17. ročník (rok 2009)

Opět po roce otevřelo brány naše město a své dveře kojetínská Sokolovna všem ochotnickým souborům ze všech krajů Moravy. Ve dnech 17. - 22. března 2009 se zde konal již 17. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2009, jejímž vyhlašovatelem a pořadatelem je  Město Kojetín a Městské kulturní středisko Kojetín. A jak letošní přehlídka probíhala den po dni se dočtete v našem malém vzpomínkovém shrnutí.

Úterý 17. března 2009

Před oficiálním zahájením 17. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2009 jsme v osudný den ráno mohli zhlédnout pohádku Loupežník a princezna Anka v podání tradičního účastníka kojetínské přehlídky, jediného profesionála, Divadélka Andromeda Praha. Na své si přišli naši nejmenší z mateřských školek a prvních až čtvrtých tříd základních škol. Herci Andrea Sousedíková a Dodo Slávik, v režii Ireny Lahodné, zahráli a zazpívali veselý pohádkový příběh o princezně Ance, nezbedné uličnici z chudé královské chalupy, kterou odnesl čert. Neodnesl ji však daleko, zanechal ji v lesích v loupežnické chatrči k velké nelibosti loupežníka Bidla. Ten chtěl Anku poslat domů, ale ta se rozhodla využít příležitosti a zinscenovat své „vysvobození“. K tomu ovšem potřebovala sehnat draka a nějakého prince. Všechny pohádky Divadélka Andromeda Praha jsou činoherní, veselé a plné písniček. Většina z nich byla oceněna na festivalu Miniteatro Havířov za herecký výkon, hudbu, či režii. Ve všech pohádkách i dalších pořadech Andromedy se zpívá živě, jsou vedeny od začátku až do konce, děti nemají čas se nudit, naučí se různé písničky i tance, zasoutěží si a podobně.

Po osmé hodině večerní nadešla chvíle slavnostního zahájení 17. Divadelního Kojetína. Uvedení letošní přehlídky se ujali ředitelka Městského kulturního střediska Hana Svačinová a místostarosta města Kojetín Jiří Šírek, které na pódiu vystřídaly členky Divadelního spolku Smotaná hadice Křenovice. Jejich divadelní hra Rozpalme to, má panenko! si u kojetínských diváků již získala obrovskou oblibu, o čemž svědčil rekordní počet diváků, kteří se na zahájení přehlídky a následné vystoupení přišli podívat. Divadelní soubor Smotaná hadice založily členky místní hasičské jednoty v roce 2007, ke spolupráci pozvaly studenty gymnázia Jakuba Šírka a Hanu Hásovou jako scénáristy a režiséry a Zdeňka Nováka - osvětlovače a zvukaře z kojetínské Hanácké scény. První premiérou, inspirovanou scénářem Formanova filmu, byla právě autorská hra Jakuba Šírka a Hany Hásové Rozpalme to, má panenko! S touto hrou se soubor zúčastnil Hanáckého divadelního máje v Němčicích n. H., kde získal nominaci na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2008. Tam soubor získal cenu poroty za kolektivní přínos inscenaci hry. Tato divadelní hra jako by zobrazovala skutečně to, co představitelky (a dva představitelé) mohou bez většího úsilí zažít. V dnešní době, kdy jsou populární dramata a komedie zobrazující šedivou realitu každodenního života, by leckdo mohl poznamenat, že veselým hrám toho typu již odzvonilo. Pravda ovšem hovoří jinak. Rozpalme to, má panenko! nám ukázala, jakým dalším způsobem někteří lidé umějí uchopit svůj pohled na svět, jestliže ne ve městě, tak aspoň na vesnici. Herecké obsazení (předseda, otec Bohouš - Emílie Vránová, hasič Josef - Martina Večerková, hasič Karel, pan Vrána - Hana Buchtová, hasič Franta, matka modelky - Alena Nováková, hasič Ota - Alena Navrátilová/Eva Bašková, hasič Václav - Ivona Židlíková, hasič Ludvík, modelka v plavkách - Alice Vránová, babka u tomboly, otec modelky - Ilona Pospíšilová, Otova žena, modelka Boženka - Jana Hrušáková, modelka Růža, mládežník - Martin Večerka, modelka - Kamila Pospíšilová, modelka - Veronika Pospíšilová, číšnice, modelka - Magda Pospíšilová), jež je tvořeno sborem temperamentních hasiček, které se snaží (ne)hrát temperamentní hasiče, slibovalo přinejmenším skvělou zábavu a možná i nějakou tu uroněnou slzu, při zjištění, jak obtížné toto povolání někdy dokáže být, zejména snažíte-li se při něm ještě přesvědčit lid, aby se choval poctivě a nekradl. Na závěr je třeba dodat, že za rok své bujné existence vytvořila hra Rozpalme to, má panenko! jakýmsi přirozeným vývojem nový dramatický útvar a stala se všeobecně známou „exhibicí křenovického humoru“. Řekneme-li tedy, že - pokud tuto hru diváci již neviděli, tak uvidí něco, co ještě v životě neviděli - nebudeme s nadsázkou příliš vysoko.

