporučení pana Kozderky se dostal do Rozhlasového tanečního orchestru. V letech 1947 - 1960 mimo jiné působil v orchestru Richarda Kubernáta, který uspěl ve finále soutěže v Pražské Lucerně. Do roku 1960 hrál v orchestru Erika Knirsche. Současně s provozováním hudby studoval Strojní průmyslovou školu. V roce 1958 se Vladimír Křepelka spřátelil s malířem Bohumírem Matalem, který ho přivedl do ateliérů celé řady brněnských výtvarníků. Souběžně si prohluboval znalosti studiem zejména figurální kresby. Láska ke dřevu vedla k vytvoření řady plastik. Ve spolupráci se sochařem Karlem Bajákem byly vytvořeny plastiky pro Brněnské výstaviště. Realizoval také několik plastik jako prolézačky pro školky. Po roce 1968 opustil ateliér v Brně a nové podněty k práci našel v Rozseči nad Kunštátem, kde v současné době tráví více jak polovinu roku.
 

7. května 2009

byla v Kojetíně obnovena stará hanácká tradice - stavění máje. Tento zvyk patřil kdysi v Kojetíně k tradičním květnovým akcím - většinou se májky stavěly na soukromých pozemcích. Po více jak patnáctileté pauze se právě místní národopisný soubor rozhodl v této krásné tradici v Kojetíně pokračovat.
Stavění májí (májek) je známé především z Jižních Čech a Slovácka. Tato tradice oslavující probouzející se přírodu, se udržela do dnešní doby a tak se ještě dnes vypravují svobodní chlapci do lesa, aby tu usekli co nejvyšší a nejkrásnější strom a udělali z něj do rána staročeskou májku, tradiční symbol jara. Májovým stromem může být podle místních zvyků smrček, jedlička, nebo borovice. Chlapci strom oklestí a špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Májka má prostě zářit stejně barevně a svěže jako jarní příroda, jejímž je symbolem. Celou noc pak májku bedlivě hlídají, protože její ztráta by znamenala velkou ostudu. Podle tradice si sousední chasa navzájem snažila májový strom podřezat. Pro toho, komu se to povedlo, to znamenalo velkou slávu a pro chasu, která si strom neuhlídala, to byla veliká potupa a máj museli vykoupit zpět. Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky - vyzdobené břízky - před domy svých dívek. Nejstarší známý doklad o stavění máje je z roku 1422, kdy za postavení máje dostal hoch odměnu a to ruku děvčete. Na základě postavení máje a vzájemného slibu bylo manželství uznáno církevním soudem na pražském hradě a dne 23. června 1422 byla slavena svatba. 1. května nad ránem bylo v některých místech také zvykem vysypat tzv. “chodníčky lásky”. Tyto pěšinky z písku, vápna, pilin, otrub nebo kukuřičného šustí spojily domy chlapce a jeho vyvolené a znamenaly vyjádření lásky mezi nimi a předzvěst dalších událostí. Mnohdy tak vyšlo najevo, co mělo některým očím zůstat utajeno a bylo "veselo". Podle tradice se říká, že dívka na prvního máje nepolíbená do roka uschne. Líbat se má pod rozkvetlým stromem, nejlépe jabloní. V první květnovou neděli obcházeli chlapci s májkou jednotlivá stavení a děvčata jim dávala dárečky. Pak se všichni sešli na návsi nebo v hostinci a májová veselice, které se kdysi říkalo „Kytka“, mohla začít. Organizace taneční zábavy se ale mohla ujmout i děvčata. Obešla domy s májíčkem - stromečkem na dřevěném talíři - na který jim sousedé dávali peníze, aby bylo čím zaplatit muzikantům, za pronájem sálu i za občerstvení. Této oslavě se říkalo „Věneček“ podle zeleného věnce, který daly dívky před hospodou přicházejícím chlapcům. Pak je požádaly, aby věnec zavěsili nad dveře.
Kojetínský máj měří 19,10 metrů a je postaven v parku před sokolovnou. Kojetínská chasa si vyhlídla a pokácela máj v lese podle tradice na 1. máje. K postavení máje došlo až týden poté - v odpoledních hodinách chlapi dovezli před sokolovnu opracovaný strom a začali hloubit dvoumetrovou díru. Děvčata mezitím nazdobila vršek máje pentlemi, růžemi a věncem. Na máj také zavěsila zvonec, který bude vítr rozezvučovat do dály. Poté se chlapi jali žebříků a provazů a máj začali pomalu vztyčovat k nebesům.  Byla to fuška, ale vše se zdárně podařilo - za vítězné famfáry cimbálové muziky Dubina a za potlesku několika desítek diváků byl máj v Kojetíně postaven a nyní krášlí náměstí u sokolovny. Touto cestou děkujeme všem členům národopisného souboru Hanácká beseda za perfektní přípravu i realizaci stavby máje (jmenovitě Jarkovi a Jiřímu Minaříkovým a Laďovi Gardavskému). Po vztyčení máje oslavy pokračovaly v sále sokolovny, kde do tance i k poslechu do půlnoci vyhrávala cimbálová muzika Dubina.
Tradice, stavění májí, byla v Kojetíně založena s velkou slávou a sklidila úspěch i pochvalu všech zúčastněných. Děkujeme všem divákům, kteří nás přišli podpořit.

