Kojetínský zpravodaj - říjen 2024
Zveřejňujeme číslo 10/2024 Kojetínského zpravodaje:
Ve dnech 16. - 21. března 2010 se v sále Sokolovny konal již 18. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2010, jejímž vyhlašovatelem a pořadatelem je Městské kulturní středisko Kojetín a Město Kojetín. A jak letošní přehlídka probíhala den po dni se dočtete v našem malém vzpomínkovém shrnutí.
Před oficiálním zahájením 18. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2010 ráno mohli žáci II. stupně základních škol a studenti souběžných tříd gymnázia zhlédnout divadelní pořad s názvem Divadelní cestopis aneb Evropou od renesance po realismus v podání Divadélka pro školy z Hradce Králové. Představení s názvem Divadelní cestopis byl souborem ukázek z nejslavnějších evropských divadelních her od středověku po České národní obrození. Herci Michal Moravec a Vít Troníček dbali na zachování typických dramatických prvků pro období renesance, baroka, klasicismu, romantismu i realismu. Pořad začal anglickou renesanční tragédií - Shakespearovým Hamletem a jeho nesmrtelným monologem, poté se herci imaginárně přesunuli do Francie, na žáky čekal Moliére - Zdravý nemocný, tedy ukázka žánru komedie Dell´Arte. Následovala návštěva Itálie v polovině 18. století, žákům nabídli známou „hostinovou“ scénu z představení Sluha dvou pánů od Carla Goldoniho. Pak se herci přesunuli do Ruska, ukázka z Gogolova Revizora přiblížila žákům atmosféru kritického realismu a jako žánrový kontrast ze stejné doby herci vybrali čistě romantickou „balkónovou“ scénu Cyrana z Bergeragu od Edmonda Rostanda. Zde si hereckou profesi vyzkoušela i dívka z publika. Poslední zastávkou bylo pak zobrazení nejslavnější divadelní vraždy v dějinách českého divadla, tedy ukázka z Maryši bratří Mrštíků, samozřejmě se zachováním nářečí, v jakém byla Maryša prvně uvedena. Mezi jednotlivými ukázkami se žáci formou volnějších moderátorských vstupů v krátkosti seznámili s životem autorů či původem jednotlivých děl. Hry byly vybírány dle učebních osnov a povinné školní literatury a zároveň všechny dodnes naleznete v repertoárech současných divadel.
Slavnostní zahájení 18. Divadelního Kojetína bylo letos pojato netradičně, kdy se v malém kulturním programu představily členky pěveckého souboru Cantas MěKS Kojetín. Úvodního slova se zhostila ředitelka Městského kulturního střediska Hana Svačinová. Místostarosta města Kojetín Jiří Šírek ve svém slavnostním proslovu bilancoval a vzpomněl na minulé ročníky.
Následovala nepříliš veselá komedie pro pět žen a jeden gramofon autorky Pauly Vogel s názvem Nejstarší řemeslo aneb Natoč ten gramofon v podání Divadla Dostavník z Přerova. Pět žádoucích dam středního věku pohromadě šlo těžko přehlédnout. Scházely se pravidelně v zahradní kavárničce, kde je vítal jejich věrný, dlouholetý přítel James. I když se charakterově lišily, měly něco společného. Přes různé životní peripetie stále vykonávaly "nejstarší řemeslo". Sex a láska kvetou v každém věku. Život je bavit nepřestal a co je hlavní: stále mají co dávat. A taky je pořád čemu se učit… I nejstarší zástupkyně „nejstaršího řemesla“ potřebují vědět, co je to marketing, chtějí-li obstát v ekonomické konkurenci. Autorka hry Paula Vogel, nositelka Pulitzerovy ceny, zachytila osudy těchto, společností opovrhovaných žen. Dodala jim sílu, lásku, samostatnost - jenže léta nikomu neubývají a mladší konkurence přibývá! Její vtipné a přitom moudré podobenství o lidském životě, společnosti a o tom, co je víc, zda moderní strategie nebo obyčejná lidskost uvedli členové Divadla Dostavník Přerov (Pavlína Konvičková, Dagmar Hrubá, Lenka Floriánová, Renata Bartlová, Božena Weiglová a Vratislav Lukeš) v režii Vlasty Hartlové.
Středečního rána se Sokolovnou rozezněly všem známé songy, melodie a znělky, které i nás starší vrátily do „nevinných“ dětských let. Představení Ať žijí duchové, určené žákům I. stupně základních škol, v podání Hoffmannova divadla z Uherského Hradiště, bylo divadelní adaptací stejnojmenného nestárnoucího a téměř kultovního pohádkového příběhu. Filmová tvorba má oproti divadelním prknům téměř neomezené možnosti, navzdory tomuto faktu jsme však byli svědky několika fantastických divadelních triků… Od nevysvětlitelného lechtání Jouzy přes zapojení pracovitých skřítků do opravy hradní střechy až po záhadné a věčné kouzlo lásky, které Leontýnku nadobro vtáhlo do světa lidí. Dětské role hráli Štěpán Goiš, Amálka Rosíková, Denisa Petrů, Adéla Machálková, Valerie Šenkyříková, dospělé role hráli Petr Hoffmann, Radim Černoch, Petra Řeháčková, Otto Ondra, Zuzana Hoffmannová, Karel Hoffmann, Hana Mrázková a Barbora Kocmánková. Herci to měli o to těžší, že hráli pro děti z prvních až pátých tříd. Děti tak nízkého věku ještě nestihly ztratit téměř nic ze své upřímnosti, a tak bez okolků dávaly vždy najevo, co se jim líbí a co nikoliv. Ovšem věkově různorodý soubor z Uherskohradišťska se tohoto nelehkého úkolu zhostil víc než dobře. A odměnou za sympatický výkon mu byl zvučný potlesk mladého publika.
