Divadelní Kojetín 2025

V týdnu od 12. do 16. března 2025 bude Kojetín hostitelským městem postupové přehlídky Divadelní Kojetín směrem na Divadelní Piknik Most. Zveme všechny milovníky divadla do kojetínské Sokolovny!!!
Dne 18. května 1955 byl v Kojetíně při bourání starého domu na ,,Šprlochu“ nalezen poklad. V domě číslo 382, nehluboko pod podlahou, zabalený v plátýnku a vsunutý do hliněné nádoby, která se pohříchu pod motykou rozletěla na sta střípků. ,,Poklad“ převzalo pražské Národní muzeum dne 2. května 1956. Mince určil numismatik Dr. Pavel Radoměrský.
Z dvaceti tří mincí jsou: 3 kusy šedesátikrejcarů z roku 1621, 1 čtyčiadvacetník z r. 1619 s českým lvem a svatováclavskou korunou, 4 dvanáctikrejcary z r. 1620, tzv. moravské stavovské monety s kostkovanou orlicí, jeden čtvrttolar churského biskupství s podobou vydavatele, dvojhlavým orlem s křížem a s nápisem: JOANNES D.G.EPSCO.CVR. - SI DEVS PRO NOBIS QVI CONTRA NOS (tj. Jan, biskup churský - Je-li Bůh s námi, kdo proti nám), dále jeden polský groš z r. 1619, 12 slezských grošů různého ražení a jeden vídeňský dvanáctikrejcar z r. 1621.
Pernštejnské i salmovské urbáře, zápisy svatebních i kupních smluv pomohly zjisti, že v místech domu číslo 382 stál již před čtyřmi sty lety domek jistého Matěje Stehlíka, horlivého vyznavače bratrské víry. Celá jeho rodina i jejich potomci lpěli houževnatě na své víře. Ve vrchnostenských záznamech čteme jejich jména mezi těmi, ,,kdož ještě katolíci nejsou“.
V třicátých letech 17. století zaujali jejich místo Kujavští z města Fulneka, od roku 1670 tam hospodařil Šebestián Čaněk. Odprodejem pozemků v dalších stoletích ztratilo místo charakter zemědělské usedlosti.
Můžeme tedy předpokládat, že ,,poklad“ byl uložen ,,pod dlážku“ někdy v třicátých až šedesátých letech XVII. století, za časů, kdy majiteli usedlosti byli Kujavští. Nasvědčuje tomu i poměrně velké množství slezských mincí a skutečnost, že Kujavští dvakrát emigrovali. Jednou z Fulneku po vpádu španělských vojáků, podruhé z Kojetína, doufajíce jako přemnozí jiní, že se po přejití vichřic božího hněvu zase navrátí zpět? Ale proč by si při druhé emigraci nevzali peníze s sebou? Odešli snad narychlo a nedobrovolně někam, odkud není návratu?
Jejich opuštěné usedlosti se i s ukrytým pokladem ujali Čaňkovi. A zápisy mlčí...
Poklad byl po staletích nalezen, řádně předán a uschován do depozitářů. Příběh o něm a jeho původních majitelích čeká na zpracování.