21. ročník (2013)

Fotogalerie Divadelního Kojetína 2013

Kompletní fotogalerii z 21. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2013, které nafotila Jana Večeřová naleznete zde: Fotogalerie - Divadelní Kojetín - 21. ročník

Ve dnech 13. - 17. března 2013 se v sále Sokolovny konal 21. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2013, jejímž vyhlašovatelem a pořadatelem je Městské kulturní středisko Kojetín a Město Kojetín. A jak letošní přehlídka probíhala den po dni se dočtete v našem malém vzpomínkovém shrnutí.

Středa 13. března 2013

Před oficiálním zahájením 21. ročníku přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2013 ráno děti z mateřských škol a žáci 1. - 3. tříd základních škol zhlédli divadelní pohádku s názvem „Bubáci a Hastrmani“ v podání Hoffmannova divadla z Uherského Hradiště. Soukromé divadlo pro malé i velké bylo založeno hercem a režisérem Karlem Hoffmannem v roce 2000. Hostuje na různých jevištích v Uherském Hradišti (Klub kultury, Reduta, Vésky) a svoji zájezdovou činnost po republice ještě více rozšířilo. Na jedné straně hraje na krásných a vybavených jevištích různých divadel a na druhé doma neustále hledá to pravé, kde by jim bylo dobře, a kde by se necítili jak stěhovaví ptáci. Herci hrají a hledají. A věří, i když v Uherském Hradišti těch možností moc není, že najdou prostor, kde zase budou chvilku „doma“, i kdyby měli opět postavit jeviště z praktikáblů, jako na úplném začátku...
V pohádce se děti bubáků a hastrmanů bát nemusely. Naopak, jejich strašení a různé kouzelné kejkle, které s milou naivitou prováděli, děti spíše pobavily, než postrašily. Koneckonců, starý Hastrman a starý Bubák měli docela normální lidské problémy s výchovou svých potomků, které museli naučit svému řemeslu. A žádné učení není jednoduché. Mladí, jak už to u mladých bývá, měli svou hlavu, protože... A u hastrmanů a bubáků to platí stejně jako u lidí, všechno už je staré a je třeba dělat věci jinak - nově. A díky tomu se pobavili i ti, kteří si myslí, že už pohádkám odrostli.

Slavnostní zahájení 21. Divadelního Kojetína bylo opět zahájeno hudebně. V malém kulturním programu se představily členky pěveckého souboru Cantas MěKS Kojetín. Úvodního slova se zhostila ředitelka Městského kulturního střediska Kojetín Hana Svačinová. Starosta města Kojetína Jiří Šírek ve svém projevu vyzval diváky, aby podporovali všeobecně kulturu ve městě a oficiálně prohlásil přehlídku za zahájenou.

Ihned po slavnostním zahájení vystoupil nesoutěžně Divadelní spolek Smotaná hadice ze sousedních Křenovic s komedií z vojenského prostředí na motivy pražského divadla Sklep autorů Jana Fera Burdy, Jana Slováka a Davida Vávry „Křenovické mlýny“ v režii Hany Hásové.
Smotaná hadice je specifické uskupení původně dobrovolných hasiček, které se přirozeným vývojem (a bez přílišné námahy) přetransformovalo v uskupení dobrovolných hereček. Hasičské znalosti a umění smotat hadici ještě členky souboru využily ve svém prvním představení „Rozpalme to, má panenko“, vzniknuvším v roce 2008 na motivy filmu Miloše Formana „Hoří, má panenko“. Během objíždění České republiky s touto inscenací soubor bohužel poztrácel hned několik svých členek a v dalším vývoji už v žánru fireman - theatre nemohl dost dobře pokračovat. Drama z vojenského prostředí tak bylo na snadě. Dnes už legendární divadelní hra „Mlýny“ pražského divadla Sklep byla napsána na motivy jednoho z prvních dramat Václava Havla a Karla Bryndy „Život před sebou“. Děj je zasazen do doby tvrdého socialismu a do prostředí vojenských kasáren někde v útvaru ČSLA. Toto absurdní komediální drama se ale nevěnuje jenom kritice minulého režimu a všeobecné přetvářce v nesmyslném kolosu lidové armády - obsahuje například i nadčasové otázky, jako je nedostatek osobní cti, konflikt zodpovědnosti člověka vůči sobě a ostatním, touha po uznání větší než smrt a další. To vše navíc v ženském obsazení získává lehký nadhled a metaforičnost.
Křenovické mlýny divadelního spolku Smotaná hadice z Křenovic, které plně přiznávají inspiraci kultovní sklepáckou hrou, začaly tedy mlít ihned po slavnostním zahájení a mlely a mlely a hodně toho namlely… Po lechtivém tanečku rotmistra Boženky jsme se přenesli kamsi do vojenského útvaru. Svérázné herecké výkony čistě ženského spolku rozehrály jednoduchou zápletku, točící se okolo zastřelení civilisty při strážní službě. Jedovatá satirická komedie nechává vyznít téměř profesionálním hereckým výkonům. Ačkoli tyto ženy neměly to štěstí zažít tehdejší vojenskou službu na vlastní kůži, dokonale se jim podařilo představit lidovou armádu jako absurdní stroj, co nemá problém deformovat lidské charaktery ve snaze dodržet paragrafy a zalíbit se svým nadřízeným. Při každém mletí se přeci naprosto změní stav pevné látky a zrna se přetvarují, no ne? Co si má pak chudák Maršík počít, když se v tom mlýnském kole točí, točí a točí… zvolí pravdu či lež, stačí si přeci říct… Jinak se taky může stát, že přijde duch mrtvého civilisty a…