Ve středu večer důstojně a slibně soutěžní část přehlídky zahájil domácí soubor Hanácká scéna MěKS Kojetín bláznivou situační komedií autora Kena Ludwiga Tenor na roztrhání. Hra byla napsána v roce 1989, byla nominována na cenu Tony, vyšla v pětadvaceti zemích a byla přeložena do šestnácti jazyků. Výborně napsaná fraška v duchu feydeauovských situačních komedií. Bláznivý příběh talentovaného, ale nesmělého a opomíjeného človíčka, který čeká na svoji životní příležitost. Svižný sled zápletek vyústil v závěrečný bláznivý kolotoč záměn osob a přesně do sebe zapadajících omylů a náhodných shod. Bláznivá situační komedie, navazující na to nejlepší, co bylo v tomto žánru vytvořeno, zasadila svůj příběh do prostředí amerického Clevelandu, konkrétně mezi aktéry místní operní společnosti. Ta slavila důležité existenční jubileum a na oslavu si pozvala světoznámého italského tenora, který měl pohostinsky vystoupit v roli Othella ve Verdiho opeře. Osobní problémy, které tato operní hvězda řešila alkoholem a prášky na spaní, však způsobily, že nebyla schopna vystoupit v představení, jež tamnímu řediteli divadla a jeho společnosti slibovala tučný zisk. Co dělat, když společenská smetánka se již ustrojila do večerní róby v očekávání své vysněné "star"? Jedno řešení by tu přece jen bylo: obléknout do kostýmu Othella náhradníka. Stal se jím Max, ušlápnutý a dosud přehlížený ředitelův asistentík, který tak hodlal využít jedinečnou životní příležitost naplnit své pěvecké ambice a zároveň oslnit dívku svého srdce, ředitelovu dceru Maggie. Zatímco nepoznaný Max zažíval na jevišti svůj první úspěch, hvězdný tenor se opět vzchopil a domáhal se vstupu na jeviště. Od tohoto momentu se rozvíjely neuvěřitelné situace, jako vystřižené z klasických dvojnických komedií.... V roli Tita Merelliho, světového tenora, se blýskl Bedřich Mokrý j. h., roli Maxe si na přehlídce zahrál Marek Machalík, Henryho Saunderse, ředitele divadla, zahrál Bronislav Mašík j. h., roli Maggie, dceru ředitele, nastudovala mladá nadějná Alena Indráková, v roli Marie, ženy Tita Mereliho, se objevila zkušená Lenka Šípková, Dianu, sopranistku, si s chutí zahrála již vystudovaná Lucie Němečková, roli Julie, předsedkyně spolku přátel opery, se zhostila samotná vedoucí souboru Marie Němečková a hotelového poslíčka obratně a výřečně zvládl Milan Ligač.
Odborná porota udělila diplom Bedřichu Mokrému za roli Tita Merelliho a čestné uznání Marku Machalíkovi za roli Maxe.
Čtvrteční ráno a sokolovna otevřela dveře studentům místního gymnázia, pro které bylo v rámci přehlídky zařazeno představení Dodo Gombára Mezi nebem a ženou v podání Malé scény Zlín. Vůbec poprvé se tento titul představil v roce 2003 v Budapešti, kde se dočkal neuvěřitelných téměř dvě stě repríz. Herci - Marta Bačíková, Pavel Vacek, Dalibor Dufek a kytarista Honza Podhorný v režii samotného autora Doda Gombára - se pokusili přiblížit divákům věčné téma muže a ženy, a to ve dvanácti setkáních, připodobněných k dvanácti měsícům a též k dvanácti obdobím života. Pro studenty, kteří si ještě nevyzkoušeli posvátný vztah manželský a pravděpodobně ani žádný jiný, bylo poutavé ztvárnění různých situací, jež láska přináší, velmi působivé. Ať už to byly hádky, usmiřování nebo samotný “akt lásky”. Herci si nebrali servítky a podali představení moderním, v některých částech nápaditým a řízným jazykem i s prvky vulgarismů. A to se teenagerům pochopitelně líbilo. Studenti tedy měli možnost zhlédnout, co s sebou partnerský život nese a s jakými úskalími je nutno počítat. Na jejich tvářích bylo vidět, že se opravdu poučili a představením byli nadšeni.
