Městské brány: Olomoucká brána (pokračování)

Autoři: Miloš Krybus, Božena Hanáková-Urbanová, Josef Bibr. Uveřejněno v příloze Kojetínského zpravodaje: Zapomenutá historie města Kojetína č. 7-8/2024

Olomoucká brána

Kojetínské obecní představenstvo, složené z 27 zvolených zástupců, mělo svá jednání o nedělích, a to zhruba jednou měsíčně. Zápis, tzv. Protokol, uváděl pravidelné body z jednání představenstva a byl vždy ukončen podpisy všech zúčastněných. Značná část bodů jednání se zabývala osobními požadavky či starostmi občanů, opravami a prodeji obecních nemovitostí, projednávány byly i nařízení vyšších orgánů a platby z městské pokladny potřebným, například žebrákům či zesnulým bez příbuzných.
Protokol z neděle dne 27. října roku 1850 uvádí v Pokračování z jednání tohoto dne pod bodem 1. následující zápis o rozhodnutí (přesný opis): 
„Ponevadž brána holomaucká v jejim nynejším stavu nebezpečná jest, tak se strhne na odvrácení nejakýho možnyho neštěsti a jednak, že brána táto co nejdřív, a přec ještě v tomto tejdnu rozebrána býti musy, práce při rozebrání se v čas te licitacy vyjedná.“. Pod zápis se podepsal starosta Špaček a zastupitelé uvedeni na dalším obrázku.

Obr. Zápis o stržení Olomoucké brány ze dne 27. října 1850.

Obr. Podpisy zastupitelů města Kojetína na Protokolu ze zasedání představenstva ze dne 27. října 1850.

Tento říjnový zápis z jednání zastupitelů města ještě neznamenal, že Olomoucká brána s věží byla skutečně zbourána. Avšak situace byla velmi naléhavá, o čemž svědčí účetní zápisy v Hlavní knize z roku 1850–1851 na stranách 50, 59 a 134 (volná citace přeložených zápisů):
„Již 12. listopadu 1850 bylo z městské pokladny vyplaceno zednickému mistru Josefu Cygnovi 30 zlatých za rozebrání Olomoucké brány dle licitačního protokolu a kvitance.
Ještě předtím, a to 16. října roku 1850, zaplatil majitel domu číslo 63 Antonín Petrovský městu 30 zlatých za odkoupenou pravostrannou zeď, při Olomoucké bráně, která byla součástí jeho domu. Taktéž majitel domu číslo 2 Jan Šťastník odkoupil dne 25. listopadu 1850 od města levostrannou zeď při Olomoucké bráně, která byla taktéž součástí jeho domu.
Dne 31. října 1850 zaplatil Kašpar Skládal za staré dřevo z městské Olomoucké brány 1 zlatý a 3 krejcary a taktéž Josef Přikryl zaplatil za staré dřevo 1 zlatý 16 krejcarů.
Dne 10. prosince téhož roku odkoupil Vincenc Drešer dřevo z krovu při Olomoucké bráně a zaplatil 1 zlatý. Taktéž za staré dřevo ze stržené městské Olomoucké brány zaplatil dne 17. prosince Josef Zahradníček 7 zlatých a 21 krejcarů“. 

Další výdaje a příjmy související s likvidací brány účetní Hlavní kniha neuvádí, je tedy zřejmé, že brána s věží byla počátkem listopadu zbourána, tedy během 14 dnů a odklizení materiálu a úklid se uskutečnil do konce roku 1850.

Obr. Stránky z účetní Hlavní knihy z roku 1850–1851 ve věci bourání budovy Olomoucké brány.

Brána s věží byla tedy zbourána a mezi obecním domkem číslo 1, domem číslo 2 a soudomím číslo 63 vznikl průjezd mezi domy, tedy úzká, necelých 20 metrů krátká ulice bez uzavíratelné průjezdné brány, která byla ještě několik desítek let nazývána Olomouckou bránou. Všechny další archiválie se sice zmiňují o Olomoucké bráně, ale je myšlen uliční průjezd, nikoliv budova věžové brány, což badatele a kronikáře uvádělo v omyl, a proto byl obecně přijímán názor, že budova Olomoucké brány byla zbourána až mnohem později, než se ve skutečnosti stalo.