Čtvrtek 14. března 2013

Ve čtvrtek večer se začalo v Kojetíně soutěžit a tradičně přijel a byl představen lektorský sbor, který letos pracoval ve složení Vít Závodský, Petra Kohutová a Akram Staněk.
První soutěžní divadelní soubor, který se představil, bylo staré známé Divadlo Brod Uherský Brod, které uvedlo cyklus samostatných mikrokomedií od Jeana Ribese, v překladu Petra Christova, s názvem „Divadlo bez zvířat“ v režii Romana Švehlíka. Divadlo se snaží zvelebovat stav lidské duše prostřednictvím divadelního umění. Divadelní soubor pracuje ve dvou sekcích: činoherní a loutkářské. Název Divadlo Brod se poprvé objevilo v roce 2002. Vzniklo sloučením Divadelního souboru Tomáše Miličky a Loutkového divadélka, jejichž členové spolu stále více spolupracovali. Navázalo na činnost divadelních spolků v Uherském Brodě a podařilo se mu doložit pravidelnou divadelní spolkovou činnost až k roku 1892, ke které se s úctou hlásí. Divadlo Brod působí v prostorách Domu kultury, ale zajíždí se svými inscenacemi i do okolních divadelních sálů a hraje i ve vzdálených městech (Olomouc, Vyškov, Ostrava, Kuks...). Pravidelně se účastní soutěžních i nesoutěžních divadelních přehlídek. Text J. M. Ribese oslovil režiséra Švehlíka ihned, po prvním přečtení. Ty drobné, všední příběhy přímo volaly po zinscenování. Nenajdete zde velká gesta, nenajdete zde ani klasického hrdinu. Pokud budete pozorní, objevíte sami sebe v každodenním životě, který, jak jinak, není jen tragický nebo komický. Život je jedna velká tragikomedie. Krátké příběhy, portréty i pouhé čmáranice shromážděné pod názvem „Divadlo bez zvířat“, byly skromným příspěvkem k umění kotrmelců a poctou těm, kdo bojují proti mrzoutskému uzavírání se do pevně daných norem.
Text Jeana - Michela Ribese „Divadlo bez zvířat“ nabízí nadstandardní množství témat, prezentovaných skrze osm hříček; lze je vnímat jako výpověď o pokrytectví, o touze žít své vlastní sny, o kterých často ani nevíme, o rozporu mezi životem, jaký chceme a jaký skutečně máme. Rámcové situace jsou absurdní, dialogy jiskřivé, nicméně konverzační podstata předlohy klade vysoké nároky na režiséra (jenž musí bezpodmínečně vymyslet i situace vnitřní) a na herce (kteří musí bezpečně ovládat slovní jednání). Divadlo Brod z Uherského Brodu si vybralo čtyři hříčky (Neděle, Vzpomínka, Průdušky a Tragédie) a realizovalo je tu s větším, tu s menším vhledem do jejich tématu i možností realizace. Lektorský sbor ocenil dramaturgickou volbu, upozornil na převážně technické problémy (zejména s mluvou) a tam, kde to považoval za nutné, nabídl možnosti pro další zkoušení a dotvoření výsledného tvaru. (Petra Kohutová)
Odborná porota Divadelního Kojetína 2013 udělila čestné uznání Lence Sasínové za roli Luisy a diplom Romanu Švehlíkovi za dramaturgickou volbu hry Divadlo bez zvířat.

Kojetínský divadelní seminář

Letošní dvacátý první ročník byl podruhé v historii Divadelního Kojetína obohacen o divadelní dílničku - Kojetínský divadelní seminář s odbornými lektory, kteří účastníkům dílny předali své cenné divadelní informace ve třech zajímavých přednáškách.

Čtvrtek 14. března 2013 13.00 - 15.00 hodin přednáška o herectví Radim Koráb - brněnský herec, moderátor a vlastně i režisér a dramaturg, protože si ve svém Divadle Koráb, které funguje od roku 1998, vytváří inscenace jen a jen podle svých představ. Radim Koráb se zaměřuje hlavně na divadlo pro děti, v této oblasti představuje známého a praxí protřelého odborníka. Jeho představení nenechají spát ani jedno dítě. Radim vystudoval činoherectví v Šumperku a později byl v angažmá v brněnském Divadle Radost.
Na našem semináři učil účastníky „jak se stát hercem snadno a rychle“ a hlavně jim objasnil hereckou jevištní logiku. Divadelní dílnička byla zahájena ve čtvrtek 14. března 2013 přednáškou Radima Korába o herectví. Po krátkém úvodu z historie divadla, kdy zavzpomínal například na pana Stanislavského, velkého průkopníka metodiky výchovy herců. Přednáška herce Radima Korába „O herectví“ se nesla ve velmi akčním duchu. Kromě několika hereckých rad se praktická část semináře zaměřovala hlavně na krátká herecká cvičení - úlek, dvojitý úlek, úlek z nečekaně horkého hrnku, vrtění se a kvílení. Následovala v rychlém sledu herecká scénka odehrávající se v zubařské ordinaci. Do čekárny o třech židlích postupně přicházelo pět účinkujících, nejprve naprosto improvizačně a posléze s přidělenými rolemi. Anatomie gagu byla postavena na figuře Aničky Břouškové. Závěrem nejdůležitější rada, použitelná pro divadlo i život: „Když umíte zahrát starou, lesbu a vožralou, pak to prostě umíte. Žít aj hrát, jak se říká.“

