Zdeněk Krybus (1923 - 2007)

akademický sochař

Akademický sochař Zdeněk Krybus vstoupil do výtvarného života v období druhé světové války, která ovlivnila jeho myšlení a citové vnímání života světa.

Narodil se 21. srpna 1923 v Kojetíně. V raném mládí ztratil otce a brzy po něm i matku. Již jako školák projevoval velké kreslířské nadání. V roce 1942 vstoupil do Školy umění ve Zlíně s perspektivou stát se malířem. Jeho kresby se vyznačovaly jistotou linie a správným postřehem formy. Profesor Vincenc Makovský právě pro tyto vlastnosti přijal Zdeňka Krybuse za svého žáka.

V období 1944 - 1945 pracoval v sochařsko - štukatérských dílnách filmových ateliérů v Praze na Barandově. V roce 1945 byl Zdeněk Krybus přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou studoval ve speciální škole monumentálního sochařství profesora Karla Pokorného. Studium ukončil v roce 1949 a v letech 1951 - 1954 byl uměleckým aspirantem u profesora K. Pokorného a v letech 1954 - 1955 byl jeho asistentem.
V období 1972 - 1975 pracoval jako docent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze. V roce 1956 začíná Zdeněk Krybus v Praze samostatnou uměleckou dráhu. Postupně vyzrává v samostatného umělce. Jeho přístup k vytvoření díla je provázen odpovědností jak v přípravě koncepce tak i ve ztvárnění myšlenky.

Od roku 1976 se věnoval pouze sochařství. Tvoří v sádře, bronzu, kameni. Hlavní realizované práce: Akademický sochař Zdeněk Krybus obeslal řadu výstav a soutěží. Jeho plastika Jan Evangelista Purkyně (1962) je instalována ve vstupní hale Ministerstva zdravotnictví ČR v Praze. V roce 1967 byl v Třešti odhalen pomník Revolučním bojovníkům a v Kojetíně v roce 1970 pomník Osvobození. Myšlenku svépomocné družební bytové výstavby ztvárnil netradičním způsobem v plastice Svépomoc (1971), která je umístěna v prostoru před družstevními domy v Tyršově ulici v Kojetíně. Třetí jeho dílo v Kojetíně připomíná období hospodářské krize ve třicátých letech 20. století s názvem Hladový pochod nezaměstnaných 1931 (1972).

K období druhé světové války se Zdeněk Krybus vrátil v roce 1980 pomníkem I. S. Koněv, který byl odhalen v Praze - Dejvicích. Vnímavost ke každodennímu životu, zobrazení prožitku prchajícího okamžiku můžeme vyčíst v plastikách Sedící děvče, nemocnice v Motole (1973), Sedící chlapec (1975), plastika před školou v Rakovníku, Sedící chlapec s knihou (1976), plastika pro Milovice. Poetickou skupinu tvoří plastiky Medvídě (1986), Milenci (1986), Španělská tanečnice (1986, návrh pro bronz), poezie (1977) a jiné.Zdeněk Krybus vytvořil plastiky mnohých našich umělců, např. Antonína Dvořáka, Marie Tauberové, Jana Kubelíka, Leoše Janáčka, Vítězslava Vejražky, Jaroslava Kociana.

Zdeněk Krybus zemřel 3. ledna 2007 v Praze.