Vražda v Měrovicích nad Hanou v lednu 1934

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 5/2018

V polovině ledna 1934 se v Měrovicích nad Hanou uskutečnila vražda. Smutnou událost lze zařadit nejen do historie Měrovic, ale rovněž do historie Kojetína, poněvadž vražda se udála v rajonu četnické stanice Kojetín.
Dne 14. ledna 1934 (po 21. hodině) se Jindřiška Kytlicová, dcera měrovického rolníka, vracela z místní železniční zastávky do obce. Právě se rozloučila se svým snoubencem Jaroslavem Lajdem, sladmistrem pivovaru, který po návštěvě Kytlicových odjel vlakem do Vyškova, kde bydlel. Po odjezdu vlaku byla Kytlicová nedaleko zastávky dohoněna bývalým milencem Františkem Dostálem (narozen 1904 v Měrovicích), rolnickým synem z Měrovic (č. p. 37). Asi 40 metrů od první stodoly v obci, u čtvrtého kaštanu, se oba zastavili a pár minut spolu rozmlouvali. Poté třeskly tři výstřely, po nichž Kytlicová běžela směrem k vesnici a Dostál utíkal po cestě přes železniční přejezd a dál do polí. Raněná žena běžela s křikem a asi 40 metrů od místa postřelení padla do náruče Františku a Josefu Bartoškovým ze Stříbrnic, kteří také šli od zastávky do obce. Kytlicová jim řekla, kdo jí postřelil, poté šla s muži dál, ale po 30 metrech klesla k zemi. Za pomoci dvou místních mužů byla Kytlicová odnesena do hostince Josefa Zdražila (č. p. 2), kde byla položena na kulečník a později přemístěna do postele v kuchyni. O případu byl informován MUDr. Kovář z Němčic nad Hanou, jenž se brzy dostavil do Měrovic. Kytlicová zemřela asi půl hodiny po postřelení. Její tělo bylo odneseno do márnice místního hřbitova.
O případu byla vyrozuměna lékařem Kovářem i četnická stanice v Kojetíně. Na místo činu přijeli vrchní strážmistr Josef Opletal, štábní strážmistr Adolf Vlachynský a strážmistři František Klimák a František Klimeš, kteří ihned zahájili vyšetřování a okamžité pátrání po uprchlém vrahovi. Pátrání bylo sice provedeno za pomoci více občanů z Měrovic, ale kvůli tmě a sněhové vánici nebylo úspěšné.
Kytlicová byla zasažena třemi výstřely (do levé strany krku, doprostřed břicha, do levého boku), z nichž všechny byly smrtelné. Jindřich Kytlica, otec zavražděné, tvrdil, že se mu Dostál povahově vůbec nelíbil. Z toho důvodu spolu s manželkou Františkou přesvědčili dceru, aby s Dostálem přerušila poměr. Lajde vypověděl, že jeho vztah s Jindřiškou byl vážný a směřoval ke sňatku. O předchozím poměru Jindřišky nic nevěděl a Dostála vůbec neznal. František Dostál starší mluvil o tom, jak jeho syn psychicky trpěl po rozchodu s Kytlicovou, s níž chodil dva roky (1930–1932). Totéž vypovídala Božena Hlavinková, vrahova sestra, které několikrát řekl, že zastřelí Jindru a poté zabije sám sebe.
Dne 15. ledna 1934 byl případ nahlášen velitelství četnického oddělení v Kroměříži, okresnímu četnickému velitelství v Přerově, četnické pátrací stanici v Olomouci a několika okolním četnickým stanicím. Za řízení štábního kapitána Karla Zachy, velitele četnického oddělení v Kroměříži, bylo zahájeno rozsáhlé pátrání po Františku Dostálovi. Pátrání bylo bezvýsledné, poněvadž vrah odjel vlakem do Prahy, kde se sám přihlásil četníkům.
Na místě činu byly 15. ledna 1934 nalezeny tři vystřelené dutinky z automatické pistole ráže 6,35 mm. Četnická „pátračka“ z Olomouce je odebrala ke znaleckému prozkoumání. Téhož dne se do Měrovic dostavila soudní komise Okresního soudu v Kojetíně, aby provedla soudní ohledání místa činu a mrtvoly. Při prohlídce Dostálových věcí byl v soukromé korespondenci nalezen útržek papíru, na němž bylo napsáno „Zabil jsem svoji milenku…“
Dne 17. ledna 1934 četnická pátrací stanice v Olomouci dopravila Dostála na místo vraždy, kde vylíčil události ze svého pohledu. Další návštěva Lajdeho u Kytliců ho tak rozčílila, že se rozhodl sejít s Jindřiškou Kytlicovou. Ta nic nedbala na jeho výtky o porušení věrnosti, kterou mu dříve slíbila. Po výhrůžce, že bude křičet, když ji Dostál nepustí, vytáhl její někdejší milenec ze zadní kapsy pistoli a z bezprostřední blízkosti na ni třikrát vystřelil. Poté utekl do polí, přes Tvorovice se nakonec dostal až do Prostějova, odkud odjel 15. ledna 1934 (v 1.30 hodin) vlakem do Pardubic a odtud až do Prahy, kam dojel těsně po desáté dopolední hodině. Do pozdního odpoledne se potuloval po hlavním městě. Po páté odpolední hodině míjel budovu Zemského četnického velitelství (Praha 3, Karmelitská ulice č. 2), před níž spatřil četníka, kterému řekl, co provedl předchozí den. Po telefonátu s četnickou stanicí Kojetín byl Dostál zatčen. U sebe měl pistoli, z níž vyšly smrtící výstřely. Jednalo se o browning značky Slavia, vyrobený firmou A. Vilímec z Kdyně.
František Dostál se snažil „ospravedlnit“ tvrzeními, že ve skutečnosti nechtěl Kytlicovou zabít (ačkoliv o tom před činem prokazatelně mluvil), nedokázal se nikdy smířit s „kopačkami“ od milované Jindřišky, zavražděná si za všechno mohla sama apod. Četníci se nenechali těmito trapnými výmluvami zmást. Ve zprávě četnické stanice Kojetín ze dne 17. ledna 1934 se uvádí: „Ospravedlnění Františka Dostála, že čin spáchal z velké lásky ke Kytlicové a že se na tento nepřipravoval, nelze míti za pravdivé a to jednak z toho důvodu, že v době, kdy měl s ní vážnou známost, měl i současně známost s několika jinými ženami a také noc z 13. na 14. ledna 1934 strávil s jednou neznámou ženou v hotelu u „Koruny“ v Olomouci, s níž i souložil. Že se k zastřelení Kytlicové připravoval, vidno z toho, že před odchodem z domu napsal již lístek, že jí zabil a tudíž odhodlán předem tuto usmrtiti“.
Článek byl napsán na základě dobových četnických zpráv (15. – 17. ledna 1934), které jsou uloženy ve Státním okresním archivu Přerov (v archivním fondu Četnická stanice Kojetín). Zprávy byly sepsány nanejvýše tři dny od spáchání vraždy, proto samozřejmě nemohou obsahovat informace o trestu uděleném Františku Dostálovi z Měrovic nad Hanou, který ze žárlivosti spáchal zločin vraždy. Kvůli tomuto zločinu stanul s největší pravděpodobností před Krajským soudem v Olomouci.

Použité fotografie:

SOkA Přerov

Popisky k fotografiím:

Místo vraždy na fotografii pořízené četnickou pátrací stanicí