Poznámky k cholerovému hřbitovu v Kojetíně

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 9/2012

Cholera je infekční průjmové onemocnění vyvolané bakterií Vibrio cholerae. Infekce se přenáší vodou znečištěnou fekáliemi. Nemoc se projevuje těžkými poruchami trávicího traktu. Nakažený v důsledku velké ztráty tekutin (průjmy, zvracení) rychle ztrácí síly a umírá. Původně indická nemoc pronikla do Evropy koncem dvacátých let 19. století. V následujících desetiletích postihlo starý kontinent šest pandemií cholery.

První evropská pandemie cholery proběhla v letech 1831–1832. „Asijská cholera“ tehdy těžce zasáhla rovněž hanácký Kojetín (cholera zde vypukla i v letech 1836, 1849, 1851, 1855 a 1866). Pro Kojetín byl rok 1831 obzvlášť zlý (v průběhu jara vypukly dva velké požáry, v září se rozvodnila řeka Morava, jejíž voda byla navíc otrávená). Od srpna 1831 kojetínští obyvatelé počítali s příchodem hrozné nemoci, jež již řádila v Uhrách. V Kojetíně bylo narychlo připraveno vnitřní vybavení špitálu. Ke čtyřem místním lékařům, z nichž dva byli Židé, byli do Kojetína úředně ustanoveni čtyři další lékaři.

Epidemie vypukla v Kojetíně začátkem podzimu 1831. Krajský úřad v Olomouci reagoval na situaci 5. října 1831, kdy vydal oběžník oznamující vypuknutí cholery v Kojetíně, Popůvkách, Němčicích a Víceměřicích. Achillovou patou se stala absence lékárny v Kojetíně. Pro léky se muselo jezdit až do Kroměříže či Tovačova, tj. míst od Kojetína zhruba 10 km vzdálených. Do tovačovské lékárny zajížděl s trakařem Josef Stav, který se sám stal obětí cholery.

Jako první zemřel 1. října tesař Tomáš Šťastník. Vrcholem byly 18. a 19. říjen, kdy na choleru umřelo 19 a 18 kojetínských obyvatel. Poté úmrtnost klesala, poslední obětí se stal 5. prosince mladý Žid Isaak Löbl Schönthal. Město Kojetín přišlo koncem roku 1831 v důsledku cholery o 240 křesťanských a 15 židovských osob. Vzhledem k celkovému počtu obyvatel Kojetína (v roce 1820 v něm žilo 3468 obyvatel, z toho 376 Židů) se jednalo o bezmála deset procent populace. Mezi mrtvými byli rovnoměrně zastoupeni muži i ženy všech věkových kategorií.

Cholerou byly velmi postižené rovněž všechny tři obce, které tehdy patřily do obvodu kojetínské farnosti. Jednalo se o Uhřičice (53 mrtvých), Křenovice (34 obětí) a Popůvky (16 obětí).

Následující epidemie nebyly již tak vražedné, sportovní terminologií druhé místo obsadila epidemie z roku 1866, jež vypukla po prusko-rakouské válce (v Kojetíně tehdy na choleru zemřelo 132 osob včetně 24 pruských vojáků).

* * *

Po vypuknutí cholery v roce 1831 byly mrtvoly nejprve pohřbívány na hřbitově u kostela v Kojetíně, brzy poté bylo jako pohřebiště vybráno pole za městem, za bývalou panskou cihelnou. Na samostatných cholerových hřbitovech byly oběti zpravidla pohřbívány hromadně do větších jam. Hroby nebyly označovány náhrobníky apod. Týkalo se to i kojetínského cholerového hřbitova. Ještě na konci roku 1831 ně něm byl vztyčen vysoký dřevěný kříž s nápisem. Kříž zhotovili místní tesaři a truhláři (Dominik Pavlík, Josef Uher, Antonín Stav). V roce 1892 byl kříž přenesen na kojetínskou faru, kde byl na dvoře připevněn ke zdi. Podle záznamu Karla Štégera z roku 1925 kříž již tehdy neexistoval. Na cholerovém hřbitově byl v roce 1892 postaven nový dřevěný kříž s podobou Krista a s plechovou tabulkou nesoucí tento nápis: „Zde v Pánu odpočívají/ roku 1831 na choleru zemřelí./ Ježíši, pro nás ukřižovaný,/ budiž slitovníkem duší jejich!/ Kříž tento znova postaven jest/ roku 1892 a obnoven roku 1919.“ Znění textu si Karel Štéger opsal (foto č. 1).

