Panský dům číslo 8 na kojetínském náměstí - pokračování I.

Autoři: Miloš Krybus, Božena Hanáková-Urbanová, Josef Bibr. Uveřejněno v příloze Kojetínského zpravodaje: Zapomenutá historie města Kojetína č. 11/2025, 12/2025

Zápis v Knize trhové ze dne 30. dubna roku 1717 odhaluje skutečnosti související s přeměnou domu číslo 8 z domu šenkovního na dům hostinský.

Požár, který v roce 1714 zasáhl Kojetín, vznikl dne 2. listopadu. Ohněm bylo poničeno vnitřní město s židovskou ulicí, fara a kostel. 
Mnoho budov bylo ze smíšeného materiálu, nepálených cihel a dřeva a střechy byly kryté slámou nebo šindelem. Tyto materiály jsou vysoce hořlavé a po zapálení rychle šíří oheň. Domy byly postaveny těsně vedle sebe, což usnadňovalo rychlé šíření ohně z jedné budovy na druhou. 
Požár se tak snadno přenášel přes střechy a okna, což vedlo k řetězové reakci, kdy hořela celá ulice. Hašení probíhalo převážně za pomoci věder s vodou, aby se zamezilo šíření plamenů. Silný vítr mohl přenášet žhavé jiskry na velké vzdálenosti a zapalovat další domy. V mnoha případech oheň skutečně zničil celou budovu, někdy včetně zdí, které se mohly zhroutit pod tíhou zničené střešní konstrukce, nebo se mohly poškodit žárem. Toto zničení domu či chalupy vyžadovalo stavbu od základů znovu.

I přes tyto podmínky se stávalo, že některé budovy, například kamenné nebo zděné domy přežily požár, ale byly poškozené. Ty se pak opravovaly. 

Tento osud postihl i dům číslo 8, který v době požáru byl majetkem dědiců Pavla Čermáka, purkmistra v letech 1685 až 1686 a 1712 až 1713.
Jak bylo uvedeno dříve, syn Pavla, Jan Čermák, také dědic, purkmistr v letech 1706 až 1710 a 1715 až 1716, odkoupil neznámo kdy, dědické podíly svých sourozenců a stal se podle zápisu ze dne 30. dubna roku 1717 držitelem domu. 

Obr. Zápis o koupi domu číslo 8 Janem Čermákem ze dne 30. dubna roku 1717.

Zápis se retrospektivně vrací k událostem v roce 1716, o kterých je zapsáno: „…na kteremž mistie gsaucze tenž Dum po ohni Zruinirowany, pro lepssi Przyležytost a Wietssy Placz w nowie Panska Hospoda wystawena gest, kdež nyni na mnohe Poslussne Supplicirowani Na mistie dotczeneho Holaskowskeho Domu dle Mil.(ostivého) Decreterti od G.(eho) W.(ysosti) D.(omini) K.(nižieczi) Arczy Biskupske M(ilos)ti z Khünburku pod Datum 11. Novembris 1716 proti odewzdani na wystaweni po ohni do panskych duchoduw 150 Rm, pozustalym erbum po neb. Pawlu Czermaku postaupeneho, kteryžto Dum On Johanes Czermak od nich druhych erbuw za Hotowych 400 Rm po sraženi Sweho dilu ukaupil a tak se gemu Johanesovi Czermakowi ten Dum Przedessle Pansky, k prawemu Užiwani a Diedicztwi ze wssim tim Przedesslym tehož Holaskowskeho Domu Starodawnim domownim Przyslussenstwim z laukau w Suchych Laukach, w Summie Purgkrechtni, Tak Jak Holaskowskey byl przypisuge we……..1000 Rmr:“. 

Ohněm poškozený dům byl zřejmě značně poničen, protože panská hospoda byla vystavěna nově pro lepší možnost provozovat hostinskou službu i ve větších prostorách než před požárem, kdy zde byl pouze šenk. 

Uvedená licence ze dne 11. listopadu roku 1716 podléhající schválení vrchnosti, opravňovala držitele domu, dědice, k provozování hostinských služeb. Ještě předtím však musel být poškozený dům za necelé dva roky od požáru zásadně přestavěn se záměrem provozovat hostinskou činnost.

