Deníček


14. - 15. dubna 2018

Náš deníčku - byli jsme na PODĚSu v Olomouci!!!

Brzy ráno v sobotu 14. dubna 2018 jsme se, my, všichni Mimoni, na Masarykově náměstí srotili. Důvodem byla účast na dvoudenní regionální přehlídce dětského divadla PODĚS v Olomouci.

Po příjezdu autobusu jsme za pomoci našich rodičů pomohli nanosit do zavazadlového prostoru všechny potřebné rekvizity a kostýmy, za které by se nemuselo stydět ani Národní divadlo. Pak jsme se v krátkosti rozloučili s rodiči a vybaveni pečenými šneky, bábovkami a jinými pochutinami usedli v očekávání dobrodružství do autobusu, který se vydal ku Olomouci. Po cestě jsme se dozvěděli plno poučných informací, třebaže v Polkovicích bydlí Elinčin děda a v Dubu řádil kdysi svého času sekyrář. Také jsme si sdělovali představy o budoucích povoláních, mezi nimiž se objevily profese střihačů psů, módních stylistů a zpěvaček v Praze (tímto Milan s kolegyněmi Hanou a Kateřinou zjistili, že éra popelářů, hasičů a sestřiček je už dávno z kurzu).

Po příjezdu do Olomouce nás čekalo nemilé překvapení. Jelikož auta blokovala křižovatku, kterou jsme se měli dostat do budovy, kde se měla celá přehlídka odehrávat, šofér autobusu nás vyložil i s kulisami na přilehlém parkovišti, odkud jsme všechny propriety museli odnosit asi ještě tři sta metrů do cíle určení. Tehdy jsme tiše záviděli ZŠ náměstí Míru, která se svezla s námi, a jako rekvizity si do své hry zvolila pouze tašku s kostýmem žáby a pletený košík. Nakonec jsme vše zdárně zvládli, a po přidělení šatny jsme odbarikádovali, na přání pořadatelů, vchod do budovy, kde byly naše rekvizity provizorně složeny. Pak už nebránilo nic tomu, abychom se vrhli do divadelního víru a navštívili první tři představení Matylda, Čuníkův super tajný deník a Zavřené dveře. Nejvíc nás zaujal čuníkův deník, ve kterém jsme se dozvěděli, jak prasata žijí v mylném přesvědčení, že je sedlák miluje a přitom je chová pouze na maso. Po zjištění tohoto faktu čuník ve spolupráci s kačerem odpálil kurník, který přebudoval na raketu i s celou rodinou sedláka a přestěhoval se na farmu k vegetariánům. Když jsme absolvovali toto představení a dílnu her, odebrali jsme se na oběd, kde se podával vepřový řízek s bramborem. Sladkou tečkou za odpolední siestou byla zastávka v cukrárně a příslib návštěvy Šantovky.

Z odpoledních představení se nám všem líbilo 14-14 Přátelství napříč staletími, jež pojednávalo o tom, že minulost může ovlivnit budoucnost a naopak. Samozřejmě nás také pobavily dvě pohádky dramaťáku ZŠ nám. Míru, v nichž zaskočili i naši Mimoni Marťa Ligač a Kika Ligačová. Naše dobrá nálada byla završena nalezením Honzíčkova telefonu, po kterém bylo vyhlášeno celopřehlídkové pátrání, ten se objevil překvapivě u něj v batohu. Následně jsme si šli tedy odpočinout do avizované Šantovky. Při odchodu z tohoto nákupního centra nás čekalo sdělení, že Marťa nemá tašku s peněženkou a mobilem. Po pěti minutách, co kluci odešli hledat peněženku do KFC, se Milan rozhodl jít za nimi. Při příchodu Milana namísto domnělé ztráty baťůžek visel na opěradle židle, ale chlapci tu zjevně ještě nebyli. Ti přiběhli vzápětí s tím, že se byli ještě podívat v obchodě na trička. Díky tomuto zdržení jsme dorazili pozdě na představení profesionálů Krvavé koleno. Na to se celý den těšila především Elinka, která ale po pěti minutách usoudila, že by se jí zdály ošklivé sny, a proto jsme s ní strávili zbytek představení venku. Ostatním Mimoňům se hororová komedie líbila. Největší hororový okamžik dne následoval po příchodu na ubytovnu. Pavouky v rozích stěn a jednu společnou sprchu na patře by jsme ještě přežili, horší než tyto úskalí byla však absence wifiny. Den byl u konce a my jsme tvrdě usnuli, jelikož byl před námi náš velký den, kdy musíme ze sebe vydat vše a ukázat PODĚSu, co v nách vězí.