Středa 18. března 2009

Ranní nesoutěžní představení pro druhý den přehlídky patřilo starším dětem základních škol a studentům místního gymnázia. O jejich zábavu se postarali herci Divadelního souboru Hanácká scéna při MěKS Kojetín s cimrmanovskou divadelní hrou autorů Ladislava Smoljaka a Jana Svěráka s názvem Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Po úspěšném uvedení hry Holt někdo to rád hot Divadelní soubor Hanácká scéna při MěKS Kojetín přemýšlel, co nastudovat příště. Volba padla na osvědčeného autora Járu Cimrmana a členové souboru si vybrali inscenaci s názvem Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou secvičili pod režijní taktovkou dvou stávajících členů, studentů Gymnázia Kojetín, Hany Hásové a Jakuba Šírka. Členové kojetínského divadelního spolku především chtěli, aby se tentokrát pobavili i jejich nejmenší fanoušci. S Hanáckou scénou jsme se vydali do pohádkové říše, kde se princ Jasoň snažil získat kouzelný prsten od obra Koloděje, který zaklel princeznu Zlatovlásku do podoby muže. Pokud by se mu tento čin podařil, získal by nejen její srdce, ale i půl království, lovecký zámeček a troje povlečení. Na cestě za obrem ho provázel svérázný průvodce Bystrozraký, který plynule ovládal 147 světových jazyků, ovšem při jejich studiu přišel o značnou část svého bystrého zraku. Jak tedy jejich putování dopadlo? Museli jsme se v prvé řadě zeptat Děda Vševěda! O kulisy a kostýmy se postarali všichni členové spolku. Světla a zvuk profesionálně obsloužil Zdeněk Novák ml. V hlavních a vedlejších rolích se blýskli - Jan Kramář jako Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Lenka Šípková jako Zlatovláska, Tereza Panáková jako Král, Milan Ligač jako hodný Princ Jasoň, Zuzana Hladíková jako zlý Princ Drsoň, Marie Němečková jako Děd Vševěd,  Jana Baluchová jako Pocestný, zlověstného Obra Koloděje namluvila Hana Svačinová. Toto v Kojetíně již reprízované představení si před publikem získalo pozornost a bylo oceněno především staršími studenty.

Ve středu večer nastalo na Sokolovně Bóží dopuštění, o které se postaral Divadelní soubor J. K. Tyl z Brodku u Přerova v malé divadelní komedii Petara Petroviče Peciji v režii Evy Procházkové. Podle zpráv některých místních ochotníků se počátky divadla v Brodku u Přerova datují asi k roku 1895, kdy v úzkém tmavém sále hostince Josefa Dočkala založili mladí nadšenci divadelní spolek „Cyril“.  Dne 19. července 1953 byl založen divadelní soubor J. K. Tyla. Od roku 1993 tento soubor existuje za pomoci obecního úřadu a některých místních i přespolních podnikatelů. Zdrojem finančních prostředků je samozřejmě také zájezdová činnost a v posledních letech obnovení tradičních divadelních plesů. Od roku 1953 odehrál soubor 102 premiér, z toho 605 představení doma a na zájezdech do blízkého i vzdáleného okolí. Zúčastnil se dokonce i mety nejvyšší - touhy všech divadelních ochotníků. V roce 1978 byl soubor vybrán na celostátní přehlídku Jiráskův Hronov s divadelní hrou Kamenný řád. Byl také vybrán na celostátní přehlídku Krakonošův podzim ve Vysokém na Jizerou, a to v roce 1986 s divadelní hrou Ženitba a v roce 2001 s divadelní hrou Úklady lásky. V roce 2005 se zúčastnil prestižní národní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník, kde zahrál pohádku Saši Lichého Kouzelná lampa Aladinova. Divadlo dává jistotu, že jsou na světě lidé, kteří neměří hodnotu penězi a získanou mocí. Díky divadlu poznávají naši i světovou dramatickou tvorbu, okouzlenou uměním a krásou. Brodečtí nás ve středu zavedli na balkánský venkov plný mužů s horkou krví, krásných dívek a nasupených tchýní a když k tomu připočtete trošku pomluv a podezření, tak Bóra, letní bouřka typická pro tento kraj, není nic proti Božímu dopuštění, které se díky nim rozpoutalo. V hlavních rolích se objevili Jan Ježek jako Stojan Marič, Kateřina Herzingerová jako Stana, jeho žena, Karel Kratochvil jako Marko Marič, jeho tchán, Květa Dienerová jako Jána, jeho tchýně, František Procházka jako Nikola Jevrič, Eva Procházková ml. jako Mára, jeho žena, Eva Procházková jako Pela, jeho tchýně, Pavlína Procházková jako Cikánka a Štěpán Procházka jako Prcek. Pochválit musíme především scénu a kostýmy, které vytvořila Miroslava Šmídová.

