Augustin Navrátil – zapomenutý hrdina z Kojetína

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 5/2025

K napsání tohoto článku mě přivedlo přečtení studie vojenského historika Jindřicha Marka „Pod vlajkou pruhů a hvězd – Osvobození čeští vězni po boku americké armády v Bavorsku v roce 1945“. Velmi důležitým protagonistou těchto zajímavých a velmi málo známých událostí byl totiž Augustin Navrátil (* 10. srpna 1893 Kojetín), manželský syn Františka Navrátila a Leokádie, rozené Rumplíkové.

Vlastenecké činy bratří Navrátilových
Jako historik mapující protinacistický odboj v Kojetíně jsem o Augustinu Navrátilovi přece jen něco věděl už před přečtením Markova článku. Hlavně jsem několikrát psal o jeho starším bratrovi Rajmundu Navrátilovi (* 27. května 1892 Kojetín), kojetínském zahradníkovi. Rajmund Navrátil byl za první světové války voják rakousko-uherské armády. Tehdy byl nasazen na italskou frontu, ale bojů se nezúčastnil. Vynahradil si to jako voják mladé československé armády na jaře 1919, kdy bojoval v jižních oblastech Slovenska proti armádě tehdy komunistického Maďarska (sic!). Pro vlast a národ se zapojil do protinacistického odboje – nejpozději v roce 1940 v rámci ilegální organizace Obrana národa, okolo 20. září 1941 v zámeckém parku v Dřínově neúspěšně hledal vysílačku desantu S 1/R (o pár dní dříve ji totiž vyzvedli odbojáři z Kroměříže). K dalším událostem jeho života se vrátíme za chvíli.
Augustin Navrátil, často uváděn jako Gustav (* 10. srpna 1893 Kojetín), byl za první světové války vojín 13. zeměbraneckého pěšího pluku rakousko-uherské armády. Dne 18. května 1915 byl zajat v Klimentovu, do čs. legií v Rusku se přihlásil zhruba o dva roky později v Jenakijevu. V legiích působil od 22. června 1917 do 23. července 1920, nejprve v záložním praporu 2. střeleckého pluku, naposledy v I. úderném praporu.
Rovněž Rajmundův a Augustinův mladší bratr Jan Navrátil (* 11. ledna 1897 Kojetín) narukoval za první světové války do armády Rakousko-Uherska. Na počátku byl vojínem 54. pěšího pluku. K jeho zajetí došlo 10. června 1916 v lokalitě Okna, do čs. legií se přihlásil v Očestnu. Od 18. července 1917 až do 3. srpna 1921 působil u 7. střeleckého pluku. Jan tak spolu s bratrem Augustinem patřili k těm mužům z Kojetína, jež se stali příslušníky čs. legií v Rusku. Zvláště o těchto legiích se často říká, že významně přispěly ke vzniku Československa, respektive k prestiži nově vzniklého státu.