Pátek 15. března 2013 13.00 - 15.00 hodin přednáška o režii Zdeněk Černín - český režisér, herec a pedagog. Vystudoval Vojenské gymnázium v Opavě a herectví na brněnské JAMU. Své první profesionální angažmá nastoupil v Severomoravském divadle Šumperk. Po dvou letech v Šumperku se vrátil do Brna, kde působil nejprve v Mahenově činohře a později v Městském divadle Brno, nejprve jako herec a poté i jako režisér. Kromě působení v Městském divadle Brno Zdeněk Černín hostuje také v dalších divadlech, u nás i v zahraničí. Můžete ho také vidět v seriálu Ulice jako advokáta Vodičku. V Kojetíně přednášel o tom, co člověk potřebuje k tomu, aby byl slavným režisérem.
V pátek 15. března proběhla druhá část semináře, tentokrát se zaměřením na režii. Přednáška režiséra Zdeňka Černína „O režii“ volně navazovala na seminář dne minulého, jež seznámil své účastníky s taji hereckého umění. Pan Černín svou řeč zahájil jednou velikou pravdou. Říkal, že pro režiséra je velmi důležité uvědomit si, že nejdůležitějším prvkem divadla je herec. Teprve přes něj by se měl režisér realizovat. Herec není loutka, herec je herec a on jím byl a stále je a tedy ví, o čem mluví… V současné době zkouší s hadivadelnicí Simonou Pekovou hru „Když umírá herec“ od Mira Gavrana, ze které měli seminárníci možnost slyšet krátké pojednání, protože v ní jde o krásný příklad spolupráce režiséra a herce. Správný režisér by měl umět pomoct hercům najít situaci, kde nehraje, ale jedná, aby pak nevypadali na jevišti jako „kokotěnka“. Potom mohou být slavní, aniž by se jim na kalhotech objevovalo zpocené kolečko. Každý režisér by měl podněcovat svoje pálení, protože komu to pálí, kdo text dobrý hájí, ten nebude v háji… „Rejža prostě musí umět zasévat semínka a ta potom zalévat… A pokud jsi rejža, a víš, že tvůj soubor není zrovna na Thálii, vyber jim hru, která je lepší než vy všichni - ona vás podrží.“

Sobota 16. března 2013 12.00 - 14.00 hodin přednáška o scénografii
Poslední část divadelního semináře byla věnována scénografii. Z důvodu onemocnění původně plánovaného přednášejícího Jaroslava Milfajta musel zaskočit herec Radim Koráb, a tím nás opět zaskočil svými znalostmi, tentokrát z oboru scénografie. Zkušenosti z divácké praxe přinášeli všichni posluchači. Radim je upozornil na to, že i scénograf se má hlásit o slovo u režiséra, protože ty kunčafty pouze s dramaturgem už jsou překonané. Provedl je historií scénografie a zdůraznil roli nádherné barokní scénografie, která měla promakané rychlé změny scény v řádu několika sekund! Také nostalgicky zavzpomínal na dobu kolem roku 1948. Ve vzduchu po celou dobu semináře létala jména nestorů oboru - jako Zelenka, Labský, Dušek, Milfajt, Franz nebo Zavarský. Na závěr nám lektor důrazně doporučil navštívit Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí. Nejdůležitějším doporučením pro scénografy se stala věta: „Vše, co je na jevišti, by mělo být použito... To znamená, že když leží na scéně flinta, v závěru se s ní zastřelte.“

Pátek 15. března 2013

V pátek ráno přijelo do Kojetína Divadlo Tramtarie Olomouc, které zahrálo komedii Jiřího Jelínka s názvem „Poslední případ Sherlocka Holmese“ žákům druhého stupně základních škol a studentům Gymnázia Kojetín.
Divadlo Tramtarie je nezávislé divadlo, které už od roku 2005 vytváří jedinou plnohodnotnou komorní divadelní scénu s vlastním souborem v Olomouci a okolí. Ve vlastní produkci uvádí pět divadelních premiér za sezónu, představení jsou pravidelně každý měsíc reprízovaná. Kromě divadla doplňuje Tramtarie svou činnost také o hudební a filmové produkce, pořádá výstavy a další akce. Za dobu své existence si Divadlo Tramtarie postupně dokázalo vytvořit stabilní pozici v kulturním prostředí města Olomouce, zajišťuje pravidelnou kulturní produkci pro širokou veřejnost. Nedílnou součástí činnosti Divadla Tramtarie jsou zájezdová představení po celé České republice.
Inscenace představila nejslavnějšího detektiva všech dob, který řešil svůj poslední případ, a jehož divadelní rekonstrukce mladým divákům nezvratně podráždila bránici. Divoká variace na slavné téma s autorskými otisky prstů Jiřího Jelínka odvíjela zbrusu nový příběh Sherlocka Holmese a doktora Watsona. Sehraná dvojice řešila řadu drobných případů, na jejichž pozadí se ve skutečnosti vyjevila pravda o jejich vztahu. Sherlock Holmes se ukázal jako hodně problematická postava, možná geniálního detektiva, rozhodně však nesnesitelného společníka. Stále dokola se opakujícím motivem hry byla hra samotná, to, jak roztomilým hraním ubližovat okolí, a kdo s kým si vlastně hraje, kdo proti komu hraje, kdo si na co hraje. Poslední případ Sherlocka Holmese proto, protože po téhle hře už neuvidíte Sherlocka Holmese takového, jaký byl předtím. Velice originálním prvkem hry bylo doprovodné kreslení na plátna na pozadí.

