Únor 2026

Také v únoru proběhlo několik tradičních i netradičních akcí, které jsme s radostí a elánem uskutečnili.

V sobotu 14. února 2026 v Kojetíně řádil divoký medvěd se svojí velkou medvědicí. Masopustní průvod se tentokrát vydal z nádvoří Vzdělávacího a informačního centra, kde bylo přichystáno zázemí pro všechny ostatkáře. Přes náměstí jsme se vydali k Řezáčovým, kde medvědi protočili mladou panímámu a hudba zahrála také dostaveníčko Evičce, která nás vítala v okně svého bytu. Další naše kroky směřovaly taktéž do Nové ulice, a to ke Kotkovým, kteří nás přivítali výborným chlebem se sádlem a nezbytnou slivovicí. Poté, co jsme se rozloučili, jsme zavítali do Dobrůtek u Verunky, kde se konala pravá a nefalšovaná masopustní zabijačka. Zatímco se obchodnice paní Hrdá protáčela s medvědem, její manžel Libor přítomné pohostil klobáskami a jitrnicemi. I když se nám nechtělo, museli jsme si pospíšit, protože už nás toužebně očekávali na radnici, ale tam jsme se dostali až po návštěvě Kočičků a Hrušků v Tyršově ulici. Tam tekla také slivovička proudem a panímáma Ligurská si pro maškary připravila mimo výborných koblih také perníčky s masopustní tematikou. Odtud jsme se ubírali na radnici, kde nás už čekal starosta Leoš Ptáček a místostarostové Arnošt Petružela s Jaroslavem Bělkou. Po vyzvání se otevřela vrata radnice, ze kterých vyšli představitelé města i s ostatkovým právem. Před předáním práva si museli vyslechnout hříchy, kterých nebylo zrovna málo. Starosta musel vysvětlit smysl větrných elektráren u Kovalovic a také si vyslechl kázání o problematickém septiku na Sokolovně. Místostarostové zase museli vysvětlit novou identitu města a neodklizené květiny z pomníků. Po vyslechnutí těchto prohřešků a předání práva se radní rozdováděli s medvědicí a všechny přítomné pohostili. Další naší zastávkou byla již tradičně Hospůdka U Pedyho, kde se servírka Zuzka polekala faráře, ale na funkci točení piva to nemělo pražádný vliv. Nejen že jsme ocenili tento lahodný mok, ale také jsme ochutnali výborné boží milosti paní Medunové. Počasí nám přestalo přát, a tak jsme byli rádi, že dešťovou přeháňku jsme mohli přečkat u Ladi Poláka na dvoře, kde nás také čekalo výborné občerstvení a vlídné přijetí. Po nejhorším lijáku jsme se vydali k Vranovým do Polní ulice, kde už byly připraveny luxusní koblížky, kafe, čaj a jiné dobroty. Před poslední zastávkou v Restauraci na Hrázi jsme ještě navštívili grunt Gardavských, před kterým jsme zahráli strécovi jeho oblíbenou písničku Koně moje vrané. Na Hrázi nás přivítali výbornými jednohubkami a samozřejmě i ohnivou vodou. Roztančili jsme celou restauraci včetně servírek a personálu. Poté už jsme se vydali zpět na centrálu, na nádvoří Vzdělávacího a informačního centra, kde si kluci od babičky rozbalili svoje gastro nádoby a připravili nám teplé dobroty do žaludku. To však ještě zábava nekončila, protože se konala bohatá tombola a pochovávání nebožky basy farářkou Svačou.

Foto: https://www.rajce.idnes.cz/h-svaca/album/vodeni-medveda-2026

Všichni ti, kteří náročnou sobotu přežili a chtěli si ještě užívat mohli navštívit ples na Sokolovně s kapelou TTQ na sále a duem Marika a Jakub, které vystupovalo v pekle.

Vrcholem kojetínské plesové sezóny byl Hanácké bál, který se konal 21. února 2026 ve všech prostorách Sokolovny. Již od 19.30 hodin mohli návštěvníci obdivovat slavnostní nástup, kde zazněla i moravská hymna a polka Přerovanka. Krása a pestrost nejen hanáckých krojů přilákala návštěvníky na parket, kde si mohli zatančit jak klasické tance s dechovou hudbou Hulíňané, tak i moderní při produkci kroměřížské pop-rockové skupiny Classic. Pro ty, kteří si chtěli raději zazpívat vyhrávala v pekle cimbálová muzika s primášem Luďkem Koutným. V prostorách vestibulu uchvátila příchozí opulentní tombola a vůně specialit, které s láskou v bufetu připravovaly kojetínské tetiny. Návštěvnost byla opravdu hojná a každý účastník Hanáckého bálu si přišel bezesporu na své. Vábivý fotokoutek s hanáckými hláškami a motivy byl také milým obohacením. Zábava plynula v nevázaném veselí, člověk se ani nenadál a už byla na řadě Moravská beseda, která každoročně završuje tuto oslavu hanáckého folklóru v našem městě. Jak krásný byl pohled nejen na domácí Koječáky, ale i na sousedy z Kroměříže, Hrušky, Kostelce a slováckého Ořechova. Zábava samozřejmě pokračovala i po půlnoci, protože muzikanti hráli opravdu skvěle. Bohužel všechno krásné jednou končí a spokojení návštěvníci opouštěli nad ránem Sokolovnu s nějakým tím prezentem z tomboly, a hlavně dobrým pocitem, který v něm rezonoval po bujaře prožitém večeru.