Panský dům číslo 8 na kojetínském náměstí

Autoři: Miloš Krybus, Božena Hanáková-Urbanová, Josef Bibr. Uveřejněno v příloze Kojetínského zpravodaje: Zapomenutá historie města Kojetína č. 6/2025

Z historie víme, že Kojetín nevznikl v roce 1233, tedy od jeho první dochované písemné zmínky, ale toto místo bylo osídleno již dávno předtím. 
V listině, ze dne 2. prosince roku 1233, vydané markrabětem moravským Přemyslem, synem českého krále Přemysla Otakara I., sepsané ve Znojmě notářem Hilariem „…Datum Znoym per manus Hilarii notarii 4. Nonas Decembris…“, v níž po ztrátě původní předávací listiny moravský markrabě daroval Kojetín (Cogetyn) pražskému biskupství, který je psán jako újezd (circuitus), což byl mnohdy zalesněný a málo zalidněný územní prostor, vymezený vodními toky nebo nápadnými přírodními útvary. Nicméně jednalo se o území se všemi příslušnými vesnicemi (cum omnibus villis attinentibus) a jinými statky (alia bona), spadajícími pod dominantní tržní sídliště, zvané Kojetín. Újezd se stal základem budoucího panství.

Osídlená místa v podobě osad vznikala především v místech, která naplňovala představy osadníků, jak z hlediska obživy, tak i obrany. Důležitým atributem byla i možnost obchodu se svým okolím. Z tohoto pohledu vzniklo obydlené místo, později nazvané Kojetínem, na vhodném místě. Mírná vyvýšenina, která při svém vzdálenějším úpatí měla říční toky dnes zvané Morava a Haná se svými slepými rameny a okolním bažinatým terénem, opakovaně povodněmi zaplavovaným, částečně chránila obyvatele proti případným škůdcům - lapkům, loupežníkům, Kumánům a jiným. Nepochybně umožňovala mít přehled o příchozích z východní a jižní strany a částečně i ze strany severní. 

Kdo a kdy postavil na vyvýšenině první stavbu, se zcela určitě nikdy nedovíme. Můžeme se však důvodně domnívat, že malému sídelnímu útvaru na kojetínské vyvýšenině na nejvhodnějším místě vévodila dominantní stavba, která vynikala v osídleném prostoru, zřejmě zastavěného nádvoří. 
Uvnitř prostoru, vymezeného obrannou dřevěnou ohradou, bychom zřejmě našli dřevěné domky, jejichž hliněné stěny byly kombinovány s jiným materiálem – dřevem a drobným kamením, dále přístěnky pro dobytek a potřeby k hospodaření, drobné řemeslnické dílny, místo s potřebami k obraně proti nevítaným návštěvníkům a samozřejmostí byl dřevěný nebo již kamenný kostelík se hřbitovem. 

Již před rokem 1279 zasílá pražský biskup Tobiáš z Benešova biskupovi olomouckému Dětřichovi z (Jindřichova) Hradce list, v němž: „Biskup Tobiáš žádá biskupa (Olomouckého), aby děkanovi, do jehož pravomoci patři Kojetín, nařídil založit tam kapli a při ní hřbitov, poněvadž dosavadní kostel a hřbitov musily být proměněny ve tvrz.“

Obr. Úvod listiny pražského biskupa Tobiáše adresovaný olomouckému biskupovi Dětřichovi.

Po únoru roku 1279 dal biskup Tobiáš svému bratru, Milotovi z Dědic (u Vyškova), kojetínskou tvrz do zástavy. Jako voják podnikl z tvrze několik ozbrojených výpadů proti okolním statkům držených olomouckými biskupy. V roce 1281 se stal moravským podkomořím. V létě roku 1289 byl Milota jmenován olomouckým purkrabím.
Přestože byl správcem kojetínského panství, příliš zde nepobýval. Věnoval se také výstavbě vodní tvrze v Kvasicích, od roku 1296 převzal od svého bratra biskupa Tobiáše stavbu hradu Konopiště, od roku 1302 vlastnil hrad ve Strážnici a roku 1306 nechal zvelebit klášter v Benešově. Zemřel v roce 1307.

Pod pojmem tvrz je myšleno opevněné sídlo menšího rozsahu zpravidla s těsnou návazností na hospodářský dvůr a napojené na zástavbu, případně menší objekt se sídelní, hospodářskou a obrannou funkcí v areálech dvorů, řemeslných provozů či v pozici strážní stavby.

Podle výčtu činnosti Miloty z Dědic nedošlo zřejmě za jeho působení v Kojetíně k úpravám tvrze a jejího sídelního okolí.
Kojetínská tvrz byla po přestavbě z kostela zřejmě plášťovou tvrzí, tedy budovou chráněnou pouze zdí.  Nádvoří bylo obehnané obrannou hradbou, zřejmě z dřevěných palisád. K ní přiléhaly obytné a hospodářské budovy. 

V průběhu let, jak se měnily obranné potřeby a životní styl bohatých obyvatel, prošlo mnoho tvrzí přestavbami a úpravami, které je proměnily v pohodlnější a reprezentativnější sídla, zámky či domy. Byly přistavovány nové obytné trakty, doplňováno podloubí a arkády, zvětšila se okna a byly budovány reprezentativní prostory. 
Obranné prvky (jako střílny) byly často zazděny nebo nahrazeny jiným stavebním prvkem.

Důvodů, proč k této změně docházelo, bylo několik.

