Po válce žila v Kojetíně vdova po příslušníku gestapa

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 4/2019 a 5/2019

Když jsem v roce 2017 pořádal archivní fond Městský národní výbor Kojetín, narazil jsem na různé informace týkající se historie Kojetína z období let 1945–1990. Mezi ty, které mě nejvíce zaujaly, patří skutečnost, že v Kojetíně žila po válce vdova po příslušníkovi brněnského gestapa Alexandru Schoberovi. O jeho existenci jsem věděl již dříve, poněvadž se zajímám o protinacistický odboj v protektorátu. Rozhodl jsem se seznámit zájemce se zajímavostmi ze života manželů Schoberových.

Český původ Františky Schoberové

Narodila se jako Františka Šamánková dne 13. března 1892 v Ratajích (č. p. 22), obci poblíž Kroměříže. Jejím otcem byl místní rolník Alois Šamánek, matkou Josefa, dcera rolníka Hrabala ze sousední obce Zlobice. Františka Šamánková odešla v roce 1906 z rodné obce do Vídně. Dne 25. června 1922 se provdala za Rakušana Alexandra Schobera (narozen 17. listopadu 1892), čímž nabyla rakouské státní občanství. Sňatek byl realizován ve Währingu, 18. vídeňském městském obvodu. Později Františka Schoberová získala domovské právo ve Vídni. V říjnu 1938 vystoupila z římsko-katolické církve.

Kariéra Alexandra Schobera do roku 1939

V době sňatku s Františkou pracoval u vídeňského policejního sboru jako tlumočník do angličtiny. Z poválečných výpovědí dvou Rakušanů, bývalých vrchních kriminálních tajemníků a příslušníků gestapa (Leopold Eibel, ročník 1906, Johann Knapp, ročník 1903), lze čerpat podrobnější údaje o Schoberově kariéře.

Schober dostával vzhledem k znalosti angličtiny a francouzštiny speciální úkoly, např. se zúčastnil spolu s knížetem Starmherbergem cesty ke korunovačním klenotům do Londýna, či byl ochrankou anglického exkrále během jeho pobytu v Rakousku. Po anšlusu v březnu 1938 přešel spolu s jinými úředníky bývalé rakouské státní policie k vídeňské služebně gestapa. Platilo to rovněž o jeho kamarádovi Knappem, s nímž se znal od roku 1931. Brzy po připojení Rakouska k nacistické třetí říši (březen 1938) vstoupil Schober do nacistické strany (NSDAP).

„Protektorátní angažmá“ gestapáka Schobera

Od konce roku 1939 pracoval u řídící úřadovny gestapa v Brně. Jeho přímým nadřízeným byl kriminální rada Otto Koslowski (narozen 1900, popraven 1947 v Brně). Vrchní kriminální tajemník Schober se v rámci referátu IIA podílel na potírání komunistického odboje. Podle Eibela se Schober choval vůči českým vězňům v mnoha případech dost tvrdě (např. Franz Haberman, Holan, Omelka), byl ambiciózní, neměl se v lásce s Koslowskim, na jehož místo se chtěl dostat. V opačném duchu vypovídal Knapp, podle jeho výpovědi byl Schober proti používání násilí. Na konci roku 1942 byl přeřazen do Berlína na Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA). Na podzim 1943 se Schober vrátil na Moravu a byl pověřen vedením venkovní služebny gestapa v Uherském Hradišti. Od února či března 1945 vedl venkovní stanici (Aussenposten) ve Velkém Meziříčí, která spadala pod jihlavskou služebnu gestapa.

Němec Max Rausch (ročník 1898), bývalý vrchní kriminální rada a příslušník gestapa, zmínil spory Schobera s vládním radou W. Brandtem, velitelem Komanda ke zvláštnímu použití č. 43 („Zur besonderen Verwendung – Kommando 43), jehož hlavní sídlo bylo začátkem roku 1945 přeloženo do Uherského Hradiště. Kvůli těmto sporům Erwin Weinmann (ročník 1909), velitel bezpečnostní policie a SD v Praze, přeložil Schobera z Uherského Hradiště do Velkého Meziříčí. Brandt se stal vedoucím služebny gestapa v Uherském Hradišti, zároveň zůstal velitelem zmíněného komanda určeného na potírání partyzánů a jejich pomocníků.

