Poklad na Šprlochu

Dne 18. května 1955 byl v Kojetíně při bourání starého domu na ,,Šprlochu“ nalezen poklad. V domě číslo 382, nehluboko pod podlahou, zabalený v plátýnku a vsunutý do hliněné nádoby, která se pohříchu pod motykou rozletěla na sta střípků. ,,Poklad“ převzalo pražské Národní muzeum dne 2. května 1956. Mince určil numismatik Dr. Pavel Radoměrský.

Z dvaceti tří mincí jsou: 3 kusy šedesátikrejcarů z roku 1621, 1 čtyčiadvacetník z r. 1619 s českým lvem a svatováclavskou korunou, 4 dvanáctikrejcary z r. 1620, tzv. moravské stavovské monety s kostkovanou orlicí, jeden čtvrttolar churského biskupství s podobou vydavatele, dvojhlavým orlem s křížem a s nápisem: JOANNES D.G.EPSCO.CVR. - SI DEVS PRO NOBIS QVI CONTRA NOS (tj. Jan, biskup churský - Je-li Bůh s námi, kdo proti nám), dále jeden polský groš z r. 1619, 12 slezských grošů různého ražení a jeden vídeňský dvanáctikrejcar z r. 1621.

Pernštejnské i salmovské urbáře, zápisy svatebních i kupních smluv pomohly zjisti, že v místech domu číslo 382 stál již před čtyřmi sty lety domek jistého Matěje Stehlíka, horlivého vyznavače bratrské víry. Celá jeho rodina i jejich potomci lpěli houževnatě na své víře. Ve vrchnostenských záznamech čteme jejich jména mezi těmi, ,,kdož ještě katolíci nejsou“.

V třicátých letech 17. století zaujali jejich místo Kujavští z města Fulneka, od roku 1670 tam hospodařil Šebestián Čaněk. Odprodejem pozemků v dalších stoletích ztratilo místo charakter zemědělské usedlosti.

Můžeme tedy předpokládat, že ,,poklad“ byl uložen ,,pod dlážku“ někdy v třicátých až šedesátých letech XVII. století, za časů, kdy majiteli usedlosti byli Kujavští. Nasvědčuje tomu i poměrně velké množství slezských mincí a skutečnost, že Kujavští dvakrát emigrovali. Jednou z Fulneku po vpádu španělských vojáků, podruhé z Kojetína, doufajíce jako přemnozí jiní, že se po přejití vichřic božího hněvu zase navrátí zpět? Ale proč by si při druhé emigraci nevzali peníze s sebou? Odešli snad narychlo a nedobrovolně někam, odkud není návratu?

Jejich opuštěné usedlosti se i s ukrytým pokladem ujali Čaňkovi. A zápisy mlčí...

Poklad byl po staletích nalezen, řádně předán a uschován do depozitářů. Příběh o něm a jeho původních majitelích čeká na zpracování.