Městské brány: Kroměřížská brána

Autoři: Miloš Krybus, Božena Hanáková-Urbanová, Josef Bibr. Uveřejněno v příloze Kojetínského zpravodaje: Zapomenutá historie města Kojetína č. 7-8/2024, 9/2024, 10/2024

Kroměřížská brána

Osudy druhé kojetínské městské věžové brány jsou historicky spojeny s rozvojem školství v Kojetíně. Proto byla Kroměřížská brána více v podvědomí místních obyvatel a historici jí věnovali mnohem více pozornosti než bráně Olomoucké, případně Vyškovské. 
Stavba Kroměřížské brány, jako součást fortifikace města, byla vstupem do města z jižní strany, tedy ze směru od Kroměříže. Její stavební vývoj byl obdobný jako u brány Olomoucké. Z počátku byla tvořena jednoduchými vraty zasazenými v hradební zdi s ozbrojenou posádkou, později zde byl vystavěn nízký zděný přístřešek pro výběrčí mýta a dalších daní, a na něm byla v další fázi vystavěna obranná věž. Všechny tyto stavební úkony byly realizovány během 14. a 15. století, tedy v době, kdy kojetínské panství ještě nebylo pražskými biskupy dáno do zástavy cizím vrchnostem. Je nepopíratelné, avšak nedoložitelné, že tak jak se měnilo stavebně město, docházelo během dalších let i u městských bran k různým přestavbám a úpravám. 

Kroměřížská brána byla vystavěna v nadmořské výšce 199 metrů v dolní třetině úpatí mírné vyvýšeniny, jejíž nejvyšší vrchol na náměstí je v nadmořské výšce 204 metrů. 
Stavební vývoj v době pozdního středověku určil, že se tato městská brána stala i do budoucna součástí jedinečné církevně duchovní a vzdělávací části města, ze tří stran uzavřené, s dominantou kostela se hřbitovem a kostnicí (castellum cum sacro campo et ossuario), naproti stojící farou (parochiā), pod níž byl vystavěn místní špitál (hospitale), sousedící se zdí městské brány (porta civitatis), u které byla z její druhé strany postavena škola (schola). 
Toto místo sloužilo obyvatelům města od jejich narození, protože byli v kostele pokřtěni, navštěvovali minimálně jednou týdně svatou mši v kostele, někteří využili „služeb“ špitálu a mnozí, v pozdější době, chodili i do školy. Samozřejmě, do roku 1833 byli pohřbeni na hřbitově kolem kostela. 
A zcela jistě velmi často procházeli či projížděli Kroměřížskou bránou.

Obr. Poloha Kroměřížské městské brány v současné zástavbě.

Když na přelomu 17. a 18. století obranný význam brány pomalu ustupoval, spočívala její důležitost pouze v činnostech souvisejících s pohybem obyvatel a jejich kontrolou ve smyslu celním, daňovém, policejním, případně jiném, nepředvídaném.
Osud Kroměřížské brány je nerozlučně spojený s osudem kojetínské školy, a to i tím, že východní zeď brány, byla z důvodu úspory stavebního materiálu, součástí západní zdi školy. Potvrzuje to nákres z roku 1847 plánované, ale neuskutečněné rekonstrukce školy nedlouho před jejím zbouráním.
Škola, jejíž počátky můžeme klást do 16. století, bývala původně přízemní chalupou s doškovou střechou a byla školou součástí zádušní, tedy kostelním majetkem. Po Třicetileté válce, v roce 1649, byla podle tehdejších možností opravena a interiér jediné třídy byl upraven pro lepší výuku. Ve školním stavení byl taktéž byt pro učitele „rechtora“, což byla nevelká místnost na jižní straně chalupy, jejíž podlaha byla pod úrovní terénu a světlo do ní přicházelo jedním oknem ve zdi u jižní strany brány. Tento prostor byl natolik pracovně a zdravotně nevyhovující, že městští zastupitelé rozhodli, že učitelským bytem se od roku 1765 stane místnost nad průchodem Kroměřížské brány, která již neměla vojenský význam a vzhledem k jejímu přístupu po strmých schodech bylo její jiné využití problematické. 
Zbrojní místnost tedy byla upravena na byt a od toho roku 1765 v ní, ve skromných a nepříliš vyhovujících podmínkách, bydlel až do své smrti v polovině dubna roku 1786 učitel Tomáš Kuzník.

Obr. Pohled od jihu na Kroměřížskou věžovou bránu s původní budovou špitálu (vlevo) a „starou“ jednotřídní školou před její rekonstrukcí v roce 1789.

