Městské brány: Vyškovská brána

Autoři: Miloš Krybus, Božena Hanáková-Urbanová, Josef Bibr. Uveřejněno v příloze Kojetínského zpravodaje: Zapomenutá historie města Kojetína č. 12/2023, 1/2024, 2/2024

Městské brány byly průchozími stavbami mezi městem a jeho okolím. Byly součástí městského hradebního opevnění v místech, kudy vedly do města přístupové cesty, směřující do centra města nebo přes město k jiným městům.
V celém obranném systému však byly nejzranitelnějším místem. Stavěly se jako architektonicky náročné samostatné průchozí stavby z kamene a cihel, většinou ve smyslu poschoďových obranných věží se střílnami a šindelovou, většinou stanovou, případně valbovou střechou. Součástí stavby brány byla často místnost použitelná k potřebám strážní hlídky a zbrojnice. 
Brány byly nepřetržitě střeženy a na noc se průchod zavíral dřevěnými vraty se zpevňujícím železným kováním. Někde byla k uzavření použita pevná kovová mříž, která se pohybovala nahoru a dolů v kamenných drážkách na bocích brány. Přes příkop před bránou, který ji pasivně chránil, vedl dřevěný most, mnohdy padací, který se zvedal a spouštěl pomocí lan přes kladky umístěnými ve zdivu brány. 
Průchod v bráně, střežený hlídkou, byl využíván nejen pro běžný provoz přechodu obyvatel a povozů, jak místních, tak i obyvatel okolních vesnic, ale i ke kontrole cizích příchozích a převáženého zboží či materiálu a vybíraly se zde poplatky různého charakteru.
Brány byly většinou pojmenovány podle míst, kam směřovala cesta z města nebo podle jejich účelu, např. Mýtná brána nebo i podle osoby, která zaplatila její výstavbu.

Městské brány měly svůj osud. Od výstavby až do jejich zániku, prošly pod nimi za staletí denně stovky osob, zvířat
a projely desítky povozů. Nelze ani spočítat, kolikrát vyhořely, byly bourány, ať již neúmyslně či úmyslně při válečných útocích nebo jiných napadeních. Brána byla zpravidla první městský objekt, se kterým se návštěvník města setkal. Byly proto budovány tak, aby ukázaly sílu a bohatství města a byly symbolem obyvatel města. Čím více bran město mělo, tím více ukazovalo svou velikost. 

V Kojetíně byly brány tři, a to Kroměřížská a Olomoucká, které byly součástí významné cesty mezi Kroměříží
a Olomoucí a brána Vyškovská, pod níž cesta směřovala k městu Vyškov a dále do Brna.
Z pohledu na vývoj města Kojetína ve 13. a 14. století lze dovodit, že než se město rozšířilo o náměstí a vznikající ulice Růžovou a dnešní Husovu, sloužily prioritně svému účelu z důvodu hlavního cestovního provozu mezi Kroměříží a Olomoucí, brány Kroměřížská a Olomoucká. Brána Vyškovská získala svůj důležitý obranný účel později, a proto byla vystavěna pravděpodobně jako poslední.

Obr. Pohled na umístění bran v Kojetíně v období 14. století.

Žádná z těchto bran se nedochovala, poslední fragment kojetínské brány se zachoval do června roku 1929, kdy jeden z nosných pilířů Vyškovské brány byl zbořen současně s vedlejším domkem hodináře Čeňka Živného.