8. května 2009

se přehlídky Hanácký divadelní máj 2009, kterou pořádalo sousední město Němčice nad Hanou ve dnech 2. - 9. května 2009, zúčastnil i náš domácí divadelní soubor Hanácká scéna s pohádkovou komedií z dílny Járy Cimrmana s názvem Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Místní členové souboru se rozhodli k účasti a přihlásili se s touto inscenací do soutěžní části přehlídky (s postupem na Národní přehlídku amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník 2009) po domluvě s pořadateli Hanáckého divadelního máje, kterým se v letošním roce přihlásilo minimum souborů s inscenacemi určenými pro děti a přehlídce hrozilo, že ztratí statut postupové přehlídky směrem na Rakovník. Naše gesto se nám nakonec trochu vymstilo a ukázalo se jako ne příliš úspěšný umělecký počin (inscenace není přímo určena dětem). Přikládáme názor odborné poroty, která v Němčicích pracovala ve složení Ladislav Vrchovský, Aleš Bergman a Vladimír Zajíc: Kojetínští ochotníci přijeli do Němčic nad Hanou s inscenací hry Divadla Járy Cimrmana. To samo o sobě se projevilo jako nepřekonatelná překážka v získání úspěchu u diváků. Režijní dvojice Hana Hásová a Jakub Šírek, úspěšná u převedení filmu M. Formana Hoří má panenko do jevištního tvaru v podání DS Smotaná hadice Křenovice, si totiž neuvědomila základ úspěchu své prvotiny. Ten spočíval ve volbě předlohy umožňující ztotožnění herců s postavami. Poetika Divadla Járy Cimrmana je ovšem natolik spojena s osobnostmi Smojlaka a Svěráka (a dalších členů souboru), že v tomto případě autentičnosti postav na jevišti téměř nelze v provedení jiného divadla dosáhnout. Inscenace trpí laxností herců, kteří pouze předvádějí to, co se v textu píše, bez většího osobního zaujetí (výjimkou je Jan Kramář v roli Bystrozrakého, ale i v jeho případě herec často sklouzává k povrchnosti). Celek se hlásí k rodinnému typu představení pro diváky od 10 let výše, ale výsledek, při kterém se nebaví ani dospělý ani dětský divák, je dokladem omylu. Jednotliví herci mají základní nedostatky v dikci a mluvním projevu vůbec, mají pouze malé klaunské schopnosti podstatné pro druh intelektuálního humoru, základního kamene poetiky Divadla Járy Cimrmana. Souboru lze do budoucna doporučit volbu klasické činoherní předlohy s jasně vymezenými charaktery postav a přehledným příběhem. Druhá cesta, která se nabízí, je titul směřující ke generační výpovědi, neboť většina souboru je generačně spřízněna. Právě proto, že v kojetínském souboru je nemalý potenciál lidských typů, lze se do budoucna těšit na zdárný výsledek, podmínkou je však v prvé řadě volba vhodného titulu.

