Boží posel v Uhřičicích

Byl to boží trest, který vykonal boží posel??? (Čtenář si na tuto příhodu, musí vytvořit svůj vlastní názor) V minulých letech, až do dvacátého století, lidé na vesnicích nevěděli co je to blesk, a protože byli pověrčiví, tak mu říkali boží posel. V průčelí svých domů někteří movitější občané si nechali udělat výklenky, do kterých se umisťovaly sošky nebo obrázky některých světců. Většinou to býval obrázek Nejsvětější Trojice nebo soška svatého Floriána, patrona hasičů a tyto ikony měly potom ochránit dům před požárem a jinými živly. Majitelé domů si pravděpodobně tyto ikony také nechávali i posvětit. Při bouři, když se blýskalo tak lidé zapalovali velké posvěcené svíce, tzv. hromničky. Hromničky se světily 2. února na Hromnice.

Takový výklenek s obrázkem Nejsvětější Trojice měl také být v průčelí domu číslo 32 v Uhřičicích u Kojetína, ve kterém bydlela rodina Františka Tichého. Když prováděli opravu průčelí domu, tak obrázek odstranili a nikdo dnes již neví co s ním rodina udělala. Není o tom zmínka ani v rodinné kronice. Výklenek zazdili. To si pamatuji z vyprávění svých rodičů.

Dne 22. dubna 1930 bylo jasné počasí, proto po poledni vyjel hospodář František Tichý s patnáctiletým synem Aloisem set řepu na Přední Padělek. Po obloze plul občas nějaký obláček, ve tři hodiny odpoledne se přehnala několika minutová místní přeháňka. Bouřka byla krátká, najednou zahřmělo a blesk uhodil přímo do secího stroje, který rozbil. Pan František Tichý, který stroj vedl tím dostal přímý zásah bleskem, který jej usmrtil. Také byl zabitý jeden kůň. Syn Alois si právě v okamžiku úderu blesku opravoval botu a protože byl od stroje vzdálen, tak se mu nic nestalo a neublížilo mu ani krokové napětí, které se v místě úderu blesku vytvoří. Z té hrůzy asi utrpěl šok a když viděl otce ležet na zemi a nevěděl si rady, zpanikařil, proto vypřáhl zdravého koně, na kterého si sedl a uháněl na tom nastrojeném koni i s chomoutem a vlajícími postraňky domů. Před vraty kůň náhle zastavil a Alois z něho spadl. Doma z něho nemohli dostat kloudné slovo, třásl se strachy a hned prý vlezl do postele pod peřinu. Z jeho počínání doma pochopili, že se otci něco přihodilo, tak zapřáhli do bryčky a z Kojetína dovezli na pole doktora, který jen potvrdil jeho smrt. V tu dobu nebyl v okolí na poli žádný člověk. Pro rodinu to bylo velké neštěstí a ztráta hospodáře, protože panu Františkovi bylo teprve čtyřicet pět roků.

Ze vzpomínek svých a pamětníků té doby a také z výpisu rodinné kroniky rodiny Tichých napsal v červenci 2008 Bohumil Kyselý