Vyškovská brána

Vyškovská brána, jako součást opevnění města Kojetína, pod níž směřovala cesta z náměstí směrem na západ do později vzniklého Vyškovského předměstí a až do Vyškova, je v dochovaných archiváliích jen sporadicky zmiňována. Především je to v souvislosti s určením místa sousedících stavebních objektů. Obvyklým pojmem tohoto určení
v případě Vyškovské brány bylo „vedle Vyškovské brány“.
Nevíme, kdy byla brána postavena, jak přesně vypadala, kdy přestala sloužit svému účelu a jak zanikla. Existují však zlomky informací, ze kterých se dá s určitou mírou přesnosti odpovědět na výše uvedené otázky.
Brána byla součástí západní části kojetínských hradeb, které uzavíraly město na konci zahradních parcel chalup v Židovské ulici a z druhé strany brány uzavíraly zahradní parcely chalup patřící k náměstí.
O budově Vyškovské brány není v kojetínských archiváliích zmínka. O Kroměřížské a Olomoucké bráně víme, že to byly budovy čtvercového nebo obdélníkového půdorysu s obloukovým průchodem zajištěným, jak bývalo obvyklé, dřevěnými vraty nebo vraty z kovové mříže, s nadstavbou nad tímto průchodem, kde byla místnost využitelná pro různé účely. 
Z průběhu výstavby a rozšiřování města a náměstí, lze dovodit, že Vyškovská brána byla postavena jako poslední z bran, protože obě další brány stály na hlavní cestě z Kroměříže do Olomouce. Je důvodné se domníval, že již při stavbě kamenných hradeb ve 14. století, byly brány v nějaké podobě stavěny. Zpočátku to byla široká vrata či tzv. kulisová brána, později již byla vystavěna průchozí budova. 

Jeden z nejstarších pohledů na město Kojetín z roku 1727 nebo 1728 pocházející pravděpodobně od písaře zemských desek moravských a historika Dismase Hoffera, zobrazuje důležité městské budovy včetně Kroměřížské
a Olomoucké brány. Výpis deseti očíslovaných významných budov je uveden pod kresbou. 
Vyškovská brána zde však není zakreslena ani pod kresbou uvedena. Je zřejmé, že pro město nebyla v té době důležitým objektem, o kterém by bylo třeba se zmiňovat.
Dismas Hoffer shromažďoval a studoval archiválie s cílem napsat dějiny Moravy. Od roku 1722 oslovoval představitele moravských měst s žádostí o zaslání archiválií, opisů pamětí, nákresů a jiného materiálu, z něhož by vycházel při sepisování moravských dějin. Začátkem října roku 1727 mu i kojetínské vedení města zaslalo požadované informace o městě, včetně tehdy známé historie a snad i nákresu města.

Obr. Výřez pohledu na město Kojetín z roku 1727 s nezakreslenou Vyškovskou bránou (modrý ovál). Významné městské budovy očíslované číslicemi 1 až 10 jsou vypsány pod originální kresbou.  

Tato skutečnost, že o Vyškovské bráně jsou jen sporadické informace, má dvojí vysvětlení. 
Pokud byla brána vystavěna ve stylu dalších dvou bran, které mají tzv. cibulovou střechu nebo také báň, je možné, že byla z velké části zničena. Nabízí se možnosti ke zničení brány, a to především válečné události jako Třicetiletá válka (1618–1648) a mimoválečné požáry, kdy například v roce 1714 vyhořelo celé vnitřní město a Židovská ulice, v roce 1718 vyhořela Mlýnská ulice a Sperrloch, v roce 1724 vyhořel opět Sperrloch, Židovská ulice, náměstí a Kroměřížská ulice. Oheň si nevybíral a je možné, že byla zasažena i budova Vyškovské brány, která vyhořela a nikdy již nebyla v původní podobě obnovena. 
Tato výjimečná událost, zničení městské brány, by byla zcela určitě zaznamenána vedením města a popsána historiky. Je však i možné, že zpráva o této události se nedochovala a upadla v zapomnění.
Dalším z důvodů, proč není Vyškovská brána na pohledu vidět, je pravděpodobnost, že brána nebyla nikdy vystavěna ve stylu dalších dvou bran. 
Průjezd Vyškovskou bránou byl s ohledem na její umístění na vedlejší, méně frekventované cestě, vedoucí z Vyškovského předměstí přes široký a poměrně hluboký příkop s dvěma úzkými můstky, pod nimiž protékala říčka Psolučka, jejíž vody zde vytvářily zavodněnou, močálovou plochu, poměrně nebezpečný. Z těchto důvodů zde nejezdily naložené povozy a nebyla zde nutná, ke kontrole obyvatel, zboží a výběru mýta, početná strážní hlídka. Je možné, že zde působil pouze pověřený strážce brány – branný. Povozy odjížděly z chalup Vyškovského předměstí směrem od brány. 
Brána neměla takový význam, jako další dvě brány a byla stavebně nezajímavá, spíše podobná vstupním branám či vratům do gruntů, tudíž nebyla zakreslena a není na ni ani odkaz na Hofferově pohledu na město. Neobstojí ani názor, že kdyby byla stavba brány zakreslena jako další dvě, zakrývala by z části budovu farního kostela. Tuto věc by autor mohl řešit očíslováním místa, kde brána stála a poznámkou na spodním okraji kresby s ostatními významnými stavbami. 

