26. ročník (rok 2018)

Program Divadelního Pikniku Volyně 2018

Z Divadelního Kojetína v programu Divadlo Brod Uherský Brod: César a Drana a Divadlo 6. května Holešov: Maryša. Gratuluce!!!

Program zde: http://divadelnipiknik.cz/program/


Kafe, lži a opereta na Divadelním Kojetíně 2018

Amatérská scéna, autor: Petra Richter Kohutová

Dvacátý šestý ročník Divadelního Kojetína se odehrál ve dnech 14. – 18. března 2018 v prostorách Městského kulturního domu Kojetín.

Přihlášeno bylo třináct inscenací, z toho jedenáct do soutěžní části. O dopolední nesoutěžní program se letos postarali Pražáci (Tři pohádky s písničkou uvedlo Divadlo Pohádka, Ženskou epopej ArtWay Theatre). V úvodu a v závěru se prezentoval skvělý kojetínský dětský soubor Mimoni (jejich Lakomou Barku nelze pominout), probíhalo vítání souborů a již tradiční vtipné, s harmonikou zpívané úvody představení, to vše v režii a pod taktovkou dobrých duší přehlídky Hany Svačinové a Milana Zahradníka. Vycházel zpravodaj Divadelní Koječák (již poosmé!), o jehož obsah se starali především Hana Hásová a Jakub Šírek, a součástí místního koloritu je divácké hlasování o nejlepší přehlídkový titul (tomu nejlepšímu – letos těm nejlepším – patřila Cena Divadelního Koječáka). V porotě zasedli Vladimír Fekar (předseda), Petra Richter Kohutová a Vladimír Altán Mátl; rozpravy probíhaly po každém představení a byly ve všech případech bez výjimky soustředěné a příjemné.
V repertoárové skladbě se objevily věci nevídané – kromě často uváděné situační komedie (kojetínská Láska mezi nebem a zemí), českého klasického dramatu (holešovská Maryša) a oblíbeného monodramatu (uherskobrodský César a Drana) se objevil nelehký titul tragikomický (tovačovské Srnky), hned dva tituly hudební (!), konkrétně operetní (václavovská verze Na tý louce zelený a kroměřížská Nituška – a to ještě chyběl přerovský Dostavník, který s autorským muzikálovým Infernem dal letos přednost účasti na Ostravských Bucharech), velmi povedený jevištní přepis blogu (brněnské Kafe a čurpauza) a hned čtyři (!) tituly autorské, psané pro konkrétní soubor a konkrétní herce (Detektor lži opavského Jakuba Plaskury, Kapky medu velkobystřického Martina Kurka, valtická Poslední hodina Petry Manišové a Nahé Slovácko Ivana Helmicha a Divadla Blic). Jakýmsi průběžným tématem se staly lži ve všech možných podobách – a nejen díky Maryše, Brňákům a Draně se nad přehlídkou vznášela vůně kávy…

V posledních letech oblíbenou romantickou komedii Pam Valentine Láska mezi nebem a zemí uvedla jako zahajovací přehlídkové představení Hanácká scéna Kojetín; komedii o tom, že žít se má tady a teď a že je důležité mít pro co žít, i když jste náhodou po smrti. Představení nabídlo několik zajímavých hereckých výkonů (ocenění nakonec získaly dvě debutantky); fungovalo však pouze v konverzační rovině a k rozkrytí situačního potenciálu došlo málokdy. Rovněž další složky byly diskutabilní; rozpaky např. vzbuzoval výběr hudby, která více ilustrovala „hororovost“, než že by pomohla tématu. Většina nedostatků však měla společného jmenovatele, a to absenci režiséra; a vzhledem k tomu, že režisér při zkoušení této komedie fungoval jen polovinu zkušební doby, je vlastně fakt, že členové Hanácké scény inscenaci dokončili, pozitivní.