Ve čtvrtek odpoledne se v Kojetíně poprvé objevil Divadelní soubor Václav z Václavova - Zábřehu. Do soutěže zařadil veleúspěšný text Ludviga Holberga Jeppe z Vršku, který má na divadelních prknech dlouhou inscenační tradici. V režii Josefa Königa se svěřených rolí ujali herci místní části Zábřehu Václavov - Martin Bureš, Jana Kozičková, Jan Sedláček, Nikola Rojdovský, Pavel Matoušek, František Opravil, Eva Grúzová, Vlastimil Švasta a Jiří Matějček.
Inscenace nám představila sedláka Jeppeho, který se ze všeho nejraději díval na dno sklenice a ve své věčné podroušenosti byl šikanován a dokonce i bit od své ženy, která mu byla navíc před zraky celého okolí nevěrná. Jeho útěky k alkoholu byly proto stále častější, čehož dokázal využít nejen mazaný hostinský, ale i místní baron se svými kumpány. Ti si z něho pro své pobavení pořádně vystřelili. Jeppe měl nejen lidské slabosti, ale i životní moudrost, jadrný humor a lásku k lidem. Jeho dobrota srdce mu pomohla vyrovnat se s očekávaným koncem života i s prozřením, že tomu tak není a on se ještě mohl těšit ze svých malých ratolestí. Dánská hra seveřana Ludwiga Holberga Jeppe z Vršku vznikla koncem 18. století a od té doby se hrála pod různými názvy na mnoha jevištích. Sedláka Jeppeho svého času hrál třeba Saša Rašilov nebo Rudolf Hrušínský.
Odborná porota udělila diplom Martinu Burešovi za roli Jeppeho z Vršku.
Třetím soutěžním představením letošního Divadelního Kojetína 2010 byla lidová taškařice Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských, kterou má na svém repertoáru Divadlo Brod Uherský Brod. Jedná se o dramatizaci povídek Zdeňka Galušky z pera Vlastimila Pešky. Navzdory tomu, že hry V. Pešky jsou navázány na poetiku Ořechovského divadla, potažmo brněnského divadla Radost, projevili brodští tvůrci vysokou míru invence a s předlohou si poradili po svém - doplnili předepsané špílce a gagy o své vlastní, na počátek a střed přidali videodotáčky a rovněž volněji zacházeli s hudební stránkou inscenace. Rozverná komedie napsaná v nářečí rodné vísky autora si vtipným způsobem vzala na paškál nejrůznější lidské nectnosti, s kterými se setkáváme dnes a denně - pomluva, závist i lidská blbost. V komedii zazněla nejedna píseň, dokreslující a glosující zajímavou dějovou mozaiku, za doprovodu cimbálové muziky Pavla Šupky. Děj se odehrával v období masopustu - fašanku. Na pozadí "fašankového súdu" se rozehrály příběhy, které nám v režii Romana Švehlíka zahráli Pavel Záchvěj, Libor Talaš, Rudolf Jedounek, Pavel Chramosta, David Kryštof, Roman Švehlík, Pavel Boruta, Radek Šašinka, Adam Běhal, Petra Beníčková, Lenka Sasínová, Marie Nešporová, Dagmar Svobodová, Kristýna Beníčková, Alexandra Haluzová, Radka Beníčková.
Odborná porota udělila diplom Divadlu Brod Uherský Brod za kolektivní práci na inscenaci Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských a udělila mu celkově 3. místo bez doporučení na Divadelní Děčín 2010.
V pátek ráno přijala pozvání k účasti Divadelního Kojetína ještě jednou Malá scéna Zlín, která tentokráte zahrála pohádkový příběh Křemílek a Vochomůrka pro nejmenší publikum - děti z mateřské školy. Asi v hodinovém představení si ostřílení a zkušení aktéři (Eva Borovičková, Petr Nýdrle, Dalibor Dufek, Barbora Hrubá a Jiří Valenta) dětské publikum doslova získali. Naši hlavní hrdinové prošli několika patáliemi, které vždy zvládli s nadhledem a humorem jim vlastním. Za zmínku stojí například pokažené hodiny v jejich mechové chaloupce, problém s rozcuchanou vílou, jež ztratila hřebínek i zrcátko, návštěva paní Zimy nebo zašívání Vochomůrkových gaťat. A k tomu všemu, na jevišti neustále popletený, obézní Vochomůrka dělal různé taškařice, chytřejší Křemílek mu k tomu samozřejmě přizvukoval, což předškoláky přivádělo k nevyjádřitelnému vytržení. Při odchodu nás míjely samé rozzářené úsměvy našich nejmladších návštěvníků, kteří byli představením nadšeni.