Na tzv. Vodní mapě, vytvořené na počátku 18. století, která zobrazuje pohledy na dvacet obcí s mlýny v okolí řeky Moravy, je zakreslené i město Kojetín. Kresba ale ve značné míře neodpovídá realitě. Jsou zde však drobné prvky, o kterých můžeme s jistou dávkou představivosti usuzovat, že autor o městě něco věděl nebo alespoň z doslechu se dověděl.
Pohled na kojetínský farní kostel je ze západní strany, tudíž zde vidíme průčelí kostela a jeho dvě věže. Chybí zde však reálný pohled na významné budovy města, včetně bran. Kolem budov, které nelze ztotožnit se skutečností, je zakreslena hradební zeď, uprostřed níž je kulisová brána se stříškou. Na pilířích brány jsou dva obdélníkové otvory, jejichž účel nelze specifikovat. Může jít i o imaginaci autora kresby. Pohled na bránu a postavení kostela odpovídá skutečnosti, může se tedy s vysokou pravděpodobností jednat o Vyškovskou bránu.

Obr. Veduta města Kojetína na Vodní mapě z počátku 18. století.

Další pohled na Vyškovskou bránu ukazuje nákres náměstí z roku 1726, vytvořený pro účely segregace židovského obyvatelstva na základě tzv. familiantského zákona, který měl regulovat počet židovského obyvatelstva. 
Nákres se věnuje především zřetelnému vyznačení Židovské ulice, ve které museli židé bydlet, ale jsou zde zakresleny domy na náměstí, včetně městských bran. Všechny tři brány mají stejnou podobu s obloukovým průchodem, špičatou střechou, pod níž jsou ve zdivu dva otvory, a je na své špici zakončena kroužkem, který snad vyjadřuje předmět kulovitého tvaru. Vedle Vyškovské brány stojí chalupa a na její druhé straně je zakreslena hradební zeď.

Tento nákres je spíše šablonovitý, domy zakreslené na náměstí, kromě výjimek, jsou si velmi podobné a nákresy bran je možno považovat spíše jako značku, označující místo, kde brána stála, bez ohledu na její vzhled. 
Při porovnání tvaru střech z nákresu z roku 1726 s pohledem na město z roku 1727 je patrný značný rozdíl. A veduta z „Vodní mapy“ z počátku 18. století, ukazuje u zřejmě Vyškovské brány ještě větší rozdíl.

Obr. Nákres vzhledu Vyškovské, Olomoucké a Kroměřížské brány na originále nákresu z roku 1726.

Do mapy Hané, latinsky nazvané „Mappa Geographica specialis Terre Promissae vulgo Sacre Hannae cum adiacentibus Regionibus“, tedy „Speciální zeměpisná mapa Země zaslíbené zvané Svatá Haná s přilehlými krajinami“, nakreslené zřejmě učitelem Tomášem Kuzníkem na přelomu 18. a 19. století, je vložena veduta města Kojetína s Kroměřížskou bránou ve stejné podobě, jako na nákresu z roku 1726, avšak již bez kulovitého předmětu na špici střechy. Druhá, do mapy vložená veduta města Vyškova s nákresem vstupní brány, ukazuje naprosto stejný tvar jako kojetínská Kroměřížská brána, mající navíc pod střechou nespecifikovaný otvor.
Na základě výše uvedených nákresů je možno konstatovat, že opomíjená Vyškovská brána byla nedílnou součástí městských hradeb. Nelze z nich však zcela nesporně doložit, jak vypadala. Žádný z autorů popisu města Kojetína se nezmiňuje o její podobě, jaký měla účel mimo obrany a kontroly, přestože o dalších dvou branách jsou rozsáhlé informace o tom, že sloužily i pro další účely (zbrojnice, byt, nemocnice, učebna).
 
