Bestiální vražda maličkého dítěte v létě 1942

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 3/2024

   Mezi negativní zprávy se řadí také ty o otřesných vraždách malých i větších dětí krkavčími „rodiči“. Obdobné tragické příběhy se, bohužel, dějí v každé době. Jeden takový ošklivý případ se udál na okraji Kojetína v červenci 1942, tedy v době, kterou máme spojenou především s děsivými událostmi protektorátní reality, počínající obludnou likvidací židovského etnika, stanným právem po úspěšném útoku na nacistického prominenta Heydricha apod. Příběh, kterému se věnuje tento článek, sice nemá s politickým děním tehdejší doby nic společného, avšak nijak to neumenšuje jeho hrůznost.

   Příběh začal 28. listopadu 1941 nedaleko Přerova, konkrétně v obci Vlkoš, když tam u známého továrníka Ladislava Daňka nastoupila jako služebná Slovenka Magdalena Martáková (* 9. dubna 1917, Zakopčie), nemanželská dcera Josefíny Gisekové. Ve Vlkoši se Magdalena seznámila s Oldřichem Smrktou (* 8. února 1922, Troubky), jenž sloužil u jednoho rolníka v nedalekých Žalkovicích. Velmi brzy po seznámení se spolu poprvé vyspali a již v prosinci 1941 se Martáková dostala do jiného stavu. V březnu 1942 spolu s milencem nastoupila na práci u rolníka Kosatíka v Břestu. Následkem těžké práce došlo k předčasnému porodu. Dne 20. června 1942 byla Martáková převezena do nemocnice v Kroměříži, kde se jí druhého dne narodil nedonošený chlapec Jaroslav (výška 44 cm, váha 2,5 kg). O týden později si pro Magdalenu i chlapečka přišel do nemocnice Smrkta, který oba přivedl ke svému strýci do Troubek. Po dvou dnech odešli Smrkta a Martáková hledat práci, ale žádnou nenašli, neúspěšní byli také v Litenčicích a v Rohatci u Hodonína. Roli v tom hrálo, že měli při sobě maličké dítě. Pár se měl údajně dostat do takové situace, že jim nikde nedali ani najíst.
   Po příjezdu z Rohatce do Přerova odjeli Smrkta a Martáková do Bystřice pod Hostýnem, kde byli tři dny v noclehárně. Oldřich koupil družce v lékárně vodu proti bolení zubů. Poté ho napadlo otrávit touto vodou malého Jaroslava, který mu byl jen na obtíž. Podle výpovědi Martákové to nebylo poprvé, co její milenec přišel s nápadem sprovodit jejich nemanželské dítě ze světa. V Bystřici pod Hostýnem jim neznámá žena poradila, aby dítě dali do dětského ústavu v Brně. Podle tvrzení Martákové se o to bez úspěchu pokusili dne 8. července 1942. Po návratu vlakem do Přerova pak pět dní pendlovali mezi městy Přerov, Kroměříž a Kojetín, zdržovali se tam na nádražích a nocovali zejména venku. Když dopoledne 13. července 1942 přijeli z Přerova do Kojetína, Smrkta tvrdil, že dítě zaškrtí. Martáková později vypověděla, že se se Smrktou dohodla na odložení chlapce nedaleko kojetínského nádraží. Poté se měla s milencem vydat hledat práci, zatímco Jaroslavovi přála, aby ho našel někdo cizí a ujal se ho.
Dne 22. prosince 1942 se však Martáková během výslechu na četnické stanici v Kojetíně přiznala k tomu, že se žádné odložení chlapce nekonalo. V křoví nedaleko od železniční stanice Kojetín se 13. července 1942 odehrála děsivá scéna, kterou slovenská služebná popsala těmito slovy: „Smrkta přistoupil k dítěti, klekl za hlavičku dítěte tak, že jsem na dítě neviděla a něco rukama dělal s dítětem. Asi po třech minutách vstal, přistoupil ke mně na pěšinu a řekl mi: „Teď už jsi zbavena dítěte, už ho víc nebudeš nosit a více se s ním trápit.“ Z toho jsem vyrozuměla, že Smrkta dítě uškrtil.“ Při hovoru cestou na nádraží Magdalena navrhovala Smrktovi odnést mrtvolku chlapce k márnici kojetínského hřbitova, avšak vrah to nedovolil.