Začátkem srpna roku 1788 po vizitaci kojetínské školy královským krajským komisařem Jakubem Antonínem Prakischem, bylo jím rozhodnuto provést její rekonstrukce, vystavit další poschodí pro druhou třídu a navíc zařídit „…nad klenutým průjezdem vedle stojící Kroměřížské brány místnost obytnou pro druhého učitele.“. 
Do školy tehdy chodilo kolem tří set školáků, kteří se učili číst, psát a počítat. Nedílnou součástí výuky bylo katolické náboženství. O jednu třídu pečovala vrchnost a o druhou „město“.
V roce 1789 byla jednopatrová školní budova, včetně bytu pro „prvního“ učitele, vystavěna a upraven učitelský byt pro „druhého“ učitele v místnosti nad Kroměřížskou bránou o rozměrech 5,7krát 5,7 metrů, 32,5 metrů čtverečních, který po smrti Tomáše Kuzníka obýval do roku 1793 jeho zeť, taktéž učitel, Antonín Přibyl. 
Dalším obyvatelem bytu nad kroměřížskou bránou se stal „druhý“ učitel, Vendelín Procházka, bydlící dříve v domě číslo 54 na kojetínském náměstí. Ten se začátkem ledna roku 1793 ve věku kolem 25 let oženil s Rosálií, dcerou Jana Heisse (Heiß), zahradníka z (Horní) Moštěnice, která měla dle zápisu 26 let. Po sňatku se tentýž rok přestěhovali do bytu nad Kroměřížskou bránou. V polovině dubna roku 1810 Vendelín Procházka (Schullehrer) zemřel na břišní tyfus v udávaném věku 42 let. V zápise o úmrtí je uvedeno domovní číslo 49 (domek u školy v rohu pozemku mezi bránou a ulicí Podvalí).
Jak byt „druhého“ učitele vypadal, je možnost zjistit z Inventária městského majetku z roku 1801. Inventární soupis dokládá (zkráceno):
„Nad Kromierziskou Branu w bejwalim Kwartirze Rectora, niny 2ho Uczitele Wendelina Prochasky:
Nowi dwerze s Pawlaczky do Kuchinie z Ramem 2 Panty a Haky…1
Nad tiema dwerzama Okno nowi ze sklem a zeleznim Okutim…1
W przichodu do Uczitelowe Swiednicze nowi dwerzi…1
Okna 2flieglowi (dvoukřídlové) s dobrym Okutim…2
Zymni Okna s 2 flieglama…2
Czerny Kamna na Nosskach w kterych zelezni Pruti sou…1…chatrny hrubie
W Kuchini drzewieny Schodky na Huru…1
Przi Komorze nowi Dwerze s Pantama, Haky, pak Hassplou…1…bez okuti takoweho gesstie ti dwerze sou“.

V inventáři jsou uvedena dvojí okna. Jedna dvoukřídlová a druhá zimní. Jedná se však pouze o dvě okna, která měla tzv. letní použití, tedy pouze se sklem či mastným papírem a v zimě se okna zavírala dřevěnou okenicí z důvodu zajištění proti vnikání chladu do místnosti. Okno pod číslem 10 zřejmě sloužilo k větrání z komory. 
Mezi inventářem a nákresem z roku 1847 jsou patrné drobné odlišnosti, vzniklé během desetiletí při dalších úpravách interiéru.

Obr. Nákres 1. patra nad průjezdem Kroměřížské brány z roku 1847 s učitelským bytem (Lehrer Wohnung).