9. května 2009

se v kojetínském kulturním domě uskutečnila netradiční akce pro mládež v rámci oslav páteho výročí taneční breakdance skupiny Hollywoods Stars, působící nejen v Kojetíně, ale i Přerově a Hranicích na Moravě. Chlapci si dali na soutěži náležitě záležet, sehnali si sponzory a za pomocí ostatních fandů tohoto velmi populárního tance, připravili vskutku velkou podívanou. Organizátor Buža-Petr Dvořák měl již několik dní před akcí plné ruce práce. Je nutné si uvědomit, že postarat se o hladký průběh a vychytat všechny detaily je mnohdy nadlidský úkol. V den akce se na místo sjelo nakonec 18 skupin, převážně z ČR, ale díky lákavé ceně pro vítěze ve formě 1000 eur, se objevily i skupiny z Rakouska, Polska a Německa. Kulturní dům se ukázal jako nejlepší místo pro soutěž takového rázu, protože tanečníci měli nejen dost místa na rozcvičení, ale také šatnu a občerstvení. Soutěž se odehrávala formou battlů na podiu, kde se v každém kole proti sobě postavily dvě skupiny a za doprovodu skvělého Dje Cosmica z Německa změřily své síly. Akcí prováděl MC Bart a s pomocí porotců Hahnyho (Německo), Tella (Rusko) a domácího Davida (Hollywood Stars) rozhodovali o postupujících skupinách. V celém sále panovala od začátku výborná atmosféra a kluci na place ukazovali to nejlepší z tanečních prvků, takže se příchozí diváci opravdu nenudili. Soutěž byla doplněna vystoupením pořádající skupiny Hollywood Stars a power moves battlem člena Hollywood stars proti tanečníkovi z Brazílie, což je speciální disciplína zaměřená převážně na silové točící prvky. Ve finále se utkala favorizovaná profesionální skupina Survivals působící na české i zahraniční scéně, proti pražské skupině Disco Satelite. Porotci se jednohlasně shodli a rozhodli, že nejlepší skupinou se stali zkušenější Survivals z Brna ve složení Dewil, Thunder, Treph a Feer. Třetí místo si odnesla skupina Pentiful z Prahy. Vítězové si za velkého aplausu a respektu všech odnesli slíbenou odměnu a litr a půl šampaňského. Poté propukla již očekávaná party, kde svoje neuvěřitelné taneční kreace všech stylů, předvedl powermover Honza (HS). Akce byla hodnocena jako velice povedená, všechny zúčastněné skupiny byly nadšené a věříme, že se zúčastní dalších plánovaných akcí. Akce by jistě neproběhla bez velkého úsilí pořádající skupiny Hollywood Stars a organizační pomoci Rudých koní. Akci podpořilo Město Kojetín a Městské kulturní středisko a několik sponzorů, za což jim patří velký dík. Buža-Petr Dvořák

13. května 2009

se konal tradiční květnový koncert žáků Základní umělecké školy Kojetín.

15. - 16. května 2009

nám neznámí chlapci ukradli naši krásnou májku. Dokonce už přijeli vyjednat výkupné, ale zřejmě se zalekli našeho hodného Jirky Minaříka, tak se ani nestačili představit a sdělit jejich podmínky - třeba se ještě ozvou, ať víme s kým máme tu čest. Svůj čin si natočili na kameru a umístili na youtube. Tož se mrkněte - jací sú to borci: zde.

16. května 2009

se konal pekelný klubový večer s výrobní značkou Made in Kojetín. Na akci se představily dvě mladé začínající kojetínské kapelky Blatt Sheet List (progresive-metal) a Bloodground (trash-core). V programu také vystoupily naše populární IQ Opice (opičí rock) a známá Veselá zhouba (rock-alternative). Děkujeme všem, že podpořili mladé kojetínské metalové talenty i stálice. foto: chandra

17. května 2009

mezi nás přijel náš milý a oblíbený kamarád z Brna - Radim Koráb s pohádkovým příběhem s názvem Sindibádova dobrodružství. Jednalo se o pohádku, u které se děti, ale i jejich rodiče, nezastavili ani na konci, protože jich děj vtáhl do stavu trvalého snění. Viděli jsme nespočet všelikterých loutek a jiných hýbacích zařízení, které sloužily k uvádění do údivu diváků. Tato pohádka byla určena k zapomínání na všední starosti a zapůsobila stoprocenteně. Jen byla škoda, že zapůsobila na hrstku diváků, kteří do sokolovny zavítali - zato si skoro všichni v pohádce zahráli.

