Rovněž v Kojetíně se před 60 lety loučili se Stalinem a Gottwaldem

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 3/2013

Josif Vissarionovič Džugašvili (1878–1953) vstoupil do světových dějin pod jménem Stalin (muž z oceli). Po Leninově smrti (1924) postupně převzal vedení Svazu sovětských socialistických republik (SSSR).

Dobu jeho vládnutí lze jednoznačně označit jako hrůzovládu. Na přelomu 20. a 30. let 20. století byla v celém SSSR provedena násilná kolektivizace zemědělství, spojená rovněž s otřesným hladomorem na Ukrajině (1932–1933). Skuteční, ale především vykonstruovaní odpůrci sovětské moci byli v miliónových počtech uvězněni v sovětských koncentračních táborech zvaných gulagy. V polovině 30. let Stalin nechal ve vykonstruovaných procesech zničit své někdejší rivaly (Kameněv, Zinověv, Bucharin a jiní).

Vykonstruovány byly též čistky v armádě, provedené koncem 30. let. Padly jim za oběť desetitisíce vojáků. Spolu se Stalinovou nevalnou schopností vést válku to byl jeden z hlavních důvodů strašlivých lidských ztrát, jež SSSR utrpěl během války s nacisty a jejich spojenci (1941–1945). Nutno dodat, že v letech 1939–1941 byl komunistický SSSR spojencem nacistického Německa.

Nicméně vítězství nad Hitlerovými hordami přineslo Sovětskému svazu i Stalinovi samotnému obrovskou popularitu. Státy střední a jihovýchodní Evropy se po válce postupně dostaly do područí SSSR. Pro Československo se tento osud naplnil 25. 2. 1948, kdy byla zahájena totalitní vláda Komunistické strany Československa (KSČ), jež je spojená s mnoha zločiny a nezákonnostmi. Tyto zločiny ztělesňuje především Klement Gottwald, který byl komunistickým politikem již od dvacátých let.

Dne 5. 3. 1953 Stalin zemřel. Řada lidí komunistického bloku věřila ve zmírnění poměrů. Československo patřilo k zemím, kde se poměry zlepšovaly jen velmi pozvolna. Stalinovo úmrtí bylo oplakáváno v bombastickém stylu. Pořádání tryzen se stalo povinnou samozřejmostí.

Tryzna v Kojetíně je popsána v příslušné městské kronice, která je uložena ve Státním okresním archivu Přerov. Po označení Stalinova skonu za nejsmutnější událost března 1953 následuje odstavec, jenž chválí Stalinovu osobnost a jeho činy. Bohumír Štéger (1908–1985), tehdejší kronikář, zdůrazňuje povznesení pracujících celého světa a obrovskou zásluhu na zničení Hitlerova Německa. Skutečnou pravdu o Stalinovi, jehož politika zavinila smrt desítek miliónů lidí, Štéger s největší pravděpodobností vůbec neznal (stejně jako drtivá většina tehdejších občanů). Pokud přece ano, stejně by ji tehdy do kroniky nemohl uvést. Psát proti režimu nebylo pochopitelně možné ani v kronikách.

 Následuje popis tryzny v Kojetíně. Uskutečnila se 9. 3. 1953, tj. v den Stalinova pohřbu. Hlavní náměstí zaplnilo asi 1200 pracujících ze závodů a úřadů. Z balkonu Okresního domu promluvil Josef Hrabal, tajemník Okresního výboru KSČ v Kojetíně (v letech 1949–1960 existoval samostatný okres Kojetín). Poté si shromáždění lidé poslechli přenos projevu Antonína Zápotockého (1884–1957), předsedy vlády. Po skončení tryzny zhasly řecké ohně a průvod se odebral k hřbitovu, kde delegace položily k pomníku padlým rudoarmějcům věnce. Tím byla smuteční slavnost zakončena. Školáci si vyslechli rozhlasové smuteční projevy přímo ve třídách.

