Hanobení Stalina v květnu 1953 na nádraží v Kojetíně

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 3/2023

Před sedmdesáti lety, přesně 5. března 1953, zemřel sovětský diktátor Josef Vissarionovič Stalin (narozen 18. prosince 1878). Rovněž v komunisty ovládaném Československu musela být ztráta jednoho z největších tyranů historie oplakávána, řada lidí žal dokonce ani nepředstírala. Před deseti lety jsem o tryznách za Stalina a Gottwalda publikoval v Kojetínském zpravodaji (č. 3/2013, s. 8-9) článek Rovněž v Kojetíně se před 60 lety loučili se Stalinem a Gottwaldem. Tentokrát přináším článek o sice nedůležité, avšak o to více kurióznější události, která rovněž souvisí se smrtí Stalina a Kojetínem.

Co se vlastně stalo?
Trestní oznámení Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti Kojetín z 10. června 1953 uvádí, že se odpoledne 12. května 1953 jistý Bohuš Schwarzer (narozen 1. února 1899 ve Velkých Janovicích) dopustil v nádražní restauraci v Kojetíně propagování nacismu a hanobení spojeneckého státu. Věc se měla tak: podnapilý Schwarzer zdravil ostatní přítomné nacistickým „Heil Hitler“, a poté řekl o německém diktátorovi Adolfu Hitlerovi (1889–1945): „to byl člověk, Stalin to byl všivák a dnešní režim v ČSR se posere“.
Mezi přítomnými hosty byl však také František Lužný (narozen 1913 v Dobromilicích), předseda Okresního národního výboru (ONV) Kojetín. Dá se předpokládat, že se jednalo o přesvědčeného komunistu. Lužný oznámil pobuřující výroky cizího muže (rozuměj Schwarzera) Františku Vránovi, službu konajícímu příslušníkovi Veřejné bezpečnosti. Při odvádění na policejní stanici Schwarzer řekl Vránovi mj. tento výrok: „Pán Bůh, Masaryk a Beneš to byli komunisté, ale co vy děláte, to je vyložené divadlo…“ Dále hanobil sovětskou armádu a nabízel Vránovi, aby s jeho pomocí utekl na Západ.
Od 12. do 13. května 1953 byl Schwarzer ve vyšetřovací vazbě Lidového soudu v Kojetíně. Na základě trestního oznámení vypracovala Okresní prokuratura Kojetín dne 18. června 1953 žalobu na Schwarzera.

Stručné údaje o Schwarzerovi
Bohuš Schwarzer byl nemajetný invalidní důchodce, jenž toho času bydlel v Bystřici nad Pernštejnem. Po vychození lesnické školy byl zaměstnán u lesního odboru, odkud v roce 1937 odešel v pozici revírníka. Poté pomáhal synovi ve vedení továrny na punčochy, jež byla v roce 1950 znárodněna a zlikvidována. Po osvobození byl v národně socialistické straně a v roce 1948 dokonce jako kandidát vstoupil do KSČ, odkud byl však vyloučen pro záporný postoj k panujícím poměrům. V roce 1922 se oženil a s manželkou měl šest dětí.
Navzdory výrokům z května 1953, kdy v Kojetíně chválil Hitlera, nebyl Schwarzer příznivcem nacismu nebo fašismu. Na podzim 1944 ho totiž německá tajná policie zatkla kvůli zapojení do známé protinacistické odbojové organizace R 3. Několik měsíců byl vězněn v brněnských Kounicových kolejích, odkud byl na konci války převezen vlakem do Mirošova u Rokycan. Tam došlo k jeho osvobození americkou armádou. Mimochodem trpěl již za první světové války, kdy byl na italské frontě jako voják rakousko-uherské armády zasypán po výbuchu granátu
a později raněn do levé ruky.