21. května 2009

nám v Kojetíně zahráli dva populární pražští herci Dana Morávková a Jan Révai v režii Jurije Galina anglickou kriminální komedii o tom, jak by se dalo zbohatnout, kdyby šlo všechno podle plánu s názvem Milion liber. Vtipná a chytrá anglická komedie nabídla představitelům hlavních rolí velké herecké příležitosti, které oba protagonisté bezezbytku využili. Režisér Jurij Galin nabídl spolupráci „padouchům“ ze seriálu Rodinná pouta (Velmi křehké vztahy) Daně Morávkové a Janu Révaiovi, s nimiž už řadu let spolupracuje. Na jevišti rozehráli příběh s detektivní zápletkou o bohaté a krásné vdově, která hledala dvojníka za svého manžela, a kterého našla v mladém bezdomovci. Přivedla ho do svého luxusního bytu a pokusila se z něho udělat muže z vyšší společnosti. Inscenace přinesla řadu komických, ale i dojemných situací s nečekaným rozuzlením.

22. května 2009

se vydaly děti z oddělení Berušek kojetínské mateřské školy na besedu do místního muzea, kde jim přímo v prostorách expozice místní kronikář PhDr. František Řezáč ukázal vystavené exponáty, převyprávěl několik pověstí a pohádek z našeho kraje, zjednodušeně jim pověděl něco o historii našeho města. Děti byly velmi pozorné a za odměnu dostaly sladkou odměnu.

22. května 2009

jarním koncertem pěveckého souboru Cantas při MěKS Kojetín s názvem Toulavý boty v sále Vzdělávacího a informačního centra, se podařilo souboru opět navázat na úspěšné předešlé koncertování. Realizaci koncertu předcházely velké přípravy na nádvoří VIC - osvětlení ozvučení, technické i divácké zázemí, které nám bohužel zhatila těsně před začátkem koncertu prudká průtrž deště. Během deseti minut bylo na sál do 1. patra přestěhováno veškeré technické vybavení potřebné ke koncertování a zcela zaplněný sál (těžce vydýchaný) vyslyšel v podání kojetínských děvčat na tři desítky písní od lidových přes muzikálové a pohádkové až po písně folkové, spirituálové i modernějšího rázu. Jako hosté se představily děti z pěveckého souboru Základní školy Želatovská z Přerova. Oba soubory vede, diriguje i hudebně doprovází Zuzana Zifčáková. Po koncertě následovalo plánované posezení členek a příznivců pěveckého souboru, které probíhalo již na nádvoří, kde nechybělo bohaté občerstvení, zpěvy za doprovodu kytar, ale také harmoniky (tímto děkujeme Milánkovi Zahradníkovi z Bězměrova - "Nemělo to chybu!"). Celý pěvecký soubor Cantas včetně MěKS Kojetín touto cestou děkuje Zuzce Zifčákové, že každou středu si pod jejím vedením může zazpívat a také, že se podařilo zrealizovat první jarní koncert, u kterého jistě nezůstane.

27. května 2009

vystoupil pěvecký soubor Cantas v klubovně Domu s pečovatelskou službou na náměstí Dr. E. Beneše v Kojetíně. Svým koncertním pásmem písní udělaly děvčata z pěveckého souboru pod vedením Zuzky Zifčákové radost všem seniorů, kteří do klubovny zavítali. Za necelou hodiny si vyslechli na dvě desítky písní od lidových přes muzikálové a pohádkové až po písně folkové, spirituálové i modernějšího rázu. Jsme rádi, že se koncert líbil všem zúčastněným seniorům, zdravotně postiženým i zaměstnankyním.

27. května 2009

zavítali do Kojetína herci divadelního souboru Na štaci z Němčic n. H., kteří hrstce diváků zahrali bláznivou komedii Raye Cooneyho s názvem 1+1=3 (Jeden plus jedna jsou tři). Hrdinou komediálního příběhu z Londýna počátku sedmdesátých let byl taxikář John Brown. Žije si svým spokojeným taxikářským životem až do té doby, než se jednoho večera zaplete do potyčky mezi chuligány a starou dámou. Jako ve správné komedii si jej oběť splete s útočníkem, uštědří mu kabelkou ránu do hlavy, skuteční pachatelé utečou a nedobrovolný hrdina je odměněn nežádoucí pozorností policie i zuřivé fotoreportérky. Po zdržení v nemocnici se zhroutí jeho dokonalý časový plán a John se stává loutkou ve hře, kterou si svou nerozhodností sám připravil. Nedokázal totiž včas říct jedné o druhé, a tak svůj život dělí mezi obě dvě. Manželky, samozřejmě. Další komplikace do jeho spořádaného života postupně vnášejí příliš aktivní policisté i neodbytní sousedé. Co všechno ještě způsobila rána kabelkou a snaha neublížit žádné ze svých žen, jsme se dozvěděli v této brilantní komedii. Režie se ujal Michal Sopuch, který si nakonec v inscenaci zahrál jednu z hlavních rolí - Johna Browna. Dále se ve svých rolích blýskli Hana Študentová jako Mary Brownová, Pavlína Winterová jako Barbara Brownová, Jaroslav Lejnar v roli Stanleyho Gardnera, Jan Dvořák jako Detektiv seržant Troughton, Jitka Borovičková jako Detektiv seržant Porterhouse(ová), Antonín Bartošík jako Boby Franklyn a Eva Bašková v roli Reportérky.