Archiválie, především Kniha trhová z roku 1681, užívá ve svých zápisech i termín „vedle Vyškovské brány“. 
Vedle Vyškovské brány stál, podle prvotního zápisu na foliu 224, pod pořadovým číslem 48 v této knize „Dum Petra Weselyho, byla przedtim Zidowska Chalupa…“. Zápis v dalším odstavci pokračuje, že „Letha Panie 1705 dne 3. July…koupil Petr Wesely…..Swrchu Psany dum od Zida Herssla Jakuba ze wssim starodawnim Przislussenstwim z gednu suchau lauku w Suchych laukach za hotowych 50 Rm, kteryzto dum se gemu Petrowi Weselymu….Przipisuje per………360 Rm.“. Navazující zápis sděluje, že výše psanou, již jako chalupu, kupuje dne 18. října roku 1706 od Petra Veselého Jan Chalupa za 360 rýnských moravských zlatých. Další zápis, týkající se této chalupy je ze dne 21. února roku 1742, kdy od Jana Chalupy kupuje Martin Vrana „Chalupu wedle Wysskowske brany leziczy, z laukau w Suchych laukach..….za Sumu hotowie slozienych…150 Rm.“. 
V dalším pokračujícím zápise kupuje od dědiců Martina Vrany dne 25. října roku 1766 František Poduška chalupu „przi Wisskowskeg Branie leziczy…za Sumu 182 Rm.“. 
Dne 11. června roku 1768 prodal František Poduška tuto chalupu „przi wisskowskeg Branie“ Václavu Holubovi za 190 Rz. Další prodej této chalupy se uskutečnil dne 7. července roku 1770, kdy ji zdědil František Koudela od své manželky Anny, vdovy po zemřelém Václavu Holubovi. Zápis sděluje, že se jedná o „…chalupu u wisskowskeg brani Situirowanau…“. Od Františka Koudely koupila chalupu za 370 Rz. Kateřina Děrdová, která ji dne 17. května roku 1776 darovala svému synovi Václavovi Děrdovi (Dierda). Zápis uvádí, na které straně brány chalupa stála „…u Wisskowskeg Brani wedle domu wdowy Malowaneg Situirowanau…“. Jedná se tedy o chalupu, která stála na místě dnešní I. Základní školy.
Toto místo potvrzuje i poslední zápis v této knize na foliu 220, kde je uveden dne 18. prosince roku 1784 kup chalupy Františkem Prixnerem od vdovy Děrdové „…dle Licitaczi……u Wisskowske Brani pod Nrem 76 situirowanu wedle wdowy Malowane…“  za 438 Rz. Licitací se rozumí dražba této chalupy a číslo 76 bylo po roce 1807 změněno na číslo 83.
Ze zápisů lze dovodit, že u Vyškovské brány, která byla součástí hradební zdi, stála dlouhou dobu chalupa. Z posledního zápisu z roku 1784 v Knize trhové se dovídáme, že byla postavena na pravé straně brány před hradbami. Panský urbář z roku 1678 sděluje v oddíle Osedlé židovské domy, že před Jakubem Hiršlem (Herssl, Jakob Hierschl), který z této malé chalupy platil vrchnosti 2 groše a 4 ½ denáru, ji obýval kolem roku 1657 Jakob Rzeznik (v roce 1668 uveden s příjmením Fleischhaker), s profesí „Krambler“, tedy obchodník – kramář, obchodující s malým množstvím zboží (kramářík). 
V zápisech o držitelích chalupy před rokem 1705 nebylo ještě uvedeno přesnější určení místa. Chalupa však jistě stála u Vyškovské brány, z jejíž druhé strany hradební zeď dále pokračovala k Olomoucké bráně, jak je uvedeno na nákresu z roku 1726. Stavitel chalupy ji přistavěl štítovou zdí těsně k hradební zdi, hned vedle jižního pilíře brány. 
Zřejmě v druhé polovině 18. století, kdy probíhaly prodeje mnoha malých stavebních míst „przi miestskeg zdi“, uvedené v Knize trhové, byla postavena chalupa s pozdějším novým číslem 82. Její štítová zeď původně stála mimo hradby, ale po přestavbě chalupy došlo k jejímu rozšíření až ke hradební zdi, která posloužila k výstavbě štítové zdi chalupy. Severní pilíř brány se stal součástí této chalupy.