Čtvrtek 19. března 2009

Se čtvrtečním večerem započala hlavní, soutěžní část kojetínské přehlídky. Výhodu či nevýhodu prvního soutěžního vystoupení měli herci Divadelního souboru Občanské besedy Troubky, kteří uvedli situační komedii Pavla Němce s názvem Amant pod režijním vedením Radka Brázdy (mimochodem starosty obce). Divadelní soubor uvedl představení premiérově v Troubkách ve dnech 12. - 13. dubna 2008. Mezi diváky seděl také autor této veselohry Pavel Němec, který se na ztvárnění „Amanta“ přijel podívat spolu se svým kolegou až z Benešova. Představení se mu velmi líbilo a jak později napsal, vůbec nelituje, že toto představení hrají právě troubečtí. Příprava představení byla „hodně specifická“. Poprvé se totiž sešli až začátkem roku 2008 a vůbec se nemohli dohodnout na výběru titulu pro plánované divadelní představení. Nakonec se dostali k synopsi titulu známého autora Pavla Němce „Amant“. Jelikož je děj této inscenace zaujal a již při prvním čtení textu se výborně bavili, pustili do zkoušení. Bylo to ale opravdu hodně náročné, protože pracovní a studijní povinnosti části členů souboru jim neumožňovaly zkoušet tak intenzivně a v úplném obsazení. A taky docházka a kázeň při zkouškách nebyla zrovna nejlepší. Ale přesto všechno se podařilo připravit toto představení do zdárného premiérového konce. Komedie nám přiblížila vztah matky, která má obavy o budoucnost své dcery a přeje si, aby se ratolest hlavně pořádně provdala. Proto odpověděla na inzerát jistého pana Pavla Pavla, který se zabývá hudbou, stejně jako matka. Jenže dcera Káťa byla již zamilovaná do Radka, typického studenta vysoké školy, který zdatně holduje alkoholu a neodmítne ani cigaretu. Káťa samozřejmě o známost s hudebním teoretikem Pavlem nestála, proto přistoupila na nápad svého amanta Radka, aby pozvánku na nedělní oběd pro pana Pavla stornovali. Vymysleli si lež a panu Pavlovi nalhali, že si matka zlomila nohy a je naprosto nemobilní. Před matkou se za Pavla Pavla vydával sám Radek. Zpočátku vše vycházelo, bohužel však jen do doby, než se ve dveřích objevil pravý pan Pavel, který chtěl mamince alespoň popřát brzké uzdravení. Do všeho se vložila svérázná teta Emilka preferující styl skaut a záhadný příslušník policie. Inscenaci nastudovala Ilona Zatloukalová, Lenka Vojtková, Adam Večeřa, Petr Mlčoch, Libor Dočkal a Jana Navrátilová. Troubečtí si bohužel nevysloužili velkou pochvalu od poroty, především za časté výpadky textu a divadelní nekázeň herců.

Pátek 20. března 2009

Už tu byla?, tak zněl název inscenace, kterou nám v rámci soutěžní části Divadelního Kojetína zahráli členové Divadelního odboru Sokola Litovel během pátečního odpoledne. Šlo o autorskou černou komedii Michala Schmalze, který hru sám zrežíroval a dokonce si v ní i zahrál. Příběh ze současnosti vyprávěl o životě programátora Dalibora, který žil zcela sám ve svém bytě, obklopen ženami, které potřebovaly, aby je potřeboval. Ženy, jako byla „invalidní“ matka, sestra, bývalá žena nebo současná přítelkyně, se jen tak vynořovaly v jeho bytě a rušily tak Daliborův virtuálně počítačový svět. Člověk měl pocit, že kdyby se potkaly všechny najednou, vznikl by konflikt jako na taliánském tržišti. Nenechme se však mýlit, v momentě, kdy se tak stalo, jsme zjistili, že mají nejen zálibu v navštěvování a opečovávání svého syna, bratra, exmanžela a přítele, ale také ve spiritistických seancích, jež začaly v Daliborově bytě uskutečňovat. Při jedné takové seanci se jim podařilo vyvolat ducha Daliborova otce, který tragicky zahynul pod koly dodávky naložené jeho oblíbenými hračkami. Hra nepostrádala originalitu provedení stejně jako náboj dodaný skvělými hereckými výkony, v kterých se objevili Pavel Soldán, Zdena Sedlářová, Pavlína Fišrová, Iva Kevešová, Jarka Vebrová, Petr Linduška, Zdeněk Šmíd, Michal Schmalz, Petr Škobrtal a Lea Hutařová. Inscenace byla hudebně doplněna strhující hudbou moldavských cikánů Fanfare Ciocarlia. Odborná porota udělila dvě čestná uznání - Michalu Schmalzovi za autorský přínos inscenaci hry a Pavlu Soldánovi za roli Dalibora.

