Kniha – Babička Boženy Němcové v japonštině

Babička Boženy Němcové v japonštině

Kojetínské městské muzeum obsahuje nejen sbírku obrazů a soch, významnou archeologickou sbírku, národopisnou sbírku, sbírku lidového umění, listin a jiných hmotných dokladů k historii Kojetína a okolí, ale také sbírku knih, ať již starých tisků nebo tisků poměrně nedávných. Nedávno jsem se na stránkách Kojetínského zpravodaje zmínil o knize „Zdravá rada lékařská“. Dnes chci informovat o klenotu české literatury, o kánonu české literatury, o knize Boženy Němcové Babička. Vydání „Babičky“ Boženy Němcové uložené ve sbírkovém fondu kojetínského muzea je zajímavé tím, že se jedná o překlad do japonštiny.
Kniha souvisí s významnou událostí v kulturním životě Kojetína – s mezinárodní výstavou „Japonská dětská  kresba“, jejíž vernisáž se konala 11. prosince 1960 v prostorách nynějšího Vzdělávacího a informačního centra na Masarykově náměstí. Vernisáže se zúčastnil významný japonský vědec,  esperantista a bohemista Kei Kurisu, překladatel mnoha děl české literatury do japonštiny. Na organizaci výstavy se podíleli esperantisté z Kojetína, z Přerova a z Olomouce, kteří spolupracovali s Kei Kurisou, tehdy pracovníkem japonského velvyslanectví v Praze.
Slavnostního zahájení se také zúčastnili představitelé města Kojetín (Karel Mezník, Otmar Ondra, František Hájek, Stanislav Hlobil st. a jiní) a zástupce ONV Přerov Zdeněk Konečný. Přítomní byli také významní představitelé esperantistů sam. Vladimír Vymětal z Kojetína, sam. Ludvík Chytil z Přerova, sam. Vladimír Mohapl z Olomouce.
Překladatel Kei Kurisu (18. 7. 1910 – 18. 4. 2009) náležel ve své době k významným japonským vědcům, bohemistům a esperantistům. Jeho zásluhou se mohli japonští čtenáři seznámit s díly českých spisovatelů a básníků, např. Karla Čapka, Jaroslava Haška, Karla Havlíčka Borovského, Arnošta Lustiga, Jaroslava Seiferta, Boženy Němcové a dalších. Byl čestným členem Česko-japonské společnosti, Českého esperantského svazu a Světového esperantského svazu.
S českou literaturou se Kei Kurisu seznámil na počátku padesátých let 20. století prostřednictvím překladů naší literatury do angličtiny a do  esperanta. Česká literatura ho tak zaujala, že se začal učit česky, píše v eseji „Co mi dala česká literatura.“ Od roku 1956 překládal přímo z češtiny do japonštiny. Za zásluhy o propagaci české literatury a uvedení japonského vydání Babičky Boženy Němcové byl v roce 1959 pozván do Československa, aby vyučoval japonštinu na Karlově univerzitě. V tomto období  navštívil na pozvání esperantských klubů mnohá česká a slovenská města, mezi jinými také Kojetín, a to u příležitosti zmíněné výstavy v našem městě.
Československo Kei Kurisu navštívil celkem třikrát. Poprvé to bylo již ve zmíněném období 1959 – 1961, kdy přednášel na Karlově univerzitě v Praze. Druhá návštěva se uskutečnila v roce 1966, kdy se zúčastnil Mezinárodního kongresu bohemistů a slovakistů, který se konal v Praze a Bratislavě. Jeho třetí návštěva se konala u příležitosti 81. světového kongresu esperantistů v Praze.
Kei Kurisu v eseji „Co mi dala česká literatura“, (vydalo nakladatelství Kava-Pech, 1996) také uvádí, že znalost poměrů v Československu po roce 1948 mu otevřela oči, a on, přesvědčený komunista, z Komunistické strany Japonska vystoupil. Pozastavoval se nad tím, že komunistický režim u nás cenzuroval díla předních českých autorů, např. také dílo Julia Fučíka. Proto nejraději používal k překladu  původní vydání knih, nikoliv ty, které obdržel oficiální cestou  z ministerstva kultury.
V roce 2007 se Kei Kurisu zúčastnil Světového esperantského kongresu v Jokohamě. Bylo mu 97 let, ale živě se zajímal o všechny novinky a o zprávy z České republiky. Hovořil o tom, co má rozpracováno a co by chtěl ještě dokončit, píše přední český esperantista sam. Petr Chrdle.  Následovně však byly kontakty přerušeny  a pouze došla zpráva, že pan Kei Kurisu 18. dubna 2009 navždy odešel ve věku  99 let.
Sam. Kei Kurisu, významný japonský esperantista, překladatel a bohemista, byl velkým znalcem české literatury. Měl rád českou krajinu a české památky. Když stál pod památným Řípem a četl si údaje na informační tabuli, prohlásil: „Takový kopeček, já si představoval, že to je hora“, vzpomíná Petr Chrdle.
Výběr z překladů Kei Kurisu vydaných v Japonsku:
- Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy, Tokio, 1960, 1976,
- Válka s mloky, Tokio, 1970, 1978,
- R.U.R., Ukradený kaktus a Sbírka známek, Tokio, 1978,
- R.U.R. a Bílá nemoc se sbírkou Čapkových divadelních her a šesti esejemi, Kanazawa, 1992, a další,
- Jan Drda: Němá barikáda, Tokio, 1952,
- Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce  a dalších jedenáct článků, Tokio, 1952, reedice Tokio, 1962, 1977 – poslední vydání spolu s dvanácti dopisy z vězení a několika dalšími články a studiemi,
- Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra,Tokio, 1960,
- Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka, Tokio, 1962, pokr. Tamtéž 1963,1972 se vzpomínkou Josefa Lady Jak jsem maloval Švejka,
- Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou a Sousto, Tokio, 1967,
- Božena Němcová (zkrácený překlad pro mládež, Tokio, 1956, úplný překlad s ukázkami tří dopisů), Tokio, 1972,
- Jan Neruda: Matce, Naše hodiny, Útěcha, Tokio, 1960, Kam s ním, Tokio, 1963,
- Josef Nesvadba, Blbec z Xenemünde, Tokio, 1971,
- Stanislav Kostka Neumann: O bitevním poli v nás, Tokio, 1960,
- Jaroslav Seifert: Říp v okně
a U jednoho hrobu na Olšanech, Tokio, 1960,
- Olga Scheinpflugová: Karanténa, Tokio, 1975,
- Jiří Weil: Život s hvězdou, Tokio, 1967,
- Jiří Wolker: Samota, Epitaf a Poutník si říká, Tokio, 1960,
(Zpracováno podle  sam. Petra Chrdleho: Říp je takový kopeček?, časopis Biblio 3–4/2010)
Poděkování: Děkuji sam. Václavu Noskovi za spolupráci při přípravě této vzpomínky na přítomnost významného překladatele a esperantisty v Kojetíně. Václav Nosek přeložil z esperanta do češtiny věnování uvedené v knize Babička a graficky zpracoval všechny reprodukce.