Pomoc poskytnutá skrývajícímu se Rajmundovi
Rajmund Navrátil měl být 26. listopadu 1941 zatčen gestapem, avšak byl včas varován, proto se začal ilegálně ukrývat, což skončilo až 13. října 1943. V průběhu necelých dvou let ho ukryly desítky ochotných lidí. Němečtí nacisté popravili/povraždili celkem třináct jeho podporovatelů. Deset z nich, včetně čtyř žen, bylo zlikvidováno během druhého stanného práva v červnu 1942.
Rajmund se ukrýval též u o pět let mladšího bratra Jana Navrátila, jenž byl úředníkem lesní správy a spolu s manželkou Bohumilou žil v Třeboni. Němci na to přišli zrovna v době heydrichiády, proto byly udělené tresty fatální. Rajmund se sice již na jihu Čech nezdržoval, ale okupanti na popravišti v Táboře dne 14. června 1942 zavraždili celkem sedm jeho podporovatelů. Mezi nimi byli také Jan a Bohumila Navrátilovi. Během stejného měsíce došlo v Brně k popravám/vraždám tří žen, také za pomoc poskytnutou Rajmundovi.
Také přímo v Kojetíně a jeho blízkém i vzdálenějším okolí našel Rajmund ochotu a pomoc. Jeho nejčastějším přechovávatelem byl zahradník František Vrána (* 1889 Drahotuše). Když Rajmunda v květnu 1943 hodně bolelo břicho, odjel z Drahotuš taxíkem do Kojetína, kde se tajně uchýlil do svého starého bytu. Tenkrát se o něho starali bratr Augustin, spravující jeho zahradnictví, a zahradnický pomocník Stanislav Vožda (* 1915 Kojetín). Augustin vyhledal lékaře MUDr. Vojtěcha Hýžďala (* 1903 Tovačov) a poprosil ho, aby pomohl Rajmundovi, který měl potíže s tříselnou kýlou. Hýžďal vzal Rajmundovi míru na kýlní pás a poradil mu, aby si takový pás opatřil. Kromě toho Augustin opatřil pro Němci hledaného bratra prádlo.
Nakonec byl Rajmund Navrátil zatčen 13. října 1943 u jedné rodiny v Kloboukách u Brna. Během jistě nevybíravých výslechů prozradil řadu osob, které mu různým způsobem na útěku pomáhaly (většinou šlo o přenocování, zajištění jídla a pití apod.). Dne 26. května 1944 byl Rajmund zavražděn gilotinou na Pankráci a spolu s ním bratranec Jan Rumplík z Dřínova, Bohumil Venclík z Tovačova a již uvedený František Vrána z Drahotuš. Dalších dvacet osob bylo v únoru a březnu 1944 kvůli podpoře ukrývajícího se odbojáře Rajmunda Navrátila odsouzeno v Olomouci na různě dlouhou dobu do německých káznic. Augustin Navrátil dostal trest šest let odnětí svobody (více dostal jen František Prosecký z Pivína – osm let).

Pracovní tábor v bavorském městečku Creussen
Teprve nyní se dostáváme k tomu, co uvedl historik Jindřich Marek. V bavorském městečku Creussen byl v červnu 1942 při železářském podniku Carla Tabela zřízen pracovní tábor, kde muselo pro nacisty dřít také přes 600 českých politických vězňů z káznice v Bayreuthu. Tito nebyli naivní, a přestože byli vězněni, vytvořili odbojovou organizaci, která se připravovala na povstání. Chtěli se tak vyhnout případné likvidaci na konci války či vydání na pochod smrti, poněvadž některé tyto pochody na jaře 1945 spatřili na vlastní oči.
Osvobození českých vězňů se uskutečnilo nečekaně v odpoledních hodinách 14. dubna 1945, kdy se před táborem u továrny objevil průzkumný americký pancéřový vůz. Vězni se pomocí ukrytých páčidel začali osvobozovat a po vylámání mříží a dveří pomáhali americkým vojákům chytat bachaře. Creussen osvobodili vojáci motorizovaného průzkumného útvaru 14. obrněné divize. Průzkumná jednotka se však hodně vzdálila od hlavních sil divize. Navíc se nacházela v tankovém výcvikovém prostoru Grafenwöhr, kde byla narychlo sestavena Kampfgruppe Grafenwöhr s cílem získat Bayreuth zpět. Bojová skupina o síle dvou praporů pěchoty a nejméně 35 tanků s podporou několika dělostřeleckých baterií a dokonce i pár letounů začala obkličovat Creussen.