Od roku 2014 funguje soubor Dramkrou, tvořený studenty opavské Slezské univerzity, jenž se orientuje na interpretaci současných dramatických textů převážně z vlastních zdrojů. Z osmi inscenací pro čtyři napsal předlohu, šest režíroval a ve čtyřech hrál Jakub Plaskura, u Detektoru lži plnil všechny tyto funkce; nutno dodat, že jeho největší devizou je asi schopnost dát kolegy dohromady, nadchnout pro to které téma, přimět je k pokorné službě textu a herecky sjednotit. Uvedená hra (jejíž název není přesný, možná by více odpovídal Detektor pravdy) připomíná formálně Kar Jasminy Rezy či Vinterbergovu Rodinnou slavnost; pět osob se sejde na pohřbu Jana Boháče, šéfa čtyř a manžela jedné z nich, a jak se postupně ukazuje, milence další z postav, podvodníka, snad defraudanta a zcela jistě násilníka. V průběhu večera vycházejí najevo lži, jichž se postavy dosud dopouštěly a jež určovaly jejich existenci; rozhodnou se říkat si výjimečně pravdu s tím, že druhý den navážou na své životy a vztahy, jako by se nic nestalo – což samozřejmě ve výsledku není možné… Inscenace je seskládána z kolektivních výstupů a individuálních monologů, jež se téměř pravidelně střídají a jež by měly odhalovat tajemství té které postavy; bohužel se tak moc neděje – na začátku víme prakticky vše, v průběhu inscenace si spíše věci potvrzujeme; slušelo by více nejednoznačnosti. Jakub Plaskura nicméně vede své herce k filmovému, téměř civilnímu herectví a staví je do promyšlených aranžmá. A přestože předloze by možná svědčilo více překvapování a méně modelovosti, byl Detektor lži doporučen na Divadelní Piknik Volyně 2018.

DS OB Velká Bystřice je v Kojetíně stálicí, málokterý ročník přehlídky se obešel bez jeho účasti; loňské vynikající Probuzení jara (a předchozí Miláček Fando a Liz) bylo milým důkazem, že soubor pracuje vytrvale a důsledně na svém sebezdokonalování. Tentokrát přivezl hořkou komedii Kapky medu autora Martina Kurka, který kus zároveň režíroval a podílel se zásadně i na dalších složkách výsledné inscenace (např. na dotvoření hudby). Sama předloha je postavena na vtipných, slušně pointovaných dialozích, nicméně trpí nezacíleností ve směřování situací a nepřesností v pojmenování tématu. Když se k tomu přidá žánrová rozpačitost a nepřesné motivování herců (všech pět účinkujících odvádělo slušnou práci, ale každý z nich byl jakoby „z jiné komedie“), vznikl útvar, jenž vzbudil spíše než diváckou rozkoš řadu otázek, např. jaký je vztah mezi lidským a včelím světem, co přináší postavám přecházení mezi nimi, k čemu je proměny motivují, proč se s některými uděje to, co se uděje… Pánská část poroty pak vznesla dotaz po důvodu rozdílu v délkách jednotlivých sosáků:-D

