Jak Kojetín k orloji přišel

Pověst o kojetínském orloji se doslova odehrála v prosinci 2012 - jedná se o divadelní představení u příležitosi Slavnostního rozsvícení vánočního stromu na Masarykově náměstí. Pověst napsali: Hana Svačinová, Jakub Šírek a Milan Zahradník

Kojecké Orloj

1. scéna – Divadelní scénka „Jak Kojetín k orloji přišel“

Postavy:
Vypravěč
Mistr Fanoš z Vlkoša
Konšel 1 (populista)
Konšel 2 (přizdisráč)
Konšel 3 (diplomat)
Čert
Vodník z Jordánu

--------------------

Přichází vypravěč

 

Vypravěč:
Bylo, nebylo, ale spíše bylo,
jedno malé město, kde se dobře žilo.
Za sedmi moři, lesy a Moravou,
leželo město s oblohou modravou.
To město se Kojetín jmenovalo,
poslouchejte všichni, co se kdysi stalo.
Konšelé zdejší,
chtěli město nejkrásnější.
Aby byl ve městě turismus a blahobyt,
chtěli na náměstí orloj postavit.
Orloj měl být krásný nový,
k tomu ještě pohádkový.

Na scénu přichází tři konšelé – velká bříška, obleky, cylindry, kníry, hůlky, flek (HUDBA)

Konšel 1:
Poslouchejte přátelé,
netvařte se kysele,
dávám návrh takový,
ať jsme tady světový,
ať se město odliší,
orloj nám to vyřeší!

Konšel 2:
Neříkej nám Luboši,
že ti zase haraší,
chceš vyprázdnit městskou kasu,
kvůli stroji na okrasu
nehraj si na Libuši,
- víš, že ti to nesluší!!!

Konšel 1:
Vidím veliké město (ukazuje)
není to jen gesto,
jeho sláva hvězd se dotýká
i když mnoho peněz spolyká.
Když tu orloj bude stát
můžem všichni v klidu spát.
Kojetín je malé město
orloj potřebuje přesto.

Konšel 3:
Počkejte, počkejte konšelé,
Vaše myšlenky jsou zběsilé,
musíme všechno urovnat,
ať nám nesníží měsíční plat! (vytáhne flek)

Konšel 1:
Orloj to je svatyně,
ten nemá ani Chropyně,
jak nám budou v Němčicích závidět,
když děti pod orlojem budou dovádět,
i Tovačováci se spanilou věží,
na orloj do Kojetína rychle běží!

Konšel 3:
Ho, hó, bratře, pravdu díž,
co na to teprv Kroměříž,
z Kojetína se rarita stane,
ve světě si jméno uděláme.

Konšelé:
Proto všichni pozor dejte (směrem na náměstí k dětem)
hodináři, budíkáři, orlojáři,
všichni rychle pospíchejte,
vyhlašujeme od nyní,
orlojové řízení!!!

Konšelé odchází, objeví se vypravěč.

Vypravěč:
Co myslíte děti?
Široko, daleko nebylo člověka,
který by sestrojil takového budíka.
Chodili, pátrali, volali,
s prázdnou se pokaždé vrátili.
Trn z paty jim až vytrhnul,
a na nabídku přikývnul,
žák pražského mistra Hanuše,
známý Fanoš z nedalekého Vlkoše.

Přichází Fanoš z Vlkoša – zmijovka, vozíček, nářadí v košíku a s ním konšelé.

Fanoš:
Já su Fanóš z Vlkoša,
nářadí se mě vlezlo do koša,
orloj Vám rád sestrojím,
protože já hodně jím, (pohladí si bříško)
za prácu já budu chtět,
plné vozék jelétek.

Konšelé:
Jelit máme plné chlívy,
dáme ti i dobré slívy,
ať Ti mysl funguje
při výrobě orloje.

Konšelé odchází.

