Kojetínské hřbitovy - pokračování II.

Autoři: Miloš Krybus, Božena Hanáková-Urbanová, Josef Bibr. Uveřejněno v příloze Kojetínského zpravodaje: Zapomenutá historie města Kojetína č. 4/2025, 5/2025, 6/2025

Vzhledem ke zvyšování počtu obyvatel města Kojetína, který překročil pět tisíc obyvatel, stala se hřbitovní plocha nedostačující a v červenci roku 1907 byl geometrem Pírkem proveden nákres a výpočet ploch pro účely dalšího rozšíření hřbitova se závěrem, že bude použita plocha pozemku č. 130.

Obr. Navržené rozšíření (třetí) hřbitovní plochy na p.č. 130, červené ohraničení, vyjmutá plocha – modré ohraničení.

K tomu, aby plocha byla rozšířena až k cestě do Popůvek se bránila majitelka domku č. 475 Marie Krásná, protože by se její domek musel zbourat. Proto byla plocha hřbitova o její pozemek (pole č. 130, domek st. parcela pod domkem č. 357, zahrada p. č. 129), o ploše zhruba 3600 m2 zmenšena. 
Rozšíření hřbitova o šířku 20,5 metrů bylo schváleno dne 1. června roku 1910, včetně vystavění nové hřbitovní zdi a návozu zeminy ke zvýšení úrovně hřbitovní plochy o 0,6 metrů. 
Tato úprava zvětšila plochu hřbitova o zhruba 3 300 metrů2 a jeho šířku na 70 metrů.

Obr. Rozšíření hřbitovní plochy v roce 1910 - profil.  

V roce 1923 byla na konci hlavní hřbitovní cesty zřízena 12 metrů hluboká studna. V době velkého sucha, v polovině roku 1930, byla zřízena druhá hřbitovní studna, aby návštěvníci hřbitova nemuseli z domu nosit vodu na zalévání květin na hrobech. Tato studna stála 1700 Kč.
Avšak v roce 1931 vznikl na hřbitově opět problém se spodní vodou, protože místní lékař zjistil, že „ …na některých místech hřbitova je již v hloubce 1,5 m vody, takže nelze ani hroby do předepsané hloubky kopati. Tato okolnost je nejen nehygienická, ale není i pietní, mají-li mrtvoly ležeti ve vodě.“ Městská rada oznámila, že dle posudku je odvodnění možné.
Kolísání hladiny spodní vody bylo zdůvodněno odvodněním okolních polí a na hřbitově nefunkční drenáží v některých místech. 
Poslední navržené rozšíření hřbitovní plochy bylo schváleno dne 18. září roku 1934, a to o plochu pozemků č. 795 majitelky Karolíny Holubové z domu č. 613 a obecního pozemku č.p.796 v šířce mezi 25,4 až 28,1 metry a délce až k cestě do Popůvek. Tím by se šířka hřbitova zvětšila ze zhruba 70 metrů na 108 metrů. Pozemky získal Farní úřad jejich záměnou v roce 1933. Avšak majitelka domku číslo 475 Marie Krásná se tomuto rozšíření bránila, protože její pozemek by byl ze tří stran obehnán hřbitovní zdí. Řešení se nabízelo vyjmutím části pozemku sousedícího s pozemkem Marie Krásné. Vzhledem k obstrukcím a novému přehodnocení potřeby zvětšení hřbitovní plochy se toto rozšíření neuskutečnilo.

Obr. Nákres návrhu nerealizovaného rozšíření hřbitova z roku 1934.

Obr. Nákres hřbitovní plochy za předpokladu jejího rozšíření v polovině 30. let minulého století.

V roce 1962 se vpravo od kaple začaly postupně bourat dvě stodoly číslo 355 a 358, stojící vedle sebe. V roce 1971 stála již pouze jedna stodola s číslem 356, která byla později zbourána pro výstavbu smuteční obřadní síně. Její výstavba byla dokončena na podzim roku 1978 a byla slavnostně předána k užívání dne 2. listopadu téhož roku. Jednalo se o výstavbu v akci „Z“ v hodnotě 2 960 000 Kčs.