30. května 2009

vystoupili členové národopisného souboru Hanácká beseda na Hanáckých slavnostech v Chropyni, kde zatančili pásmo Kolo a Vzteklé Janek. Kvůli nepřízni počasí se přehlídka národopisných souborů konala v sále chropyňského závodního klubu. Vystoupení sklidilo potlesk obecenstva.

30. května 2009

po menších patáliích s ukradenou májkou, kdy museli chlapi ráno postavit májku novou, nadešel den "kácení mája" (navíc celé dopoledne propršelo, ale po poledni vysvitlo sluníčko, které se na nás usmívalo až do večera). V 17 hodin vyjel koňský povoz, na kterém vyhrávala dechová hudba Věrovanka a svolávala místní na kácení mája. Od 18. hodiny začal program, na který se přišlo podívat na dvě stovky diváků, a v kterém se představilo cca třicet členů a příznivců Hanácké besedy v maskách. Všem účinkujícím byly svěřeny role, v kterých si všichni vedli téměř jako profesionální herci. Celé vystoupení zahájily naše nejmenší děti (pod vedením Hanky Dvouleté a Kačky Krčmařové), které vystoupily s pásmem Hanko rozmilá. Poté se pod májkou střídaly vtipné scénky jedna za druhou. V prvním jednání se u májky potkal ponocný (Zdenek Vrana) s policajtem (Franta Kraváček) a pochvalovali si jak májku krásně hlídají. Druhé dějství bylo živější, to májku chtěli ukrást dva zloději (Hubert Sedlář a Honza Krčmař), ale jejich loupežný čin byl odhalen a ponocný s policajtem je zahnali daleko za humna města (škoda, že to tak nedopadlo i 15. května). Máj přišel skontrovat i samotný starosta s paní starostovou (Jirka a Laďka Minaříkovi), které kontrola májky málem stála život, když si je policajt spletl se zloději. Vtom přijela k máji nečekaná návštěva tří černošek z Afriky (MěKS - Hana Svačinová, Alča Jurmanová a Janča Nováková), které udělaly pozdvižení na vsi a za máj nabízely tuny banánů, kokosů, ananasů a grepů. Starosta však obchod zamítl a černošky odcestovaly zpět do Afriky, sice bez máje, ale zato s novou recepturou na pálení banánovice a kokosovice. Další, kdo projevil o máj velký zájem byl Žid (Evžen Fréhar) se svou ženou Ráchel (Hilda Porčová), kteří májku nakonec vyhandlovali za 250 eur "keš" od hajného (Laďa Gardavský ml.). Vtom se ozvala rána a místní policajt sestřelil z máje zloděje, právě když se pokoušeli máj ukrást. Museli zasahovat doktoři (Libor Krčmař a Karel Drbal) s nekompromisní sestřičkou (Lenka Drbalová), která bez poplatku 30 Kč odmítla první pomoc poskytnout. Nakonec došlo i na nebezpečné operace s transfůzí a jednoho zloděje se podařilo zachránit. To už na scénu přichází celá chasa se stvrzenkou a policajt všem objasňuje, že májku čestně zakoupila, nazdobila a postavila právě místní chasa a má plné právo si ji pokácet. Za doprovodu dechové hudby Věrovanka byla májka pokácena. Nakonec se strhla velká mela o nazdobenou špici májky a tím skončil celý příběh. Děkujeme tímto všem členům a příznivcům Hanácké besedy Kojetín, že v Kojetíně založili tuto překrásnou tradici a místním předvedli pravé kácení máje se vším všudy.
Foto: Blanka Hönigová