     Den po vraždě se vrah a jeho milenka vydali z nádraží k mrtvolce. Martáková o tom později řekla: „Smrkta ji vzal do náručí s peřinkou i s šátkem, který mělo přes obličej, a zašel s mrtvolkou do křoví 25 kroků, tam odebral dítěti peřinku a šátek a mrtvolu s ostatními věcmi zahrabal do země…Smrkta měl u sebe dýku, kterou vyhrabal jamku v zemi mezi křovím a dítě do ní zahrabal…“ Peřinku a šátek vložili do kufříku a v jedenáct hodin dopoledne odjeli do Kroměříže, kde se na úřadě práce neúspěšně pokoušeli získat zaměstnání. Teprve 21. července 1942 je úřad poslal na práci k rolníku Přikrylovi do obce Rataje. Na obecním úřadě v Ratajích přihlásili nejen sebe, ale také zavražděného synka Jaroslava, protože ho měli uvedeného na policejní přihlášce. Asi 18. srpna 1942 je četníci ze stanice v Ratajích vyšetřovali kvůli pobírání potravinových lístků pro dítě, které neměli u sebe. Smrkta uvedl četníkům lživou informaci o předání dítěte do péče Magdaleniny matky. Spolu s Martákovou se ovšem vrah důvodně obával, že taková lež bude mít krátké nohy, proto se oba vydali za Gisekovou do slovenské vsi Raková.
     Protektorátní četníci ani jejich kolegové na klerofašistickém Slovensku rozhodně nelenili, protože už 22. srpna 1942 byla Giseková v Čadci poprvé vyšetřována četníky, kteří se zajímali o to, zda u sebe má Jaroslava Martáka. O dva dny později byli kvůli témuž vyslechnuti Smrkta a Martáková. Nejprve shodně zalhali, že dítě odložili živé poblíž kojetínského nádraží, ale další den ho nalezli mrtvé, proto neživé tělíčko zahrabali. Osmého října 1942 byli oba zatčeni četnickou stanicí Čadca a dodáni okresnímu soudu v Čadci, odkud pak byli eskortováni ke Krajskému soudu v Trenčíně. Na závěr již zmíněného výslechu, který se uskutečnil 22. prosince 1942 na četnické stanici v Kojetíně, Martáková dodala, že nechtěla dítě usmrtit, ani na něho nevložila ruku. Když však Smrkta vraždil jejich malého chlapce, nesnažila se volat o pomoc, protože se svého milence bála. Možnost dovolávat se reálné pomoci existovala, protože nedaleko od místa činu jeden muž okopával brambory a opodál pobíhaly děti.
     Mrtvolka nebohého Jaroslava Martáka byla nalezena četníky dne 22. prosince 1942 na místě vzdáleném od železniční stanice Kojetín cca 500 metrů, blízko od železniční tratě vedoucí do Kroměříže. Tělo třítýdenního dítěte se po pěti měsících od vraždy nacházelo v úplném rozkladu, takže soudní znalci nemohli nalézt žádné stopy po násilí. O zavraždění chlapce a identitě vraha však v té době nebylo žádných pochyb. Rozkládající se mrtvolka byla odnesena do márnice kojetínského hřbitova (zde byla pravděpodobně i zakopána).
     K 30. březnu 1943 se Magdalena Martáková nacházela ve vyšetřovací vazbě Krajského soudu v Trenčíně, kde proti ní bylo vedeno řízení kvůli účasti na odložení a vraždě dítěte (bližší údaje o jejím potrestání nebyly z archiválií uložených v ČR zjištěny). Vrah Oldřich Smrkta byl 27. března 1943 eskortován z Trenčína ke Krajskému soudu v Olomouci. Tento soud po hlavním přelíčení z 18. července 1944 udělil za zločin prosté vraždy Smrktovi trest smrti. K výkonu hrdelního trestu však nedošlo, protože předseda protektorátní vlády Rudolf Bienert v zastoupení státního prezidenta Emila Háchy prominul Smrktovi trest smrti a stanovil náhradní trest těžkého žaláře v trvání dvaceti let, zostřeného jedním postem a jedním tvrdým ložem čtvrtletně a každého 14. července tmavou komůrkou. Soud totiž přijal Smrktovu verzi usmrcení dítěte: 13. července 1942 dítě odložili poblíž kojetínského nádraží, následujícího dne se vrátili a našli chlapce stále živého. Teprve v ten den Smrkta dítě zavraždil a zakopal. Na celkovém obraze bestiality podle mě nic nemění, ve který konkrétní den došlo ke zločinu. Nakonec si Smrkta, vrah vlastního dítěte, neodseděl ani dvacet let. Na základě rozhodnutí Komise pro podmíněné propuštění na Krajském soudu v Nitře ze dne 3. února 1956 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu v nápravném zařízení v Leopoldově. Za zrůdný čin si tedy včetně vyšetřovací a soudní vazby odseděl něco přes 13 let.

Použité prameny:
Státní okresní archiv Přerov, fond Četnická stanice Kojetín, neinventarizováno (spis k vraždě Jaroslava Martáka)
Zemský archiv v Opavě – pobočka Olomouc, fond Krajský soud Olomouc I, sign. Tk VI 201/43, karton 235 (spis trestní věci proti Oldřichu Smrktovi)
Zemský archiv v Opavě – pobočka Olomouc, fond Státní zastupitelství Olomouc, sign. St 423/43, karton 56 (deník v trestní věci Martákové a Smrkty)

Fotografie:

1. Oldřich Smrkta. SOkA Přerov   2. Magdalena Martáková. SOkA Přerov   3. Místo vraždy na snímku četnické pátrací stanice Trenčín. SOkA Přerov