Páteční soutěžní odpoledne patřilo Ochotnickému spolku Koryčany, nováčkovi Divadelního Kojetína, který vznikl v roce 2000 a zahájil svoji existenci hrou „Limonádový Joe“. Od té doby ještě odehrál „Charliovu tetu“, „Dívčí válku“, „Strašidlo Cantervillské“, „Hrobku s Vyhlídkou“, „Na správné adrese“ a jako poslední hraje inscenaci Erica Assouse „Švagřičky aneb Příbuzné si nevybíráme“, kterou také zahráli místnímu publiku.
Souborem prošlo od svého začátku asi tak dvacet pět členů. V současné době v souboru pracuje sedm herců, dvě nápovědy a jeden zvukař. Většinu tvoří herci z Koryčan, kteří jsou věkově hodně různorodí. Vedoucím souboru je Ilona Vybíralová a jejím zástupcem Karel Žíla.
Děj hry s brilantními dialogy a překvapivými zvraty se odehrával během jediného večera, kdy se na oslavě otevření nové vily sešli tři bratři i se svými manželkami. Hned z počátku bylo zřejmé, že švagrové k sobě zrovna neplanou horoucí láskou, nemluvě o tom, že své muže drží na krátké uzdě. Přímo bombou byl příchod mladé vyzývavé sekretářky Natálie, která dokonale okořenila rodinnou slavnost. Vyvolala paniku u přítomných mužů a z jejich nepřirozeně odmítavé reakce pojaly manželky podezření. Čí je to milenka? Došlo k překvapivým odhalením a rodinná idyla vzala za své. Autor se netajil, že muži bývají v některých situacích většinou zbabělí a ženy spíše bezcitné a nemilosrdné. Zdánlivě banální příběh přinesl výbornou zábavu.
Francouzská komedie, „well-made-play“ Erica Assouse „Švagřičky aneb Příbuzné si nevybíráme“, o oslavě, během níž se příchodem sekretářky Natálie postupně proměňuje vztah mezi třemi bratry a jejich manželkami. Hra má obtížnou dramatickou stavbu, přesně vystavěné situace a jiskřivé dialogy. Představil nám ji nováček přehlídky, Ochotnický spolek Koryčany. Soubor se v průběhu zkoušení musel vyrovnat s odchodem režiséra (údajně pro názorové neshody), jehož absence se bohužel na výsledném tvaru podepsala. Hercům se sice dařilo charakterizovat základní rysy svých postav, byli schopni obohacovat text o vlastní, především slovní špílce. Jejich výkony nepojily jednotné herecké prostředky, napětí nebylo dávkováno (neboť nezřídka hráli nikoli proces, ale výsledek) a většina situací postrádala potřebnou pointu. V rámci diskuse s lektorským sborem se hovořilo o nutnosti dopracovat jak stránku hereckou, tak některé detaily scénických prostředků. (Petra Kohutová)
Lektorský sbor Divadelního Kojetína udělil dvě čestná uznání - Iloně Vybíralové za roli Christelle a Katce Vackové za roli Natalie v inscenaci hry Švagřičky aneb...