Obr. Pohled na stodolu č.356 před výstavbou smuteční obřadní síně, na předešlém nákresu je žlutě orámovaná.

Hřbitovní kaple, která sloužila k smutečním obřadům od roku 1868 byla čas od času drobně opravována, především poničená vnější omítka. V říjnu 1925 byl obnoven nátěr fasády hřbitovní kaple nákladem 350 Kč. Práci provedl Josef Navrátil z Kojetína. Dne 12. prosince roku 1926 byl posvěcen nový bronzový zvon pro kapli. Byl to dar slečny Hedviky Minaříkové, hospodyně faráře Josefa Kubánka, která byla významnou donátorkou oprav památných kamenných křížů. V červnu roku 1930 se uskutečnila oprava věžičky na kapli nákladem 2600 Kč, zinkovým plechem ji pokryl klempířský mistr František Koňárek. 
V říjnu roku 1936 byla provedena oprava kaple, protože se zjistilo, že vazba a strop jsou prohnilé. Nákres opravy a rozpočet provedl architekt a stavitel Bohumír Novotný začátkem září roku 1936 a po souhlasu Arcibiskupské konzistoře byla stavitelem Novotným oprava do svátku Všech svatých (2. listopadu), jak bylo slíbeno, provedena. 
Kaple byla také místním malířem Antonínem Štolfou vymalována. Na oltář byla pořízena nová oltářní deska – mensa, protože původní byla poškozená. Obnova kaple byla uhrazena hřbitovním fondem v částce 12464,60 Kč. Navíc Městská elektrárna instalovala na kapli hromosvod v ceně 270 Kč. Ráz původní kaple byl přesně zachován.
Ke konci II. světové války v roce 1945 byla kaple a hřbitovní zeď střelbou značně poškozena, ale do svátku Všech svatých byla uvedena do původního stavu a nově vymalována.

Obr. Nákres opravy krovů hřbitovní kaple s jejími rozměry.

Obr. Návrhy na výmalbu kaple a jedno z povolení opravy kaple od Arcibiskupské konzistoře z roku 1930.

Církevní obřady se zemřelým byly a jsou důležitou součástí pohřebních zvyklostí pro věřící. 
Katolický pohřeb obvykle zahrnoval obřad v domě zemřelého, kde se rodina a přátelé rozloučili se zesnulým. Po převozu do kostela následovala zádušní mše a byly čteny modlitby a pasáže z Písma svatého a kněz či jiná pověřená osoba pronesla smuteční řeč, kterou připomenula život zesnulého. Po mši následoval průvod z kostela na hřbitov, kde kněz posvětil hrob a rakev byla do něj uložena. Veškeré obřady a průvody doprovázela smuteční hudba.

Obr. Pohřební průvod z domu zemřelého do kostela.

Obr. Průvod na hřbitov s pohřebním kočárem používaným do pol. 20. století, vpravo dole – máry na přenesení rakve. 

V současnosti má pozemek hřbitova plochu 11 740 m2 a tvoří ji parcela č. 128/1 o ploše 5 233 m2, dále parcela č. 128/2 o ploše 3 177 m2 a třetí parcela č. 130/1 s plochou 3 330 m2. Parcela č. 359, na které stojí kaple Panny Marie Sedmibolestné, má plochu 58 m2. Tyto čtyři parcely mají plochu 11 798 m2. Velikost plochy obřadní síně a k ní náležejících obslužných ploch činí 3 062 m2. Hřbitovní areál má tedy celkovou plochu 14 860 m2.
Pozemek hřbitova je majetkem Města Kojetína, pouze pozemek pod kaplí a kaple je majetkem Římskokatolické farnosti Kojetín. Majetkoprávní vztahy byly vyřešeny v roce 1996 převodem hřbitovního pozemku od Farního úřadu městu Kojetínu.