Brzy ráno se vydala teta Haňa do nejbližšího obchodňáku všem pro snídani. Když se vrátila schvácená s bednou jogurtů, sýrů a rohlíků, tak jí Kika oznámila, že se všichni nasnídali z její bábovky a Májiny bezedné tašky. To už jsme se pomalu rozloučili s ubytovnou a spěchali jsme do ZUŠ, abychom se mohli převléct a připravit vše potřebné na naše vystoupení Lakomé Barky. Samotné vystoupení se i přes panující parno v sále vyvedlo na výbornou, i když si Pavča zapomněla v šatně koště, a tak musela místo zametání umývat okna. Že bylo představení úspěšné, jsme se dozvěděli posléze od vedoucích jiných souborů, a především podle zpěvu písně Zabili jsme čuníka…, kterou si pobrukovali návštěvníci opouštějící sál. Po zhlédnutí konkurenčních představení Gertruda a Divadelního Artomatu jsme se odebrali všichni na oběd, kde pro nás byla připravena osvědčená výborná čočková polévka z předchozího dne, obohacena o kousky zeleniny. Naplněna dojmy a obědem se ubírala naše skupina zpět do budovy ZUŠ, kde se měli vedoucí souboru i mladí herci dozvědět názory poroty a diváků na jejich inscenaci Lakomá Barka. Celkově se porotě líbilo zpracování, herecké nasazení a naše Hanáčtina, kterou postavy mluvily. Už méně se jim líbilo nehumánní uspání pašíka hřebem a populární píseň Zabili jsme čuníka...

Při vyhodnocování jsme byli všichni napjatí. Na další přehlídky byly doporučeny tři soubory. My, jako jedni ze dvou souborů, jsme získali ocenění za energii vloženou do představení. Pak nezbývalo, než se rozloučit, sbalit rekvizity do autobusu, který tentokrát naštěstí dojel přímo před budovu a po cestě domů si sdělit své dojmy. Shodli jsme se svorně na tom, že byl tento víkend opravdu plnohodnotně prožitý, měli jsme možnost vidět jiné dětské soubory, navázat nové známosti, zjistili jsme, jak dělat některé věci jinak, i když víme, že je jinak dělat nebudeme. Každopádně to stálo určitě za to a mimo ocenění jsme si přivezli i skvělé zážitky.

A jak se přehlídka líbila samotným Mimoňům?!


18. března 2018

Deníčku,
je neděle a končí Divadelní Kojetín. Haňa s Milanem vymysleli, že před vyhlášením výsledků zahrajeme "Lakomou Barku". Byli jsme docela nervozní, v sále seděli hlavně divadelníci. Ale během hraní strach ustoupil, z nás spadla tréma, protože reakce diváků byly neuvěřitelné. Odměnili nás velkým potleskem. Na vyhlášení jsme dostali zvláštní cenu od Milana a Svači za to, že jsme. My jsme taky rádi, že je máme! Závěrečný raut opět neměl chybu...


6. března 2018

Nejmilejší deníčku,
je úterý a pro nás je to den s velkým "D". Dnes máme premiéru "Lakomé Barky", a navíc nemusíme do školy, protože od rána probíhají zkoušky a hned po obědě generálka. V 18.00 hodin se sokolovna zcela zaplnila a my jsme poprvé zahráli naši "Lakomou Barku" a moc se nám to povedlo, aspoň to říkali Milan s Haňou. Naši rodiče nás taky moc chválili a překvapivě i naše paní učitelky. Premiéru jsme oslavili dětským šampusem a snědli jsme kila pizzy od Dušana Meduny. No, prostě, parádní den...