V období výstavby hradeb, tedy ve 14. století a později, před nimi žádný stavební objekt nestál. Jako nechráněný by byl ihned napadeným cílem. První chalupy před hradbami se zde začaly stavět zřejmě brzy po Třicetileté válce, tedy po roce 1650, kdy švédská vojska opustila Moravu, a nastalo období relativního klidu zbraní. Navzdory nebezpečí se však předměstské chalupy, tvořící později předměstí, stavěly již v 15. století.

Obr. Situační poloha Vyškovské brány mezi chalupami číslo 82 a 83 na podkladu Indikační skici z roku 1833 a kresba tohoto místa při pohledu od Vyškovského předměstí bez později postavené chalupy číslo 82.

Kojetínské muzeum uchovává snad jedinou kresbu zpodobňující jižní pilíř při pohledu z náměstí. Nedatovaná dvojkresba na papíru o velikosti zhruba 7 krát 11 cm, je provedena tužkou neznámým autorem. Větší kresba, vlevo, znázorňuje částečný pohled na radnici a protější Waltrův hostinec číslo 30, který v roce 1906 vyhořel (rohový dům rodiny Kovaříkových, bývalá mateřská školka). V pozadí je pohled na oba pilíře Vyškovské brány s přilehlými chalupami s detaily dveří a oken. 
Kresba na pravé straně obrázku je detailnějším pohledem na jižní pilíř s přilehlou chalupou číslo 83 a oknem.
Za pilířem je nakresleno nízké mostní zábradlí a za ním rohová chalupa číslo 417 Peštukových, později hospoda Chmelových z Křenovic a další rolnické usedlosti na levé straně Vyškovské ulice. 
Pokud autor kreslil reálný pohled, lze se domnívat, že kresba představuje pohled na Vyškovskou bránu po roce 1875, jak vyplyne z jejího dalšího osudu.

Obr. Kresba pilířů Vyškovské brány.

Přesuňme se však do roku 1875. Koncem měsíce dubna tohoto roku obdržela „Löbliche Gemeinderath der Stadt Kojetein!“ – Slavná obecní rada města Kojetína, dopis z Oddělení zemského stavebního úřadu v Uherském Hradišti v následující věci, kdy z Vyškovské brány zůstaly pouze dva pilíře (upravený překlad): 
„Podle následného příkazu c. k. Místodržitelství ze dne 15/3 t. r. č. 5285 (ve věci) silničního zúžení z předešlého nálezu, (které) nesmí být strpěno, dovoluji si toliko takto slavnou obecní radu požádat, oba v Kojetíně na bývalé Vyškovské bráně podpůrné pilíře – při č. 82 přes 3 a 1/2 stopy (105 cm), při č. 83 přes 2 a 1/6 stopy (65 cm) široké, co nejdříve nechat zbourat a o provedení vyžaduji mě sdělit.  
Oddělení zemského stavebního úřadu Uh. Hradiště 25/4 (1)875                  Trávníček, zemský Ing. (inženýr)“

Vzdálenost mezi oběma chalupami byla pouze 5,9 metrů a zcela určitě již dopravě nevyhovovala.

Obr. Úvodní část výše uvedeného dopisu z dubna roku 1875.