Den 11. listopad roku 1716 je tedy možno považovat za okamžik, kdy se v průběhu staletí stal z kostela, tvrze, panského domu a šenkovního domu, dům hostinský, tedy hostinec na další skoro dvě staletí, než byl v roce 1911 zásadně přestavěn. 

Vyrovnáním dědických podílů se držitelem hostince v domě číslo 8 stal Jan Čermák, který jej provozoval do dne 7. prosince roku 1725. Dům byl prodán s loukou v Suchých loukách za 1000 Rm Františkovi Kvičelovi, též Kvičala (Franz Kwiczela), budoucímu primátorovi města, který při zápisu o převodu domu složil v hotovosti 830 Rm.

Obr. Pohled na dům číslo 8 s hostincem – „Würtshaus“ – na nákresu z roku 1726.

Zjednodušený nákres hostinského domu (nyní Wirtshaus) ukazuje pouze základní atributy jeho podoby. Jedná se o jednopatrovou budovu s rovnou nebo velmi nízkou střechou sedlovou. Přízemí domu, bez zákresu vchodu, je od strany náměstí tvořeno z části podloubím se třemi oblouky – průchody, bez pravděpodobných stavebních detailů v podloubí. Nejsou zde rovněž zachyceny šikmé opěráky jako stavební prvky, které se používaly k podepření a zpevnění vnějších stěn budov. V patře jsou vyznačena tři sdružená okna, tzv. biforia. 
Dům vlevo od hostinského domu, dříve s číslem 9 a v současnosti již neexistující, směřoval do uličky Příční. Dům vpravo je zřejmě dům číslo 7, ale mezi ním a hostinským domem chybí průjezd na hostinský dvůr.

Jiný pohled na hostinský panský dům uvedený pod názvem „N. 4. das Herrschaftl. Haus“, ukazuje malba veduty města Kojetína z období kolem roku 1730, zhotovená zatím nezjištěným malířem. Oproti nákresu z roku 1726 je budova zakreslena z boční strany a její průčelí není příliš identifikovatelné. Jednopodlažní budova má zepředu v přízemí vyznačen zřejmě vchod či oblouk v podloubí a v prvním patře, ze strany náměstí čtyři okna. Na boční straně jsou v poschodí okna tři, jevící se jako biforia. 

Zásadní rozdíl oproti dřívějšímu nákresu je ve tvaru střechy, která je zde štítová se třemi hřebeny, tedy štíty (trojúhelníkovou část fasády) jsou orientovány do ulice. Tento tvar střechy je u jediné budovy velmi neobvyklý.
Je otázkou, zda autor veduty provedl nákres střechy domu správně. Podoba domu z roku 1726 však odpovídá podle pozdějších vyobrazení mnohem více realitě.

Obr. Pohled na hostinský panský dům číslo 8 na vedutě z roku kolem 1730.

Konšel Pan František Kvičela, kojetínský primátor, zemřel dne 15. února roku 1752, zaopatřen svátostí umírajících ve věku 70 let – „Consultisimus D. Francis Quiczela Primas Cogetin, 70 ano. Sacramesibus provissa“.

Obr. Záznam o úmrtí primátora Františka Kvičely dne 15. února roku 1752.

Primátor v letech 1734 až 1735 a 1737 až 1739, František Kvičela však mezitím ve čtyřicátých letech koupil dům číslo 62, v současnosti číslo 56, stojící přes cestu k Olomoucké bráně. Zde začal provozoval taktéž hostinskou činnost, kterou po jeho smrti v roce 1752 převzal jeho syn „Franz mladý Kwiczala“, řezník.

Panský hostinec byl před rokem 1749 navrácen vrchnosti, která jej dále pronajímala. Jeho součástí nebyly žádné polnosti, jak je uvedeno v Rektifikačních aktech z roku 1749. Ale již v roce 1787 je v Josefínském katastru zapsáno, že hostinec „8/Obrig. Würts. Haus“ – Vrchnostenský hostinský dům, hospodaří s hovězím dobytkem „Rind“ a má zahradu, dále krmivo pro dobytek jako je seno a otava v hodnotě 56 a půl krejcarů a vrchnosti platí jednou ročně 10 krejcarů.  