Kontakty Schobera s českým odbojem

Během vyšetřování podezřelé činnosti kriminálního sekretáře Karla Maiera (ročník 1900) bylo začátkem roku 1945 zjištěno, že Schober a Maier navázali spojení s českou ilegální organizací. Nejprve byl zatčen Maier, poté měl být zatčen i Schober. Zatčení Schobera měl provést kriminální rada Ewald Taudt (ročník 1909), který vzal s sebou kriminálního komisaře Josefa Juritsche a kriminálního asistenta Wilibalda Brauna. Když Taudt a Juritsch vstoupili do Schoberovy služební místnosti, začal po nich ihned pálit ze služební zbraně. Juritsche usmrtil a Taudta těžce poranil do krku. Schober, postřelený ze zálohy Braunem, zemřel za několik dní v místní nemocnici. K dramatické přestřelce mezi Schoberem a třemi gestapáky došlo 10. dubna 1945 ve Velkém Meziříčí. Maier byl odsouzen stanným soudem k trestu smrti a následně popraven (13. dubna 1945 v Brně), čemuž museli přihlížet příslušníci brněnské úřadovny gestapa.

Schober a Maier se bohužel napojili na nepříliš kvalitní skupinu z okruhu ilegální KSČ, proto z toho český odboj nakonec moc neměl, přestože potenciál přeběhlíků byl i na konci války veliký (tj. efektivní využití informací z řídící úřadovny gestapa ve prospěch odboje). Bližší údaje k záležitosti Maiera a Schobera jsou uvedeny v publikaci Místa zkropená krví (viz seznam použitých pramenů a literatury). Z této knihy se lze dozvědět, že Maiera a Schobera udal konfident Ludvík Střelec (narozen 1912, popraven 1946 v Brně).

Wilibald Braun (narozen 17. ledna 1916 v Brně), bývalý kriminální asistent gestapa v Brně, byl odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Brně k trestu smrti a následně popraven (10. ledna 1947). Soud zahrnul do rozsudku v Braunově trestní věci též vraždu Schobera.

Žádost Františky Schoberové o udělení domovského práva v Kojetíně

V dubnu 1945 byla zatčena gestapem, jež jí několik dní věznilo v brněnských Kounicových kolejích, odkud se koncem dubna 1945 dostala na svobodu. Za dva týdny skončila druhá světová válka a s ní též zrůdná éra nacistického Německa.

Všichni sourozenci Františky Schoberové žili v Československu, proto chtěla v této zemi po válce zůstat a časem i získat československé státní občanství. Vzhledem k absenci vlastních příjmů byla odkázána na podporu sourozenců, což byl důvod její žádosti o udělení příslibu domovského práva v Kojetíně, kde žil její bratr Rostislav Šamánek (ročník 1895), vrchní berní tajemník (bytem náměstí Svobody, č. p. 1042). Z její policejní přihlášky víme, že u bratra bydlela od 16. května 1945. Domovské právo bylo spojeno s právem nerušeného pobytu v obci a s chudinským zaopatřením, proto o něj měla Schoberová zájem.

Žádost datovaná k 14. listopadu 1946 byla zaslána Místnímu národnímu výboru v Kojetíně (Městským národním výborem byl až od roku 1960, pozn. autora). V žádosti stručně zmínila okolnosti manželova úmrtí.

Funkcionáři MNV Kojetín si chtěli nechat údaje ověřit a zároveň zjistit více, proto se obrátili na MNV Velké Meziříčí. Odpověď byla negativní, protože Schoberovi byli ve Velkém Meziříčí jen krátce, místní se jim navíc vyhýbali. Oblastní úřadovna Státní bezpečnosti v Brně napsala ve dnech 7. a 10. prosince 1946 dvě zprávy o Schoberové (obsahově se věnovaly spíše jejímu muži). Jednalo se o souhrn výpovědí několika příslušníků gestapa (Eibel, Knapp, Rausch).

Další zpráva Státní bezpečnosti (z 20. ledna 1947) uváděla podrobnosti o Schoberové: „Šetřením bylo zjištěno, že jmenovaná po celou dobu svého pobytu v Brně, se chovala jako horlivá nacistka a podléhala silně vlivu svého manžela, který byl postrachem českých občanů v domě, v němž manželé Schoberovi bydleli.“ Uvedla to alespoň jistá Františka Kudláčková, která se odvolávala na rozhovory s německou služkou Aloisií Muclingerovou, tehdy již nežijící. Zpráva dále uváděla: „…jmenovaná chodila velmi často do německé společnosti, chodila ráda oblékaná v dirndlu, avšak jinak se chovala k občanům české národnosti zdrženlivě. Nebylo zjištěno, že by jmenovaná někomu z českých občanů vyhrožovala, neb dokonce někoho udala.“ Nebylo zjištěno, zda byla členkou nacistických organizací nebo jejích složek (nebyla totiž vedena v národnostním katastru Brna, ani v kartotéce Němců při Zemském národním výboru v Brně). Závěr byl striktní: „S poukazem na shora uvedenou zprávu nelze jmenovanou pokládati za osobu státně a národnostně spolehlivou.“

Rada MNV Kojetín rozhodla ve schůzi konané 30. ledna 1947 o nevyhovění žádosti Schoberové o příslib domovského práva v Kojetíně. Žadatelce bylo doporučeno, aby se obrátila na rodnou obec Rataje.