Páteční odpolední soutěžní doba byla pořadateli přidělena Divadelnímu souboru Jany Honsy Karolinka, který se v Kojetíně objevil poprvé. Do kojetínské přehlídky herci divadelního souboru z Karolinky přihlásili divadelní hru Martina Františáka Nevěsta. V minulosti nastudoval soubor autorskou hru Martina Františáka „Doma“, se kterou absolvoval Jiráskův Hronov v roce 2005. Soubor udělal doslova „díru do světa“ a dostal nabídky i z profesionálních scén. S touto inscenací objel doslova celou republiku, hra se stala hitem roku 2005 a soubor se zpopularizoval nejen v televizi a rozhlase, ale hlavně mezi kritiky. Souborem prošly stovky herců a hereček z Karolinky a okolí. Také dnešní soubor tvoří nejen občané Karolinky, ale i z ostatních měst a obcí v okolí. Nová hra “Nevěsta“ od stejného autora a režiséra Martina Františáka vznikla na Hovězí a ještě před jejím uvedením byl natočen dokument o této nové hře, o valašském kraji, o všem, co je s tímto prostředím spojené od J. A. Pitínského. Pořad byl uveden na ČT v květnu 2009 pod názvem „Nevěsta aneb Bašó na Valašsku“. Vedle stálých členů souboru mohli diváci v jedné z hlavních rolí vidět i Helenu Čermákovou, herečku Městského divadla Zlín, nositelku Ceny Thálie za rok 1999. Divákům se také představili Josef Králík, Miroslav Urubek, Libor Křenek, Dana Králíková, Vladislava Bednářová, Jaroslava Himmerová, Jindřich Sábl, Josef Krét, Milan Janík a Michal Ševčík. V "Nevěstě", v tajemném příběhu ze soudobé vesnice, se prolínají snově-fantaskní momenty s groteskním realismem. Jde přitom o příběh ztracených a nalezených deníků hříšné matky Javorkové a její dcery. Příběhem se prolíná i osud kdysi slavného, dnes pozapomenutého sklářského městečka Karolinka. Každopádně jsme mohli konstatovat, že inscenace, třebaže nelehká a přímo volající po několikerém zhlédnutí, nesla velké množství čistě osobních témat a předala diváctvu silnou emoci.
Odborná porota udělila diplom Jaroslavě Himmerové za roli Anny Javorkové, Miroslavu Urubekovi za roli Učitele Bártka a Divadelnímu souboru Jana Honsy Karolinka za inscenaci hry Nevěsta. Také tuto inscenaci vybrala a nominovala na Divadelní Děčín 2010 (1. místo - vítězná inscenace).
Večer na kojetínských prknech vystoupil další nováček Divadelního Kojetína - Divadlo vizovických ochotníků DIVOCH Vizovice, jež představil novinku Dodo Gombára Vizovický zázrak v režii samotného autora. Pro autora byla práce s třinácti lidmi, doposud divadlem ne příliš políbenými, především příležitostí pro blízká setkání. Divadelní hru o lidech ztracených v současném světě, kteří se náhodně střetnou na vizovickém nádraží, nastudovali a připravili herci z vizovického ochotnického divadla pod vedením zkušeného režiséra a uměleckého šéfa Městského divadla ve Zlíně Dodo Gombára. Na první pohled jednoduchá hra však skrývala velké množství témat. Hra se odehrávala o srpnových dnech před třinácti lety, vyprávěla o dlouhé, bouřkové noci, o vzpomínkách a šanci začít nový život, také o tiché účasti andělů v našich životech, o změnách, rozhodnutích, ale také o loučení a návratech. Z části byla také o valašských dojímavých písních a samozřejmě o slivovici. Kromě toho všeho se v ní také objevilo téma radosti ze života, ale proti tomu také téma smrt. Vizovickému ochotnickému spolku se tak podařilo spojit své síly se zkušeným režisérem, který už režíroval divadelní hry na mnoha tuzemských, ale i zahraničních scénách. V hlavních rolích jsme viděli Zdenu Hábovou, Marcelu Hruzíkovou, Jana Imrýška, Annu Karáskovou, Irenu Karáskovou, Michaelu Krčkovou, Zdeňka Kunderu, Jiřího Madzia, Matěje Pluhaře, Jaromíra Slezáka, Zuzanu Štalmachovou, Pavla Ťoukálka a Marii Vitmanovou.
Odborná porota udělila diplom Karlu Dvořáčkovi za hudební složku a Zdeně Hábové za roli Agáty v inscenaci Vizovický zázrak.
Bohužel za menší divácké podpory (jak už to dopoledne bývá) se v sobotu dopoledne představilo Divadlo U lípy Ostrava, které uvedlo detektivní komedii Normana Robbinse Hrobka s vyhlídkou, která je od roku 2000 hojně frekventována na našich, zejména profesionálních, jevištích. Vděčné spojení příběhu téměř detektivního (typicky anglický, staromilský ponurý dům se spletí tajných chodeb, vchodů a zákoutí, krb, masivní nábytek a těžké závěsy, za okny se ve všudypřítomné mlze utápí zpustlá zahrada, vše dokonale izolováno od vnějšího světa, starý pan Tomb zemřel a zanechal po sobě 7 miliónů liber... a šest potomků, čtení závěti, poté postupné houfné vymírání dědiců, tedy potomků pana Tomba) s komediálním žánrem à la Adams Family se stalo podkladem pro inscenaci, která trvala dvě a půl hodiny. V hlavních rolích se objevili Tomáš David, Lenka Michalská, Magda Dymáčková, Marie Seidlerová, Petr Klajban, Marcel Stejskal, Kateřina Kutáčová, Jana Damaskinu, Jana Čerňavová a Marcel Blažek.