Jak bylo dále postupováno, uvádí dopis majitele domu číslo 2, Antonína Lampky, měšťana v Kojetíně, který dne 6. prosince roku 1875 napsal dopis Obecnímu výboru v Kojetíně, ve kterém „…prosí o povolení rozšíření Olomoucké brány v městě Kojetíně“ a zdůvodňuje to takto (doslovný přepis):   
„Slavný obecní výbore! 
Můj dům čís.2 v Kojetíně hraničí s obecním domkem, a činí takto úzský vjezd do města čili tak zvanou bránu Olomúckou. Jak známo, jest tato bývalá brána velmi úzská, takže dva vozy podle sebe s tíží projeti mohou, přičemž se škodí domu číslu 63., mému domu číslu 2. i obecnímu domku. 
Brána tato by se dala velmi levným spůsobem rozšířiti, totiž rozbořením nepatrného bezúčelného domku obecního, a rozbořením rohu mého domu, tak, že by pak byla tato strana rovná směrem ke kříži, na cestě „na šprloch“ stojícímu, a docela v rovné čáře s ulicí Olomúckou od domu páně Jančíkova až po poštu.
Jak doslýchám, zamýšlí slavný výbor obecní stavěti na prostoře u domku obecního šopu, a jelikož by pak těžší bylo domek ten bořiti, kdyby něco nového na prostoře této se vystavěti dalo, osměluji se slavnému výboru činiti následující návrh:
Já jsem hotov, k rozšíření vjezdu do vnitra města od strany Olomucké spoluúčinkovati v ten způsob, nechá-li slavný výbor domek obecní rozbořiti a ponechá-li mi materiál tento, neboť já musím hlavní stavení svého domu též rozbořiti a prostoru tuto svou vlastní na cestu ponechati, všechno jinak stavěti, což spojeno s nemalými výlohami.
Dále bych žádal za ponechání kousku prostory obecní směrem ku kříži na cestě „na šprloch“ stojícímu tak, aby ch svou zahradu od domu čís.2. vyrovnal, a všechno do pravého úhlu postaviti mohl a konečně bych žádal za nějakou peněžitou částku co náhradu, anžto mně kromě jiných značných výloh i ta nastane, že domovní sklep níže položiti musím.
Uváží-li slavný výbor, jaké úhlednosti město tím nabude, a jak krásnou a rovně širokou ulici získá, tedy nahlédne, že by levnějším spůsobem tuto bránu nerozšíří, než jak já tuto návrh k tomu činím. Rozšířením tohoto sobě každý přeje, ba i slavný silniční výbor, který již dávno o tom se zmiňuje, jakým by se způsobem tato brána rozšířiti dala, si toho přeje.
Že by se tento můj návrh nepřijal, bylo by toto rozšíření vjezdu do města opět na dlouhé časy odloženo, pročež, doufaje v příznivé vyřízení této své žádosti prosím.
Slavný obecní výbore, ráčíž rozšířením olomoucké brány ve smyslu této mé žádosti povoliti a zavésti dáti.
V Kojetíně, dne 6. prosince 1875       Antonín Lampka“

Zastupitelstvo města Kojetína však na návrh Antonína Lampky reagovalo na svém zasedání ze dne 14. května roku 1876 takto: „Jelikož ve věci od měšťana Antonína Lampky navrženého rozšíření olomoucké brány, dotýčný odbor výboru zprávu stran vyjednání této záležitosti nepodal, odročí se od prodeje tím věc táto na neurčitý čas.“.

Návrh Antonína Lampky se uskutečnil až za deset let, a to v roce 1886. 
Majiteli měšťanského domu číslo 2, včetně přináležejících parcel, se po Antonínu Lampkovi stali od 29. srpna roku 1883 rolník Jan Kotek s manželkou Terezií. Manželé Kotkovi se po dohodě s představiteli města rozhodli za úplatu k realizaci nezbytného rozšíření úzké ulice Olomoucká brána. V březnu roku 1886 byla na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 1. března 1886 podepsána mezi zástupci města Kojetína v čele se starostou Eduardem Dudíkem a manželi Kotkovými „Směnná dotýčná odstupní smlouva“, číslo C1886/17. 
V bodě 2 smlouvy se uvádí: „Manželé pan Jan a paní Terezie Kotkovi zavazují se část svého domu číslo 2 v Kojetíně vystaveného na části stavební prostory p.č. 55/2 ve výměře 13 sáhů čtverečních rozbourati, jakož i celý domek č. 1 v Kojetíně obci kojetínské patřící. Stavivo z tohoto domu připadne manželům Kotkovým a mimo to zaplatila obec města Kojetína manželům Kotkovým co náhradu za rozbouranou část domu číslo 2 v Kojetíně obnos 600 zl.  slovy šest set zlatých Rm. (rýnských moravských), z kterého obnosu tito per contraktum (per contractum - smlouvou) kvitují.
V bodě 3 se uvádí: „Směna zde uvedených stavebních prostor stala se za tím účelem, by silnice kolem domů číslo 1. a 2. v Kojetíně vedoucí, rozšířena býti mohla“.
Smlouva dále uvádí právní povinnosti k zapsání dohodnutých, později uskutečněných úkonů.

Obr. Situační plánek změn k rozšíření ulice po zbourání městské Olomoucké věžové brány v roce 1886. Červeně je vyznačeno místo, kde do roku 1850 stála budova Olomoucké brány. Soudomí číslo 63 na opačné straně ulice bylo bouráno postupně od května roku 1928 až do 70. let 20. století.

Obr. Dílčí platby v roce 1886 Janu Kotkovi od města Kojetína za úkony související s rozšířením ulice Olomoucká brána.

Olomoucká brána (Olmützer Tor, Olomucensis porta), zapomenutá, opomíjená a nikde nezmiňovaná, se tímto bádáním odhalila v celém svém společenském významu a stavebním půvabu. 
Jako jedna z dominant byla mnoho staletí nedílnou součástí panoramatu města Kojetína.