O metle rány morové

To, o čem si budeme vyprávět se přihodilo v měsíci srpnu roku 1713. Všude v okolním městech řádila morová nákaza - černá smrt. V Olomouci, Kroměříži, ba i v nedalekém Kojetíně lidé houfně umírali Tovačovští měli sice město obehnané palisádovými hradbami a vstup do města byl bedlivě střežen, ale čert nikdy nespí.

Nařídil tedy vrchnostenský úřad městské radě tovačovské, aby neprodleně zesílila stráže na obou hradbách. Jak jsme již uvedli, byly brány dvě: Olomoucká tam, kde se dnes říká „ Na bráně“ a Kroměřížská pod kostelem svatého Václava. Varty tam postavené měly v náplni práce přísně uloženo prohledávat cizí příchozí, kteří by snad mohli zavléci mor do města. Zámecký úředník jistě vydal svůj příkaz v dobré víře, ale to neznal Tovačováky. Vzepřeli se, ba málem vzbouřili. Proč mají hlídat jenom svobodní občané, když židé,žijící a obchodující klidně ve své uličce, hlídat nemusí. Moudrá a opatrná městská rada vysvětlila brblajícím občanům, že židům nepříslušno držeti stráž se zbraní, ale sluší se, aby dali křesťanským strážcům patřičnou úplatu za to, že je chrání před metlou rány morové. Tak se tedy dohodli a do bran byly postaveny křesťanské stráže.

Teď už jistě bylo všechno v pořádku. Ale kde - nebylo! Zachovala se totiž také - dnes bychom řekli revizní zpráva. Zámecký úřad vykonal kontrolu a co zjistil? Ó té neopatrnosti!

Na jedné bráně stál „ muskejt o zeď opřený“, tož puška bez člověka a na druhé bráně „pachole vartu drželo“. Patrně si tatínek, který měl mít vartu - odskočil na pivo. Měl na vybranou: „Paňák“ nebo „Lapač“. Spíš to byl Lapač. Panský dům sice stál už od roku 1678, ale byl zřízen, jak už název ukazuje, spíše pro panskou společnost, než pro měšťany. A na Lapači se pro měšťany i „ uličníky,“ to je obyvatele něsta a předměstí, šenkovalo od nepaměti a čepuje dodnes.

Místo sebe postavil tedy otec nezletilého chlapce. Bodejť by taky ne, když to bylo v srpnu a horko a dusno a metla rány morové v nedohlednu.

Jak byli neodpovědní strážci potrestáni - není známo. Nemáme zápis. Ale patrně všechno dobře dopadlo, protože tehdy - v roce 1713 - metla rány morové na Tovačov neudeřila. Aspoň o tom není zápisu.

Zato v roce 1790, když se začaly vypouštět rybníky a přeměňovat na pole, zemřelo v Tovačově 107 lidí na „hodonku“. (Hodonka, německy Faulfieber, byla zimnice, při které byly zničeny plíce nemocného). Tak zemřely stovky vojáků i civilistů a jsou pochováni na cholerovém hřbitově. Ale to už je zase jiná kapitola.