V pátek večer vystoupil na kojetínských prknech Divadelní spolek Haná při MKS Vyškov s dramatem Federica Garcii Lorcy „Pláňka“ v režii Tomáše Dorazila ml.
Toto divadlo existuje ve Vyškově už 148 let a vždy to mělo s dramaturgií ve své historii svým způsobem jednoduché. Zkrátka a prostě - vždycky hrálo všechno. Veselohry, operety, muzikály, dramata... V poslední době jsme se u nich setkávali převážně s tématy, která kladla velké nároky především na naši bránici. Na repertoáru stále mají „1+1=3“, předtím to byl „Blázinec v prvním poschodí“. Letošní inscenace ale dala divákům ochutnat úplně z jiného soudku.
Režisér Tomáš Dorazil měl tu čest se v divadle potkat s Lorcovým textem již podruhé. Poprvé to bylo před dvanácti lety, kdy se seznámil s „panem Federicem“ a jeho donem Perlimplinem a Bílou Belisou. „Pláňku“ přečetl mnohokrát, a má ji z jeho dramat nejraději. Ani neví pořádně proč, ale nikdy se mu do ní pořádně pustit nechtělo. Tato nejistota trvala až do chvíle, než si sedl nad „Pláňkou“ s herci Divadla Haná, a ti řekli své ano. Řekli své ano dramatické básni. Řekli své ano tématu nenaplněné touhy po dítěti a frustrace mateřství. Řekli své ano několika dlouhým dnům a večerům, kdy se na jevišti pokoušeli rozkrýt zákonitosti lidského bytí, do nekonečna hledali motivace, významy, charaktery, vztahy, znaky, obrazy, prostředky, možnosti, způsoby. Řekli své ano náročné cestě za výsledným tvarem, kterou ne každý ocení. Dobré divadlo stále žije nejen v podobě jednoduché zábavy či ambiciózních novotvarů, ale také v podobě silného příběhu, kterým „Pláňka“ bezesporu je.
Na představení souboru z Vyškova nemohl nikdo zůstat na pochybách, že jde o inscenaci velmi zkušených a poučených divadelníků, pracujících záměrně se všemi složkami divadelní tvorby. Sympaticky mladý soubor se pustil do Lorcova textu bez nadměrného respektu, ale zároveň s pokorou a se zjevnou láskou. Minimalistická, ale funkční scénografie, plnící i funkci metaforickou, tvořila pozadí k představení spojujícímu rituál, stylizovaný pohyb chóru i vypjaté individuální herecké výkony v provázaný celek. Porota (či lektorský sbor, chcete-li) ocenila semknutost zvoleného řešení, a zároveň upozornila na úskalí takto vysoce stylizovaného inscenování obtížného textu. Těmito úskalími jsou podle názoru některých lektorů především obecnost emocí, poetizování odvádějící pozornost od věcného obsahu sdělení a odcizující charakter použité předtočené hudební stopy. Výrok poroty: nevinen:-) (Akram Staněk)
Lektorský sbor Divadelního Kojetína udělil diplom Tomáši Dorazilovi ml. za režii inscenace a Ondřeji Vašíčkovi za roli Juana v inscenaci hry Pláňka a doporučila inscenaci hry Pláňka Divadelního spolku Haná při MKS Vyškov k výběru na Celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla 2. Divadelní Piknik Volyně 2013 (v Kojetíně 1. místo - vítězná inscenace).

Sobota 16. března 2013

V sobotu ráno patřilo jeviště domácímu souboru Hanácká scéna MěKS Kojetín, který soutěžně uvedl v obnovené premiéře komedii Marca Camolettiho „Modré z nebe“ v režii Jany Novákové z Olomouce.
Kojetínskému souboru padá jen „Modré z nebe“ - název nově obnovené divadelní inscenace z pera francouzského autora Marca Camolettiho, v překladu Evženie Janů, díky níž se už od září 2011 sžívá s prostředím letušek, letadel a leteckých řádů. A štěstím spadlým z nebe byly pro soubor i diváky dvě nové herečky, které ansámbl rozšířily právě pro tuto komedii. Přípravy, kostýmy, zkoušky i drobné zádrhely opět zvládli podle slov jedné z postav „jako vždycky, tak, tak..., ale snažili se. Největší potíž měla vedoucí souboru s obsazením hlavní mužské role. Dvojí přeobsazení dalo zabrat jí i celému souboru. Až třetí pokus vyšel. A podle reakcí diváků na výbornou. Největší dějové zvraty ale píše život sám. Hlavnímu představiteli vepsal do osudu nešťastnou nehodu. Hru tedy z piety ke kolegovi a kamarádovi nazkoušeli v novém obsazení a takto nám ji představili na divadelní přehlídce.
Hlavní hrdina komedie Bernard si své vyvolené vybíral zásadně z řad zaměstnankyň leteckých společností. Snoubenky - letušky se střídaly v jeho pařížském bytě přesně podle letových řádů, a to až do dne, kdy mu bouře nad Atlantikem značně zkomplikovala život...
Domácí soubor se už podruhé na prknech svého festivalu představil s inscenací světoznámé situační komedie francouzského autora švýcarského původu Marca Camolettiho. Představení „Modré z nebe“ ve verzi 2.0 setřáslo velkou část dětských nemocí, které je sužovaly v prvním nastudování, a uletělo na cestě k brilantní jevištní produkci pěkných pár stovek vzdušných mil. Ze své první verze si přeneslo vynikající výkon Marie Němečkové v roli Berty, solidní jevištní práci Michala Mati i pěkně vytvořenou postavu americké letušky Jane v podání Lucie Němečkové. V představené verzi jejich výkony doplnily dvě nové představitelky letušek / snoubenek - přesná Jana Nováková (taktéž režisérka celého kusu) i elegantní a trochu výstřední Marcela Válková. Největší proměnu ovšem prodělalo „Modré z nebe“ s příchodem nového představitele hlavní role Bernarda - Radkem Baštincem. Ten budil dojem, jako by měl tu postavu napsanou na tělo. S lehkostí zvládal i složité situační zvraty, přesnými reakcemi rozechvíval bránice diváků a vůbec se celou inscenací pohyboval jako ryba ve vodě. Inscenace si s sebou také ze svého předchozího života, jak lektorský sbor neopomněl připomenout, přinesla i některé nejasnosti ve sféře prostorového řešení - zcela lapidárně řečeno, výprava má z hlediska požadavků předlohy o jeden vchod méně, což vyvolává nutnost použít méně přehledné řešení příchodů a odchodů; slušelo by se ostřeji stylizovat a tematizovat jednotlivé postavy letušek a vyčistit i systém používání rekvizitních znaků. Výsledkem vývoje je tedy solidní komedie běžící ve svižném tempu, která sice není zcela bez chyb, ale je zcela nepochybně schopná diváka po celou dobu skvěle bavit. (Akram Staněk)
Odborná porota Divadelního Kojetína 2013 udělila čestné uznání inscenaci Modré z nebe za pokrok dosažený od posledního mezipřistání a diplomy oběma mužským představitelům - Radku Baštincovi za roli Bernarda a Michalu Maťovi za roli Roberta v inscenaci hry Modré z nebe. Divadelní soubor Hanácká scéna MěKS Kojetín se s inscenací hry Modré z nebe umístilo na 3. místě - bez doporučení na celostátní přehlídku.