Zdálo by se, že udělat Maryšu nově a „úplně jinak“ nelze (na profesionálních jevištích se jen v posledních sedmdesáti letech objevila více než stokrát a ochotnický svět si s profesionály nezadá), lze ji snad reinterpretovat a ozvláštnit. Myslím, že obé se povedlo holešovskému divadlu 6. května a režiséru Konrádu Popelovi. Tvůrci zachovali tradiční ráz předlohy včetně použitého jazyka, ale obratným proškrtáním ji zredukovali na příjemnou diváckou stopáž osmdesáti minut, aniž by se zbavili důležitých informací; černočervený panel čelně na jevišti je narušen jakýmsi vyřezaným oknem (často používaným a zdůrazňujícím, že vždycky se někdo dívá) a funguje s minimem dalších jevištních objektů tu jako světnice, tu jako náves, tu jako hospoda (kolega Altán ji vnímal spíše jako stánek s prodejem alkoholu než místo tradičního vesnického setkávání); ozývá se pořád dokola tentýž hudební motiv, jehož význam by měla měnit ta která situace (ne vždy to funguje); všechny postavy jsou zapamatovatelné (včetně mlčícího pána „zazděného“ do kabátů), i když identifikační figura se nevyskytuje (takovou přehlídku „ne-sympaťáků“ aby člověk pohledal), a herecká souhra funguje báječně. Holešovští stvořili pro svou Maryšu studený svět, v němž jsou vztahy vyprázdněny, vymanit se z pokryteckého prostředí nelze a lidský život nelze nepromarnit; v lecčems inscenace připomínala filmy Bohdana Slámy. A porota se rozhodla ji doporučit do programu Divadelního Pikniku Volyně 2018.

Kuřačky a spasitelky z Vyškova se kvůli nemoci omluvily; nahradila je **Poslední hodina DS Máňa při SVIŠ Valtice** (ozvali se po zrušení hodonínské přehlídky). Nelze hovořit o typické inscenaci – šlo vlastně o didaktickou hru, „jak nenásilnou formou donutit studenty k důkladné a včasné přípravě na maturitu“. Opravdu včasné – neboť účinkujícími byli studenti prvního ročníku (respektive tří prvních ročníků!) na vinařské škole. A opravdu důkladné – protože s čelně sedícími studenty a přesně odpozorovanou učitelkou mezi nimi jsme si zopakovali spoustu informací z literatury, českého jazyka a dějepisu. Byly jen lehce prokládány studentskými žertíky a vtípky, náznakem nezbytných milostných motivů (včetně vyznání lásky studentem vyučující) plus zpěvem popových písní a capella. Soubor je hodně mladý a svou cestu teprve hledá – ale má energii, nadšení a paní učitelku Manišovou (jež byla iniciátorkou, autorkou a režisérkou uvedeného kusu). DS Máňa obdržel čestné uznání Jana Amose Komenského za praktickou ukázku „školy hrou“. A bylo skvělé, že mladí herci zůstali na zbytek přehlídky, pilně chodili na představení a účastnili se rozborových seminářů.

Václav z Václavova přivezl letos „operetní bestseller“ Na tý louce zelený. Dvou a půl hodinové představení, postavené zejména na nadstandardním zvládnutí hudební a pěvecké stránky, vzbudilo u větší části publika nadšení. Hudební složka skutečně byla skvělá, a to ve všech ohledech; od hudební úpravy Vítězslava Pláška a aranžmá jednotlivých skladeb, přes živý doprovod kapely Kombo strýca Ahmeda až po živý zpěv (bez portů!) jednotlivých účinkujících v sólech i ve sborových partech (cena za hudební složku inscenace). Navíc předloha Járy Beneše z roku 1935 disponuje všemi typickými znaky žánru – a věrnost žánru je přesně to, co václavovští pod vedením režiséra Josefa Königa (čestné uznání za režii) umějí. Jednoduchý děj prezentují soustředěně, lehký nadhled obstarávají zejména scénografické prvky (pobavila plošně pojatá kytice či puška, rovněž plošné loutky psa, koní či zlatého bažanta); kostýmy jsou v duchu prvorepublikových podívaných (jen současná červená sukně u Skalické a kostýmová proměna myslivce Miláčka na plese v, řekněme, aspiranta havířského řemesla byla shledána nepatřičnou cena Petru Minářovi, Janu Snášelovi a Marii Přidalové za scénografii). Herecky i pěvecky nadprůměrně se prezentovali zejména Tomáš Šíp jako profesor Bulfínek (cena za herecký výkon) či Zuzana Bradáčová jako Hančí (čestné uznání za herecký výkon) – ale málokdy se vidí taková oddanost a schopnost držet postavu v rámci daného typu jako u všech členů václavovského souboru beze zbytku, a to včetně mladých v epizodních rolích. Škoda jen, že druhá polovina mírně „padá“ – holt ta první častěji překvapuje a peripetie a intriky milostných dvojic už nejsou tak nosné. Nicméně „Venoušku, Venoušku“ a "Já bych chtěl mít tvé foto“ zpíval celý sál s sebou, a to nejen generace nejstarší, u níž se to dalo předpokládat…