Co o nás napsal Milan v Kojetínském zpravodaji:

V úterý 6. března 2018 pobavil jak dětské, tak i dospělé diváky, mladý a talentovaný spolek Mimoni MěKS Kojetín. V režii Milana Zahradníka  a Hany Svačinové odehráli moudrou pohádku Jana Wericha Lakomá Barka. Hned na začátku představení se diváci mohli přesvědčit, že předností této skupiny není jen herecký talent, ale i pěvecký a taneční projev. Samotná hra je zasazena do prostředí naší Hané a seznamuje tak mladé herce i diváky s naším nářečím, zvyky i mentalitou. Do děje příběhu uvedla diváky rozená vypravěčka, coby krajánek, Máňa Medunová. V hlavní roli Barky excelovala Lenka Kusáková, která zcela vystihla charakteristiku dané postavy. Neméně zdařile vykreslili postavy pana učitele a paní učitelové sourozenci Martin a Kristýna Ligačovi. Jejich roztomilé děti (Elinka Nosková, Zuzka Medunová, Anička Hovorková, Honza Polách a Marťa Nosek) vždy vše uvedly na pravou míru. Samozřejmě nesmíme opomenout ani další postavy, jako byl starý Dřímal v podání Máji Šušlíkové, starosta s paní starostovou, které ztvárnili Kuba Ovísek s Eliškou Gambovou a pan farář v provedení Dana Šóše. Bouřlivé ovace sklízely také „sósedky“ zosobněné Pavlínou Košťálkovou a Janou Dostálíkovou, od nichž se obecenstvo dozvědělo aktuality z Kojetína i širokého okolí. Představení nebylo tak jen zábavné, nýbrž i poučné.
O stylové dobové kostýmy a výrobu masek se postarala tvořivá Jana Nováková z MěKS Kojetín. Jsme rádi, že i v dnešní době fejsbuků, instagramů, zkrátka virtuální reality, mají děti zájem o divadlo a dovedou nacvičit kvalitní představení, jenž pobaví diváky všech věkových kategorií. Samozřejmě velký dík patří i rodičům, kteří jsou tomuto nakloněni, své děti podporují a vedou k této bohulibé aktivitě. Mimoni jsou záblesk naděje pro město Kojetín. To se může pyšnit dloholetou tradicí amatérského divadla, a díky tomuto divadelnímu kroužku doufat, že tato tradice bude pokračovat i v budoucnu. A jestli jste si mysleli, že Barka přestala lakotit, učitele tlačilo ve svědomí ukradené prase, důstojný pán našel důstojnost, tak to jste si měli přečíst radši nějakou pohádku, a né sledovat  tento pravdivý příběh.


10. února 2018

Náš deníčku,
dnes se Kojetínem zase vodil medveď. Nejvíc nám chutnaly koblihy s jahodovou pěnou u Vranů. Vycházeli jsme z VICka, kde jsme si na závěr vychutnali buřtguláš, který vařil Kuba s Milanem...


5. ledna 2018

Deníčku,
první zkouška v novém roce a hned jsme se pustili do zkoušení Lakomé Barky a domluvili se, že začátkem března bude premiéra...


1. prosince 2017

Náš deníčku,
dnes jsme se sešli naposledy v tomto roce. Moc nás mrzí, že jsme nestihli premiéru. Od října zkoušíme "Lakomou Barku" a ne a ne ji dotáhnout do konce. Zašli jsme K Pedymu a paní Medunová nám udělala výborné horké maliny a čaj. Moc děkujeme...


24. listopadu 2017

Milý deníčku,
dnes jsme přišli do zkoušky a čekalo nás překvapení - dnes budeme hrát divadlo "Obušku z pytle ven" u vánočního stromu s divadelní skupinou "Vedle jak ten smrk". Šli jsme si vybrat kostýmy a nazkoušeli jsme si jednu scénu - Pešek (náš táta, hraje ho Milan) se vrací domů, přivítá se s dětmi a ukazuje jim kouzelný ubrousek, který už vlastně není kouzelný a zlatonosného oslíka, který vlastně už mince neotřesává, protože ho okradl zlý hostinský. Pešek je z toho nešťastný a my pláčeme, ale pak nám dá kouzelný děteček marcipán. Konec naší scény. V 17.30 hodin začalo divadlo a my jsme čekali, až příjde naše chvíle. Náš výstup se nám povedl. Byla docela zima, ale divadlo nás bavilo, líbil se nám hlavně obušek a zahřáli jsme se teplým čajem...


6. října 2017

Deníčku,
dnes jsme se sešli poprvé po prázdninách. Domluvili jsme se, že zkoušky budemem mít každý pátek na Sokolce...