Moravské místodržitelství v Brně bylo nejvyšším orgánem státní správy na území Markrabství moravského v letech 1850–1918. Jeho součástí byl Úřad pro státní stavební službu, který měl své nižší úřady v hejtmanských městech a Kojetín byl v této době podřízen úřadu v Uherském Hradišti.                                                                                                              
Obecní rada, potažmo, obecní představenstvo, výše uvedený přípis projednalo a majitelům zmíněných chalup číslo 82 a číslo 83, Františku Kotkovi a Kateřině Živné, byl zaslán pod číslem 413 dopis, který uvádí požadavek c. k. Místodržitelství ohledně odstranění vystupujících pilířů Vyškovské brány do silnice k jejich odstranění. Představenstvo obce v dopise majitelům píše, že „…Dle dotčeného rozkazu míní obec co nejdříve k rozbourání a odstranění pilířů přikročiti, pročež Vás o tom s tím dodatkem uvědomují, by jste námitky, jestli jaké proti tomu činiti myslíte, v 8 dnech obecnímu představenstvu písemně podali. V Kojetíně dne 12ho července 1875.“

Jak je výše uvedeno, pilíře byly součástí obou domků, mezi nimiž byla vzdálenost kolem 5,9 metrů. Jižní pilíř, u domku Františka Kotka měl podle dopisu rozměr, který zužoval silnici 65 cm a pilíř naproti 105 cm. 
Šířka průchodu brány tedy činila jen 4,2 metrů. Výška pilířů bez stříšky a ozdobné hlavice – šišky byla asi 3,2 metrů a jejich šířka se pohybovala kolem 0,6 metru. 
Horní část brány, která oba pilíře spojovala a jejíž tvar neznáme, v té době již neexistovala.

Pokud by došlo k odstranění pilířů, mohla být ohrožena stabilita chalup. Majitelé si toho byli vědomi a tuto skutečnost vedení města sdělili. Avšak jižní pilíř, jako pozůstatek Vyškovské brány byl odstraněn brzy po zasedání kojetínského městského zastupitelstva, které na svém jednání číslo 222, dne 9. března roku 1876 rozhodlo, jak je uvedeno v bodě 10, že „Za příčinou, že dosavadní zděné 2 pilíře ve Viškovské bráně pohodlnému jezdu na závadě jsou, uzavřelo se skrz strhnoutí tych pilířu překážku odstraniti. Tym podobně se brána při uličce mimo městskýho pivováru strhne, poněvadž skrz odstranění brány, se spíše zapotřebná čistota uličky docílí.“ Rozhodnutí bylo splněno pouze částečně. 
A jak ukazuje mapa z roku 1883, došlo k přestavbě chalupy číslo 83 a 26. Část hradní zdi s jižním pilířem jsou již odstraněny a na jejich místě, mezi sousedícími chalupami, vznikl průjezd do chalupy číslo 83. 
Zbouráním jižního pilíře bylo úřadům alespoň částečně vyhověno ve věci rozšíření cesty. 

Brzy tedy byla zbourána branka zvaná „fortna“, stojící v horní části únikové uličky na rohu pivovaru. 
Severní pilíř Vyškovské brány u domku číslo 82 nebyl zbourán.

O průjezd branami se průběžně zastupitelstvo staralo. Archiválie registrují zápis městského zastupitelstva již ze dne 14. července roku 1803 ve věci dlažby u městských bran, který souvisí i s městskými hradbami. Zápis uvádí: „Z ohledu dlážky dělání při branách. V tom předně ustanoveno, by ty dlážky u bran vykopány a v novosti zas dokonale od dlažařskýho Mistra zhotovena byla, aby podiul (podél) při Holomucke branie protiv P. Leopolda Wisloužila a P. France Čermáku, za druhé nápodobně Vyškovská brána, jak dále se to bude vidět zapotřebí, znovu položením dlážky popravena býti má, cokoliv ještě k tomu dláždění zapotřebí bude kamení, takové z městské zdi se bráti má. Ostatně temu již k té práci ustanovenymu dlažařovi Francovi Kreutz dle domluvy od Štyrhrané (čtvereční) sáhy má se po 27 Xrych (krejcarech) vyplatiti.“ 
Ze zápisu je patrné, že představitelé města se starali o bezproblémovou průchodnost městských bran opravou dlažby silnice, avšak zároveň si nedělali starost s materiálem, protože bylo plně k dispozici kamení ze starobylých městských hradeb.