V páteční večer zcela vyprodal kojetínskou Sokolovnu Divadelní spolek Kroměříž, loňský vítěz přehlídky, který i letos opět nezklamal. Pod režijním vedením hosta Láry Koláře nám Kroměříž, tentokrát v rozsáhlejším složení, přivezla anglickou crazy komedii autora Michaela Cooneyho s názvem Habaďůra. Autor se narodil v roce 1967 v Londýně, nyní žijící v Los Angeles. Věnuje se literární činnosti, stal se nejen oblíbeným dramatikem, ale i uznávaným filmovým a televizním scénáristou. Jeho první divadelní hra s originálním názvem „Cash on delivery“ je známější pod názvem "Nájemníci pana Swana" anebo též jako "Habaďůra". Jedná se o typickou komedii s anglickým humorem, kde si záměnou jednajících postav nezahrává pouze autor, ale především, až do úplného a všeobecného zmatení zúčastněných, hlavní hrdina sám. Lež má krátké nohy a v okamžiku, kdy se do děje vložilo aktérů víc, poklidný dům kdesi na předměstí záhy připomínal voliéru... Ve hře si zahráli Miloslav Kuba Kuběna, Hana Fialová, Pavel Štrof, Bedřich Mokrý, Radislav Štěpán, Romana Blažková, Bronislav Mašík, Romana Malinská, Kateřina Nakládalová a Kateřina Hudečková. Tato náročná ztřeštěná komedie si získala plně obsazené publikum zejména svou přesnou souhrou všech herců, při níž dokonale vynikly všechny „vtipné a důvtipné“ situace. Diváci tedy mohli ocenit energické výkony aktérů, jejich herecké kreace a nadšení, s nepochybně silně zúčastněnou režií. Odborná porota nešetřila chválou a doporučila tuto inscenaci na CP Divadelní Děčín 2009. Dále udělila tři diplomy - Divadelnímu spolku Kroměříž za inscenaci hry a za přesnou hereckou souhru a také ocenila Ladislava Koláře za soustavnou úspěšnou práci s tímto divadelním spolkem.

Sobota 21. března 2009

Bohužel za menší divácké podpory (jak už to u dopolední části bývá) se v sobotu dopoledne představilo Divadlo Vysokozdvižného soumara z Opavy, jenž na kojetínskou přehlídku zavítalo již potřetí a opět s autorskou hrou s názvem Koitální materiál, pod režijním vedením dvou členů divadla Jiřího Karena a Roberta Vaňka. Divadlo Vysokozdvižného Soumara je opavský amatérský divadelní soubor výstředních mládežníků a letos i mládežnice - Daniela Tománková, Václav Hromada, Robert Vaněk, Filip Šimeček a Jiří Karen, užívajících si tropení scénických alotrií. Jedná se o kaskadérské hochy (a dívku), kteří vždy přijíždí do Kojetína s premiérou své vlastní hry. DVS je charakteristické tím, že hraje výhradně autorské hry. Má to řadu důvodů. Krom toho, že nechtějí stále dokola adaptovat již stokrát adaptované klasiky, kteří se bezesporu u nejedné z těchto adaptací obracejí v hrobě, svou soběstačností alibisticky kryjí případné nedostatky v dílech tradičních autorů. Hlavním důvodem však je, že chtějí prezentovat vlastní tvorbu, jejíž doménou je transcendentální varianta Malého bílého psíka, jenž je alfou a psí omegou jejich uměleckého odkazu a jehož čistotu si divák odnáší ve své duši a naplněn touto krásnou něžnou bělobou povznáší své ego. Toto bohužel Molière ani Čechov nenabízí… Hra vznikla na motivy stejnojmenné povídky Filipa Šimečka, kterou se inspirovala dramatická verze, jejímž autorem je Jiří Karen. Příběh z nedaleké budoucnosti se nám pokouší předat jakési „koitální“ varování o tom, kam až souboj mezi protichůdnými pohlavími může zajít. Přirozená maskulinní rvavost konečně dosáhla svého cíle odebrala ženám lidský status a vytvořila z nich pouhý materiál pro uspokojování mužských potřeb. Jejich vývojový stupeň je dokonce srovnatelný s vývojovým stupněm ledniček či mikrovlnných trub. Bratři Dušan a Marián, kteří spokojeně žili se svým dědou, chystali večírek, na který měl přijít jejich kamarád Erik. Dušan si nedávno koupil luxusní osmičkový materiál, který prý dokáže plynule konverzovat. Jmenuje se Lýdie. Všichni se těšili, až si vezmou tablety štěstí - endorfinol a zahájí báječné posezení. Jenže koitální materiál Lýdie byl opravdu poněkud jiný... Koitální materiál tedy opravdu obsahoval poselství, jež je pro dnešní svět víceméně aktuální, ovšem co se týče spádu děje a výsledku hry, příliš mnoho odpovědí vzorek lidstva v sále nedostal a nedočkala se bohužel ani porota, kterou zklamalo především přiznání opavských mládežníků, že se jednalo pouze o jejich generální zkoušku.