S rozvojem dělostřelby ztrácely tvrze svou původní obrannou funkci. 
Bohatí a majetní lidé začali klást větší důraz na pohodlné bydlení a reprezentaci své moci a postavení. 
Původní tvrz mohla být postupně rozšiřována o nová křídla a budovy, které lépe vyhovovaly potřebám rodiny. 
Při přestavbách se často uplatňovaly nové architektonické styly, které se mnohdy vyznačovaly elegancí a zdobností, což přispělo k proměně tvrze zhruba v druhé polovině 15. století v hejtmanský a později panský dům.

Hejtmanský, poté panský dům je historický název pro významnou budovu, zpravidla větší, kamennou stavbu, která svědčila o její důležitosti a v minulosti sloužila různým účelům spojeným s vrchností, panstvím či správou. Součástí domu mohly být i stáje, sýpky a další hospodářské provozy.

Často se nacházel na náměstích, v blízkosti zámku či v centru města.

Dům byl sídlem správce panství – hejtmana, který řídil hospodářství panství a ovlivňoval život na jeho území. Sloužil také pro ubytování majitele panství při jejich návštěvách. Některé z domů fungovaly také jako zájezdní hostince. 

Koncem 14. století je ve spise Účet pokladníka arcibiskupství Pražského z let 1382/83 uveden zápis, týkající se města Kojetína:

Tento zápis svědčí o tom, že v té době působil v Kojetíně purkrabí (burgravius) Markvard, který jako úředník pražských biskupů a správce kojetínského panství nepochybně využíval místního obydlí, které sloužilo jeho potřebám a kde bydleli také sloužící, mezi nimiž byl písař, stráž, kuchař a další osoby zajišťující běžný provoz a mělo také obranný účel, protože kolem roku 1382 na Moravě probíhaly významné konflikty, známé jako Moravské markraběcí války. Hlavními aktéry těchto válek byli bratranci a markrabata z rodu Lucemburků – Jošt a Prokop Lucemburští. Z výše uvedeného je možno usoudit, že purkrabí Markvard pobýval v kojetínské tvrzi.

Město Kojetín bylo majetkem pražského biskupství. Nelze reálně předpokládat, že by vzdálení pražští biskupové vydali peníze k přestavbě tvrze. Věnovali se spíše svým bližším majetkům v Čechách.

Kromě tohoto záznamu není od konce 13. století až do roku 1415 žádná zmínka o poměrech v Kojetíně.
Pokud výše uvedený zápis (Účet pokladníka) aplikujeme na období faktického držení Kojetína pražskými biskupy, lze se domnívat, že město spravovali purkrabí, sídlící na tvrzi, kterou zde koncem 13. století nechal zřídit z kostela biskup Tobiáš. Tito purkrabí odevzdávali biskupům peněžní částky z poplatků či služeb za určité časové období. 
I když pražští biskupové ve 14. století patřili k nejmocnějším a nejbohatším v Čechách, přesto počátkem dalšího století začali trpět nedostatkem peněžních prostředků a panství, která byla od Prahy nejvíce vzdálená (Kojetín, Jaroměřice u Jevíčka), a tím obtížněji ovladatelná, dávali do zástavy, aby získali peněžní půjčky pro své potřeby.

Jako první přijal kojetínské panství do zástavy od pražského biskupa Konráda z Vechty v roce 1415 Jan Puška z Otaslavic a Kostomlat (před 1392–1425). Ten po otcově smrti Ješka Pušky, zdědil Jan hrad v Otaslavicích (mezi Prostějovem a Vyškovem), avšak angažoval se více v Čechách než na Moravě. V roce 1415 přiložil pečeť ke „stížnému listu“ proti upálení Jana Husa. Kolem roku 1416 získal hrad Kostomlaty nad Labem, který se stal jeho hlavním sídlem, a začal se po něm psát. V roce 1425 byl zajat svým příbuzným Hynkem na Poděbradech a ve vězení zemřel, a protože neměl dědice, tak jeho majetek spadl do odúmrti a měl propadnout panovníkovi. Mezi roky 1419 až 1436 však na českém trůnu nebyl žádný korunovaný král a v různých částech země vládli husitští hejtmani a šlechtici. Prvním skutečně uznaným českým králem po husitských válkách se stal až Zikmund Lucemburský v roce 1436.
U držitele zástavy Jana Pušky nelze předpokládat úmysl na úpravu budovy tvrze na pohodlnější obydlí.

V době první zástavy se v archiváliích z roku 1416 již uvádí purkmistr Václav Frydlín, rychtář Hanzal, přísežní (rozhodčí o vině či nevině obžalovaného v trestním řízení před soudem) Ondřej Grandl, starý rychtář Osvald a další měšťané. Kde však purkmistr Frydlín bydlel nelze doložit, ale v úvahu přichází i tvrz.

Zde je nutno se zmínit, že v červnu roku 1423 proběhla bitva u Kroměříže, která byla střetnutím mezi východočeským husitským svazem (orebity) pod velením Diviše Bořka z Miletínka a Bedřicha ze Strážnice a katolickým vojskem olomouckého biskupa Jana XII. Železného a opavského knížete Přemysla I. Opavského. 
Husité město Kroměříž dobyli a obsadili a získali množství válečné kořisti. Mimo jiné zajali, po vzdání se Kroměříže, i dalšího budoucího držitele zástavy města Kojetína – Jiříka ze Šternberka a Lukova. 

Husité v této době, podle některých záznamů, taktéž přepadli město Kojetín a vypálili jej.