Obr. Mapa ukazuje polohu pilířů Vyškovské brány mezi chalupami číslo 82 a 83 v roce 1833. Mapa níže z roku 1883 znázorňuje stav brány po roce 1875, kdy došlo ke stavebním úpravách chalup číslo 83 a 26, při nichž byl jižní pilíř a část hradní zdi odstraněny.

Dopisem ze dne 2. března roku 1901 bylo sděleno Silničnímu výboru okresu Kojetínského od vedení města Kojetína, že usnesením zastupitelstva ze dne 21. února roku 1901 bylo uloženo vykoupit pozemek na stavbu budovy Měšťanské a obecné školy dívčí. 
A proto, „…K účelu tomu zakoupila obec dům p. Františka Kotka č. 83 ve Vyškovské bráně. Dům tento bude úplně zbourán, čímž okresní silnice v řečené bráně o 5,35 m se rozšíří.“ Dále je v dopise sděleno, že před výstavbou školní budovy „…bude třeba stoku čili potůček Psolučku zaklenouti (zatrubnit).“ 
Vlastník domu, František Kotek, předměšťan, prodal dům, stavební plochu a zahradu za 24 tisíc korun a měl uloženo se do 30. června roku 1901 vystěhovat. Základní kámen školy byl položen dne 25. srpna roku 1902. 

Obr. Pohled ze směru od kříže na místo zbouraného domu Františka Kotka na fotografii z roku 1901 nebo 1902. Uprostřed snímku stojí Kotkova rodina – 43letý František, 33letá manželka Františka, 6letá dcera Františka, jednoletou dceru Annu drží matka Františka v náručí (viz šipku dole). Ostatní osoby nalevo či napravo od uliční lampy nelze na snímku ztotožnit. Vlevo od rodiny Kotkových je hromada kamení, za stojícím mužem na levém okraji snímku je část zbytku městské zdi, vedle ní je dřevěná kůlna. V pozadí se tyčí dům číslo 674 se dvěma komíny, před nímž je pultová střecha patrně hospodářské budovy. Tmavá střecha se světlým komínem je součástí dvojdomku číslo 84 a 85, zbořeného před přístavbou školy v roce 1931.

Obr. Mapa výše ukazuje situaci u bývalé Vyškovské brány po výstavbě školy v roce 1903. Tato mapa znázorňuje rozšíření ulice (náměstí Míru) u Vyškovské brány po roce 1929 se zákresem původní polohy brány.

Severní podpůrný pilíř Vyškovské brány se zachoval až do května roku 1929. Ještě předtím, než byl současně s chalupou hodináře Čeňka Živného zbourán, zachovaly se jeho fotografie, ze kterých je možno si udělat představu o bráně jako stavbě. 

Obr. Pohled na chalupu číslo 82 hodináře Čeňka Živného před rokem 1929 se severním pilířem Vyškovské brány na tehdejším Wilsonově náměstí, v bílém oválu částečně vyčnívající kříž z roku 1757, v pozadí Vyškovská ulice.

Hodinář Čeněk Živný bydlel v domku do 30. března roku 1927, kdy zemřel. V Kojetínské kronice se o něm píše: „Dne 1. dubna t.r. měl pohřeb Čeněk Živný, hodinář v Kojetíně, 76letý. Po celý čas pohřebních obřadů bily střídavě hodiny na věži kostelní i na rathause, bez přestání. Bylo to dojemné. Nebožtík léta letoucí natahoval a spravoval věžní hodiny, tam i smrt ho čekala. Patrně sklouzl na schodech kostelní věže a brzy na to 30. března zemřel.“
Kronika v roce 1929 pokračuje zápisem: „Dne 28. května začali bourati chalupu u bývalé Vyškovské brány. Chalupa patřila vdově po + hodináři Čeňku Živném…“

Z tohoto sdělení lze určit, že pilíř Vyškovské brány u domku číslo 82, byl jako poslední pozůstatek po této bráně zbourán koncem května roku 1929.

Obr. Pohled na severní pilíř Vyškovské brány směrem k náměstí.

Obr. Pohled na průjezd Vyškovskou bránou s oběma pilíři před rokem 1875 před zbouráním jižního (levého) pilíře u domu číslo 83, vpravo dům číslo 82 – obrazová rekonstrukce.