Osvobození čeští vězni jako „nouzoví“ příslušníci americké armády
V těžké situaci, v níž se ocitla 94. průzkumná jednotka v Creussenu, někoho napadlo využít osvobozené Čechy jako pěšáky k obraně města. Buď to napadlo někoho ze štábu americké jednotky, nebo někoho z řad osvobozených českých vězňů (druhá varianta je pravděpodobnější). Američané označovali nečekané spolubojovníky jako „zotročené dělníky“, „nepravidelné vojáky“ (americké armády), „české vojáky“, nebo „partyzány“ (ve smyslu „ozbrojený civilista“, nikoliv v užším a správnějším smyslu „člen nepravidelné vojenské jednotky bojující v týlu nepřítele“).
Velkou roli hrál major a kojetínský rodák Augustin Navrátil, někdejší desátník I. úderného praporu čs. legií v Rusku (zástupce velitele výzvědné hlídky), v roce 1938 major čs. armády u hraničářského praporu 7 a od konce roku 1943 politický vězeň nacismu. Navrátil začal 15. dubna 1945 formovat v Creussenu první rotu a jmenoval velitele jejích tří čet. Marek popisuje bizarní vzhled nových bojovníků: „Byli vychrtlí na kost, vězeňské hadry s oranžovými lampasy na nich visely, na hlavách měli špinavé čapky a na nohou dřeváky, v rukou však drželi nabité volksgewehry s jasným odhodláním bojovat.“ České čety byly poslány ke kamenolomu, na kopec nad nádražím a na další místa Creussenu tak, že byly vždy nasazeny mezi dvě americké čety. Jedna z čet byla určena k ochraně amerického velitelství obleženého města. Marek také napsal: „Starostlivý „táta“ major Navrátil dbal na to, aby se jeho čety dobře rozmístily, a radami se staral o bezpečí svých „vojáků“. Chtěl, aby se všichni vrátili živí domů ke svým blízkým…Dva z německých útočících tanků pronikly sice až do města, avšak zničily je střely amerického děla. Jejich posádky potom likvidovala palba jedné z českých čet…“
Boje o Creussen skončily dne 17. dubna 1945, ale v okolí městečka se za účasti Čechů bojovalo až do 19. dubna, dokud nebyla bojová skupina Grafenwöhr zcela zničena. Po skončení bojů o Creussen major England požádal fyzicky stále schopné Čechy, aby doplnili prořídlé řady jeho jednotky. Americkou uniformu si tehdy obléklo minimálně 56 mužů. První takovým způsobem vzniklou skupinu tvořilo 43 mužů, velel jí major pěchoty Augustin Navrátil. Dne 19. dubna 1945 jeho jednotka opustila spolu s částí 94. jezdecké průzkumné jednotky Creussen a vydala se směrem na Norimberk. Čeští dobrovolníci byli stále ještě ve vězeňských hadrech a dřevácích, ale měli již americké pušky a přilby.

Další „Koječák“ na scéně v Bavorsku
Po několika dnech zůstalo z této skupiny creussenských vězňů příslušníky americké armády pouze sedm mužů. Mezi ně patřil major Augustin Navrátil a také další rodák z Kojetína Vlastimil Hnilica (* 14. října 1919). Ten byl v letech 1939–1941 příslušníkem sokolského odboje v Kojetíně a později členem místní skupiny ilegální organizace Moravská rovnost. Za příslušnost k této skupině ho Němci věznili od začátku roku 1944 (tyto údaje Marek neuvádí, blíže o tom viz různé publikace a články Petra Jiráka). Sedm Čechů včetně Navrátila a Hnilici bylo včleněno do 1256. ženijního praporu, s nímž v Řezně zajišťovali provoz mobilních vodáren. Studny totiž byly otráveny a Dunaj se hemžil mrtvolami. V Řezně provedl inspekci slavný americký generál Patton. Později se sedm Čechů v amerických uniformách přemístilo do Dingolfingu, kde dokonce dostali nabídku odjet s americkými vojáky bojovat na Dálný východ proti Japonsku. Na konci května 1945 se však sedmička Čechů rozhodla požádat o propuštění z americké armády, v čemž hrál nejvýznamnější roli stesk po vlasti a nejbližších.
Pokud by se Hnilica i Navrátil rozhodli k transportu na Dálný východ, měl by Kojetín dva účastníky úplně posledního dění největšího válečného konfliktu. Augustin Navrátil by byl unikátem – jako bývalý příslušník čs. legií v Rusku se mohl zúčastnit v daleké Asii také bojů v rámci druhé světové války.
O účasti Vlastimila Hnilici v bojích v Creussenu jsem věděl už dávno. Po válce se o tom Hnilica zmínil v sokolském dotazníku o účasti v protinacistickém odboji. V období od 14. dubna do 1. června 1945 byl příslušníkem americké armády, nejprve jako střelec 14. pancéřové divize, poté jako pobočník fotografa. Tolik Hnilicou uvedené údaje v dotazníku. V publikaci „Sokolský odboj na Moravě 1939–1945“ (vydáno 2012) se v pasáži o Hnilicovi píše, že příslušníkem americké armády se v Creussenu stal také Rajmund Navrátil. Toto jsem samozřejmě v knize „Navzdory všem překážkám“ (s. 49) označil za nesmysl, protože Rajmunda nacisté zavraždili na Pankráci 26. května 1944. Nenapadla mě ale možnost, že oním Navrátilem v americké armádě v Creussenu byl Augustin, Rajmundův bratr…