Po Vendelínu Procházkovi bydlel v bytě další učitel Antonín Steimacher, který jako „druhý“ učitel a varhaník přišel z Holešova a po něm zřejmě syn Antonína Přibyla, František, taktéž učitel. 
V roce 1850 při inventuře městského majetku je uvedeno „5. Kremsierer Thor als Durchfahrtsweg, cena 40 fl…. Nad branou má učitel I. klasy 1 světnici“. Zda byla ještě v roce 1850 místnost nad průchodem brány fakticky obydlena, není doložitelné. Je zajímavé, že ocenění této městské věžové brány 40 fl. (florén = zlatý) odpovídalo necelé polovině hodnoty toho nejmenšího stavení ve městě, které se pohybovalo od 100 do 200 fl., avšak Olomoucká brána byla v té době oceněna částkou 200 fl., a tužkou byla opravena na 300 fl. Školní budova měla ocenění 200 fl. a v závorce napsáno 300fl. Strážnice na náměstí o ploše 105 metrů čtverečních, byla oceněna částkou 100 fl. 
Okolo roku 1850 byl roční plat vyššího úředníka 500–700 fl., učitele 130 fl. a roční mzda dělníka 100–200 fl., kráva stála 60 až 100 fl., slepice ¼ fl. 
Při tomto úhlu pohledu je zřejmé, že městská Kroměřížská brána byla v této době v podstatě bezcenná.
Několik let předtím, dne 5. srpna roku 1846, byl na magistrát města Kojetína doručen dopis od níže uvedených kojetínských občanů, kteří žádají „bittet“ odstranění městských bran ze strany Olomouckého a Kroměřížského předměstí, „…Abtragung der Stadtthȍre von Seite der Olmützer u. Kremsierer Vorstadt…“. 
Důvodem k napsání dopisu bylo předložit městskému zastupitelstvu „iniciativní“ návrh, který by řešil úsporným způsobem výstavbu nové školy a to tak, že když městské brány jsou již nepotřebné a zchátralé a také pro své okolí nebezpečné, jejich zbouráním by materiál z nich mohl být částečně použit na výstavbu nové školy.
Dopis podepsali Josef Juřen, Jan Němeček, Josef Šťastník, Viktorin Mraček, František Veselý a Cyril Ořechovský.
K dopisu se vyjádřil syndicus – městský písař František Cygna, že je třeba nejprve provést předběžný rozpočet nejen na demolici bran, ale i na budovu školy a bývalý špitál, který město nedlouho předtím koupilo od kostelního fondu - záduší. 
Nakonec návrhu předkladatelů na zbourání bran nebylo vyhověno, protože bylo rozhodnuto, aby se Olomoucká brána prozatím nebourala a Kroměřížská brána bude zbourána až po postavení nové školy. Stavební materiál na novou školu bude získán jeho nákupem, nikoliv různorodým a stavebně nevyhovujícím materiálem ze zbouraných městských bran. 

Obr. Úvod dopisu ze dne 5. srpna 1846 ve věci návrhu na zbourání městských bran a vložené podpisy předkladatelů.

Situace se však dále vyvinula tak, že pustnoucí Olomoucká brána byla striktním rozhodnutím zastupitelů města zbořena během několika dnů již v listopadu roku 1850 a pevný materiál z ní byl dílem použit na úpravu města a dílem prodán majitelům sousedních domů.
Ve škole se až do roku 1858 stále vyučovalo a stejně jako Kroměřížská brána a stavení bývalého špitálu u ní však silně chátrala. Budova bývalého špitálu, nazývané také Kaplanka či „Vacheimra“ (Wachraum), byla ještě v politicky neklidném roce 1848 využita nějakou dobu jako zázemí pro vzniklou Národní gardu, která měla jako ozbrojený útvar za úkol zabezpečit ve městě pořádek a střežit majetek měšťanů. Toto uskupení dobrovolníků nemělo dlouhého trvání a bylo za několik měsíců pro nezájem rozpuštěno.
K nepřípustného stavu budovy školy se po revizi vyjádřila i komise nadřízeného krajského úřadu, která prostřednictvím okresního úřadu nařídila městu Kojetínu školu urychleně zbourat. 

Jak je patrné z následujícího zápisu, zastupitelé města velmi rychle nařízení projednali. 
Doslovný přepis zápisu (přechod z němčiny do soudobé češtiny v kurentu) o jejich rozhodnutí ze dne 24. května roku 1858, pod číslem 440, je následující: 
„Protokol ze dne 24. May 858, N: 440 založen u přednostenstwa w Kogetine dne 24. kwitna 858. 
U přitomnosti Niže podepsanych. Přednešeno.
Poniewadž při držený komisy od kragskyho slawnyho  auřadu dnie 20. kwitna t.r. se nowo wystaweni zdegssi sskoly uztanowylo, a dle rozkazu hlawnyho c.k. okresního auřadu ad 21. t.m. č.3528 rozebráni staré sskoly w osmych dnech se započati musy, tak jest zapotřeby, by u tegto zaležitosti se ugednalo, gak gest zapotřeby, na gaky spusob to rozebrani stare sskoly se stati mohlo, co by obecni kasa a gednotliwy občani skrz zapraweni tykagiczych autrat welmi obtiženi nebyly, aby táto práce co negmenssimy autraty wywedena byla.
Předwolany miesstanstwo a předmiesstane se w tomto potase následownie wygadřilo.
1. K wedeni tiech pracy při rozebráni stare sskoly se z obecniho wýboru 2 panowé každý den ustanowugau.
2. Každý den se 20 občanu dle domowniho čisla popořádku, krom oných kteří drziteli koni gsau, k bořeni a ku skladani tihel obssteluge.
3. Tiez 2 wohližitele powinných bude každý den wssechny pracowniky při tom bořeni do wykazu zaznamenati, by se wiedelo, kdo k uztanoweným pracém se dostawil neb ne.
4. Nepotřebny dřewo ze stary sskoly se we weřegne licitacy prodá.
5. Co se dotýká dálegssi stawby a zaopatřeni materialu, tak se zapotřebni pozdig ustanowi.
6. Hlawni dozorstwy při wywedeni tiech pracy se od strany přednostenstwa zawede.
7. Držitely koni se uzwolily, ……této nowé stawby zapotřebny material a wlastne gen, to kameni a pysek z doma přiwažeti, kterym se tehdy oznámí, odkud to kameni potřebny se dowážeti bude.
A timto skončeno a zadopsano.
Gak zwrchu.                                                                             Drescher přednosta“