     Podle popisu Karla Štégera vypadal hřbitov na přelomu 20. a 30. let 20. století takto: za křížem byl vysázený rondel šeříkových keřů. Dřevěná ohrada hřbitova, vybudovaná již v roce 1831, tehdy již dávno neexistovala. V roce 1925 zde město nechalo vysázet v pěti řadách 42 třešňových stromů. Dřevěný kříž byl často vyměňován. Důvodem byl pochopitelně stav materiálu, z něhož byly kříže vyrobeny. Již z méně pochopitelných důvodů se měnily i texty na plechových cedulích. První z nich zaznamenal Karel Štéger ve dvacátých letech 20. století (viz výše). Nevíme, zda se předtím na kříži nacházel ještě jiný text. Na fotografiích z poloviny šedesátých let 20. století, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu Přerov v Henčlově, lze číst jiné texty: „Zde/ v Panu odpoczivagi/ cholerou zemrzeli/ L. P./ 1831–1866“ (foto č. 2). Staročeské znění nápisu kritizoval Bohumír Štéger, syn Karla Štégera. Na jiné fotografii je tentýž text uveden s diakritickými znaménky: „Zde v pánu/ odpočívají/ cholerou zemřelí/ 1831-1866“ (foto č. 3). 

Dnes lze v místech cholerového hřbitova spatřit remízku, na jejímž okraji stojí vysoký dřevěný kříž s plechovým korpusem. Nachází se na něm cedule z roku 1993, jež informuje o pochmurných událostech následujícím způsobem: „Kříž postaven/ LP 1831/ na památku obětí/ moru a cholery/ LP 1792–1831/ odpočinutí věčné/ dej jim Pane“ (foto č. 4). Informace na první tabuli byly objektivní, na dalších cedulích byly navíc zmíněny i oběti následujících epidemií cholery. Otázkou je, zda zde byly opravdu pohřbeny. Již v roce 1832 byl totiž v Kojetíně založen nový „univerzální“ hřbitov, jenž slouží do dnešních dní. V případě poslední cedule nelze konstatovat nic jiného než nepravdivé a zmatečné tvrzení: V roce 1792 se žádná epidemie moru nekonala. A pokud jde o choleru, poprvé vypukla v Evropě až v roce 1831. A právě tehdy v Kojetíně vznikl cholerový hřbitov. Autoři textu z roku 1993 neměli evidentně správné informace, respektive neznali texty z předchozích cedulí. Každopádně jejich dílem vznikl jeden z mnoha nesprávných údajů. Ovšem je to asi lepší, než kdyby na pietním místě nebyly uvedeny žádné údaje připomínající někdejší smutné události…

Prameny:

Státní okresní archiv Přerov, fond Archiv města Kojetín, inv. č. 1173, karton č. 20

Státní okresní archiv Přerov, fond Městský národní výbor Kojetín, inv. č. 58, karton č. 6

Státní okresní archiv Přerov, fond Štéger Karel, inv. č. 90, karton č. 5

Literatura:

Jirák, Petr: Před 180 lety řádila v Kojetíně cholera. Právo, příloha Střední a východní Morava, roč. 21, č. 242, 15. 10. 2011, s. 13.

Štéger, Karel: Co uměla cholera. Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, roč. X, č. 5, leden 1932, s. 65-73.

Použité fotografie:

SOkA Přerov, fond Karel Štéger

SOkA Přerov, fond MěNV Kojetín

vyfotil Petr Jirák