15. března 2017

Milý deníčku,
po roce jsme opět zahajovali Divadelní Kojetín (přehlídku), zahráli jsme "Kojecké betlém". Tentokrát nám porota neudělila žádný diplom. Nám to moc nevadilo, protože nedělní raut nám stál za to...


25. února 2017

Náš deníčku,
dnes jsme zase v Kojetíně vodili medvěda...


11. ledna 2017

Milý deníčku,
tak jsme se ve zdraví všichni sešli poprvé v novém roce. Přišel i Kuba s Dorou. Bylo docela pěkné počasí, tak jsme se šli projít na rybník Na Hrázi, kde byl led. Zašli jsme si taky na pohár k Tondovi na Hráz. První setkání bylo fakt superový a všichni se těšíme, co nás v roce 2017 čeká...


22. prosince 2016

Deníčku,
dnes jsme nemuseli do školy, protože dopoledne hrajeme "Kojecké Betlém" na akademii Gymnázia Kojetín. Mysleli jsme si, že nás studenti nebudou brát vážně, ale opak byl pravdou a na závěr nám fakt dost tleskali. Díky jim za pozvání...


15. prosince 2016

Náš nejmilejší deníčku,
netradičně ve čtvrtek máme na sokolce další premiéru (letos už třetí), tentokrát hrajeme "Kojecké Betlém" (O zrození Ježíška aneb Jak to bylo doopravdy). Milan nám namaloval nádherné kulisy a máme taky krásné kostýmy. Divadlo nás fakt baví, užíváme si každou chvilku a vychutnáváme si závěrečný potlesk diváků. A to si ještě, deníčku, přesdstav, že jsme dostali trička s Mimoněma, a to je mega na druhou... Po divadle jsme ještě poseděli, Dušan Meduna nám dovezl pizzu, napsali jsme si na papír pár nezapomenutelných dojmů a namalovali jsme si obrázky...


20. září 2016

Deníčku,
dnes jsme se sešli poprvé po prázdninách a bylo to super, protože jsme si promítali film "Mimoni". Nechyběl ani popcorn. Zkoušky budeme mít každou středu na sokolce...


29. května 2016

Milý deníčku,
je neděle a my jsme se sešli na nádvoří VICka, kde jsme zahráli netradičně tradiční scénku "Kácení kojetínské májky". Přišlo hodně diváků, hlavně naši rodičové i prarodičové. Scénku jsme si fakt moc mega užili a moc nás to bavilo. Milan a Kuba nás pak pozvali na zmrzlinu...


20. března 2016

Náš roztomilý deníčku,
tak si představ, že jsme dnes obdrželi naše první oceněnní, a to ještě zvláštní cenu. Udělili nám ho porotci Divadelního Kojetína - Vláďa Fekar, Péťa Kohutová a Láďa Vrchovský. Získali jsme tedy zvláštní cenu za krutopřísnou grotesku "Šílení puberťáci". Tak máme obrovskou radost a moc děkujeme. Nejlepší ze všeho byl ten závěrečný raut...


16. března 2016

Deníčku,
dnes jsme v 19.30 hodin zahajovali Divadelní Kojetín (přehlídka) premiérově vyšperkovanou scénkou , kterou jsme nazvali "Šílení puberťáci". Byli jsme hodně, a to dost nervozní. Ale diváci nám hodně a docela dost zatleskali...


8. února 2016

Milý deníčku,
dnes nás přišlo na Sokolku celkem deset - Milan a Kuba byli sice v rozpacích, vůbec si nepamatovali, že máme přijít a byli v rozpacích. Po počátečních zmatcích jsme se seznámili a společně založili divadelní skupinu. Dali jsme si "originální" název Mimoni. Zkoušky budeme mít každé pondělí od 13 hodin na sokolce...


6. února 2016

Náš deníčku,
dnes jsme v Kojetíně vodili medveďa - bylo to super, hlavně uzené u Řezáčů, koblihy u Vranů a pomazánka u Gardavských. Jak jsme přišli na Sokolku, tak jsme jen tak ze srandy pro vytrvalé masopustníky zahráli divadelní scénku (bylo to o pubertálních děckách a jejich rodičích). Sklidili jsme velký potlesk - stréc Milan a Kuba nás hned angažovali do divadelní skupiny. Máme přijít hned v pondělí na Sokolovnu...