Odzvoněním patnácté hodiny kojetínská prkna, která znamenají svět, zaplnili předloňští vítězové Divadelního Kojetína, herci Divadla bez střechy Vyškov. DBS je volným sdružením přátel divadla, které funguje pod záštitou o. s. Thalia Vyškov a Městského kulturního střediska ve Vyškově. DBS se zaměřuje zejména na náročnější diváky, jimž nabízí komorní inscenace silných příběhů složitých lidských osudů. Nevyhýbá se však ani větším projektům s podobně laděnou poetikou. Vedle klasických dramatických textů používá DBS vlastních dramatizací světové i české literatury. Důležitou složkou divadelních inscenací je jejich výtvarně hudební stránka, na niž kladou mimořádný důraz, stejně jako i na kvalitně a podrobně zpracované programy k jednotlivým inscenacím. Letos se v Kojetíně představili s hrou polského autora Slawomira Mrožka Šťastná událost, pod režijní taktovkou Tomáše Dorazila ml. S divadelními hrami tohoto polského dramatika, který musel v roce 1963 z politických důvodů opustit vlast, jsme se u nás setkávali zejména v 60. letech minulého století. Přesto nám díky svému zobrazení politických i běžných problémů člověka stále mají co říct a inspirují nás k zaujetí kritického postoje vůči realitě. Šťastná událost patří k méně známým a nepříliš často inscenovaným dramatům, a tak měl vyškovský soubor tzv. „volnou ruku“. Pojetí jakýchkoliv konceptů prostě vynikalo zejména hereckými výkony a skvěle promyšlenou scénou (cestě z „pruhovaného vězení“ přes „hřbitov“ v ložnici až po kýčovitě superbarevný moderní byt po narození dítěte), čímž je ovšem Divadlo bez střechy proslulé. Inscenace se vyznačovala vyvážeností a precizností ve všech složkách - v dramaturgii, režii, scénografii, využití hudby i v herectví (Přemysl Hnilička - Muž, Petra Šarhanová - Žena, Petr Muzikář - Stařec, Alois Kummer - Přibylec, Dalibor Dufek - Nemluvně, Ondřej Vašíček - zpěv). Vyškovské nastudování bylo pro vnímavého diváka výjimečným intelektuálním i emocionálním zážitkem. Odborná porota udělila divadlu cenu za inscenaci, Tomáši Dorazilovi ml. za režii, Vladimíru Goldovi za dramaturgii a Evě a Radovi Mesarč za scénografii. Porota ocenila i herecké výkony dvou představitelů, a to Aloise Kummery a Přemysla Hniličky. Odbornou porotu zaujala a ohromila inscenace natolik, že Šťastnou událost nominovala na CP Divadelní Děčín 2009.
Pod čarou: Po skončení inscenace a bourání scény vyškovské divadelníky překvapila nenadálá nepříjemnost s lepící oboustrannou páskou, která nechtěla dolů z našich divadelních prken, které znamenají svět - tak dlouho pásku odstraňovali a jeviště šůrovali, až si právě na jimi vyleštěných prknech odnesli vítězství.

