Alois Králík byl za účast v odboji popraven na Pankráci

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 5/2011, text upraven v listopadu 2015

Alois Králík (nar. 9. 6. 1911v Kojetíně) navštěvoval po absolvování obecné a měšťanské školy odbornou školu pro práci s dřevem, aby se mohl stejně jako jeho otec stát stolařem. Po skončení vojenské služby pracoval nejprve u svého otce v Kojetíně. V roce 1938 založili v Brně – Husovicích stolařský závod, který se poměrně dobře vyvíjel. V Brně se Králík rychle usadil, oženil se a brzy se mu narodil syn.

Slibně se rozvíjející život mladého Hanáka však neměl dlouhého trvání. Politické ovzduší protektorátu změnilo život v podstatě všem Čechům a Moravanům. Králík se zařadil k té části národa, která se rozhodla vyvíjet úsilí směřující proti nacistickým okupantům. Králík byl již v září 1939 zatčen gestapem, které ho podezřívalo z napomáhání Stanislavovi Živnému z Brna (nar. 1. 4. 1912 v Dačicích), členovi ilegální KSČ. Podezření nacistů se neprokázaly, proto byl Králík spolu se svým známým - JUDr. Richardem Máchou (nar. 6. 9. 1913 v Klenčí na Domažlicku) brzy propuštěn.

Na jaře 1941 se Stanislavovi Živnému podařilo nacistům uprchnout. Simulací velkých bolestí zubů dosáhl toho, že ho příslušníci gestapa 10. 3. 1941 odvezli na zubní kliniku na Šilingrově náměstí v Brně. Živný vyskočil z okna kliniky na ulici, zastavil kolemjedoucí automobil a tak se dostal do bezpečí. Brzy po tomto útěku navázal spojení s odbojáři, kteří mu zajistili pobyt na Wainerově chatě u Kníničské přehrady. Bezprostřední okolí přehrady se stalo místem, odkud Živný vyvíjel protinacistickou činnost.

K osobám, které různým způsobem Živného v letech 1941–1942 podporovaly, se v červenci 1942 zařadili i Alois Králík a Richard Mácha. Živný po Máchovi neúspěšně žádal, aby mu zajistil falešný občanský průkaz. Do konce srpna však Mácha Živnému 5-6krát dodal potraviny. Navíc na žádost Živného dovedl v témže měsíci k přehradě Králíka. Ten předal ukrývajícímu se odbojáři pět tisíc korun. Brzy poté Králík prostřednictvím Máchy poslal Živnému balíček, v němž byla pistole a revolver.

V létě 1942 se Živný seznámil i s Ing. Vožďou, funkcionářem KSČ v okrese Brno, se kterým se chtěl domluvit na útěku jinam, poněvadž v okolí přehrady se prý již necítil v bezpečí. Vožďa byl tehdy již zrádcem odbojového hnutí, poněvadž spolupracoval s gestapem, kterému vyzradil úkryt Holého (spolupracovník Živného). Dne 5. 9. 1942 se Vožďa vydal na schůzku s Živným a Holým. Jeho skutečným důvodem tohoto setkání bylo zajistit zatčení obou komunistů, proto ho doprovázeli dva příslušníci gestapa. Během přestřelky u přehrady byl Holý zatčen, krátce poté se stal konfidentem gestapa. Živnému se podařilo utéct, ale ještě téhož dne při další přestřelce (v Brně) postřelil gestapáka Floriana do nohy. Florian zemřel již koncem října 1942, poněvadž měl těžkou tuberkulózu a ani střelné zranění mu jistě nepřidalo. V průběhu brněnské přestřelky byl Živný zraněn a dopaden. Poté byl podroben operaci v nemocnici na Žlutém kopci v Brně. Následně byl převezen do věznice v Kounicových kolejích, kde zažil další tvrdé výslechy. Koncem ledna 1943 byl převezen do Vratislavi, kde byl 24. 5. 1943 odsouzen k trestu smrti. Poprava Živného se uskutečnila 6. 8. 1943 v Berlíně-Plötzensee.

Nacisté se zaměřili rovněž na všechny osoby, o nichž se dozvěděli, že Živného nějak podporovaly. Mezi ně patřili samozřejmě i Králík a Mácha, kteří byli zatčeni koncem září 1942. Oba byli vězněni v Kounicových kolejích v Brně, od prosince 1942 do jara 1943 se nacházeli ve vyšetřovací vazbě ve Vratislavi.

Ve dnech 21. 5. 1943 a 18. 6. 1943 proběhlo před II. komorou Zvláštního soudu při Německém zemském soudu v Brně soudní jednání se sedmi osobami, které poskytly podporu odbojáři Živnému. Pomoc poskytnutá Stanislavu Živnému byla vyhodnocena jako velezrádné jednání proti třetí říši. Míra pomoci rozhodovala o výši trestu, proto si Králík s Máchou stáli nejhůře, poněvadž Živnému obstarali střelné zbraně, z nichž pak tento dokonce při zatýkání zranil Floriana, příslušníka gestapa. Navíc oba prokazatelně věděli, že byl Živný dříve z politických důvodů vězněn a poté uprchl. Mácha byl také obviněn z obstarávání falešných legitimací. Dne 18. 6. 1943 si oba dva vyslechli nemilosrdný ortel smrti. Následující den byli odvezeni na určené místo exekuce, do Prahy na Pankrác.

Králík, Mácha i jejich bližní se snažili o zmírnění trestů. Anastázie Králíková zaslala 30. 6. a 12. 7. 1943 žádosti o milost pro svého muže vůdci, v druhém případě též říšskému protektorovi. Králíkovi rodiče se ve stejné věci obrátili 18. 8. 1943 na státního ministra protektorátu Čechy a Morava. Dokonce se ozvali také Králíkovi zaměstnanci, kteří 26. 7. 1943 zaslali žádost o milost dr. Nüssleinovi, vrchnímu státnímu návladnímu. Králík podal žádost o milost dvakrát prostřednictvím svého právního zástupce. Obdobné žádosti zaslali rovněž Máchovi příbuzní. Nacistická mašinérie však rozsudek nezmírnila, nic na tom nezměnila ani skutečnost, že Králík i Mácha měli malé syny. Koncem března 1944 bylo rozhodnuto provést výkon trestu. Poprava se uskutečnila 6. 4. 1944 (tedy 292 dní po rozsudku!), nejprve gilotina ukončila Máchův život (16:22 hodin), dvě minuty poté i Králíkův život.

Několik tajně vynesených dopisů Králíka a Máchy (tzv. škrabky či motáky) bylo po válce publikováno v knize „Žaluji, Pankrácká kalvárie“.

Použité fotografie:

Sbírka Muzea města Brna

www.fronta.cz

Popiska k fotografii:

Alois Králík popraven 6. 4. 1944 na Pankráci-

Gilotina v Pankrácké věznici