Odborná porota udělila čestné uznání Magdě Dymáčkové za roli Emily Tombové a Marcelu Stejskalovi za roli Hamiltona Penworthyho v inscenaci hry Hrobka s vyhlídkou.
Odzvoněním patnácté hodiny kojetínská prkna, která znamenají svět, zaplnili studenti hranického gymnázia, potažmo Divadlo Štěk a spol. Hranice, kteří uvedli komedii o touze po nevěře a trapasech Antonína Procházky Klíče na neděli v režii Ivo Macháčka a Michala Hegera. Inscenace nám představila dva manželské páry, které nebyly spokojeny se svým stereotypním životem, sešly se na nepovedeném mejdanu. V opilosti se partneři prohodili a vyměnili si klíče od bytu, ale po kratičké radosti z něčeho nového se roztočil kolotoč potíží. Na oběd přišla zvědavá tchýně, žárlivý manžel chtěl potrestat manželčinu nevěru a ze Švýcarska přijela na návštěvu zdánlivě bohatá leč svérázná Tante Luisa. Oba páry, vystavené neustálé duševní, ba i fyzické trýzni, za chvíli netoužily po ničem jiném, než se konečně vrátit domů ke svému zákonitému partnerovi... Divák si, ze svého bezpečného místa v hledišti, mohl představit, jak by se v daných situacích sám zachoval a někdy se s pocity postav mohl přímo ztotožnit. Porota především chválila mládí, energičnost, hravost a relativní řemeslnou disponovanost režijní i hereckou, kterou v Kojetíně prezentovali Magdaléna Škapová, Ivo Macháček, Kamila Tolášová, Jan Dietl, Adina Hajlmanová, Petra Jelínková, Lucie Bartochová, Lukáš Petřek a Iva Pitrunová.
Odborná porota udělila čestné uznání Petře Jelínkové za roli Matky Jindřicha a diplom Ivu Macháčkovi za roli Jindřicha Dostála v inscenaci hry Klíče na neděli.
V sobotu večer vystoupil před vyprodaným sálem Divadelní spolek Kroměříž s jejich zbrusu novou hudební komedií Jany Štěpánové Jeptišky k výročí aneb Oslavy výročí založení kláštera U Nesmyslosrdných sester v Hobokenu, která navazuje na úspěšný muzikál D. Goggina Jeptišky, s nímž kroměřížské herečky zazářily a zvítězily na Divadelním Kojetíně v roce 1999. Řád byl založen anglickým biskupem svatým Wilfredem a zvolil si jméno Sestřičky z Hobokenu. O mnoho let později malá skupinka průkopnických sester z Ameriky založila ženský klášter. Ale na rovinách okolo Newarku zabloudily. Řád pak byl nalezen newarskou leteckou policií a ženský klášter byl založen v Hobokenu v New Jersey. V podvědomí zůstaly známé jako “ty malé z Hobos” a říká se jim tak dodnes. Sestra Mary Regina (Jana Štěpánová) - matka představená od sestřiček z Hobokenu. Přísná, ale přátelská. Kdysi vystupovala jako provazochodkyně. Měla proto blízko k jakékoliv show, ne vždy se jí ale vydařilo vše dle jejich představ. S oblibou používala různá přirovnání a přísloví. Sestra Mary Paula, původně Sestra Amnézie (Romana Blažková) - ztřeštěná jeptiška, která byla udeřena krucifixem do hlavy a dlouho si nemohla vzpomenout, kdo je. Je stále nazývána Amnézií, i když se stala sestrou Mary Paulou a vítězkou pěvecké soutěže Čistý dům. Kdysi se chtěla stát country zpěvačkou. V klášteře zastávala důležitou funkci nástěnkářky. Sestra Mary Huberta (Kateřina Nakládalová) - inspektorka ošetřovatelek diecése Newark. Zdála se být přísná, ale ukázalo se, že je s ní legrace. Neustále sváděla vnitřní boj s matkou představenou a snažila se hrát v klášteře prim. Sestra Mary Lea (Renata Slámová) - mladá novicka, která doufala, že bude moci obětovat svůj život Bohu jako balerína, se již stala řádnou jeptiškou. Vzdala nakonec svou snahu stát se balerínou a zasvětila svůj život misijní práci a charitě. Sestra Mary Suport (Romana Malinská) - velmi aktivní a organizačně schopná sestra v roli inspicientky. Její schopnosti jí nebyly ale bohužel nic platné, protože zmatek, který odchyloval skutečnost od původního scénáře byl nad její síly. Otec Hope (Miloslav Kuba Kuběna) - františkánský duchovní, který jako vyslanec sestry Roberty Anny přijel se zdravicí na oslavy, a tím způsobil řadu nedorozumění. Byl velmi hezký a byl si toho vědom. V minulosti působil jako misionář v Africe, nyní vyučoval v klášteře Svaté Kláry informatiku.