Fanoš:
Ach vy konšelé hlópi,
dyť já mám v hlavě jenom krópy,
já su hlópá tróba z Vlkoša,
a nevím, co ten orloj šecko obnáša.
Co teď budu enom dělať,
dyť se na to musím vzdělať!
Kdo mně pomože z teho ven?
Volám k čertu – poď rychle sem!!!

Objeví se Čert – práskací kuličky, úpis, brko

Čert:
Zaslechl jsem zoufalé volání,
co mě k duším pohání.
Ty jsi ten Fanoš z Vlkoše,
co lidem slíbí zcela vše.
Chvástáš se i ze spaní,
ale pracovat ti nevoní.
Však tě v pekle dobře známe,
už pro tebe kotel máme!

Fanoš:
Čerta staryho, to sem se tě lek,
až mám z teho na gaťách hnědé flek. (chytne se za zadek)
Chtěl sem jen pár jitrnic,
do žalódka, fakt nic víc.
Kdybych to bévával byl věděl,
radši bych u mamy doma seděl.
Mám z ostudy kabát
a vypadám jak David Ráth!!!

Čert:
Od toho ti pomoct můžu,
snadná věc, to lehce zmůžu,
co tě trápí človíčku,
dej mi svoji dušičku.

Fanoš:
Konšelé mně dali úkol těžké,
ať sestrojím orloj dětské,
že pré má byt zbrusu nové,
eště k temu pohádkové.
Já su z teho celé pobóchané,
mám strach, že orloj bude poróchané.

Čert:
Pozdě bycha honiti,
když už má orloj zvoniti,
mám pro tebe řešení,
je to úpis ďáblu – vážení!!! (vytáhne úpis)
Zde mi vlastní krví ztvrď,
už máš v očích hochu, smrť!
Jedná se jen o podpis pouhý,
ten ti splní všechny touhy.
Já ti orloj v mžiku sestrojím
a tvůj problém rázem vyřeším!

Fanoš:
Přijímám tvoju nabídku,
dé sem čert prupisku,
lejstro ti čmárnu rukó mojó,
ať už mě s orlojem pokoj dajó!

Čert:
Tos mně, hochu, špatně rozuměl,
propisku jsem v pekle zapomněl,
Kdo mi tady kšefty mrví,
upiš se mi vlastní krví!!!

Fanoš:
Moja kryv je sakra vzácná,
ale orloj je věc pracná!
Hoď mně sem cár papíru
a dám se k ďáblu na víru.
Podé čerte brko,
ať je tady frkot,
na ten orloj už čekajó,
na vybranó mně nedajó!!!

Fanoš podepíše úpis a čert zmizí. Přichází konšelé.

Konšel 1:
Tak jak orloj Fanóšu, (plácá ho po zádech)
snad neseděls na Košu?

Konšel 2:
Snad ses snažil synu (plácá ho po zádech)
a měl ses tady k činu!

Konšel 3:
Na orloj čeká celé náměstí, (plácá ho po zádech)
aby viděli, to kojetínské štěstí!

Fanoš:
Róbal sem, róbal konšelé,
už mě boli člověk celé,
dnes mrknite na radnicu,
posódite situacu!!! (na radnici se spustí namalovaný orloj)
Já sem splnil svoju prácu,
tož chcu velkó jitrnicu,
a ty jelétka mastňóčky,
ať só pěkně tlusťóčky.

Fanoš odchází, konšelé se radí…

Konšel 1:
To je dobrá zpráva,
s Kojetínem už to mává,
co si ale pomůžeme,
když orloj lidem ukážeme.

Konšel 2:
Každý nám ho bude závidět
a sebrat nám ho bude chtět!
Co si počít konšelé,
chce to nápad, přátelé!

Konšel 3:
Umlčet musíme Fanoše tak,
ať tajemství orloje neřekne však!

Konšel 1:
Já bych to viděl následovně,
dáme mu vody z dračí studně,
mrtvá voda ho o zrak připraví,
jinde už orloj nepostaví.
Bude jenom v Kojetíně
nedozví se o něm v jiné dědině!