V sobotu večer nám soutěžní část završil nováček přehlídky, a to Divadlo U lípy o. s. Ostrava. Jejich veselohra o čtyřech dějstvích, Paní ministrová, je dílem bělehradského diplomata, spisovatele a divadelníka Branislava Nušiče. Soubor založený v roce 1949 v Závodním klubu Dolu Jeremenko nastudoval tuto inscenaci pod režijním vedením Drahomíry Podroužkové. Za léta existence má na svém kontě přes 60 premiér a více než 400 repríz. Postupem času si soubor získal i patrony věhlasných jmen. Pravidelným hostem byl velký přítel ochotníků Otomar Korbelář. Na jejich jevišti hrál také Eduard Kohout, Josef Bek, Marie Glázrová, Vlasta Fabiánová a Radovan Lukavský. Pod názvem „Divadlo U lípy“vystupuje divadlo od roku 1993. Za dobu svého působení na periferii Ostravy nastudovalo přes desítku her, včetně vlastních autorských her. Mezi členy souboru lze nalézt osoby všech věkových kategorií, včetně mladých začínajících herců, zkušených i těch dříve narozených. Veselá balkánská satira nás zavedla do období před první světovou válkou, kdy se docela počestný občan Popovič stává ministrem. Toho dostatečně využila jeho nepříliš inteligentní, za to velmi mazaná žena, která doposud neměla s politickým životem co do činění a žila obyčejným životem klasické srbské dámy. Náhle však začala realizovat všechny své sny spojené s životem paní ministrové. V roli Živky Popovičové jsme obdivovali herecké umění  Jany Damaskinu, která svou náročnou rolí zapůsobila i na odbornou porotou, která ji udělila diplom. Dále se nám v Kojetína poprvé představili - Veronika Kováčová jako její syn Raka, Marie Seidlerová - jako dcera Dara, Marcel Stejskal v roli jejího zetě Čedy (za tuto roli získal čestné uznání), Jaroslav Lyčka jako strýc Vasa, Jana Čerňavová jako sestřenice Savka, Petr Rada v roli Dr. Ninkoviče, Marcel Blažek v roli Risty Todoroviče, Martin Šostý jako písař Pera, Magda Dymáčková v roli služebné Anky a Petr Klajban jako policejní komisař. Divadlo U lípy Ostrava nám svým vystoupením dokázalo, že divadelní požitek nemusíme očekávat jen od starých bardů přehlídky, a jako nováčci naší přehlídky si vedli velmi solidně a slušně, škoda jen, že nám neukázali a neodtajnili manžela Živky Popovičové samotného pana ministra Sima Popoviče.

Ve večerních hodinách se uskutečnil 1. Divadelní candrbál v prostorách Bowling City, který především uvítali a ocenili divadelníci a účastníci festivalu, kteří v Kojetíně nocovali, ale získal si ihned své sympatie u místních, kterých se sešlo požehnaně. O hudbu ve stylu oldies se postaral místní Jirka Jirák. V programu se prezentovali Honza Kramář a Lukáš Dostál jako Kaiser a Lábus revival ve scénce Žák, za kterou sklidili velký aplaus. O žhavý kankán s překvapivě ruskou koncovkou se postarali členové country taneční skupiny Lucky While, které přítomní ocenili velkým potleskem. Pořádání bálu se ukázalo jako velmi dobře nakročené zpestření kojetínského divadelního festivalu, s výhledem na pokračování a založení nové tradice, na kterém se seznámí divadelníci mezi sebou, naváží kontakty a nová přátelství.

Neděle 22. března 2009

V odpoledních hodinách byl 17. ročník Divadelního Kojetína 2009 slavnostně ukončen vyhlášením výsledků a vítěze. výsledky

Ihned po vyhlášení vystoupil již nesoutěžně poslední účastník Divadelního Kojetína 2009 - věhlasné Ořechovské divadlo, které si pro divadelní sezónu roku 2009 připravilo bláznivou veselohru se zpěvy a tanci Vlastimila Pešky s názvem Babička v trenkách aneb Aprílová komedie. Děj bláznivého vaudevillu byl zasazen do konce dvacátých let minulého století. Autor scénáře Vlastimil Peška uvedl: „Vůně dvacátých let, foxtrot, zajímavá a výrazná móda, art deco a komikové němého filmu, ale i scénáře českých operetek, ve kterých se bláznivé fantazii nekladly překážky, to vše bylo inspirací pro napsání Babičky v trenkách.“ Již sám název komedie napovídal, že ve výstavbě bláznivého děje bude použito starého a osvědčeného prvku pro polechtání bránice, tedy převleku muže za ženu. Tento staletími osvědčený princip komediálnosti v průběhu děje košatí. V jednom okamžiku se na jevišti střetli dokonce čtyři muži, které donutí vzniklá situace k nucenému převleku za ženy. Naopak jedna z hlavních ženských postav použila pro vyřešení vzniklých svízelů mužského převleku. Vše se odehrávalo na pozadí téměř detektivní zápletky, do které se zapletlo mnoho svérázných postav a postaviček, bez kterých se neobejde žádná z Peškových komedií. Hudba inspirovaná foxtrotem, valčíkem a melodikou starých kupletů dodávala ději komedie, která  se odehrávala během jediného aprílového dne, kolorit zvoleného žánru - tedy vaudevillu.

