Na letošní léto - od konce května až do konce srpna - jsme pro všechny příznivce venkovních kulturních akcí připravili programy Kojetínského hudebního léta a Kojetínského filmového léta... Všechny srdečně zveme do Kojetína!!!
Sestav si svůj svět® je vzdělávací hra pro všechny návštěvníky památek České republiky.
Vyberte si z nových knižních novinek, které vám nabízí k zapůjčení Městská knihovna MěKS Kojetín.
Zveřejňujeme prázdninové číslo Kojetínského zpravodaje:
Městská knihovna MěKS Kojetín si na letošní srpen připravila prázdninové programy nejen pro nejmenší, ale i pro jejich rodiče a prarodiče...
Vojtěch Štolfa se narodil 12. prosince 1921 v Kojetíně na Hané.
Byl posluchačem zakládajícího ročníku Školy umění ve Zlíně, založené Janem Baťou, kde působili profesoři Richard Wiesner, Jan Sládek, Albert Kutal (1939 - 1945).
Ve studiích pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1945 - 1950 (prof. Josef Kaplický). Od roku 1962 působil jako umělecký šéf výpravy Státního divadla v Brně, kde spoluvytvářel základní scénicko-výtvarný profil souborů státního divadla do roku 1986.
Ve svých návrzích nezapřel primérní malířské vidění, jeho základní přístup je vždy rozhodnut barevným výrazem a vyjádřením. Tím obohatil mosaiku české scénografie o senzitivně jemný, v prostředcích ryze výtvarný přepis dramatické předlohy. Barevnost, která souvisí i s jeho školením u Sládka a Kaplického jej činí prvořadým výtvarníkem české operní klasiky: Smetanovy Prodané nevěsty s moderním a přece tolik lidovým ornamentem, něžně melancholických Dvou vdov nebo Dalibora, v němž výtvarný návrh vychází z ducha vladislavské gotiky.
Dále vzpomeňme Janáčkovy Výlety pana Broučka s vtipně zvoleným symbolem nebo Foerstrovu Jessiku, v níž kresba detailu i jeho výsledné jevištní pojednání nese charakteristický rys citlivého kreslíře a dekoratéra. Není to jen česká klasika, které přinesla Štolfova výtvarnost na scénu to nejpoetičtější ztvárnění: Shakespearův Romeo a Julie, Ibsenův Petr Gynt, v dekorativně symbolickém detailu Boris Godunov či Delibesova Coppélia. Soustředěním na symbolizující detail nebo samoznak předváděného dramatu (Dafnis a Chloe, Královský hon na slunce, Hoffmanovy povídky, Náměstek) přenáší Štolfa do dramatické atmosféry, kde dovede i architektonicky vybudovat jevištní prostor. Štolfovým nejvlastnějším výrazem je křehkost a citlivost malíře, který i současnému ztechnicizovanému divadlu dovedl zachovat kouzlo linií a barev.
Vedle scénografie se Vojtěch Štolfa soustavně věnoval kresbě, malbě a grafice. Vytvořil četné práce společenského charakteru - leptaná skla, vitráže, užitou grafiku, plakáty aj. Byl hluboce zaujat přírodou, především květinami a travami, jejichž podivuhodnou architekturu zachytil ve svých kresbách. Tato náklonnost ho přivedla ke spolupráci s botaniky a vědci-autory (publikace květy Moravského kraje, Kvety Tatier, Teplomilná květena jižní Moravy, Trávy, Mohelenská step, Květnice a příroda Tišnovska, květy Moravského krasu 2000, Trávy a obilí, Jakub Deml "Moji přátelé", Rybník "Kolečko" u Tovačova).
Básník Jan Skácel řekl o malíři podstatné: "Pokud jde o květiny, není Štolfa ani čínský ani Svolinský, pokouší se trhat sedmikrásku po svém."
V roce 2001 uspořádal Vojtěch Štolfa spolu s MěKS Kojetín výstavu v Kojetíně s názvem Kresby - květiny - divadlo. Na vernisáži této výstavy, 17. srpna 2001 byla slavnostně pokřtěna kniha Rybník "Kolečko" u Tovačova autorů Jiřího Šírka, Vojtěcha Štolfy a Jiřího Polčáka.
Vojtěch Štolfa zemřel v Brně v roce 4. září 2002.