Odborná porota udělila diplom Divadelnímu spolku Kroměříž za inscenaci hry Jeptišky k výročí, ale také Klášternímu kolektivu z Hobokenu za syntetické herectví v inscenaci této hry. Tuto inscenaci doporučila na 1. místě na Divadelní Děčín 2010 (2. místo).
Ve večerních hodinách se uskutečnil již 2. Divadelní candrbál v prostorách Bowling City. O hudbu ve stylu oldies se postaral místní Jirka Jirák. V programu se prezentovali členové country taneční skupiny Lucky While. Candrbál zpestřil program kojetínského divadelního festivalu, kterého využili jak místní diváci, tak členové divadelních souborů, které se na bále blíže seznámili, navázali kontakty i nová přátelství.
Posledním soutěžním účastníkem Divadelního Kojetína 2010 bylo Divadlo 6. května Holešov, které kojetínským divákům zahrálo klasickou Miliérovu divadelní komedii Lakomec v režii Jana Nejedlého. Děj hry se odehrával v Paříži roku 1670. Divadelní hra vyprávěla o poměrně bohatém, ale tak lakomém muži (otci), který neváhal šetřit ani na svých dětech. Lakomcem byl nazýván hlavní hrdina hry, starý a peněz chtivý Harpagon. Jeho dvě děti - Eliška a Kleant si museli i půjčovat, aby si mohli pořídit oblečení, protože jejich otec šetřil každou korunu. Jednoho dne se Harpagon rozhodl vzít si Marianu, krásnou mladou dívku, kterou miloval Kleant, provdat Elišku za starého boháče Anselma (i přesto, že ona milovala Harpagonova sluhu Valéra) a svého syna oženit se starou vdovou, taktéž bohatou. Chtěl ze sňatků něco získat... To se samozřejmě ani jednomu nelíbilo a tak se společně snažili umíněného otce přemluvit. Jejich snahy byly bezvýsledné, proto jeden ze služebníků odnesl Harpagonovu pečlivě uschovanou schránku. Lakomec šílel, zavolal si komisaře, z krádeže obvinil Valéra, ten se z trestného činu vyznal, avšak z trochu jiného - vyzradil svou lásku k Elišce. Na konci hry se všechny postavy sešly a vyšlo najevo, že Valér a Mariana jsou sourozenci a že jejich otcem je Anselm. Harpagonovi byla skříňka s penězi vrácena zpět, ale jen pod podmínkou, že svým dětem povolí vysněné svatby a že všechny svatební výdaje zaplatí Anselm. Inscenaci bravurně zahráli Jan Dobeš, Jiří Geler, Šárka Topičová, Jindřich Surala, Eva Nejedlá, Ivona Vávrová, Helena Jandová, František Smažil, Magdalena Grygerová, Jaroslav Jarkovský, Lukáš Pánek a Jaroslav Bravený.
Odborná porota udělila čestné uznání Jiřímu Gelerovi za roli Kleanta a diplom Janu Dobešovi za roli Harpagona v inscenaci hry Lakomec.
V odpoledních hodinách byl 18. ročník Divadelního Kojetína 2010 slavnostně ukončen vyhlášením výsledků a vítěze. výsledky
Ihned po vyhlášení vystoupil již nesoutěžně poslední účastník Divadelního Kojetína 2010 - Divadlo J. K. Tyl z Brodku u Přerova, které si pro divadelní sezónu roku 2010 zvolilo černou komedii Volfganga Kohlhaase a Rity Zimmerové s názvem Ryba ve čtyřech. Jak název napovídá, jednalo se o divadelní hru pro čtyři herce, tři sestry a jejich oddaného sluhu. Na jevištních prknech byla inscenována již mnohokrát. Rovněž byla i zfilmována a uvedena na obrazovkách České televize. Zápletka hry byla variací na tisíckrát ohrané téma - slíbené peníze za „nadstandardní“ služby. Na přelomu 19. a 20. století tři neprovdané sestry (Karolína, Cecílie a Klementýna), majitelky rodinného pivovaru, přijížděly jako každý rok na letní byt. Karolína (Květoslava Dienerová) vládla domu i rodinnému pivovaru s prušáckou bezcitností, kterou odpudila všechny muže. Cecílie (Hana Švárová) marně vyhlížela jakéhosi vojáka, s nímž ji kdysi pojila záliba v sadomasochismu, a každý další adept by musel hrát jeho roli. Klementýna (Liběna Hasová) se neprovdala, protože byla nejmladší a měla na to ještě dost času“. Tyto tři dámy v letech žily v pohodlné kleci iluzí. Měly už dlouhou řadu let Rudolfa (František Procházka). Věrného sluhu, který jim radil v obchodních i módních záležitostech, vařil, pral, uklízel a přitakával. Vykonával tak mnoho funkcí v domácnosti, ale postupně plnil i služby „nadstandardního charakteru“. Postupem času byl nucen hrát na dvě strany - po večerech intimní dostaveníčka s jednotlivými sestrami, které o eskapádách ostatních dvou neměly ani tušení, přes den pokorného a oddaného sluhu vrtošivých a rozmazlených dam. Tyto „služby“ Rudolf vykonával dlouhá léta bez reptání a dobrovolně až do okamžiku, kdy unaven obskakováním těchto tří dam došel k poznání, že je nejvyšší čas ke změně a k uskutečnění svého snu o cestě kolem světa. Rudolf se po letech pasivity stal intrikánem a léty nastřádanou důvěru obrátil proti nim jako zbraň...