Ironií dějin přišel komunistický tábor v březnu 1953 i o Klementa Gottwalda (ročník 1896), prvního komunistického prezidenta ČSR (1948–1953) a vzorného Stalinova žáka. Zemřel 14. 3. 1953, brzy po návratu ze Stalinova moskevského pohřbu.

Rovněž Gottwaldovo úmrtí je v kojetínské městské kronice bombasticky oplakáváno: „A ještě ani nezaschl inkoust předešlého zápisu, a již se přihnala na naši vlast nová hrůza, nový zármutek: v sobotu dne 14/3 1953, právě za sedmdesát let po úmrtí Karla Marxe, zemřel v jedenáct hodin dopoledne předseda KSČ, zakladatel lidově-demokratické Republiky československé a její prvý dělnický prezident, soudruh Klement Gottwald. Odešel nám, straně, všem pracujícím a celému národu naší země otec nenahraditelný, energický a moudrý, nesmlouvavý a laskavý, věrný žák Leninův a Stalinův. Pohřben jest v Praze na hoře Vítkově, ve čtvrtek dne 19. března 1953, v ten den byl státní smutek ve stamilionových oblastech celého mírového tábora světa“.

Pietní vzpomínka na Gottwalda se v Kojetíně konala 15. 3. 1953 v sokolovně. V den Gottwaldova pohřbu (19. 3. 1953) se okolo tří tisíc lidí shromáždilo na Gottwaldově náměstí (dnes Masarykovo). Katafalk střežily osoby z řad KSČ, Lidových milicí (LM), Sboru národní bezpečnosti (SNB) či Československého svazu mládeže (ČSM). Po projevech Svozila, místopředsedy Okresního národního výboru (ONV) Kojetín, a Josefa Hrabala, tajemníka OV KSČ Kojetín, si shromáždění vyslechli rozhlasový přenos průběhu pražského pohřbu.

Menší pozornost je úmrtí Stalina a Gottwalda věnována v kronice střední chlapecké školy (odpovídá dnešnímu 2. stupni základního školství). Již 6. 3. 1953 si učitelé a žáci vyslechli zprávu státního rozhlasu o Stalinově smrti. V den jeho pohřbu si poslechli smuteční tryznu z Prahy. Ještě 12. 3. 1953 následoval poslech rozhlasového projevu Gusty Fučíkové na téma „Čím byl J. V. Stalin Juliu Fučíkovi“. O pár dní později následovaly formality spojené s úmrtím Klementa Gottwalda. Dne 16. 3. 1953 škola svolala společné žákovské shromáždění, na němž měl smuteční projev František Nakládal, zástupce ředitele. Od toho dne se žáci a žákyně střídali ve stráži u katafalku, jenž v budově školy upravila pionýrská skupina. V den pohřbu „prvního dělnického“ prezidenta si žáci vyslechli rozhlasový projev ministra školství a osvěty. Poté se vydali na náměstí, aby se zúčastnili výše popsané tryzny.

Na závěr sluší dodat, že smutek nebyl vždy předstírán. Mnoho lidí opravdu Stalina či Gottwalda považovalo za kladné osobnosti. Kojetín byl již v období tzv. první republiky (1918–1938) baštou komunistů. Řadu zdejších obyvatel totiž tvořili dělníci, jejichž sociální situace nebyla lehká. Koncem dvacátých let zde dokonce samotný Gottwald pronesl politický projev. Stalo se tak v sále pivovaru. V období protektorátu řada zdejších komunistů položila život v protinacistickém odboji. Jistě i po roce 1948 žily v Kojetíně osoby, jež z různých důvodů věřily v ideje komunismu. Někteří z místních členů KSČ mohli být i stalinského ražení. Hned v září 1948 městští zastupitelé jmenovali Gottwalda čestným občanem města Kojetína a hlavní náměstí pojmenovali po něm. Nejednalo se nicméně o žádné výjimečné kroky. V téže době stejně postupovala řada jiných měst a obcí v celé republice.

Použité fotografie:

SOkA Přerov

Sbírka Josefa Bibra

Popisky k fotografiím:

1. Tryzna za Stalina v centru Kojetína

2. Tryzna za Stalina v Kojetíně - detail