Havel Drastil z Kojetína

Pan Havel Drastil byl člověk urozený, tož ,,lepší“, ale byl to lapka; dnes bychom řekli asi loupežník. Měl v Suchých loukách u Kojetína dřevěnou tvrzičku, kterou sama příroda chránila před nevítanými hosty, a tam se vracíval se svou rotou ne ze "spanilých jízd", ale z docela obyčejných loupežných výprav.

Je pověst, že na jednom takovém zájezdu oblehli a dobyli málo ohrazeného městečka Čistějova v Rakousích, a že se bujným loupežníkům zachtělo po té perné práci nějaké kratochvíle. Dal prý svolat všechny naživu zbylé lidi z toho městečka, muže i ženy, děti i starce, a takto k nim promluvil přes tlumočníka: „Vypráví se o vás, že rádi a pěkně tancujete. Tak nám tedy předveďte, jak to umíte, zde na tomto strmisku, ale bosky, abyste netrhali moc boty, my si je stejně vezmeme od vás na památku."

Zle se zasmál a pokračoval: "A běda tomu, kdo nebude hodně vysoko poskakovat! Toho dám po holých šlapkách zbít namočeným provazem. Naši hudci vám k tanci zahrají, tož jenom do toho!"

Hned dudy zavřeštěly, tamboři v bubínky udeřili a gajdy zakvikaly. Nebozí Rakušáci se roztancovali po krutém strmisku, i zpívat si do tance museli, třeba se jim bolestí plakat chtělo. Na štěstí pro ně omrzelo se to těm loupežníkům dost brzy, pobrali, co se dalo, a táhli dál.

Za deset let, zase na podzim to bylo a to veliké pole před městem už bylo pokosené, přiběhl někdo do Čistějova, že prý tam na strmisku tančí jakýsi cizí otrhanec, že se jistě zbláznil. Lidé vyšli bázlivě z brány, a co viděli? Právě tam umíral k smrti utancovaný starý člověk, a když k němu přiběhli, už nedýchal. Poznali v něm hejtmana těch zlých hostů, který je před lety bosé po strmisku v tanci proháněl. To zlé svědomí ho jistě zpátky na ta místa dohnalo - tak usoudili.

Mrtvý je však mrtvý, nechť byl jakýkoliv. Tož ho tam zahrabali a na hrobě mu postavili kříž. Ten tam již dávno není, ale pověst přečkala věky. O lapkovi Havlu Drastilovi z Kojetína.