Odzvoněním patnácté hodiny se na jevišti představilo Dobrovolné divadlo Tovačovské, které si jako svůj v pořadí druhý titul zvolilo hru Václava Berana „Komedie o zkrocení“.
Dobrovolné divadlo Tovačovské se na kojetínském festivalu poprvé objevilo v roce 2011 s komedií „Ducháčkové“ a městu se Spanilou věží ihned přibyla další okrasa. Jedná se o spolek lidí z Tovačova i odjinud, kteří chtějí zkoušet a bavit amatérským divadlem sebe a diváky, kteří ať už z donucení nebo náhodou zabloudí na jejich představení. Nejsou to profesionálové ani poloprofesionálové, nikdo z nich nestudoval ani neprovozoval nic, co by byť jen souviselo s profesionálním divadlem. Jak sami říkají, mají rádi srandu, světový mír, čokoládu a chleba se sádlem (ten v Kojetíně dostali). Nemají rádi hlad, žízeň a ten kousek oříšku, který se pravidelně zaklíní mezi zuby.
Na kojetínských prknech se objevila jejich obnovená premiéra komedie Jana Berana „Komedie o zkrocení“. Jedná se o volný přepis známé komedie W. Shakespeara „Zkrocení zlé ženy“. Zjednodušený syžet přivedl na scénu Petruchia a zlostnou Kateřinu v příběhu, který diváky baví už několik set let. Není na světě nic všednějšího, ovšem ani tajuplnějšího, než vztah muže a ženy. Když se milují, žár slunce je proti jejich lásce jen mírným plamínkem, když narazí kosa na kámen, létají jiskry až do oblak. Autor zachytil všechny podoby lásky i sváru mezi mužem a ženou. Příběh se skvělým začátkem i dobrým koncem a neméně zajímavým prostředkem byl plný konverzačních soubojů na ostří nože. Renesanční fraška, která se zhlédla v antické komedii, je plná humoru i v jedenadvacátém století.
„Zkrocení zlé ženy“ napsal William Shakespeare kolem roku 1594; s největší pravděpodobností se jednalo o jeho první čistou komedii. Přestože hra není formálně dokonalá, je uváděna často (v českých zemích více než sto inscenací od roku 1945), a to zejména pro své vděčné téma; téma vztahu muže a ženy bude tvůrce i diváky zajímat vždycky. Zjednodušenou verzi z pera Václava Berana a s pozměněným názvem „Komedie o zkrocení“ přivezlo Dobrovolné divadlo Tovačovské, o němž lze říci, že je na samém počátku své cesty. V roce 2011 jsme viděli jejich „Ducháčky“, od té doby se pokusili nastudovat „Charleyovu tetu“, z provozních důvodů změnili titul, posléze strávili s „Krocením“ dva dlouhé zkušební roky - a na kojetínské přehlídce hráli teprve druhou reprízu. V diskusi s lektorským sborem byly pojmenovávány jak omyly zásadnějšího charakteru (absence přesného výkladu tématu a základní situace, od níž by se měly odvíjet situace vnitřní i výběr prostředků pro jejich naplnění), tak konkrétní nedostatky technického charakteru (z oblasti herecké je to pohyb po jevišti a mluva, z dalších oblastí např. nejednotnost výpravy). Nicméně lze doufat, že soubor - který je v mnoha ohledech dobře teoreticky vybaven - bude nadále i v nelehkých podmínkách holdovat divadelní Thálii, a že jej nevidíme na přehlídce naposledy. (Petra Kohutová)