Zajímavosti

V roce 2006 v Kojetínském zpravodaji číslo 10, zveřejnil Svatopluk Vaculík z Velehradu článek o americkém vojákovi, poručíkovi letectva Edwardu W. Ruyterovi. Tento voják, podle výpovědi zbylé posádky, vypadl zřejmě již mrtvý, ze silně poškozeného letadla „Liberator“ dne 14. října roku 1944 při přeletu nad Kojetínem směrem na Křenovice z náletu na komplex německých petrochemických závodů v Horním Slezsku.
Jeho tělo nalezené v polích u Popůvek bylo dne 18. října za přísných bezpečnostních podmínek ze strany německých orgánů pohřbeno na doposud nezjištěném místě kojetínského hřbitova.

Obr. Výzdoba dočasného hrobu vojáka Ruyterana podzim roku 1944 a foto E. W. Ruytera.

Protože za několik dnů po jeho pohřbu nastalo dušičkové období, odvážil se neznámý fotograf místo zdokumentovat, ale zachovaly se snad pouze tři fotografie, na nichž je pohled na vyzdobený hrob a zručně provedený náhrobek, zřejmě z tvrzené sádry, se jménem vojáka a dokonce pohled na americkou vlajku.
Po válce, dne 10. září roku 1946, byly ostatky vojáka Ruytera z hrobu vyzvednuty a po převozu uloženy na největším americkém vojenském hřbitově v Evropě v městě Saint Avold ve Francii (49,1222⁰ N, 6,7174⁰ E).  

Obr. Náhrobek s nápisem a výzdoba hrobu s americkou vlajkou.

Z fotografií nelze místo hrobu zjistit, protože zachycené části okolních hřbitovních prvků jsou značně neostré a po 80 letech je nemožné, především na zásadní změny tvaru náhrobků, toto místo přesně určit.
Podařilo se však nalézt nepříliš podrobný dokumentační náčrtek kojetínského hřbitova, který toto místo označuje, a po jeho převedení na plochu hřbitova zpřesňuje místo hrobu.

Obr. Pohled na hřbitov a náčrtek s vyznačeným hrobem.

Obr. Pohled na pravděpodobné místo hrobu amerického letce - poručíka E.W. Ruytera a jeho náhrobek ve Francii.

 
Obr. Přehled hřbitovních sektorů a seznam významných občanů Kojetína

Dodatky a doplňky ke hřbitovu

Hřbitovní náhrobky.

Na hřbitovním náhrobku zazděném ve zdi kostelní sakristie bylo před jeho další degradací či pozdějším poškozením zjištěno vročení 1589.

Archiválie uvádí, že v roce 1720 byl v kostelní kryptě pochován 36letý měšťan Jiří Čermák, který za uložení do kostelní krypty předem zaplatil 12 zlatých. 
Náhrobek velikosti 0,7x0,4 metru z roku 1708, a který patřil rodině Čermákových a je nedůstojně použit jako podlahový kámen pod schodiště na kůr v severní kostelní věži. Neúplný nápis sděluje, že se jedná o Marii Annu, dceru (?) Čermáka, která zemřela v pondělí dne 8. října roku 1708. 

Obr.  Pohled na náhrobní kámen Čermákových pod schodištěm na kůr v severní věži kojetínského kostela.

Na náhrobku jsou čitelná písmena od horní části dolů:

Obr. Neúplný nápis na náhrobku z roku 1708.

Tato památka je ničena postupným otěrem pískovcové desky procházejícími osobami. 

Prastarý hřbitov kolem kostela s kaplí a kostnicí a nový hřbitov za Vyškovskou ulicí jsou vedle pohřebišť z dob cholerové nákazy a hřbitova židovských obyvatel, významnými a nedílnými prvky v kojetínské historii. Je třeba je stále udržovat a chránit, protože to jsou místa, která vzkazují: „Memento mori“ – Pamatuj, že jsi smrtelný.