Zajímavosti z vyšetřování případu
Dne 12. května 1953 přijel Schwarzer vlakem z Kroměříže a v Kojetíně čekal na vlak do Brna. V restauraci vypil větší množství piva a režné, avšak podle servírky ne tolik, aby nevěděl, co činí. Při výslechu Schwarzer omlouval své chování duševní poruchou a také tím, že po požití alkoholu nevěděl, co dělá. V místě bydliště byl skutečně znám jako osoba, která ráda pije alkoholické nápoje a v podnapilosti pak pronáší protistátní výroky. V roce 1951 byl za takové chování potrestán sedmi měsíci odnětí svobody. V Kojetíně se opil zejména z toho důvodu, že se na nádraží náhodně setkal s jistým Prchalou, kterého znal právě ze společného věznění v Maloměřicích v roce 1952 (sic!).
František Lužný byl jako předseda ONV Kojetín pro soud hodnověrným a zároveň nikoliv jediným svědkem. Stojí za zmínku, že oznámení Schwarzerova chování příslušníkovi Veřejné bezpečnosti vytýkali Lužnému dva muži a také servírka.
Od 26. června do 30. července 1953 Schwarzer prodělal v léčebně v Černovicích spací léčbu, protože u něho byla diagnostikována psychopatie. Stěžoval si na sebevražedné myšlenky, zrakové a sluchové halucinace. Soudní znalci MUDr. Josef Kohout a MUDr. Vladimír Berka provedli 4. prosince 1953 vyšetření duševního stavu Bohuše Schwarzera, jenž svou dušení chorobu charakterizoval tlakem a hučením v hlavě či cvrkáním v uchu. Měl také představy, že ho každý pomlouvá. Když byl na konci německé okupace vězněn v Brně, byl shozen ze schodů a ležel pak nějakou dobu v bezvědomí. V odborném nálezu, vypracovaném 8. prosince 1953, se uvádí: „Psychoneuropathie obviněného zde mohla vésti a pravděpodobně také vedla k tomu, že popsaný stav blízký nepříčetnosti byl současně doprovázen silným rozrušením ve smyslu § 21 lit b/ trestního zákona.“   
Nález soudních znalců zmiňuje rovněž zajímavé údaje o starším bratru Bohuše Schwarzera, který byl zaměstnán jako berní úředník. Z první světové války se vrátil se zraněním a poté páchal různé nepříčetnosti. Z toho důvodu se na radu rodičů v roce 1922 vystěhoval do Brazílie, kde se údajně zúčastnil botanické expedice a v roce 1924 v této zemi zemřel v ústavu pro choromyslné.

Soudní řízení
Soud se Schwarzerem se měl konat již 30. června a poté 29. září 1953, avšak vzhledem k jeho pobytu v léčebně, respektive ambulantnímu léčení, byl proces dvakrát odložen. Hlavní líčení Lidového soudu Kojetín se tak nakonec uskutečnilo až 28. prosince 1953, předsedou senátu byl JUDr. Ludvík Kubala. Obviněný se hájil zejména nepříčetností. Soud jej zprostil žaloby, že se dopustil trestných činů podpory a propagace fašismu, hanobení spojeneckého státu a pobuřování proti republice. Na rozhodnutí soudu se výraznou měrou podepsal posudek znalců z oboru psychiatrie. Okresní prokuratura Kojetín se dne 4. ledna 1954 vzdala možnosti odvolání proti rozsudku. V záznamech prokuratury je jako důvod zproštění žaloby uvedeno: „pochybnost o příčetnosti obviněného“. Schwarzer tak měl v tomto případě štěstí, poněvadž v roce 1951 byl za podobné výroky nepodmíněně odsouzen.
Na závěr ještě jeden malý postřeh. Webové stránky Bystřice nad Pernštejnem uvádí mezi významnými rodáky města také znalce místní historie a publicistu Bohuše Schwarzera, který žil v letech 1921–2004. S velkou pravděpodobností se mohlo jednat o syna Bohuše Schwarzera (ročník 1899), který v květnu 1953 v Kojetíně nadával mj. na Stalina.

Použité prameny
Státní okresní archiv Přerov, fond Lidový soud Kojetín, inv. č. 96, karton 46, sign. T 140/53.
Státní okresní archiv Přerov, fond Okresní prokuratura Kojetín, inv. č. 86, karton 9, sign. Pt 260/53.
Webové stránky města Bystřice nad Pernštejnem. Přístupné z: https://www.bystricenp.cz/pdf/vyhlaseni%20ankety.pdf [cit. 2023-01-04].