Stížnost Schoberové proti konfiskaci majetku

Okresní národní výbor Uherské Hradiště rozhodl výměrem ze dne 18. dubna 1947 (na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/45) o konfiskaci nepřátelského majetku, v tomto případě manželů Schoberových.

Františka Schoberová podala proti konfiskaci odvolání, kterému 19. října 1948 nevyhověl Zemský národní výbor (ZNV) v Brně. Z odůvodnění výměru: „konfiskuje se bez náhrady pro Československou republiku majetek movitý i nemovitý, který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byl nebo ještě jest ve vlastnictví osob fyzických národnosti německé s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny ČSR, nikdy se neprovinily proti národu českému nebo slovenskému…“ Šetřením bylo zjištěno, že Schoberová získala sňatkem v roce 1922 státní občanství Rakouska. Za okupace byla hlášena s německou národností, pobírala potravinové lístky jako Němka a domácnost vedla v německém duchu. Schoberová navíc 23. července 1947 připustila, že byla členkou NSDAP.

Dne 31. října 1948 Františka Schoberová podala ministerstvu vnitra dozorčí stížnost vůči oběma zmíněným výměrům. První výměr jí údajně nebyl doručen, ani neznala jeho obsah. Schoberová se pouze odvolala prostřednictvím rakouského konzulátu v Brně proti zadržení jejího osobního majetku (bytové zařízení), který počátkem dubna 1945 zanechala v Uherském Hradišti (třída Jiřího z Poděbrad, č. p. 452). Ve stížnosti popsala, jak probíhala její snaha získat od MNV Uherské Hradiště bytový majetek. Její bratr Rostislav Šamánek jí radil, jak postupovat, později ho pověřila plným zastoupením své osoby. Na ZNV v Brně se obrátila, poněvadž korespondence MNV Uherské Hradiště neměla charakteristické náležitosti úředních výměrů.

Schoberová argumentovala rovněž svým českým původem a odbojovou činností manžela, jíž vztahovala nejen ke konci války. Na podporu odvážného tvrzení předložila několik dokumentů. Protinacistickou činnost Alexandra Schobera potvrzovala písemná sdělení od Františka Sedláka (ročník 1900), Anny Mertlové (ročník 1899) a Vojtěcha Krčmáře, gymnaziálního profesora z Velkého Meziříčí. Podle posledně jmenovaného pomohl Schober mnoha českým lidem před zatčením a vězněním. Celkově vzato nejsou svědecké výpovědi konkrétní ani podrobné a rozhodně nepodporují tvrzení Schoberové, že by její muž pomáhal odboji někdy jindy než v posledních měsících války.

Ministerstvo vnitra odpovědělo 3. prosince 1948 prostřednictvím MNV Kojetín, které vyrozumělo Schoberovou 27. prosince 1948. O konfiskaci majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. rozhodl k jejímu odvolání ZNV v Brně jako odvolací instance, takže se jednalo o konečné rozhodnutí, proti němuž nebyl přípustný žádný další opravný prostředek. Ani ministerstvo vnitra na tom nemohlo nic změnit.

Závěrem

Františka Schoberová tedy neuspěla ani s jednou žádostí. V Kojetíně sice nezískala domovské právo (tento právní institut byl mimochodem zrušen k 1. lednu 1949), avšak žila v tomto městě až do konce svého života a zde také umřela (14. února 1976).

Troufám si tvrdit, že jen málokdo z místních obyvatel byl obeznámen s osudy jejího manžela, který se po sedmi letech u gestapa rozhodl přejít na druhou stranu a pomáhat nacistickým protivníkům, což ho stálo život. Schober je paradoxně jeden z mála, komu se v protektorátu podařilo fyzicky zlikvidovat příslušníka gestapa. Takových případů se stalo zřejmě jen osm (1942: 3, 1944: 1, 1945: 4), ani v jednom z nich nešlo o cílený atentát, nýbrž o aktivní obranu odbojářů v průběhu přestřelek s nacistickým bezpečnostním aparátem.

Použité prameny:

Státní okresní archiv Přerov, fond Městský národní výbor Kojetín, inv. č. 151, karton 58

Státní okresní archiv Přerov, fond Městský národní výbor Kojetín, inv. č. 178, karton 64

Státní okresní archiv Přerov, Sbírka policejního přihlašování obyvatel okresu Přerov

Moravský zemský archiv v Brně, Matrika narozených v Ratajích v letech 1860–1896

VAŠEK, František – ČERNÝ, Vladimír – BŘEČKA, Jan: Místa zkropená krví. Kounicovy studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1940–1945. Brno 2015, s. 492-495.

Použité fotografie:

SOkA Přerov

Popisky k fotografiím:

Policejní přihláška Františky Schoberové