Divadelní týden v Kojetíně jsme prožili s ochotníky ze všech koutů Moravy. Od úterního rána do nedělního odpoledne se nám představilo 15 divadelních souborů. Odborná porota vybrala a nominovala vítěze, kterému blahopřejeme. Hercům z Divadelního souboru Jany Honsy Karolinka upřímně a ze srdce blahopřejeme a přejeme, aby v Děčíně uspěli a dosáhli až na metu nejvyšší - Jiráskův Hronov. Tajně si přejeme a určitě by si to přáli i diváci, aby se na Děčín dostal i Divadelní spolek Kroměříž - šance má veliké. Pro ostatní soubory platí - i když jste to v Kojetíně nevyhrály v soutěži, vyhrály jste to na plné čáře u diváků, kteří vám svůj obdiv po každém představení vyjádřili potleskem a tak to má být, vždyť divadlo se hraje především pro diváky.
A na závěr - tradiční slova díků:
- velké poděkování patří především všem zúčastněným divadelním souborům, bez kterých by se přehlídka v Kojetíně nekonala,
- děkujeme také všem našim věrným divákům - milovníkům amatérského divadla,
- děkujeme odborné porotě, která letos pracovala ve složení PhDr. Vít Závodský, Mgr. Miroslava Ernstová, Mgr. Petra Kohutová a Ing. Dušan Zakopal - neměli to lehké,
- děkujeme Městu Kojetín za finanční podporu,
- děkujeme všem sponzorům přehlídky - Bowling City, Dobrůtky od Verunky, Pivovarský hotel Kojetín s. r. o., Hospůdka u Jordánu, Hospůdka U Pedyho, Lékárna U zlatého lva, MSH v. o. s. - pekařství, Penzion Maďarská bašta, Prodejna Hanačka, Ptáček - pozemní stavby s. r. o., Restaurace Na Hrázi U Tondy, Řeznictví - uzenářství Haluzík, Řeznictví Kamil Hrudík, Western steak house,
- děkujeme redakční radě Divadelního Koječáka, která za přehlídku úspěšně vydala sedm čísel, reportéři pracovali ve dne v noci, byli stále ve střehu a výsledek jejich práce pochvalně zhodnotili všichni návštěvníci přehlídky,
- děkujeme studentům gymnázia - moderátorům,
- děkujeme členům národopisného souboru Hanácká beseda za uvítání souborů v našem městě,
- děkujeme dobrovolným hasičům za požární asistenci v sokolovně,
- děkujeme fotografce Janě Večeřové za pořízení fotografií ze všech představení,
- děkujeme všem příznivcům divadelní přehlídky v Kojetíně, kteří přispěli ke zdárnému průběhu celého festivalu,
- velké poděkování si zaslouží kolektiv pracovnic a pracovníků Městského kulturního střediska Kojetín, který již tradičně perfektně zvládl hladký festivalový průběh ke spokojenosti všech.
NECHŤ I NADÁLE ZŮSTÁVÁ KOJETÍN MĚSTEM DIVADLA!