DS Kroměříž uvedl Feldekův přepis Mamzelle Nitouche pro čtyři herce a company, jenž pod názvem Utíkej, Nituško! dovádí ad absurdum nápad se záměnami postav, pohrává si s tématem pokrytectví a akcentuje motiv „dvojí tváře“ nejen v rovině dějové, ale rovněž té přiznaně divadelní. Kroměřížští se zkrátka pustili do toho, co umějí nejlépe; účinkující jsou nadmíru herecky i pěvecky disponovaní, umějí se pohybovat po jevišti a nebrat se přespříliš vážně, režisér Láry Kolář ví, jaké úkoly před své herce nastavět, inscenace disponuje funkční a přiměřeně honosnou scénou (fórek s její bleskovou přestavbou na konci první poloviny patřil k nejpůsobivějším) a roztomilými „šmíráckými“ kostýmy. Kroměřížští neváhají investovat do techniky (porty pro všechny!) a představení vůbec běží jako dobře promazaný stroj. Škoda jen, že dramatický princip (stejný herec v několika rolích a varírování tohoto faktu plus hraní si na něco/ na někoho) se vyčerpá relativně rychle a pak se inscenace změní v krásné, ale přece jen pouhé obrázky – a zdali se tak stane vinou předlohy či souboru, je vlastně jedno. Nicméně Divadelní spolek Kroměříž byl jedním z těch souborů, které získaly Cenu Divadelního Koječáka (vedle Divadla Václav Václavov a Divadla Blic Ostrožská Nová Ves).

Inscenace tragikomických Srnek Tomáše Svobody je pro režiséra Dobrovolného divadla tovačovského Zdeňka Vojtáška splněným snem – a hereckou školou pro čtveřici žen. Ano, tovačovští se skutečně rozhodli, zejména z praktických důvodů, změnit pohlaví čtyř hlavních postav, a tak se z mužských lúzrů staly osamělé a ztracené ženy. Bohužel text je z větší části složen z proplétajících se monologů, jež vystavět, propojit a ozřejmit jejich význam bývá problém i pro zkušenější soubory, navíc byl převeden mechanicky, bez výraznějších úprav, takže se vzpírá v detailech (např. v erotických popisech, kterých tam není málo) i ve věcech zásadních (neměli by místo srnek přijít spíše kolouši?).

Hlavní devizou inscenace Divadla BLIC Ostrožská Nová Ves je autorský text Nahé Slovácko Ivana Helmicha, výborně pointovaná anekdota, navíc napsaná konkrétním hercům na tělo. Vesnický učitel napíše hru pro místní ochotníky, v níž by se měl objevit herec v hlavní roli nahý; po bouřlivé debatě o tom, jestli to unese místní obecenstvo, zdali to má smysl a jaký a kdo by se k dané roli propůjčil, se ukáže, že s tím nemá problém místní starosta (jenž v tom vidí i dobrý základ pro příští volební kampaň). Je škoda, že hrubozrnné provedení šlo proti duchu předlohy, její hravosti a lehkosti; kolega Fekar v reflexi pro Divadelní Koječák (maně mě napadá, že humor tohoto zpravodaje v mnohém s Helmichem rezonuje – v dobrém) volal po tom, aby se „malicherný konflikt, zda nahota na jevišti Blicu může být či nikoli, řešil se seriózností organizátorů volby Miss plesu ve filmu Hoří, má panenko“ a aby se do inscenace „dostalo výrazněji i téma překonávání předsudků o úsudku ostatních vesničanů“ – přesnější formulaci nenajdu. Dlužno dodat, že předsunutí skeče na motivy Zdeňka Podskalského Slovácko v době kamenné inscenaci nic moc nepřináší.