Uplynulý divadelní týden jsme prožili s ochotníky ze všech krajů Moravy. Od úterního rána do nedělního odpoledne se nám představilo 11 divadelních souborů. Odborná porota vybrala a nominovala vítěze, kterému blahopřejeme. Hercům Divadla bez střechy Vyškov upřímně a ze srdce přejeme, aby v Děčíně uspěli a postoupili až na Jiráskův Hronov. Tajně si přejeme a určitě by si to přáli i diváci, aby se na Děčín dostal i Divadelní spolek Kroměříž - šance má veliké. A ti, co letos oceněni nebyli a nevyhráli, můžeme ubezpečit, že u diváků si své sympatie získali a to je to nejdůležitější. Ještě jednou všem souborům děkujeme za účast a těšíme se na vás všechny v roce příštím.

A na závěr - tradiční slova díků:
- velké poděkování patří především všem zúčastněným divadelním souborům, bez kterých by se přehlídka v Kojetíně nekonala,
- děkujeme také všem našim věrným divákům - milovníkům amatérského divadla,
- děkujeme odborné porotě, která letos pracovala ve složení PhDr. Vít Závodský, Mgr. Miroslava Ernstová, Mgr. Petra Kohutová a Ing. Dušan Zakopal - neměli to lehké,
- děkujeme Městu Kojetín za finanční podporu,
- děkujeme všem sponzorům přehlídky - Bowling City, Dobrůtky od Verunky, Jarmila Hodanová, Hospůdka u Jordánu, Hospůdka U Pedyho, Lékárna U zlatého lva, MSH v. o. s. - pekařství, Penzion Maďarská bašta, Prodejna hanačka, Ptáček - pozemní stavby s. r. o., Restaurace Na Hrázi U Tondy, Řeznictví - uzenářství Haluzík, Řeznictví Kamil Hrudík, Studio DM - M. Doleželová,
- děkujeme studentům z kojetínského gymnázia za pomoc při moderování festivalu a také za dvě čísla časopisu Divadelní Koječák,
- děkujeme Městské policii Kojetín,
- děkujeme dobrovolným hasičům za požární asistenci v sokolovně,
- děkujeme fotografce Janě Večeřové za pořízení fotografií ze všech představení,
- děkujeme všem příznivcům divadelní přehlídky v Kojetíně, kteří přispěli ke zdárnému průběhu celého festivalu,
- velké poděkování si zaslouží kolektiv pracovnic a pracovníků Městského kulturního střediska Kojetín, který již tradičně perfektně zvládl hladký festivalový průběh ke spokojenosti všech.

AŤ KOJETÍN I NADÁLE ZŮSTÁVÁ MĚSTEM DIVADLA
A HANÁCKOU MEKKOU VŠECH OCHOTNÍKŮ.

Divadelní Kojetín 2009 - výsledky přehlídky
17. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů DIVADELNÍ KOJETÍN 2009
17. - 22. 3. 2008 SOKOLOVNA KOJETÍN

Výsledková listina

1. místo - vítězná inscenace Nominace na Celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín 2009:
Divadlo bez střechy Vyškov při o. s. Thalia a MKS Vyškov za inscenaci hry Slawomira Mrožka Šťastná událost
2. místo - doporučení na 1. místě na Celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín 2009:
Divadelní spolek Kroměříž za inscenaci hry Michaela Cooneyho Habaďůra
3. místo - nebylo uděleno

Individuální ocenění:

ČESTNÁ UZNÁNÍ:
- Michal SCHMALZ za autorský přínos inscenaci hry Už tu byla?
- Pavel SOLDÁN za roli Dalibora v inscenaci hry Už tu byla?
- Alois KUMMER za roli Přibylce v inscenaci hry Šťastná událost
- Marie SEIDLEROVÁ za roli Dary v inscenaci hry Paní ministrová
- Marcel STEJSKAL za roli Čedy v inscenaci hry Paní ministrová

