Obraz - Hrabě Móric Sandor ze Slavnice

Portrét hraběte Mórice Šándora ze Slavnice – olejomalba (autor neznámý)

Hrabě Móric Sandor ze Slavnice, který byl přezdívaný pro svou divokou jízdu na koni "Dábelský jezdec".

Hrabě Šándor (1798 - 1848), vyženil s Metternichovou dcerou také dvůr a lesy v Kojetíně, i zámeček ve Víceměričích, a byl to člověk divoký, pravý Maďar. Říkali mu čertův jezdec, možná že právem, protože měl koně raději než lidi a mistrně je ovládal. Když měl jet prvý vlak po železné dráze z Brna do Olomouce, založil se s přáteli, že ten vlak na koni předjede. Dva koně strhal, ale sázku vyhrál. Peněz měl dost, tož za ty, které v sázce získal, koupil pro kojetský dvůr nový kočár. Panský kočí Horák si do něho musel sednout a pan hrabě sám kočíroval. Pantáta Horák, chudák, z toho tuze radost neměl, protože pána znal a věděl, co dovede. Seděl ve voze, rukama se držel, a v duchu se modlil, už aby bylo po té pekelné jízdě. A milý hrabě se jen chechtal, klel jak husar a kočár jenom letěl, po cestě i přes pole bez zastavení. Když někdo nestačil uhnout z cesty, dostal facku a hned zlatku bolestného. Jindy povozil divoký Šándor jednu starou hraběnku po čerstvě zoraném poli. Devětkrát se otočil i s vozem, až ji do hrud vyvrátil. Hned se však kavalírsky omluvil, a potm starou paní bez nehody až do Vídně odvezl. Ani svoje zaměstnance nenechal na pokoji, a ti už rok napřed trnuli hrůzou, co si zase vymyslí, až přijede. V kojetské Oboře dal nastoupit všem, od hajných až po pana vrchního, do řady, udělal jako když vojenskou přehlídku, vynadal všem, kterým nějaký ten knoflík chyběl, a museli vždycky jednoho z řady naložit na tragač, pojezdit okolo dvora a pak ho vyvrátit do hnoje. Nakonec vozili oni pana hraběte, a nakonec jízdy byl také v hnojůvce. Že tuze nevoněli, drcali - na rozkaz - jednoho po druhém do studené strouhy, jak byli v šatech i v botech, i hrabě se sám, také oblečený, vykoupal.Vyprávělo se, když ten bláznivý hrabě umřel a čtyři páry černých koní ho vezly na hřbitov, že se to spřežení opravdu splašilo a uhánělo až k hrobce. Tam se rázem koně zatavili, jenom odfrkovali. To prý jistě ten čertův jezdec a milovník koní na ně z truhly mlaskl, ještě po smrti!