1. místo - vítězná inscenace Nominace na Celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín 2010:
OS DS Jana Honsy Karolinka za inscenaci hry Martina Františáka Nevěsta
2. místo Doporučení na 1. místě na Celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín 2010:
Divadelní spolek Kroměříž za inscenaci hry Jany Štěpánové Jeptišky k výročí
3. místo - bez doporučení:
Divadlo Brod Uherský Brod za inscenaci hry Vlastimila Pešky a Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských
ČESTNÁ UZNÁNÍ:
- Marek MACHALÍK za roli Maxe v inscenaci hry Tenor na roztrhání
- Zdena HÁBOVÁ za roli Agáty v inscenaci hry Vizovický zázrak
- Magda DYMÁČKOVÁ za roli Emily Tombové v inscenaci hry Hrobka s vyhlídkou
- Marcel STEJSKAL za roli Hamiltona Penworthyho v inscenaci hry Hrobka s vyhlídkou
- Petra JELÍNKOVÁ za roli Matky Jindřicha v inscenaci hry Klíče na neděli
- Jiří GEHER za roli Kleanta v inscenaci hry Lakomec
DIPLOMY:
- Bedřich MOKRÝ za roli Tita Merelliho v inscenaci hry Tenor na roztrhání
- Martin BUREŠ za roli Jeppeho z Vršku v inscenaci hry Jeppe z Vršku
- Divadlo Brod Uherský Brod za kolektivní práci na inscenaci Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských
- Jaroslava HIMMEROVÁ za roli Anny Javorkové v inscenaci hry Nevěsta
- Miroslav URUBEK za roli Učitele Bártka v inscenaci hry Nevěsta
- Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka za inscenaci hry Nevěsta
- Karel DVOŘÁČEK za hudební složku v inscenaci hry Vizovický zázrak
- Ivo MACHÁČEK za roli Jindřicha Dostála v inscenaci hry Klíče na neděli
- Divadelní spolek Kroměříž za inscenaci hry Jeptišky k výročí
- Klášterní kolektiv z Hobokenu za syntetické herectví v inscenaci hry Jeptišky k výročí
- Jan DOBEŠ za roli Harpagona v inscenaci hry Lakomec
Odborná porota pracovala ve složení:
PhDr. Vít Závodský - předseda Mgr. Miroslava Ernstová - člen Ing. Dušan Zakopal - člen Mgr. Petra Kohutová - člen
Nominace na Divadelní Děčín 2010
Soubor: Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka
Inscenace: Nevěsta
Autor: Martin Františák
Režie: Martin Františák
Hodnocení inscenace:
Text současného původního dramatu „Nevěsta“, opusu, který napsal umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, režisér Martin Františák pro DS Jana Honsy v Karolince, je zajímavý a košatý. Podtitul „Odehrává se tam, kde jednou bude všude…“ odkazuje v konkrétní rovině na vesnici v pohraničí, v níž nikdo není doma („naplavenina“ z Valašska, Brna, Hané, Ostravy či Kysuc - každý si přináší téma svého kraje), tedy v níž jsou všichni cizí, ale někteří jsou si cizejší (chataři, kteří pouze pijí a vyměšují). Témata, která jsou divákovi nabízena - to, kterak tradiční vesnický svět, dnes zdánlivě ničený průniky zvnějšku, byl stejně deformovaný jako ten náš, jen se to jinak projevovalo; - jaké rituály nás ovlivňovaly dříve a dnes; - kterak mohou fungovat či nefungovat vztahy rodinné, konkrétně mezi matkou a dcerou či třemi generacemi mužů; - kterak je naše identita zakryta rolí, již si nevytváříme, ale dědíme ji; - do jaké míry je naše vnitřní cesta určována vnější banalitou, atd; jsou stejně intimní a zároveň obecně srozumitelná jako ve Františákově předchozí hře „Doma“, provedené stejným souborem v roce 2005. Střídání časových rovin (truchlivých padesátých let a komerční současnosti) a osobních příběhů plus náročný jazyk vyžadují vysokou diváckou koncentrovanost; scéna je konkrétní, zároveň však má každá její součást metaforickou hodnotu; kostýmy nepopisují, vzbuzují u mnoha postav řadu asociací; hudba nenapodobuje folklór, ale má vlastní svébytný ráz; herecká složka je na amatérské poměry výjimečně autentická (porota udělila dva individuální diplomy). Promyšlená syntéza všech složek dělá z inscenace mimořádnou událost a nabízí divákovi prožít silnou emoci. Jisté nesrovnalosti, které porota v souvislosti s touto inscenací řešila, vyplývaly spíše z technických, snadno odstranitelných příčin.
Doporučení na 1. místě na Divadelní Děčín 2010
Soubor: Divadelní spolek Kroměříž
Inscenace: Jeptišky k výročí
Autor: Jana Štěpánová
Texty písní: kolektiv souboru
Hudební aranžmá: Eva Zonová, Radek Štěpán
Kapela: členové DS Kroměříž
Režie: Ladislav Kolář j.h.
Hodnocení inscenace:
DS Kroměříž inscenací hry Jany Štěpánové „Jeptišky k výročí"navázal na svou dřívější úspěšnou inscenaci Dana Goggina „Jeptišky“. Inscenace „Jeptišky k výročí“ je vlastně komponovaným večerem k výročí založení Kláštera u nesmyslosrdných sester v Hobokenu, který tvoří individuální i kolektivní výstupy, případně zpěvy a pohybové kreace s živou hudbou na scéně. Do tohoto večera je zakomponován i divák, který je v podstatě hostem připravovaného slavnostního večera. Také se s divákem hraje, a to formou zábavného kvízu a rébusu. Ráz inscenace, označené jako hudební komedie, více či méně osciluje mezi revue a estrádou. Výrazný zábavný charakter, nepřekračující míru vkusu, je podtržen individuálními, pěveckými a pohybovými schopnostmi interpretů, s výbornou kolektivní souhrou, s vitální dravostí a spontánní chutí do hry. Inscenace byla doporučena také na základě vnitřního vkladu kolektivu souboru na jednotlivých složkách inscenace (textové, hudebně zpěvné a pohybové). Režie se ujal dlouholetý spolupracovník souboru Ladislav Kolář, člen Městského divadla Brno.
2010-plakat.pdf | PDF dokument | 146.93 kB |
2010-o-souborech.pdf | PDF dokument | 1.07 MB |
2010-vysledky.pdf | PDF dokument | 222.85 kB |