Následuje seznam devatenácti přítomných zastupitelů. Zápis pořídil „Josef Navrátil – Schriftführer“, zapisovatel.

Obr. Úvod zápisu ve věci rozhodnutí kojetínského přednostenství ze dne 24. května 1858 o zbourání školy.

Zda bylo rozhodnutí vedení města ze dne 24. května roku 1858 ve věci zbourání školy a potažmo Kroměřížské brány a bývalého špitálu splněno ve všech bodech, nelze plně doložit.  
Avšak v dopise pro „Slavný obecní představenstvo!“ ze dne 9. října roku 1862 od jednoho z dohlížitelů na řádné vykonávání prací při bourání školy Jakuba Trefila, předměšťana z chalupy číslo 103 v Kroměřížské ulici, je mimo jiné uvedeno:
„…Při bouření starý škole v roku 1858 jsem měl dohlídku, by tá práce pořádně vykonaná byla, žádná věc se nestratila, a jak tihly, dřevo, a jiné věcy v náleznutým množství pozustaly, což tež všechno přijato bylo. Dohlídka táto trvala skrz 18 tydnu.
Tež odhlídku sem vedl při upravovací stavbě nové škole, při které sem zas 13 týdnu strávil, což se všechno dokázati nechá, když by se toto udáni v pochybnost brati chtělo.
Račiž tehdy Slavný představenstvo, mé namahání uznati a mě dle vlastního uznáni nejakou odměnu z obecní pokladnice povoliti…“.

Obr. Žádost Jakuba Trefila ze dne 9. října roku 1862 zastupitelstvu města ve věci odměny za dohlídku při bourání školy.

Z dopisu je patrné, že nevyhovující školní budova a stavebně s ní nosnou zdí spojená budova městské Kroměřížské věžové brány byly, počínaje červnem roku 1858 oslovenými občany města, patrně po osmi dnech od rozhodnutí členů zastupitelstva bourány a materiál odklízen, což podle vyjádření pisatele dopisu trvalo 18 týdnů, tedy více než čtyři měsíce. 
Za předpokladu, že se školou a městskou bránou byla zbourána i budova bývalého špitálu z důvodu rozšíření silnice pro vjezd na náměstí, lze se domnívat, že uliční prostranství u farní budovy a nedalekým kostelem bylo vyklizeno v měsících říjnu nebo listopadu roku 1858.
Na výše uvedený dopis bylo pod bodem b) obecním výborem odpovězeno, že Jakub Trefil obdrží za dohlídku při bourání školy a práce ke zprovoznění nové školy v domě číslo 52 na náměstí částku 7 zlatých a 68 krejcarů, avšak od této částky mu budou odpočteny dřívější dluhy, které převyšovaly částku odměny. Tudíž žadatel odměny žádné peníze z městské pokladny neobdržel. 

Kroměřížská brána byla po staletí výrazným monumentem města Kojetína. Za tu dobu prošlo či projelo jejím průchodem značné množství místních i cizích lidí. Procházela tudy různá vojska. Dne 17. června roku 1748 projížděla touto, avšak také Olomouckou bránou, císařovna Marie Terezie na prohlídku olomouckého opevnění. 
Jediný pohled na tuto bránu i s jejími rozměry je uveden na nákresu přestavby školní budovy, stojící vedle brány z prosince roku 1847. Tento „Plan Nro III.“  je uložen v depozitu kojetínského muzea a byl inspirací kreseb brány a školy různými autory v pozdější době.
Ke škodě budoucích generací se nenašel nikdo, kdo by v minulé době zhotovil, byť drobný autentický nákres nejen této brány, ale i dalších dvou bran, obranného opevnění, příkop a ostatních, dnes už mnohdy zapomenutých historických pamětihodností města Kojetína. 

Zachovalé písemné archiválie mnohé napoví, avšak jeden dobový nákres řekne více než několik popisů.