Z toho období, tedy roku 1787, se zachoval nákres budovy hostince, sice pouze obvodové zdi směrem k náměstí s podloubím, avšak bez střechy, ale s podrobnostmi jako je vchod do hostince, dále přízemní okna, okna v prvním patře, dva střešní odtokové chrliče s vepsaným nápisem, který se týká čtyř šikmých opěráků. Opěráky zabraňují vybočení nebo zřícení stěn. Vchod do hostince se nacházel v levé části podloubí.
Vjezd do dvora byl zkrášlen renesančním šambránovým portálem. 
Renesanční šambránový portál je vstup do budovy, jehož hlavní dekorativní prvek tvoří profilované orámování (šambrána) kolem vstupního otvoru a korunován římsou nebo frontonem (klenák, svorník), který se na rozdíl od čistě kamenného gotického ostění častěji uplatňoval v omítce na měšťanských domech nebo byl proveden v kamenickém detailu na zámcích. Obdobný portál je při vjezdu na nádvoří tovačovského zámku.
Vepsaný nápis na nákresu má následující znění: „die Ffasade (Fassade) gegen dem Platz. Baufelige (Baufällige) Pfeiler so von Neu aufgeführet werden müssen.“ – Průčelí proti náměstí. Zchátralé pilíře tak musí být nově vystavěny. Pod původním nápisem je v němčině tužkou napsaný totožný text.

Ze sdělení o stavu pilířů je možno se domnívat, že vybudování podloubí proběhlo zřejmě již v době přestavby tvrze v době vrcholné renesance na měšťanský obytný dům, tedy začátkem druhé poloviny 16. století, a to v době, kdy majitelem domu byl Pan Václav Podstatský, jehož dcera Ester byla manželkou Pana Jana Pivce. 
V této době mohl u cizího návštěvníka města vyvolat dojem, že se jedná o místní zámeček. O zámečku či přímo o zámku také dříve psali pisatelé, kteří však tuto nesprávnou informaci převzali z dřívějších článků či statí. 

Obr. Nákres budovy panského hostince z roku 1787 s podloubím a portálem a ukázka šambránového portálu.

Obr. Průčelí obdobného rohového renesančního domu z roku 1602 na severní straně kroměřížského náměstí.

Panský hostinec byl na přelomu 18. a 19. století jedním z významných či dokonce nejvýznamnějších hostinců v Kojetíně. Tento zájezdní hostinec měl několik výhod, především stál přímo na náměstí a svým stavebním vzhledem byl jeho dominantou. Nabízel služby, které byly návštěvníky města požadovány. Kdokoliv přijel v kočáru, drožce i povozu, mohl jej umístit na dvůr pod krytou kůlnu, koně ustájit v maštalích a vchodem v průjezdu vstoupit do hostince.
Z tohoto období, kolem roku 1817, se zachoval německy psaný nákres budovy hostince – „Nro 3tio Grundriss des Hochobrigkeitlichen Gasthauses in Kojetein“, ve kterém jsou zakresleny sklepy, přízemní prostory včetně hospodářských budov a zahrady i ubytovací místnosti v poschodí.

Obr. Nákres budovy č. 8 s panským zájezdním hostincem v Kojetíně z období kolem roku 1817.

Hostinec disponoval od pradávna sklepením pro potřebu skladování piva, vína či jiných potravin. Sklepení bylo rozsáhlé a v té době se rozkládalo pod hlavní budovou a částečně pod průjezdem. 
Čas od času se využití sklepů podle potřeb měnilo. 
Vznik sklepů nelze časově stanovit, i když je možno s určitou mírou jistoty předpokládat, že se již tak stalo v době přeměny inkastelovaného kostela na tvrz. Jak docházelo k přeměnám budovy, tak i sklepení bylo upravováno.
V době válek se sklepení stávalo pro obyvatele úkrytem před nepřítelem.

Obr. Nákres a popis sklepení hostince.