Zhodnocení vojenské epizody „Creussen“
Na dalších stránkách studie uveřejněné před rokem v časopisu „Historie a vojenství“ se Marek věnuje menší skupině českých vězňů, kteří se přidali k americké armádě. A také dalším českým vězňům, kteří na konci války různým způsobem pomáhali Američanům v Bavorsku a západních Čechách. Nejednalo se jen o bojovou činnost, ale také o úkoly vojenského zpravodajství, případně výkon pomocné (např. tlumočníci, opraváři) či bezpečnostní služby. Marek zmiňuje i nesmiřitelnost nedávných vězňů německého nacismu vůči příslušníkům organizace SS, které nemilosrdně stříleli. Píše také o Antonínu Longovi a Rudolfu Výletovi, kteří se při plnění zpravodajských úkolů pro Američany stali 29. dubna 1945 nezvěstnými, když „se ztratili“ v lesích na Tachovsku. V roce 1947 byli oba úředně prohlášeni za mrtvé.
Minimálně 44 československých občanů obdrželo za bojovou, zpravodajskou či správní součinnost v Bavorsku a západních Čechách americké vyznamenání Medal of Freedom. Mezi oceněnými paradoxně chybí major Augustin Navrátil, ačkoliv jeho podíl na vzniku a organizování Czechoslovak irregular military organization in Creussen (celkový stav ozbrojené jednotky 250-300 mužů) byl zásadní.
Československé úřady při udělování osvědčení o účasti v II. odboji podle zákona č. 255/1946 Sb. službu v americké armádě a účast na bojích o Creussen neuznávaly a započítávaly jen věznění těchto osob nacisty do osvobození tábora v půlce dubna 1945 (sic!). Po komunistickém převratu z února 1948 se účastníci k bojům po boků americké armády raději vůbec nehlásili, což přispělo k takřka úplnému zapomenutí pozoruhodné kapitoly čs. vojenské historie. Augustin Navrátil po válce znovu sloužil v čs. armádě, ale v lednu 1949 byl propuštěn v hodnosti podplukovníka pro „nedostatečné pokrokové zaměření“.
Můj článek zakončím slovy, kterými naopak Jindřich Marek zahájil svoji studii: „Jednotky americké armády při rychlém postupu Bavorskem v dubnu 1945 osvobodily velké množství vězňů z koncentračních táborů a nacistických káznic, mezi nimi i tisíce politických vězňů českých. Zatímco příslušníci všech národů, kteří byli Američany osvobozeni, pasivně čekali na konec války v rozpětí aktivit od rabování na bavorském území až po využívání materiální a zdravotní pomoci americké armády, prakticky jediní, kteří chtěli bojovat po boku Američanů, byli Češi…Výstižně to před lety v rozhovoru s autorem tohoto textu komentoval bývalý politický vězeň z koncentračního tábora Flossenbürg Jaroslav Venclík: „My Češi jsme byli jediní, které také Američané uznávali. Důvěřovali nám pro naši schopnost organizace, pořádek, chuť bojovat, jazykové znalosti či technický talent. Na rozdíl od Ukrajinců, Poláků či třeba Italů jsme nerabovali. Velkou zásluhu na tomto faktu měli důstojníci předmnichovské čs. armády, kteří se dostali do německých koncentračních táborů a káznic zpravidla jako příslušníci ilegální vojenské organizace Obrana národa.“

Použité zdroje:
JIRÁK, Petr: Navzdory všem překážkám. Protinacistický odboj a odpor v soudním okrese Kojetín. Cheb 2024.
MAREK, Jindřich: Pod vlajkou pruhů a hvězd. Osvobození čeští vězni po boku americké armády v Bavorsku v roce 1945. Historie a vojenství, ročník LXXIII, č. 1/2024, s. 52-75.
PŘIDAL, Jan a kol.: Sokolský odboj na Moravě 1939–1945. Prostějov 2012.

Archiválie v držení Františka Riegla (1935–2023), přihlášky členů Sokola Kojetín k účasti v II. odboji (Vlastimil Hnilica).
Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, internetová databáze Legionáři.
Zemský archiv v Opavě – pobočka Olomouc, Sbírka matrik Severomoravského kraje, inv. č. 9840 (římskokatolická matrika osob narozených v Kojetíně v letech 1893–1904).

Fotografie:
1. Rajmund Navrátil, Augustinův bratr popravený 26. 5. 1944 na Pankráci. SOkA Přerov
2. Vlastimil Hnilica, v dubnu a květnu 1945 příslušník americké armády. ABS

Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov