22. ročník (rok 2014)

Fotogalerie Divadelního Kojetína 2014

Kompletní fotogalerii z 22. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2014, které nafotila Jana Večeřová naleznete zde: Fotogalerie - Divadelní Kojetín - 22. ročník

Ve dnech 19. - 23. března 2014 se v sále Sokolovny konal 22. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2014, jejímž vyhlašovatelem a pořadatelem je Městské kulturní středisko Kojetín a Město Kojetín. A jak letošní přehlídka probíhala den po dni se dočtete v našem malém vzpomínkovém shrnutí.

Středa 19. března 2014

Před oficiálním zahájením 22. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2014 ráno žáci 2. stupně základních škol zhlédli divadelní příběh s názvem „Sindibád a mořeplavec“ v podání Divadla Scéna Zlín. Divadlo Scéna je mladé divadlo svým založením, avšak herecký soubor má již za sebou několik let působení v souboru Malá scéna Zlín. Do svých inscenací si rád zve i herce z jiných kamenných divadel. Cílem souboru je přiblížit dětem divadlo. Přinášet dětskému divákovi kvalitní, profesionální “divadlo” a tak vychovávat k větší otevřenosti. Nezapomíná však ani na diváka dříve narozeného. Jejich představení přináší divákovi pousmání, polechtání  bránice nebo i uronění slzičky, případně popřemýšlení... Příběh o Sindibádovi byl provoněný exotikou a orientem, plný humoru a napětí, na motivy Pohádek z tisíce a jedné noci. Mořeplavec Sindibád v něm musel čelit lesní divoženě Jamambě, obřímu ptáku Ruchovi, zrádným kamarádům... a aby získal dívku svého srdce, musel přemoci krále Diamantového údolí.

Slavnostní zahájení 21. Divadelního Kojetína bylo opět zahájeno hudebně. V malém kulturním programu se představily členky pěveckého souboru Cantas MěKS Kojetín. Úvodního slova se zhostila ředitelka Městského kulturního střediska Kojetín Hana Svačinová. Starosta města Kojetína Jiří Šírek ve svém projevu vyzval diváky, aby podporovali všeobecně kulturu ve městě a oficiálně prohlásil přehlídku za zahájenou.

Ihned po slavnostním zahájení se začalo v Kojetíně soutěžit a tradičně přijel a byl představen lektorský sbor, který letos pracoval ve složení Marie Šerá, Vít Závodský, Vladimír Fekar a Vladimír Zajíc. První soutěžní divadelní soubor nebyl nikdo jiný, než domácí soubor Hanácká scéna MěKS Kojetín, který do soutěže přihlásil vloni odpremiérovanou komedii Antonína Procházky „Ještě jednou, profesore“. Režie této komedie se bravurně zhostil Jiří Kašík z Kroměříže. Rok 2013 přinesl v pořadí patnáctou hru obnoveného divadelního souboru od roku 1991 a mnoho novinek. Nová hra, nový režisér, dva noví herci, čtyři hostující herci, nová scéna, nové rekvizity a nevyhnutelně nové zážitky. Vše  členové souboru dali dohromady během pěti měsíců zkoušek. Kroměřížský rodák Antonín Procházka, dlouholetý plzeňský divadelník, patří v posledních letech mezi nejproduktivnější a nejhranější autory u nás. Jeho komedie se vyznačují sice ztřeštěnými, leč brilantními zápletkami, plně využívajícími všech principů tradičních komediálních žánrů a divadelní fantazie. Téma problémů v manželském soužití a stereotypů života středního věku, se vrací téměř ve všech Procházkových hrách. Jsou jak zábavné bludiště, kde nikdo neví, koho a kde potká a co z toho vznikne. I v této hře byly postavy vrženy do reality, která je obrací, propírá, drtí a oni se brání všemožně. I útěkem pomocí virtuální reality, díky napojení na časoprostor autorových myšlenek, do oblíbeného románu. Tato situace byla zdrojem omylů, nedorozumění, plná báječného humoru, ale i jemné romantiky a smutku, protože všechno jednou končí…

Čtvrtek 20. března 2014

Ve čtvrtek ráno přijelo do Kojetína Divadlo Tramtarie Olomouc, které zahrálo divadelní adaptaci slavné poemy Františka Hrubína „Romance pro křídlovku“ studentům Gymnázia Kojetín. Divadlo Tramtarie je nezávislé divadlo, které už od roku 2005 vytváří jedinou plnohodnotnou komorní divadelní scénu s vlastním souborem v Olomouci a okolí. Ve vlastní produkci uvádí pět divadelních premiér za sezónu, představení jsou pravidelně každý měsíc reprízovaná. Kromě divadla doplňuje Tramtarie svou činnost také o hudební a filmové produkce, pořádá výstavy a další akce. Za dobu své existence si Divadlo Tramtarie postupně dokázalo vytvořit stabilní pozici v kulturním prostředí města Olomouce, zajišťuje pravidelnou kulturní produkci pro širokou veřejnost. Nedílnou součástí činnosti Divadla Tramtarie jsou zájezdová představení po celé České republice. Romance pro křídlovku je poema (básnická povídka) Františka Hrubína z roku 1962. Básník František vzpomíná na své první milostného vzplanutí v mládí, kdy přijíždí za svým dědečkem do Lešan na prázdniny. Zde se zamiluje do Teriny od kolotočářů. Jde o osudovou lásku. Nakonec končí prázdniny, lunapark odjíždí, umírá dědeček, František se vrací domů. S Terinou se setká ještě jednou, stále se milují, ale ona musí zachovat rodinnou tradici a provdat se za někoho od kolotočářů. Tímto mužem je žárlivý Viktor. Po letech potkává František Viktora a dozvídá se, že Terina zemřela. Po technické stránce bylo vše dotaženo do nejmenších detailů. Diváci mohli vidět vodu na stěnách, fosforeskující kostýmy a slyšeli hudbu, která podtrhovala lehce ponurou náladu vystoupení. Hra byla vedena ve spisovné češtině a byla prokládána básnickými verši k zamyšlení. Dalo se zde také nalézt mnoho dvojsmyslů a jiných skrytých věcí.

„Hudebka, Liduška, Zuška, Malá scéna, balet na Štefance, dramaťák ve Starém divadle, výtvarka na Hluboké...“ ...tolik názvů pro jednu a tutéž školu! Dnes se jmenuje Základní umělecká škola Zlín. Ve čtvrtek se v 16 hodin v Kojetíně představil její hudební literárně - dramatiký obor, který pobavil diváky komorním divadelním představením, bláznivou komedií o seznamování volně na motivy hry Christophera Duranga "Nevyléčitelní". Hru Nevyléčitelní autor napsal na objednávku Phoenix Theatre a vznikala v období jeho sebekázně, během něhož přestal jíst sladkosti, denně běhal kolem přehrady a po každém běhání několik hodin psal. Autor sám říká: „Večer jsem bral tvrdé drogy a honil děvky“. Tato hra byla o mezilidských vztazích, a také o tom v čem nám psychologie a psychokecy překážejí a v čem nám pomáhají. Seznámení na inzerát? Nikdy nemáte jistotu, kdo se objeví. Ona je nevyrovnaná a neví, co chce. On je emociálně expresivní, rád pláče a navíc má doma milence. Dvě osoby pod vlivem svých psychiatrů hledaly alespoň něco, co by měly společného. Jemná bláznivá komedie o seznamování, o potřebě všechno konzultovat s odborníky, o problémech se vztahy a láskou obecně. Hra díky tomu všemu říkala mnoho pravdivého o našem vykloubeném světě, kde je všechno naruby a jediný, kdo je IN, jsou konzultanti na všechny lidské činnosti. Hra byla plná bizarních situací o tom, že nikdo nechce být sám, ale seznámit se s někým je hrozně těžké.

Ve čtvrtek večer, ve 20 hodin, vystoupilo na kojetínském jevišti přerovské Divadlo Dostavník. Nositel Ceny J. A. Komenského, patří v žánru hudebního divadla ke stálicím na české amatérské scéně. Již 43 let je také neodmyslitelnou součástí kulturního dění Olomouckého kraje. Každoročně přichází s premiérovým titulem, který oslovuje dospělého i mladého diváka. Divadelní inscenace jsou následně úspěšně reprizovány v Olomouckém kraji a na divadelních přehlídkách v Česku i v zahraničí. Letos tento soubor sáhl po komedii Jean - Clauda Islerta "Na tohle teď není ta pravá chvíle" a nazkoušel ho s režisérkou Vlastou Hartlovou. Divákovi byl podán příběh Frederica, který porazil svým autem bezdomovce a netušil, jak hluboce mu tato osudná vteřina změní život. A když si je člověk sám sebou příliš jistý a lže své ženě, že tráví večer s obchodním partnerem, kterému prodává svůj podnik, zatímco ve skutečnosti je se svojí milenkou… A když k tomu všemu vůbec netuší, kdo je muž, kterého porazil, začala se situace velice rychle komplikovat. Lži se kupily a nic neřešily. Naopak. Na ně nebyla očividně ta pravá chvíle...

Pátek 21. března 2014

V pátek ráno se v rámci Divadelního Kojetína 2014 představilo podruhé Divadlo Scéna ze Zlína. Herci z tohoto divadla zahráli nejmenším divákům, dětem z mateřských škol z Kojetína  a okolí pohádkový příběh „Rákosníček a jeho rybník“. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet ležel rybníček Brčálník. Na první pohled všem připadal docela obyčejně, ale už na ten druhý děti zjistily, že se v něm dějí podivuhodné věci. Bydlel tam totiž Rákosníček. Roztomilý zelený skřítek sršící nápady. Děti s ním vyrazily do jeho světa, plného hravosti, humoru a písniček. Celý děj byl rozdělen do několika dílčích částí, ve kterých Rákosníček řešil rozličné problémy za pomoci publika, které se zapojovalo opravdu nadprůměrně. Představení bylo průběžně protkáno hudebními i tanečními vložkami a děti se ohromně bavily.

Páteční účastník Divadelního Kojetína (ve 13 hodin) Divadelní soubor Osvětové besedy Velká Bystřice je přímým pokračovatelem dlouholeté ochotnické tradice ve Velké Bystřici. Tato tradice trvá již téměř 140 roků a o pokračovateli tradice mluvíme pouze proto, že působením různých okolností byl také několikrát změněn název tohoto divadelního souboru, který založil venkovský učitel Jaromír Balcárek jako Jednotu divadelních ochotníků ve Velké Bystřici. Soubor se převážně věnuje komediím, ale občas sáhne i do oblasti vážnějších témat. Jedním z nich byl právě uvedený "Miláček Fando a Lis" od Fernanda Arrabala, španělského spisovatele, básníka, autora více než stovky divadelních her, filmového režiséra a výtvarníka. Narodil se ve španělském městě Melilla v Maroku. V roce 1962 založil spolu s R. Toporem a A. Jodorowskym divadelní skupinu Hnutí Panika (podle boha Pana). V roce 1967 je ve Španělsku kvůli svým rouhačským hrám zatčen a propuštěn až na nátlak významných umělců. Jeho hry jsou nicméně ve Španělsku zakázány. Miláček Fando a Lis představoval myšlenkově náročné drama o putování a poznávání smyslu života i smrti. Fando a Lis se vydali na cestu do bájného Taru, o němž nikdo nevěděl, jak vypadá a kde leží, zda je krásný, či naopak syrový a studený, zda je vykoupením, či utrpením. Na konci cesty leží mrtvá Lis, Fandova milá, Fandem utýraná, s pouty na rukou a pouť do Taru se proměnila v putování v bludném kruhu.

Divadlo vizovických ochotníků DIVOCH Vizovice se místním divákům představilo v pátek v 16 hodin. Na kojetínské přehlídce se tento soubor objevil v roce 2010, tenkrát představil novinku Dodo Gombára „Vizovický zázrak“ v režii samotného autora. V letošním roce do Kojetína přivezl známou černou komedii  „Ryba ve čtyřech“.  Jednalo se o kouzelné dramatické dílko dobře známé široké amatérské divadelní obci, vyšlé z dílny Wolfganga Kohlhaase a Rity Zimmerové, navíc s podtitulem morytát. Kdo četl „Morytáty a legendy“ Bohumila Hrabala měl rázem jasno o co šlo. Dalším vodítkem k prozrazení významu tohoto slova byly jarmareční a kramářské písně vycházející z lidových barokních příběhů a textů. Je nutno prozradit, že současný text „Ryby ve čtyřech“ byl daleko modernější a rafinovanější. Pojem morytát je odvozen od latinského mores, což jsou mravy. Závěrem je možno konstatovat, že vedle lstivého a travičského jednání hlavních postav, mohl divák počítat i s nadsázkou, humorem a komikou, jak už je v tomto žánru obvyklé. Ostatně je známo, že lidé se rádi bojí a prožívají přitom zvláštní rozkoš.

Zlín, byl pořadateli přiřazen páteční večerní čas, 20. hodina. Soubor uvedl hudební frašku Emila Artura Longena „Nevěsta na marách“. Divadlo Opona Zlín se hlásí k roku založení 1949, kdy vznikl Divadelní soubor Domu kultury ROH Svit. U jeho zrodu stála parta nadšenců, pro které divadlo znamenalo život, a kteří mu věnovali všechen svůj volný čas. Hlavní náplní činnosti souboru v posledních letech se staly hry a pásma pro děti. Dětský divák nepřihlíží jen pasivně ději na jevišti, ale je vtahován aktivně do děje a stává se spolutvůrcem představení. Tento styl činnosti se začal provádět především díky vedení dokonalého znalce dětských duší a zkušeného režiséra Karla Semeráda. Oblíbenost a návštěvnost uvedených představení ještě předčilo provedení známé ruské pohádky Mrazík, který odstartoval počínající novou etapu - etapu samostatnosti a nezávislosti souboru s novým názvem OPONA. V minulé sezóně herci přistoupili ke hře pro dospělého diváka, a to drsné teroristické hře od irského autora „Poručík z Inishmoru“. Letos uvádí hudební frašku od E. A. Longena „Nevěsta na marách“. Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman, byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Prostředí divadla a kabaretu ho okouzlilo. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. Z Pittermanna se stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku, založil  kabaret BUM a Revoluční scénu. Zdramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka a Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Nějaký čas působil také v zahraničí. Longen působil jako dramaturg a herec v Divadle Vlasty Buriana, kde psal i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Longen měl rozhodující vliv na uměleckou dráhu Vlasty Buriana.

Sobota 22. března 2014

Sobotní desátá hodina uvedla dalšího nováčka Divadelního Kojetína 2014 se zvláštním názvem - První organizace pro kroměřížskou kulturu. Tento divadelní soubor existuje sedmým rokem v Kroměříži. Letos se poprvé odklonil od autorských her a současně vsadil na externí režii. V přehlídkovém programu jsme viděli jejich komedii Robina Hawdona „Dokonalá svatba“ a soubor se tak poprvé představil kojetínskému publiku. Dnes má spolek devět herců a slavil již úspěch u diváků s vlastními hrami „Mušketýrky“, „Sladký hřích“ nebo „Nikdy nevěř Afroditě“. Domovskou scénou je Dům kultury v Kroměříži. Robin Hawdon je britský dramatik známý především pro popularitu jeho komedií. Jeho divadelní hry patří mezi nejčastěji hrané po celém světě. Jeho jméno je dobře známé v zahraničí, stejně jako v jeho rodné Velké Británii. V jednom okamžiku je pravděpodobné, že bude tucet inscenací různých titulů, staré i nové, hráno v různých zemích. Jeho hry jsou charakteristické rychlým tempem a komickou složitostí jejich zápletky, ve spojení se základními rysy lidskosti a reality. Svatební obřad a chvíle před ním jsou obvykle situací, kdy se lámou životní osudy. Tak je to i v jedné z nejlépe napsaných komedií současnosti. Bill s Ráchel jsou šťastní. Bill s Ráchel se budou brát. Oba se na svatbu velice těší. I Tom, Billův svědek, se těší. I Ráchelini rodiče se těší. A krásné svatební apartmá je pronajato...

Odzvoněním patnácté hodiny se na kojetínských prknech představilo Divadlo DiGoknu Rožnov pod Radhoštěm, které vzniklo v roce 2003. První hra, kterou se divadlo prezentovalo, byla autorská a jmenovala se „Zádrhel osudu“. Repertoár divadla dosud tvořily a tvoří hlavně komedie, ale najdou se zde i jiné žánry, např. absurdní drama „Blázinec“ (uvedeno v Kojetíně v roce 2011). Zajímavostí je, že jedna z her - aktovka „Vosa“ - byla simultánně tlumočena do polštiny. V současné době divadlo vystupuje s autorskou hrou Ilony Zámečníkové a Františka Kreuzmanna „Řeknu ti to v říjnu“. Premiéru měla 8. června 2013 v pražském Divadle Bez Hranic. Divadlo DiGoknu letos slaví deset let od svého vzniku a touto hrou se tak trochu „vrací ke svým kořenům“. Ale jen v tom smyslu, že první hra, kterou divadlo před deseti lety uvedlo, byla také autorská. Tehdy to byla adaptace pohádky. Příběh, který jsme měli možnost vidět, vycházel ze života. Byl vtipný, smutný, absurdní, kouzelný, poetický, překvapivý, uvěřitelný i neuvěřitelný...

Kresby - poezie - hudba
Nevšedním zpestřením Divadelního Kojetína se stala v sobotu 22. března 2014 vernisáž obrazů Jana Žmolíka ze Šumperka, autorské čtení Michala Talo z Prahy a koncert Martina Přichystala z Čech pod Kosířem. Tento doprovodný program se odehrál mezi odpoledním a večerním představením v předsálí Sokolovny za poměrně bohaté účasti široké veřejnosti. Kreslíř Jan Žmolík zahalil vestibul Sokolovny do tajemných symbolů, alegorií a snů, které dýchaly z jeho kreseb. Pochází ze Šumperka, kde chodil na Střední odbornou školu. V současné době studuje Pomocné vědy historické na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V Šumperku absolvoval výuku základní umělecké školy ve třídě akademické malířky Anežky Kovalové. Má za sebou tři samostatné výstavy kreseb v šumperském domě dětí a mládeže a v Městské knihovně Šumperk. Honzovy perokresby jsou inspirované jeho vlastními prožitky, divadlem, literaturou, symbolikou, sny, pohádkami a mytologií a již pátým rokem tvoří ilustrace na titulní strany Divadelního Koječáka. Jako bonus k tomu všemu, přijel básník Michal Talo až z Prahy se svou dekadentní poezíí. Michal Talo je původem z Chebu, studoval dvě vysoké školy na Moravě, ale už šestým rokem působí v Praze, kde se živí převážně jako průvodce. Má rád guerilla poezii a staví se proti jejím komerčním formám. Michalovy básně se vyznačují glosováním společnosti, života, ale také sebe sama, a to všechno v kapku drsnější formě. Trojlístek umění, básniček a hudby dokreslil Martin Přichystal se svým akordeonem a zazpíval několik písní.

V sobotu večer se představil pravidelný účastník kojetínské přehlídky Divadelní spolek Kroměříž. Spolek vznikl pod tímto názvem v roce 2006 a navazuje na dlouholetou tradici ochotnického divadelnictví v Kroměříži. Spolek každý rok připravuje dvě až tři premiéry a nabízí divákům i předplatné (ve spolupráci s MěKS i v Kojetíně). Od roku 2008 organizuje spolek Divadelní festival Ludmily Cápkové, který je koncipován jako postupový na festival mladého amatérského divadla FEMAD Poděbrady. Pravidelně se zúčastňuje postupových přehlídek a své hry uvádí po celé republice. Svojí činností se snaží v maximální možné míře podporovat dění v regionální kultuře a při práci dává prostor všem, kteří se chtějí zapojit, ať už jako organizační pracovníci, technici anebo herci. Na letošním divadelním klání v Kojetíně spolek uvedl zbrusu novou inscenaci, komorní poetický příběh autorky Sue Glover „Slaměná židle“. Sue Glover ve své pozoruhodné hře zachytila příběh čtyř lidí, kteří spojili své životy se skotským ostrovem Hirta. Někteří se tu narodili, někteří přišli dobrovolně, někteří naopak... Pro každého z nich ale mělo tohle setkání zásadní význam, stejně jako židle vyrobená ze slámy...

Neděle 23. března 2014

Posledním soutěžním účastníkem Divadelního Kojetína 2014 byl Divadelní soubor NETRDLO - Divadélko Zdeňka Řehka MKS Vyškov, které vzniklo v roce 1983 při VVŠ PV. Kromě divadelního souboru Haná se řadí mezi nejdéle působící soubory ve Vyškově. Díky stálé obměně členů se stal z divadla spolek ryze civilní. Až do roku 1987 byl uměleckým vedoucím souboru NETRDLO neúnavný propagátor amatérského divadla, básník a režisér Josef Řičánek. Po celou dobu mu s režií pomáhal Zdeněk Řehka. Nikdo se tedy nedivil, že po odchodu Řičánka se v roce 1989 ujal jeho funkce právě Řehka. Po Zdeňkově náhlé smrti v roce 1996 režii převzali Alexandr Novák, Ivan Přikryl a nově i Alois Kummer. NETRDLO se od počátku hlásilo k poetice netradičního divadla a k principu „chudého divadla“. Několikrát se však od této myšlenky odklonilo a obohatilo své inscenace o propracovanou scénografickou složku. Divadlo sklidilo potlesk publika i vavříny na mnoha přehlídkách amatérského divadla na Moravě i v Čechách: v Bechyni, na Šrámkově Písku či Jiráskově Hronově (účast s inscenací Višňový sad na 66. Národní přehlídce Jiráskův Hronov 1996), v Hodoníně, Kroměříži, Kojetíně, Veverské Bítýšce aj. V Kojetíně uvelo jeho poslední inscenaci, absurdní drama Slawomira Mrožeka „Letní den“. Náhodné setkání dvou mužů, kteří zamýšleli spáchat sebevraždu na odlehlé pláži - jedině tak totiž mohli uniknout svému údělu: jednomu byl za jakýchkoliv okolností souzen neúspěch, prohra a smůla, druhému osud naopak předurčil samé úspěchy a vítězství. Těsně před uskutečněním osvobozujícího činu se však na pláži objevila osudová žena…

Na nedělním závěrečném slavnostním vyhlášení, kdy předsedkyně odborné poroty Marie Šerá kladně zhodnotila celkovou úroveň letošního festivalu, udělil lektorský sbor individuální ocenění - v nižší kategorii udělil čestná uznání a ve vyšší diplomy. Výsledky

K obohacení přehlídky patřilo i šest čísel festivalového časopisu Divadelní Koječák se zbrusu novým designem, který vycházel denně a byl zdarma distribuován ve vestibulu sokolovny, rozesílán elektronicky, zveřejňován na webových stránkách MěKS Kojetín i stránkách Facebooku. Složení redakční rady - Hana Hásová, Jakub Šírek, David Dvořák, David Hás, Michal Kraus, Klára Krčmařová, Tereza Panáková, Jan Tabara, Milan Zahradníka Hana Svačinová. Čtenáři zde objevili spoustu recenzí, rozhovorů, anket, zajímavostí i fotografií z festivalového dění, byl kladně chválen všemi diváky, zúčastněnými soubory i všemi členy lektorského sboru. Divadelní Koječák

A na závěr - tradiční slova díků:
- všem divadelníkům a divadelním souborům, bez kterých by se přehlídka v Kojetíně neuskutečnila,
- všem věrným divákům, kteří festival navštívili,
- lektorům odborné poroty, Městu Kojetín a Ministerstvu kultury ČR za finanční podporu,
- všem sponzorům přehlídky (Barták Zdeněk s.r.o., Bowling City, Dobrůtky od Verunky, Dolabuž Kojetín, Elektormontáže Arnošt Petružela, Pivovarský hotel Kojetín s.r.o., Hospůdka u Jordánu, Hospůdka U Pedyho, Lékárna U zlatého lva, MSH v.o.s. - pekařství, Instalace 206 - Roman Kusák s.r.o., MULTI-S s.r.o., Penzion Maďarská bašta, Prodejna Hanačka, Ptáček - pozemní stavby s. r. o., Technis Kojetín s.r.o., Restaurace Na Hrázi U Tondy, Řeznictví - uzenářství Haluzík, Řeznictví Na rohu - Martin Zedníček),
- všem členkám pěveckému souboru Cantas za zpěvankové zahájení festivalu,
- reportérům Divadelního Koječáka s šéfredaktorkou Hadičkou Hásovou, kteří na přehlídce trávili dny i noci a vydali šest čísel Divadelního Koječáka (David Dvořák, David Hás, Michal Kraus, Klára Krčmařová, Tereza Panáková, Jakub Šírek, Jan Tabara, Milan Zahradník),
- Míšovi Krausovi za profesionální moderování festivalu,
- Janu Žmolíkovi, Míšovi Talo a Martinu Přichystalovi, že nám krásně propojili výtvarno s poezií a hudbou a dali nám ochutnat z jiného soudku umění,
- všem mladým Hanákům  a Hanačkám za uvítání všech souborů na přehlídce,
- fotografce Janě Večeřové za pořízení fotografií z představeních, Boleslavu Leinertovi a Marii Němečkové za umělecky napsané diplomy,
- všem nejmenovaným, kteří se podíleli na zdárném chodu kojetínského festivalu, za jejich podporu, kteří to dělají hlavně a především z lásky k divadlu.
Velké poděkování si bezesporu také zaslouží kolektiv pracovníků kulturního střediska, bez kterých by festival nebyl festivalem - Milan Zahradník, Kateřina Krčmařová, Jana Nováková, Alena Židlíková, Monika Nováková a také technici Honza Raclavský a Zdenál Novák.

Dvacátý druhý ročník přehlídky Divadelní Kojetín 2014 je již minulostí. V polovině března provoněla Sokolovnu líčidla a na prknech, která znamenají svět, se vystřídalo na desítky herců, jenž přijeli do Kojetína rozdávat nejen humor, zábavu, ale i důvod k přemýšlení o významu našeho bytí, či nebytí. Laskavý kojetínský divák měl možnost navštívit nejedno představení, při kterém nezůstala bránice v klidu nebo naopak mu naskakovala husí kůže po celém těle.
O prožitek z divadla nebyli ochuzeni ani ti nejmenší a kojetínská mládež, kteří navštívili představení určená pro školky a školy. Mohli prožívat dobrodružství se Sindibádem nebo pomoc Rákosníčkovi probudit jeho ospalý rybník. Starší studenti se pak přesvědčili u Romance pro křídlovku, že první láska zůstává v člověku po celý jeho život.
V celém prostoru kulturního stánku řádili neúprostní reportéři, recenzoři a mistifikátoři Divadelního Koječáka, kteří nad ránem padali únavou, ale čerstvý Divadelní Koječák na stolech pod kočičkami nikdy nechyběl.
Letos odborná porota hodnotila inscenace her deseti divadelních souborů, udělila několik individuálních ocenění, nominovala a doporučila tři inscenace k výběru na dvě celostátní přehlídky - Přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla 3. Divadelní Piknik Volyně 2014 a Celostátní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek 2014. Na jednání programové rady, která se konala 3. dubna 2014 v Praze, byly inscenace z postupových přehlídek dále posuzovány. Jsme velice rádi, že do celorepublikové přehlídky byla zařazena i nominovaná inscenace „Letní den“ v podání DS Netrdo - Divadélko Zdeňka Řehky MKS Vyškov. Bohužel inscenace „Slaměná židle“ Divadelního spolku Kroměříž a také autorská hra „Řeknu ti to v říjnu“ Divadla DiGoknu Rožnov p. R. nebyly vybrány dále k postupu, což nás velice mrzí. Ostatním nepostoupivším souborům vzkazujeme, že i když to v Kojetíně nevyhrály u poroty, vyhrály to na plné čáře u diváků, kteří jim svůj obdiv po každém představení vyjádřili potleskem a tak to má být, vždyť divadlo se hraje především pro diváky.
Laskavý kojetínský divák viděl divadelní kusy průměrné, dobré, výborné, ba i dokonce špičkové. Doufáme tedy, že si každý odnesl domů to své, o čem mohl přemýšlet, že se na chvíli odpoutal od stereotypu, upřímně se zasmál a řekl si: „Letos se opravdu ta přehlídka vydařila.“

Hana Svačinová, foto: Jana Večeřová

Přiložené soubory

O souborech	PDF dokument	1.16 MB
Plakát	PDF dokument	811.08 kB