Konšel 2:
Zavolejme toho Hanáka
a nalejme mu panáka!!!

Přichází Fanoš, konšelé mu podají láhev s logem palírny DRAK.

Konšelé:
Fanošu, pojď s námi pít,
musíme to oslavit,
dej si s námi na kuráž,
ať z orloje něco máš! (smích)

Konšelé se smíchem odchází, Fanoš se napije a oslepne…

Fanoš:
Konšelé mě do kaléška dali, (chytne se za oči)
zřéjmě z Draka špatné kořaly!
Oslepl sem, bůh mě suď,
ty orloju, ty tu buď!

Odchází… (HUDBA) Přichází vypravěč

Vypravěč:
Fanoš, chudák slepoučký,
přišel o jelítka mastňoučký.
Kdo mu jenom pomůže
a navrátí mu zrak,
o který jej připravila
mrtvá voda – značky Drak.….

Objeví se čert a Fanoš.

Čert:
Proč voláš boha, človíčku,
když už jsi požil kořaličku.
Tak jak tě ošidili kojetínští činitelé,
na to by nestačilo ani peklo celé.
Tímto naše smlouva padá,
peklo se tě, synku, vzdává,
na orloj tě nalákali,
nakonec ti nic nedali!
Fanošu, jsi prosťáček,
ale v jádru dobráček.
Místo tebe jinačí mám,
konšele do kotle dám.
Ti mají už tolik hříchů,
víc než jelit ve tvém břichu.

Fanoš:
Čerte, co teď dělat mám?
Než slepé byt, tož rači kožu dám.

Čert:
Dám ti radu červíčku,
musíš požít vodičku.
Od vodníka z Jordána
budeš vidět do rána.

Čert zmizí (HUDBA)

Fanoš:
Volám tě vodníku zelené,
zachraň moje oči zkalené!!!

Objeví se vodník se džbánem.

Vodník:
Já jsem vodník z Jordánu,
dám ti živé vody ve džbánu.
Na oplátku ty mě zachráníš
a vodu v mém rybníku pročistíš.
Nasadíš kapry, štiky a bělice
bude zas živo v Jordánském rybníce.
A taky chci vidět jedenkrát,
jak v orloji budou figurky stát.

Fanoš se napije a prozře…

Fanoš:
Děkuju ti mužíčku zelené,
už vidím jak znovuzrozené.
A taky se cétím jaksi mladší,
uvidíš orloj estli ti to jednó stačí.
Rybník zase čisté bude,
ryby budó plavat všude.
Za to, že na mě konšelé ušili bódu,
dal bych je nérači k vrchnimu sódu.
Šak už se v kotle smažijó,
ti tam v pekle teho zažijó!!!
Ale vím, co dál udělám,
já ten orloj proklínám.
Ať funguje jenom v šest hodin dnes
a potom po něm neštěkne ani pes.
Ty vodníku se přindi podívát,
jak figurky budó v okně tancovat.
Tož nezapomeň, hastrmane hezké,
dneska večír na radnici o hodině šesté….

Odjedou a přijde vypravěč.

Vypravěč:
Tak jste si děti vyslechly příběh
„Jak Kojetín k orloji přišel“
a ten Fanoš z toho nakonec
ještě dobře vyšel.
Jak řekl, tak se i stane,
uvidíme věci nevídané.
V šest hodin orloj bude,
neprohloupí, kdo tam půjde!
Tam zazvoní zvonec
a příběhu bude konec!

2. scéna – Pohádkový orloj na kojetínské radnici (18. hodina)

Kostlivec, Medvěd, Čert, Vodník, Mrazík, Marfuša, Ivánek, Křemílek a Vochomůrka, Jů a Hele, Princezna, Princ, Čarodějnice, František a Fanynka, Maková panenka, Motýl Emanuel, Víla Amálka, Bílá paní a další pohádkové postavy….

KONEC