Z nákresu je patrné, že sklepní místnosti sloužily pro provoz hostince. Byly vystaveny z kamene a pálených cihel do oblouku o výšce cca 2,3 metrů. Vyznačený čtverec v místnosti Druhá ledovna – 4, souvisí s otvorem v průjezdu pro shoz ledu - 23.

Obr. Pohled na sklepní zeď, uzavírající sklepení ze severní strany (směrem do dvora).

Tmavá skvrna uprostřed svislé zdi je vytékající voda ze zvodnělého podloží za zdí, která je pouze několik metrů od studny a nacházela se dříve ve dvorním traktu. Později se stala součástí budovy a v současnosti je nepřístupná.

Obr. Pohled na nákres přízemí hostince.

Když přijel cestující do zájezdního hostince, byla to v té době poměrně velká událost a s ní spojený průběh služeb, který byl pro zájezdní hostince v období 18. a poloviny 19. století typický. Tehdy, v době jejich největšího rozkvětu těchto hostinců, již byly vybudovány císařské silnice mezi městy.

Jak taková návštěva pravděpodobně probíhala?

Příjezd a uvítání
Zájezdní hostince, jejichž název pochází právě z možnosti „zajíždět“ dovnitř, měly obvykle velkou vjezdovou bránu či průjezd do prostorného dvora nebo areálu. Hluk kočáru či povozu, cinkání postrojů a volání kočího upoutaly pozornost personálu. Z hostince nebo ze stájí vyšel čeledín nebo stájník, případně sám hostinský, aby hosta uvítal. Kočímu byly dány instrukce k navedení a umístění povozu do dvora. 

Péče o koně a kočár
Cestující vystoupil z kočáru a čeledín nebo stájník se ujal koní. Koně byli ustájeni ve stájích, které byly běžnou součástí hostince, určenou ke krmení, napojení, případně jejich ošetření. V dražších podnicích se host nemusel o koně dále starat, to zařídil personál. Kočár byl odstaven pod suchý přístřešek nebo vozovou kůlnu. 
Personál také pomohl se složením zavazadel, která byla obvykle odnesena na pokyn hostinského přímo do pokoje nebo do zabezpečené komory v hostinci.

Ubytování a občerstvení
Host, který vstoupil do budovy, často do hlavní šenkovny, byl přijat hostinským, který mu nabídl své služby - nocleh, stravování, délku pobytu, péči o koně a domluvil cenu. V této době již zájezdní hostince pro bohatší klientelu začínaly nabízet soukromější pokoje, nikoliv jen spaní na lavicích ve společné místnosti, jak tomu bylo dříve v krčmách.
Ubytování (nocleh na lůžku) v průměrném hostinci mohlo stát řádově několik krejcarů až půl zlatého (30 krejcarů) nebo jeden zlatý za noc. Za služby, jako krmení a ustájení koně, zaplatil host podobnou částku jako za nocleh. Celkový pobyt s jídlem a pitím byl samozřejmě dražší.
Host byl uveden do skromně zařízeného pokoje. Byla zde postel s jednoduchými pelestmi a jednoduchým nábytkem – skříň a truhla k ukládání osobních věcí, stůl, židle. 
Po ubytování hosta následovalo občerstvení, které se nosilo z kuchyně přímo do pokoje. 

Obr. Pohled na nákres dvora zájezdního hostince se stájemi a zahradou.

Topení a světlo
V chladnějších měsících byla přítomnost topidla nezbytná. V lepších hostincích to mohla být kachlová kamna, v chudších jen jednodušší krb nebo přenosné ohřívadlo. Zdrojem světla byly svíčky nebo olejové lampy. I slabé osvětlení bylo drahé, takže v pokojích se brzy zhasínalo.

Odpočinek a příprava na další cestu
Host mohl využít denní nabídky hostince – odpočinek, setkání s dalšími cestujícími, výměnu zpráv a dojednávání obchodů, protože hostince byly důležitými společenskými místy.
Součástí služeb mohla být i základní údržba výbavy, drobné opravy kočáru nebo obuvi.
Ráno po péči o koně, jako bylo vyčištění postrojů a zapřažení koní do povozu, ze strany personálu, mohl host po snídani a po zaplacení pokračovat v cestě. Předtím mu hostinský, pokud věděl, předal zprávy o stavu cest.