Výsledky ročníku 2025

Odborná porota Divadelního Kojetín 2025: Petra Richter Kohutová, Vladimír Fekar, Jaroslav Kodeš

Nominace na Divadelní Piknik Most 2025 – Olga Divadelního souboru Dialog Brno

Doporučení na Divadelní Piknik Most 2025 – Velký vandr Divadla Václav Václavov

Cena Divadelního Koječáka - Divadelní soubor Dialog Brno za inscenaci Olga

Ceny

- Sáře Kaniokové za roli Gigi v představení Sbohem, zůstávám! DS Osvětové besedy Velká Bystřice

- Josefu Königovi a Vladimíře Manďákové za výtvarné řešení inscenace Velký vandr Divadla Václav Václavov

- Martinu Juránkovi za roli Jana Welzla v inscenaci Velký vandr Divadla Václav Václavov

- Miroslavu Janíkovi za režii inscenace Olga DS Dialog Brno

- Michaele Bystré Radvanové za herecký výkon v inscenaci Olga DS Dialog Brno

- Zdeňce Štreitové Tiché za herecký výkon v inscenaci Olga DS Dialog Brno

- Ivaně Hlaváčové za herecký výkon v inscenaci Olga DS Dialog Brno

- Divadelnímu spolku Dialog Brno za inscenaci Olga

Čestná uznání

- Vlastimilu Peškovi za předlohu inscenace Převýborná historie o benátském kupci Ořechovského divadla

- Kateřině Chmelové za roli Porcie v Převýborné historii o benátském kupci Ořechovského divadla

- Vendule Kubešové za roli Nerissy v Převýborné historii o benátském kupci Ořechovského divadla

- Karlu Hegnerovi za role Opovědníka, kupce Antonia a hraběte Steinera v Převýborné historii o benátském kupci Ořechovského divadla

- Michalu Schmalzovi za hudbu k inscenaci Co s námi teď bude? Spurníkova OS Sokola Litovel

- Martinu Dominiku Polínkovi za režii inscenace Strašidlo cantervillské Malé scény ZUŠ Zlín

- Jakubu Špaňhelovi za roli Sira Simona de Canterville v představení Strašidlo cantervillské Malé scény ZUŠ Zlín

- Ivě Kevešové Stáncové za roli Karolíny v inscenaci Co s námi teď bude? Spurníkova OS Sokola Litovel

- Pavlu Soldánovi za roli Vidíma v inscenaci Co s námi teď bude? Spurníkova OS Sokola Litovel

- Veronice Pospíšilové za roli Alžběty alias Cigaret Eny v inscenaci Velký vandr Divadla Václav Václavov

- Divadlu Václav Václavov za volbu regionálního tématu v inscenaci Velký vandr

- Volnému divadlu Zlín za jevištní koncept inscenace Zaklínač

- Miloslavu Záleskému za roli Jaromíra Másla v inscenaci Česká maminka DS Karla Högera Strání

- Ladislavu Vrchovskému za pokus o vhled do dějin teroru v inscenaci Houbová polévka Naděždy K. Krupské Staré arény Ostrava

- Jitce Borovičkové za roli Krupské v inscenaci Houbová polévka Naděždy K. Krupské Staré arény Ostrava

BLAHOPŘEJEME!!!