V sobotu večer se představil další nováček kojetínské přehlídky Nezávislý divadelní spolek Staré Město, který představil svůj hudebně poetický počin „Legenda o Kytici“ na motivy tří balad Karla Jaromíra Erbena v režii Báry Hubíkové.
Spolek vznikl v roce 2009 pro společný projekt s tanečním kroužkem (dnes ZUŠ Šumperk - pobočka Jindřichov) „Tanec a divadlo“ a od té doby uvádí každoročně nové tanečně divadelní představení i několik autorských projektů. Uskupení tvoří neorganizovaní „divadelníci“ a mladí lidé od třinácti do patnácti let. Jedná se o skupinu lidí, kteří se nebojí vyzkoušet nové a netradiční prostory i žánry, hrají za každého počasí, v jakoukoliv denní i noční dobu, na prknech, na ulici, a když je třeba i na poli. Spolek spolupracuje s tanečníky a hudebníky (ZUŠ Šumperk, pobočka Jindřichov, Hanušovice), organizátory akcí pro děti, vystupuje na městských slavnostech a akcích (Anenská pouť, Rozsvěcení vánočních stromů, Bioslavnosti). V roce 2012 obohatila činnost souboru spolupráce s performerem a hudebníkem Joe Stragglerem. Představení „Legenda o kytici“ vzniklo právě v rámci projektu „Tanec a divadlo“ (4. ročník, 2012) jako společný projekt tanečního oboru ZUŠ Šumperk, pobočka Jindřichov a divadelní skupiny Báry Hubíkové. V dramatizaci tří balad Erbenovy Kytice (Vrba, Svatební košile, Štědrý den) hrála významnou složku hudební aranžmá Ondřeje Haluzy.
Náměty pro svou básnickou sbírku čerpal Erben v lidové slovesnosti, z bájí o nadpřirozených bytostech, z legend, pohádek i lidových balad. Základním motivem balad je vina a trest, často i odpuštění. V některých básních se uskutečňuje předem daný osud či věštba (Štědrý den), v jiných vše závisí přímo na lidských činech, prověřuje se morálka, provinění se stíhá trestem (Vrba). Při porušování přírodních zákonů mohou do lidských osudů zasahovat nadpřirozené síly (Svatební košile).
Nezávislý divadelní soubor Staré Město přijel s jediným českým titulem letošního Divadelního Kojetína - s „Legendou o Kytici“ na motivy Karla Jaromíra Erbena. Velikou výhodou vynikající inscenace byl poučený dramaturgický přístup: dobrý výběr balad, obsahující nejen nosný příběh, ale i divadelní potenciál (Vrba, Svatební košile a Štědrý den), citlivé zacházení s úpravou textu ještě před jeho převedením do scénáře a konkretizace a domyšlení některých motivů. Diskutabilní bylo připsání postavy Osudu a odstranění křesťanského motivu ze Svatební košile. Vynikající byla obrazová a hudební složka inscenace, jakož i práce s mladými interprety. Představení nepostrádalo velkou míru autenticity a nenechávalo diváka na pochybách, že se jedná o kolektivní práci, při níž režisér není mentorujícím organizátorem, ale partnerem svých mladších kolegů. Při diskusi s lektorským sborem (o inspirativnosti zhlédnutého svědčí její délka, neboť trvala o půl hodiny déle než samotné padesátiminutové představení) bylo doporučeno dokonkretizovat a srovnat úroveň stránky recitační, či přesněji mluvní, s úrovní stránky obrazové. (Petra Kohutová)
Lektorský sbor Divadelního Kojetína udělil diplom Báře Hubíkové za vynikající práci se scénickým obrazem v inscenaci Legenda o Kytici. Představení inspirované poezií, i jejím zpracováním, opírajícím se o samotnou práci s veršem a současně užívajícím obrazové prostředky blízké divadlu poezie, se do té míry odlišovalo od základních předpokladů divadelního oboru, pro který je určen postupový vzorec na Divadelní Piknik Volyně 2013, že se odborná porota Divadelního Kojetína rozhodla doporučit je, jako výjimečný případ, programové radě WP k zařazení do programu 56. Wolkrova Prostějova a inscenaci ocenila 2. místem.

Ve večerních hodinách se uskutečnil již 5. Divadelní candrbál v prostorách Bowling City s diskotékovým parketem. O hudbu se postaral oblíbený DJ Alešek Meduna. Program sliboval i návštěvu kouzelníka, který o půlnoci vystoupil se svými kouzelnickými čísly a triky a sklidil velký aplaus od účastníků.

Neděle 17. března 2013

Posledním, již nesoutěžním, účastníkem Divadelního Kojetína 2013 byl Divadelní spolek Na štaci ze sousedních Němčic nad Hanou, který místnímu publiku rozehrál veselohru o ženách nejen pro ženy Zdeňka Podskalského „Žena v trysku století“ v režii Jaroslava Lejnara a Zdeny Gregorové.
Komedie Zdeňka Podskalského „Žena v trysku století“ je věnována především ženám. Je duchaplným průvodcem po dějinách ženské nadvlády nad mužským pokolením. Věčný boj mezi muži a ženami, kdo je silnější a chytřejší, se odehrává od prvopočátku stvoření Adama a Evy. Od pravěku, kdy bylo na ženu nahlíženo jako na submisivní hloupé stvoření, se leccos změnilo. V průběhu staletí nastal v myšlení žen převrat a svou chytrostí převzaly nad muži vůdčí postavení. Jednalo se o skládanku sedmi humorně laděných příběhů (Ráj, Doba kamenná, Doba gotická, Doba renesanční, Doba obrozenecká, Doba novodobá a Doba budoucí), poukazujících na ničivou sílu žen, kterou nezkrotí ani tryskem letící dějiny. Většina z nás zná francouzské přísloví ,,Cherchez le Femme“ - za vším hledejte ženu anebo alespoň jeho obhroublejší český ekvivalent „Kam čert nemůže, nastrčí babu“. Toho, kdo by snad chtěl pochybovat o pravdivosti těchto výroků, přesvědčila tato malá historická exkurze. Zároveň inscenace ukázala, že na první pohled křehká a nesmělá žena je často mnohem silnější než její, svaly obalený, mužský protějšek.

