Proslulý zločinec Martin Lecián páchal zločiny i v Kojetíně

Autor: Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov. Uveřejněno v Kojetínském zpravodaji č. 11/2015

Martin Lecián (narozen 31. 10. 1900 v Předměstí u Uherského Ostrohu) byl sedmým z deseti dětí Antonína Leciána a Viktorie, rozené Zajíčkové. Antonín Lecián, povoláním dělník cukrovaru, byl vyhlášený karbaník, opilec a rváč. Jeho syn Martin se stal legendou československého zločinu. Již v dětství měl špatnou pověst, což platilo též o jeho některých sourozencích. V letech 1915–1918 byl umístěn v polepšovně v Novém Jičíně. Po propuštění žil krátce u otce ve Vídni, poté pracoval na jižní Moravě jako zemědělský dělník. Na rozdíl od řady jiných kriminálníků neholdoval pití alkoholu ani hazardu. K jeho zálibám patřilo kuřáctví a luštění křížovek. Přes malou postavu (162 cm) měl úspěchy u něžného pohlaví.

Během vojenské prezenční služby několikrát dezertoval. „Živil“ se krádežemi a stal se recidivistou. Jeho zločinná činnost se nevyhnula ani Kojetínu.

První příhoda

Dne 21. 1. 1924 byl Lecián propuštěn z vězení a poslán k dosloužení vojenské prezenční služby. Když 2. 3. 1924 dostal vycházku na osm dní, neměl kam jít. Začalo mu docházet služné, proto se rozhodl získat peníze pro něho obvyklým způsobem. Dne 6. 3. 1924 se pokusil vykrást pokladnu živnostníka J. Holuba v Kojetíně. Ihned poté začali Leciána, ozbrojeného železnou tyčí, pronásledovat Holub a další občané. Zločinec byl zadržen policejním strážníkem Ivanem v Blanské ulici, když se pokoušel utéct směrem na Chropyni. Lecián byl po incidentu v Kojetíně odsouzen k osmi měsícům žaláře.

Druhá příhoda

Ani další, tentokrát více než roční věznění ve vojenské věznici v Terezíně, odkud byl propuštěn v květnu 1926, Leciána nijak nezměnilo. K mnoha zločinům, jež spáchal v roce 1926, připojil i jeden v Kojetíně. V noci z 21. na 22. 10. 1926 se pokusil vyloupit pokladnu Hospodářského družstva v Kojetíně. Při páchání zločinu byl vyrušen městským strážníkem Františkem Pivným. Lupič na něho několikrát vystřelil ze své zbraně. Pivný byl postřelen do bérce levé nohy. Rychle přibouchl vrata, takže projektily dalších výstřelů zastavily fošny. Do služby se Pivný vrátil po dvouměsíčním léčení. Před Leciánem zachránil pokladnu s obnosem 37 tisíc korun.

Třetí příhoda

Kojetínu se Lecián znovu připomněl 10. 2. 1927, kdy se pokusil vykrást fotoateliér Karla Plíhala v centru města. Plíhal si všiml zacinkání výstražného elektrického zvonku, proto rozsvítil a vyšel do chodby před ateliérem s revolverem v ruce (podle publikace historiků Plachého a Pejčocha po lupiči vystřelil). Lecián mu oplatil sérií pěti výstřelů, z nichž jeden pronikl plícemi kojetínského fotografa. Podle článku z dobového tisku byl Plíhal postřelen na chodníku před ateliérem, kde ho nalezli přispěchavší občané. Plíhal měl štěstí, že těžkému zranění nepodlehl. Lecián utekl směrem k parku. Dramatická příhoda se udála po desáté hodině večerní. Stejně jako v předchozích dvou případech (Holub, Pivný) se i Plíhal dokázal zločinci postavit. Lecián nebyl v Kojetíně jako lupič úspěšný, bohužel však vážně zranil dva muže.

Poprava Martina Leciána

Martin Lecián byl nepolepšitelný zločinec, o čemž svědčí postřelení řady osob. Vrcholem jeho zločinů byly tři vraždy. Prezident Tomáš G. Masaryk nebyl příznivcem trestu smrti. Řadě zločinců udělil milost, pouze v jedenácti případech se tak nestalo. Lecián neustále prchal z vězení, dne 25. 9. 1927 se s pomocí jiného zločince (Ladislav Kašpařík) pokoušel utéct z vojenské věznice v Olomouci. Čin se jim sice nepovedl, ale Lecián zastřelil strážního vojína Ference Kisse. Udělení milosti Leciánovi nepřipadalo v tomto případě v úvahu. V opačném případě by si Masaryk hodně poškodil renomé. Prezident dokonce zaplatil mohutný mramorový náhrobek, jenž byl vztyčen v Kissově rodné obci Also Bagti u Rimavské Soboty.

Martin Lecián byl popraven 6. 10. 1927 v Olomouci. Jednalo se o poslední popravu vykonanou katem Leopoldem Wohlschlägerem. Popravený by se zřejmě vysokého věku stejně nedožil, poněvadž měl tuberkulózu plic. Přestože byl Lecián sprostý zločinec a trojnásobný vrah, provázela ho již v době jeho zločinů pověst lupiče gentlemana. František Pivný ani Karel Plíhal si nic takového určitě nemysleli. Na rozdíl od různých rozumbradů a „chytráků“ se totiž s Leciánem střetli tváří v tvář a byli přitom vážně postřeleni.

Použitá literatura:

Loupež za bílého dne. Haná, ročník XVI, 8. 3. 1924, s. 3.

PLACHÝ, Jiří – PEJČOCH, Ivo: Masarykovy oprátky. Problematika trestu smrti v období první a druhé Československé republiky 1918–1939. Cheb 2011, s. 65-84 (kapitola Martin Lecián – legenda československého zločinu).

Pokus loupežné vraždy v Kojetíně. Haná, ročník XIX, 12. 2. 1927, s. 3.

URBÁŠEK, Pavel: Přerovská epizoda proslulého lupiče a vraha Martina Leciána. Sborník Státního okresního archivu Přerov 1997, s. 43-61.

Použité fotografie:

publikace Přerovsko – Kojetínsko (1933), sbírka Josefa Bibra
http://murderpedia.org/male.L/l/lecian-martin.htm

Popisy fotografií

1. Hospodářské družstvo v Kojetíně
2. Fotoateliér Karla Plíhala – druhý dům vpravo od cukrárny
3. Martin Lecián