Blog Marušky Doležalové Kafe a cigárko (a jeho knižní podoba z roku 2015) je jednoznačně fenomén; radosti a strasti hereckého života popisuje upřímně, zároveň originálně, s velkou dávkou vtipu a se smyslem pro (sebe)ironii; některé části, třeba zkušební „deníček“ herečky, doslova zlidověly. O to příjemnější je fakt, že Aspol, brněnský soubor z Lužánek vedený Petrou Rycheckou, přistoupil k jeho jevištní realizaci neuctivě, nedoslovně a rasantně; tvůrci si vybrali ty části, které popisují děje jim známé z vlastní divadelní praxe, skrze improvizace a postupy dramatické výchovy je podrobili samostatnému zkoumání a z konfrontace zkušenosti vlastní s tou zapsanou vytěžili dost dramatičnosti na to, aby vystavěli inscenaci, která má pevné obrysy a strukturovaný tvar, dost upřímnosti, abychom se dozvěděli spoustu informací o nich samotných (ne jen o hercích podle Marušky Doležalové), a dost vtipu, aby to bylo zábavné. Z názvu zmizelo „cigárko“ (málokdo z nich kouří) a bylo nahrazeno „čurpauzou“ (logicky, když po kafi, že… už zase…); sedmdesátiminutová produkce vrcholila soudem s herečkou, jež „zabila“ svou alternantku – a jednovětými zpověďmi účinkujících, co pro ně znamená existence v alternativním souboru Aspol. Jedenáct účinkujících zaplnilo divadelní sál neobyčejnou energií a v debatě s porotou se pak spíše vyměňovaly historky, neboť krom pár technických lapsů nebylo co replikovat.

Často uváděné monodrama Isabelle Doré César a Drana v podání uherskobrodské Lenky Sasínové a v režii Romana Švehlíka bylo uvedeno v nevděčném dopoledním čase a navíc jako poslední v soutěžní části přehlídky, přesto většinu diváků zasáhlo, stalo se pomyslným vrcholem Divadelního Kojetína a porotě řádně zamotalo hlavu. Tvůrci měli šťastný nápad využít pouze jeviště, na němž se nacházel nejen prostor inscenace (Dranin stylizovaný vůz, její kůň a za bílým horizontem tušená dálava, snad zimní pláň, snad kraj Smrti), ale i diváci, kteří tak mohli být přítomni zpovědi cikánky Drany. Ta se řadí mezi dnes tak moderní „nespolehlivé vypravěče“; ve vyprávění nad umírajícím koněm Césarem se proplétá realita s fikcí, pravda se lží, střídají se různé časy, jedna věta jako by popírala druhou, divák je neustále znejišťován – a tak je velmi důležité, aby představitelka jediné role v sobě měla nadměrnou dávku přesvědčivosti a vedle sebe režiséra, jenž jí pomůže prosté vyprávění ozvláštnit. Cena za herecký výkon pro Lenku Sasínovou (o její vnitřní angažovanosti není pochyb) a cena za výtvarné zpracování inscenace pro Romana Švehlíka jsou jen konkrétním vyjádřením toho, že podle poroty bylo obojí naplněno; dlužno zmínit ještě vynikající hudební a zvukovou složku (inscenaci doprovází živý houslista, jenž má v ději i konkrétní funkci). O tom, že César a Drana byl nominován do programu Divadelního Pikniku Volyně 2018, nakonec rozhodl fenomén, jenž budiž nadále po všechny časy nazýván „Fekarovy slzy“; předseda poroty byl skutečně dojat, zážitek z představení označil za existenciální a inscenaci v tomto tvaru jako mimořádně emocionálně působivou a pro Divadelní Piknik vhodnou. Doufejme, že ve Volyni se najde prostor natolik komorní a s natolik dobrou akustikou, aby tato ztišená a intimní zpověď vyzněla.