Na nedělním závěrečném slavnostním vyhlášení, kdy předseda odborné poroty Vít Závodský kladně hodnotil celkovou úroveň letošního festivalu, bylo odbornou porotou uděleno celkem deset individuálních ocenění především za herecké výkony, ale také za dramaturgickou volbu, režii i vynikající práci se scénickým obrazem... Odborná porota v nižší kategorii udělila čestná uznání a ve vyšší diplomy. Výsledky viz níže - přiložené soubory

Čas se naplnil a Divadelní Kojetín 2013, který jsme prožili s divadelníky z různých moravských měst, je minulostí. Týden plný divadla, které nám ochotníci ochotně předvedli v našem městě byl náročný, ale stál rozhodně za to prožít ho společně s nimi. Od středečního rána do nedělního odpoledne se v Kojetíně představilo deset divadelních souborů. Letos odborná porota hodnotila inscenace her šesti divadelních souborů, udělila několik individuálních ocenění a doporučila dvě inscenace k výběru na dvě celostátní přehlídky - Přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla 2. Divadelní Piknik Volyně 2013 a Přehlídku uměleckého přednesu a divadla poezie Wolkrův Prostějov 2013. Na jednání programové rady, která se konala 4. dubna 2013 v Praze, byly vybrány inscenace ze všech doporučení, které se zúčastní 2. Divadelního Pikniku 2013. Jsme velice rádi, že do celorepublikové přehlídky programová rada zařadila inscenaci „Pláňka“ v podání Divadelního spolku Haná při MKS Vyškov. Pro ostatní soubory platí - i když jste to v Kojetíně u poroty nevyhrály, vyhrály jste to na plné čáře u diváků, kteří vám svůj obdiv po každém představení vyjádřili potleskem a tak to má být, vždyť divadlo se hraje především pro diváky.
Týdenní žně ochotnického divadla - 21. ročník Přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2013 - přinesly všem duševní naplnění a obohacení o zážitky z jednotlivých představení. Sokolovna v Kojetíně se opět po roce stala místem naplněným divadlem a setkáváním lidí, které divadlo milují. Naše přání je, aby tomu bylo tak i v letech příštích.

A na závěr - tradiční slova díků:
- zúčastněným divadelním souborům, bez kterých by se přehlídka v Kojetíně neuskutečnila,
- všem věrným divákům, kteří podpořili účastí festival,
- lektorům odborné poroty (Vítu Závodskému z Brna, Petře Kohutové z Karlových Varů a Akramu Staňkovi z Prahy) za jejich nelehkou práci,
- lektorům divadelního semináře (Radimu Korábovi a Zdeňku Černínovi),
- Městu Kojetín a Ministerstvu kultury ČR za finanční podporu,
- všem sponzorům přehlídky (Bowling City, Dobrůtky od Verunky, Elektormontáže Arnošt Petružela, HMS - REAL s.r.o. - Milan Hromada, Pivovarský hotel Kojetín s.r.o., Hospůdka u Jordánu, Hospůdka U Pedyho, Lékárna U zlatého lva, MSH v.o.s. - pekařství, Instalace 206 - Roman Kusák s.r.o., Penzion Maďarská bašta, Prodejna Hanačka, Ptáček - pozemní stavby s. r. o., Technis Kojetín s.r.o., Restaurace Na Hrázi U Tondy, Řeznictví - uzenářství Haluzík, Řeznictví Kamil Hrudík, Řeznictví Na rohu - Martin Zedníček),
- reportérům Divadelního Koječáka (Hana Hásová, Jakub Šírek, Anna Mišucová, Miloslava Jelonková, Milan Ligač, David Hás, David Dvořák, Milan Zahradník, Petra Kohutová, Akram Staněk), kteří vydali šest čísel,
- studentům - moderátorům z místního gymnázia a Milanu Ligačovi za vtipné představení souborů,
- mladým Hanákům, že stylově přivítali soubory v našem městě,
- členům Hanácké scény za pomoc s organizací přehlídky,
- fotografce Janě Večeřové za pořízení fotografií z představeních,
- Marii Němečkové za umělecky napsané diplomy,
- Jitce Polákové za složení úvodních básniček pro moderátory,
- místním hasičům za požární asistenci,
- všem příznivcům divadelní přehlídky v Kojetíně, kteří se jakkoli, čímkoli,
s kýmkoli, kdykoli a kdekoli podíleli na zdárném a bezproblémovém chodu kojetínského festivalu.
- Velké poděkování si zaslouží kolektiv pracovníků Městského kulturního střediska Kojetín Katka Krčmařová, Jana Nováková, Pavlína Dvořáková, Monika Nováková, Milan Zahradník a mistr zvuku a světel Honza Raclavský. Tento tým perfektně zvládl a absolvoval celý festivalový týden od rána do večera, od večera do rána ke spokojenosti všech. Dokázali, že jsou to lidi na správném místě!!!

Přeji Kojetínu, aby i nadále zůstal městem divadla a místem setkávání ochotnických souborů.

Hana Svačinová, foto: J. Večeřová

Přiložené soubory

2013-plakat.pdf	PDF dokument	744.63 kB
2013-o-souborech.pdf	PDF dokument	664.98 kB
2013-vysledky.pdf	PDF dokument	224.67 kB