Nominace do programu Divadelního Pikniku v Mostě

DS Dialog Brno, Olga, scénář a režie Miroslav Janík

Faktografická zpráva o životě a díle Olgy Scheinpflugové. Spisovatelka, básnířka, dramatička, herečka a silná žena, o níž se obecně mluví maximálně jako o „manželce Karla Čapka“. V brněnském souboru Dialog tři ženy herečky a muž režisér. Genderová otázka trochu jinak. A výpověď o tom, jak se vše zjednodušuje, jak se ztrácí podstata věci. V čase. Ale i kvůli naší lenosti, neochotě či neschopnosti poznávat, vnímat svět a informace o něm komplexně. Množství klišé, jež jsou nahrazována ještě většími, trapnějšími, vyprázdněnějšími. Nakonec mezi řádky inscenace čteme, že být jako osobnost zúžen na něčí manželku, zdaleka není to nejhorší. Mimochodem, odrazovým můstkem tvorby inscenace byl nákup knihy o životě Olgy Scheinpflugové v Levných knihách za 35,- Kč.
Období Olžina života převedená do stylizovaných výstupů. Přednáška v univerzitní aule, kde bojují o pozornost docentky doktorandka a studentka. Talk show, v níž je představení básnické sbírky rychle transformováno do bulvarizace Olžina osobního život („A proč si vás Karel ještě nevzal?“). Vztah s Karlem Čapkem jako osobní zpověď „nanynky“ Olgy, reagující na Čapkovou hlavou strojově odříkané útržky z korespondence (včetně nejdůležitějšího dovětku – „Listy Olze: Korespondence z let 1920-1938. Praha, 1971“). Válečné období přes proměnu doktorandky v Hitlera. A módní přehlídku doporučující apartní modely vhodné při úprku do krytu. A závěr života – nedělní chvilka poezie, v níž sice nezazní jediný verš, ale rvou se tam tlumočnice do znakového jazyka. Hra s formou – hra s tématem. Sled výstupů, jeden zábavnější než druhý, blíže ke konci mrazivější, se sebeironickou tečkou.
Hráno na jevišti s diváky. Bitevní pole vymezené kostýmy, jež postupně definují různé podoby jedné ženy.
Sami tvůrci nazývají svůj tvar femini skeč, Vladimír Fekar formu definoval jako intelektuální stand up pro tři herečky – ovšem s nadstavbou, lze použít termín kabaret. 
Inscenace získala tři herecké ceny (pro kompletní obsazení – Michaelu Bystrou Radvanovou, Zdeňku Štreitovou Tichou a Ivanu Hlaváčovou) – jejich smysl pro nadsázku a (sebe)ironii je obdivuhodný. Také cenu za režii pro Miroslava Janíka. A cenu za inscenaci, cenu Divadelního Koječáka (čili cenu diváků) a nominaci do programu Divadelního Pikniku v Mostě 2025.

Doporučení do programu Divadelního Pikniku v Mostě

Doporučení: Divadlo Václav Václavov, Miloš Pospíšil: Velký vandr aneb Podivuhodní skutkové hanáckého zámečníka na Zlatém severu, režie Josef König a Vladimíra Manďáková

Dramaturgicky cenná inscenace: Režijní tandem Josef König a Vladimíra Manďáková sáhl po regionálním tématu. Václavov je součástí Zábřeha, města, v němž se narodil a jež opustil pábitelský polárník Jan Eskymo Welzl. A stal se hlavní postavou a hybatelem titulu Velký vandr aneb Podivuhodní skutkové hanáckého zámečníka na zlatém severu Miloše Pospíšila (uveden poprvé a naposledy v Divadle na provázku v roce 1976 v režii Petera Scherhaufera a s Jiřím Pechou v hlavní roli). V textu a provázkovské inscenaci byl silný motiv Welzlova putování – nechce dát zotročit, chce zůstat svobodný i za cenu opouštění rodné země. Václavovská inscenace nevyznívá tak apelativně, spíše připomíná slavného rodáka, který se zřejmě stal inspirací pro postavu Járy Cimrmana.
Hravá výprava: Václavovská inscenační verze Velkého vandru je velmi kreativní ve výtvarné stránce. Ocenění hodné je zvolené scénografické řešení – chodník do písmene „L“, jenž umožňuje rychlé přesuny a zároveň podporuje iluzi cestování hlavního hrdiny. Základem většiny pánských kostýmů jsou pruhovaná modro-bílá námořnická trika nebo jednodílné pánské plavky, které tak volně evokují námořní cestování, „s významovým akcentem na pánské suspenzory, upozorňující na patriarchální vnímání světa doby Wenzlovy i jeho samotného,“ napsal Jaroslav Kodeš. Podobně hravě pojednané jsou i rekvizity, kolovrat osudu (a zároveň perpéto mobile) na sáňkách, policejní stůl z bubnu, mikrofon z čajového sítka… 
Herecké výkony: Bohužel se hravost nepromítla více do hereckých výkonů. Václavovští jsou velmi pietní v přístupu k látce, poctivě plní, co scénář nabízí a co mají narežírováno, ale chybí kreativní nadstavba. Jednou z výjimek je představitel Welzla. Martin Juránek tvoří ústřední postavu jednak z podstaty své fyziognomie, jednak z dovedností hereckého řemesla. Je autentický, svérázný, pábitelský a až buransky sebevědomý. 
Celkově: V inscenaci Velkého vandru se dostali václavovští ve svém poctivém divadelním snažení, které trvá od roku 1998, nejdále. Získali dvě čestná uznání (pro Veroniku Pospíšilovou za roli Cigaret Eny a pro soubor za volbu regionálního tématu), dvě ceny (pro režijní tandem Josef König a Vladimíra Manďáková a pro Martina Juránka v roli Eskymo Welzla) a doporučení do programu Divadelního Pikniku v Mostě 2025.