Letošní Divadelní Kojetín končil zvesela – a to i proto, že zastupitelstvo města se rozhodlo budovu Městského kulturního střediska během roku 2018 kompletně zrekonstruovat a divadelně dovybavit (díky, ó osvícení!). Příští přehlídka by se tedy měla odehrát v novém – a zazněl slib, že „se to určitě stihne“. A pokud ne, pak je to lež
z řádu milosrdných – a na to si připijeme. Kafem – jak jinak…

http://www.amaterskascena.cz/clanek/kafe-lzi-a-opereta-na-divadelnim-kojetine-2018-gus72.html


Fotogalerie Divadelního Kojetína 2018

https://h-svaca.rajce.idnes.cz/Divadelni_Kojetin_2018_14.-18.3.2018/

Foto: Jana Večeřová a MěKS Kojetín
Pokud budete chtít poslat fotky v lepší kvalitě, napište nám, rádi pošlleme!


Poděkování za Divadelní Kojetín 2018

- Poděkování patří všem divadelníkům, bez kterých by naše přehlídka nebyla přehlídkou, festival festivalem a Kojetín by nebyl Kojetínem divadelním:

- Hanácká scéna MěKS Kojetín, Dramkrou Opava, DS Osvětové besedy Velká Bystřice, Divadlo 6. května Holešov, Divadelní spolek Máňa při Střední vinařské škole Valtice (SViŠ), Divadlo Václav Václavov, Divadelní spolek Kroměříž, Dobrovolné divadlo Tovačovské Tovačov, Divadlo Blic Ostrožská Nová Ves, DS ASpol SVČ Lužánky Brno, Divadlo Brod Uherský Brod, Divadlo Pohádka Praha, ArtWay Theatre Praha, Dětská divadelní skupina Mimoni MěKS Kojetín...

- děkujeme všem divákům, kteří vytvořili v Kojetíně pravou festivalovou atmosféru,

- děkujeme odborné porotě – Petře Richter Kohutové, Vladimíru Fekarovi a Vladimíru "Altánovi" Mátlovi za přátelské debaty s divadelníky po představení a za nelehký úkol vybrat ty nejlepší,

- velký dík si zaslouží redaktoři a reportéři Divadelního Koječáka s šéfredaktorkou Hadičkou Hásovou (Vladimír Fekar/Kateřina Halenková/Hana Hásová/Petra Richter Kohutová/Vladimír "Altán" Mátl/Tomáš Stav/Hana Svačinová/Milan Zahradník/Jan Žmolík/Jakub Šírek) za všechna čísla společensko - kulturně - satiricko - kritického deníku přehlídky,

- děkujeme Městu Kojetín, Olomouckému kraji a Ministerstvu kultury ČR za finanční podporu,

- děkujeme všem sponzorům přehlídky (Barták Zdeněk s.r.o., Bowling City Kojetín, Dobrůtky od Verunky Kojetín, Dolabuž Kojetín, Elektromontáže - Arnošt Petružela, Golden Egg Resort s.r.o. Kojetín, Hospůdka u Jordánu Kojetín, Hospůdka U Pedyho Kojetín, Pekárna Kojetín s.r.o., Instalace 206 - Roman Kusák s.r.o., Lékárna „U Zlatého lva“ Kojetín, Multi–S s.r.o., Ptáček pozemní stavby s.r.o., Restaurace Maďarská bašta Kojetín, Restaurace Na Hrázi U Tondy Kojetín, Snack bar Křenovice - Vladimír Vymětal, Technis Kojetín s.r.o., Zahrádkářské potřeby Kojetín,