DIPLOMY:
- Divadelní spolek Kroměříž za inscenaci hry Habaďůra
- Ladislav KOLÁŘ za soustavnou úspěšnou práci s Divadelním spolkem Kroměříž
- Divadelní spolek Kroměříž za přesnou hereckou souhru v inscenaci hry Habaďůra
- Eva a Rado MESARČ za scénografii nastudování hry Šťastná událost
- Vladimír GOLDA za dramaturgii inscenace hry Šťastná událost
- Tomáš DORAZIL ml. za režii inscenace hry Šťastná událost
- Přemysl HNILIČKA za roli Muže v inscenaci hry Šťastná událost
- Divadlo bez střechy Vyškov při o. s. Thalia a MKS Vyškov za inscenaci hry Šťastná událost
- Jana DAMASKINU za roli Živky Popovičové v inscenaci hry Paní ministrová

Odborná porota pracovala ve složení:
PhDr. Vít Závodský - předseda, Mgr. Miroslava Ernstová - člen, Ing. Dušan Zakopal - člen, Mgr. Petra Kohutová - člen

Nominace a doporučení na Divadelní Děčín 2009

Nominace na Divadelní Děčín 2009
Soubor: Divadlo bez střechy Vyškov při o. s. Thalia a MKS Vyškov
Inscenace: Šťastná událost
Autor: Slawomir Mrožek
Překlad: Ladislav Slíva
Režie: Tomáš Dorazil ml.
Hodnocení inscenace:
Divadlo bez střechy Vyškov přivezlo Šťastnou událost Slawomira Mrožka, původně rozhlasovou hru z roku 1971, která byla na české profesionální scéně uvedena poprvé a naposled v roce 1991 (Těšínské divadlo, režie Janusz Klimsza). Vyškovská inscenace se vyznačuje vyvážeností a precizností ve všech složkách: - dramaturgie - dvacet let po sametové revoluci a ve společenských souvislostech současnosti se její poslání jeví jako velmi aktuální; výklad hry nabízí několik linií - od čistě politické interpretace až po demonstraci vlastně triviální rodinné historky o napětí mezi generacemi, touze zplodit potomka atd.; - režie - sladění všech složek, promyšlené vedení herců, přesnost vystavění jednotlivých mizanscén; - scénografie - syžet doplňuje, ozvláštňuje, a nadto sama o sobě vypráví jakýsi metapříběh - o cestě z „pruhovaného vězení“ přes „hřbitov“ v ložnici až po kýčovitě superbarevný moderní byt po narození dítěte; - využití hudby - živě zpívaný vstup (Mamma Fredieho Mercuryho) tvoří ironický komentář k dění na scéně, když zazní pokaždé v jiné situaci; - herectví - vyznačuje se výraznou groteskní stylizací a naplňuje nároky na minuciézní souhru. Vyškovské nastudování je pro vnímavého diváka výjimečným intelektuálním i emocionálním zážitkem. Byly uděleny ceny za inscenaci, za režii, dramaturgii a scénografii i dvě ocenění za herecký výkon.

Doporučení na 1. místě na Divadelní Děčín 2009
Soubor: Divadelní spolek Kroměříž
Inscenace: Habaďůra
Autor: Michael Cooney
Překlad: Rupert Dubský
Režie: Ladislav Kolář j. h.
Hodnocení inscenace:
Hra Michaela Cooneyho Habaďůra (někdy pod názvem Nájemníci pana Swana) na našich jevištích již zdomácněla. Divadelní spolek Kroměříž, který se orientuje vesměs na tituly „popkulturní“ (viz např. z Kojetína nominované Schmidtovo Manželské vraždění v loňském roce), si ji zvolil jako předlohu, jež dává příležitost naučit se a předvést divákům něco nového. Zatímco se jeho dřívější inscenace vyznačovaly důrazem hlavně na propracovanou složku hereckou, v tomto případě muselo dojít k těsnější symbióze práce režiséra, scénografa i herců. Velmi promyšlená režie nabídla přesnou charakterizaci postav (oproti předloze navíc „všichni jsou tak trochu blázni“ - viz „manželský designer“, pohřební zřízenec - v tomto případě hraný ženou, atd.), timing jednotlivých situací a nespočet gagových nápadů, posunujících jejich výklad a provedení směrem k dynamické crazy. Z tohoto hlediska se inscenace - oproti dřívějším provedením jiných profesionálních i amatérských souborů - jeví jako velmi originální a cenná. Mohla by sloužit jako „studijní materiál“ kolektivům, které se chystají věnovat žánru situační komedie. Za pochvalnou zmínku ovšem stojí i další složky - čistá scénografie a hudba. Kroměřížská Habaďůra byla odměněna cenou za inscenaci a za hereckou souhru, Ladislav Kolář získal diplom za kontinuální úspěšnou práci s amatérským souborem.

Přiložené soubory

2009-plakat.pdf	PDF dokument	146.3 kB
2009-o-souborech.pdf	PDF dokument	771.7 kB
2009-vysledky.pdf	PDF dokument	218.7 kB