- děkujeme všem krojovaným Hanákům a Hanačkám za přivítání všech divadelníků v Divadelním Kojetíně,

- děkujeme dětem ze Sluníčka za zahajovací taneček,

- děkujeme Martinu Přichystalovi za hudební večírek,

- děkujeme fotografce Janě Večeřové za celofestivalovou fotodokumentaci,

- děkujeme Kati Geffertová – Kathalaluně za výstavu Výjavy z města Melmoth,

- děkujeme hasičům za požární asistenci během představení,

- díky všem nejmenovaným, kteří se jakkoliv, kdykoliv, kdekoliv, v čemkoliv, s kýmkoliv podíleli na zdárném chodu kojetínského festivalu a dělali to hlavně a především z lásky k divadlu.

- Obrovské poděkování celému realizačnímu týmu, který se pět dní nevyspal a staral se o snad bezproblémový (o ten zákulisní) děj přehlídky – Milanovi Zahradníkovi, Kubovi Šírkovi, Janči Novákové, Alči Židlíkové, Kačce Krčmařové, Kačce Lýskové, Maržáně Baculákové, Míši Píši Večerkové a velké díky také technikovi a zároveň herci Honzovi Raclavskému – jste lidé na správném místě a díky vám je Kojetín městem divadla!

Ze srdce všem děkuje Hana Svača Svačinová, ředitelka přehlídky


Výsledky

zde: http://mekskojetin.cz/26-rocnik-rok-2018/vysledky-rocniku-2018


Den pátý (poslední) ve fotografii: zde :: Den čtvrtý ve fotografii: zde  ::  Den třetí ve fotografii: zde  ::  Den první a druhý ve fotografii: zde


Fotografie z Divadelního Kojetína od fotografky Jany Večeřové budou uveřejněny po dodání, tímto se omlouváme všem, které jsme naším objektivem nezachytili...


POZOR ZMĚNY V PROGRAMU!!!


Studio Divadla Haná Vyškov se pro nemoc přehlídky nezúčastní... (přejeme brzké uzdravení!!!)

Náhradní soutěžní představení tedy bude:

PÁTEK 16. BŘEZNA 2018

16.00 hodin

Divadelní spolek Máňa při Střední vinařské škole Valtice (SViŠ)
Petra Manišová: POSLEDNÍ HODINA

hudební komedie (5. soutěžní představení)
18.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


NEDĚLE 18. BŘEZNA 2018

15.00 hodin

Dětská divadelní skupina Mimoni MěKS Kojetín
na motivy Jana Wericha: LAKOMÁ BARKA

divadelní pohádka k obveselení

ihned poté

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
A UKONČENÍ 26. ROČNÍKU DIVADELNÍHO KOJETÍNA 2018


   

     

    

   

     

     


Městské kulturní středisko v Kojetíně a Město Kojetín
za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Olomouckého kraje pořádají

26. ROČNÍK PŘEHLÍDKY
AMATÉRSKÝCH DIVADELNÍCH SOUBORŮ
DIVADELNÍ KOJETÍN 2018

který se bude konat v sále Sokolovny Kojetín
ve dnech 14. - 18. března 2018

a je postupovou přehlídkou s nominací na 7. Divadelní Pinknik Volyně
27. celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla
29. června – 7. července 2018


Vstupné na jednotlivá představení: 50 Kč
Děti, studenti, důchodci: 20 Kč (na dopolední profesionální divadla 50 Kč)
Permanentka: 350 Kč
Prodej a rezervace: Informace Vzdělávacího a informačního centra
telefon: 581 202 202, 774 001 403


PROGRAM PŘEHLÍDKY (ZMĚNY VYHRAZENY):


STŘEDA 14. BŘEZNA 2018


8.15 a 10.00 hodin

Divadlo Pohádka Praha
Tomáš Kraucher: TŘI POHÁDKY S PÍSNIČKOU

divadelní pohádka pro MŠ a 1. stupeň ZŠ (nesoutěžní představení)


20.00 hodin

SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ PŘEHLÍDKY

Divadelní soubor Hanácká scéna MěKS Kojetín
Pam Valentine: LÁSKA MEZI NEBEM A ZEMÍ

komedie (1. soutěžní představení)
22.00 hodin - Diskuse s lektorským sborem


ČTVRTEK 15. BŘEZNA 2018


10.00 hodin

Dramkrou Opava
Jakub Plaskura: DETEKTOR LŽI

drama (2. soutěžní představení) pro starší ročníky Gymnázia Kojetín
11.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


16.00 hodin

Divadelní soubor Osvětové besedy Velká Bystřice
Martin Kurek: KAPKY MEDU

hořká komedie (3. soutěžní představení)
18.00 hodin - Diskuse s lektorským sborem


20.00 hodin

Divadelní spolek D6K Holešov
Alois a Vilém Mrštíkové: MARYŠA

drama (4. soutěžní představení)
22.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


PÁTEK 16. BŘEZNA 2018


10.00 hodin

ArtWay Theatre Praha
M. Balážová, M. Magdová: ŽENSKÁ EPOPEJ

divadelní představení pro 2. stupeň ZŠ a GKJ (nesoutěžní představení)


16.00 hodin

Divadelní spolek Máňa při Střední vinařské škole Valtice (SViŠ)
POSLEDNÍ HODINA

hudební komedie (5. soutěžní představení)
18.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem

16.00 hodin (kukátko) - POZOR PRO NEMOC ZRUŠENO!!!

Studio Divadla Haná Vyškov
Anna Saavedra: KUŘAČKY A SPASITELKY

groteska (5. soutěžní představení)
18.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


20.00 hodin

Divadlo Václav Václavov
Jára Beneš, Špilar, Rohan, Tobis, Mírovský: NA TÝ LOUCE ZELENÝ

opereta (6. soutěžní představení)
23.00 hodin - Diskuse s lektorským sborem


SOBOTA 17. BŘEZNA 2018


11.00 hodin

Divadelní spolek Kroměříž
Lubomír Feldek: UTÍKEJ, NITUŠKO

hudební fraška (7. soutěžní představení)
13.00 hodin - Diskuse s lektorským sborem


14.00 hodin

Dobrovolné divadlo Tovačovské Tovačov
Tomáš Svoboda: SRNKY

komedie (8. soutěžní představení)
15.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


17.00 hodin

Divadlo Blic Ostrožská Nová Ves
Ivan Helmich: NAHÉ SLOVÁCKO

komedie (9. soutěžní představení)
18.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


20.00 hodin

DS ASpol SVČ Lužánky Brno
Marie Doležalová: KAFE A ČURPAUZA

komedie (10. soutěžní představení)
21.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


22.00 hodin

VEČÍREK DIVADELNÍHO KOJETÍNA

Večer s hudbou a...


NEDĚLE 18. BŘEZNA 2018


11.00 hodin (kukátko)

Divadlo Brod Uherský Brod
Isabelle Doré: CÉSAR A DRANA

monodrama (11. soutěžní představení)
12.30 hodin - Diskuse s lektorským sborem


15.00 hodin

Dětská divadelní skupina Mimoni MěKS Kojetín
na motivy Jana Wericha: LAKOMÁ BARKA

divadelní pohádka k obveselení


ihned poté

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
A UKONČENÍ 26. ROČNÍKU DIVADELNÍHO KOJETÍNA 2018



26. ročník Postupové přehlídky amatérských divadelních souborů Divadelní Kojetín 2018 se bude konat 14. - 18. března 2018.

Přiložené soubory
PDF Propozice - Divadelní Kojetín 2018 PDF dokument 168.97 kB
PDF 2018-brozura.pdf PDF dokument 1.13 MB