Rok 2018

Duben 2018


27. dubna 2018 - Královny Smotané hadice z Křenovic

V pátek 27. dubna 2018 zavítal do Kojetína soubor Smotaná hadice z nedalekých Křenovic. Diváci se nemohli dočkat, s čím přijdou tentokrát, protože jejich takřka kultovní hry jako Rozpalme to, má panenko, Křenovické mlýny a Nízkotučný život byly vždy zárukou kvalitní zábavy. Ani tentokrát herečky z tohoto souboru nezklamaly a pobavily nás tragikomedií Královny.
Co se může stát, když se potkají zdánlivě odlišné povahy žen v jednom lázeňském pokoji, se nejen kojetínští přesvědčili záhy. Johana Geršlová v podání výborné Martiny Večerkové se léčí s poraněnou nohou po autonehodě, kterou způsobil ne vlastní vinou její manžel. Její klid naruší paní Zita Hermanová, jenž ztvárnila bravurně Emilie Vránová. Ta se po sebevraždě manžela, který se nedovedl smířit s její spoluprací s STB, rozhodne prodat svůj domek a nastěhovat se k dětem, ale ty o ni jeví pramalý zájem. Trojici žen pak dotváří Eliška Svobodová v osobitém provedení Aleny Navrátilové. Ta po nezdařené operaci očí nadobro oslepla a propadla depresím.
Na pokoji se tak začaly rozkrývat jednotlivé příběhy žen, kterým zasadil osud do vínku nelehký životní úděl. I přes jejich zdánlivě tragické osudy byla celá inscenace prosycena výborným situačním humorem a nadějí, že všechno nakonec dopadne dobře. Výborné herecké výkony všech protagonistek byly podtrženy zajímavou scénou a vkusnou hudební složkou. Na inscenaci Královny bylo znát dobré režijní vedení herce Honzy Raclavského, jenž tímto kouskem režijně debutoval.
I přes ne ideální prostory sálu VIC opět „Křenovčačky“ diváky přesvědčily, že i na malé vesnici může vznikat velké divadlo.

Foto zde: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Smotana_hadice_Krenovice_Kralovny_VIC%2C_27.4.2018/


14. - 15. dubna 2018 - Mimoni na PODĚSu v Olomouci

Brzy ráno v sobotu 14. dubna 2018 se na Masarykově náměstí srotili členové souboru Mimoni. Důvodem byla účast na dvoudenní regionální přehlídce dětského divadla PODĚS v Olomouci.
Po příjezdu autobusu natěšené děti i rodiče pomohli nanosit do zavazadlového prostoru všechny potřebné rekvizity a kostýmy, za které by se nemuselo stydět ani Národní divadlo. Pak už se děti v krátkosti rozloučily s rodiči a vybaveny pečenými šneky, bábovkami a jinými pochutinami usedly v očekávání dobrodružství do autobusu, který se vydal ku Olomouci. Po cestě jsme se od dětí dozvěděli plno poučných informací, třebaže v Polkovicích bydlí Elinčin děda a v Dubu řádil kdysi svého času sekyrář. Také nám byly dětmi sděleny jejich představy o budoucích povoláních, mezi nimiž se objevily profese střihačů psů, módních stylistů a zpěvaček v Praze. Tímto jsme s kolegyněmi Hanou a Kateřinou zjistili, že éra popelářů, hasičů a sestřiček je už dávno z kurzu.
Po příjezdu do Olomouce nás čekalo nemilé překvapení. Jelikož auta blokovala křižovatku, kterou jsme se měli dostat do budovy, kde se měla celá přehlídka odehrávat, šofér autobusu nás vyložil i s kulisami na přilehlém parkovišti, odkud jsme všechny propriety museli odnosit asi ještě tři sta metrů do cíle určení. Tehdy jsme tiše záviděli ZŠ náměstí Míru, která se svezla s námi a jako rekvizity si do své hry zvolila pouze tašku s kostýmem žáby a pletený košík. Nakonec jsme vše zdárně zvládli a po přidělení šatny jsme odbarikádovali, na přání pořadatelů, vchod do budovy, kde byly naše rekvizity provizorně složeny. Pak už nebránilo nic tomu, abychom se vrhli do divadelního víru a navštívili první tři představení Matylda, Čuníkův super tajný deník a Zavřené dveře. Nejvíc naše Mimoně zaujal čuníkův deník, ve kterém se dozvěděli, jak prasata žijí v mylném přesvědčení, že je sedlák miluje a přitom je chová pouze na maso. Po zjištění tohoto faktu čuník ve spolupráci s kačerem odpálí kurník, který přebudoval na raketu i s celou rodinou sedláka a přestěhuje se na farmu k vegetariánům. Když jsme absolvovali toto představení a dílnu her, odebrali jsme se na oběd, kde se podával vepřový řízek s bramborem. Sladkou tečkou za odpolední siestou byla zastávka v cukrárně a příslib návštěvy Šantovky.
Z odpoledních představení se nám všem líbilo 14-14 Přátelství napříč staletími, jež pojednávalo o tom, že minulost může ovlivnit budoucnost a naopak. Samozřejmě nás také pobavily dvě pohádky dramaťáku ZŠ nám. Míru, v nichž zaskočili i členové našich Mimoňů Marťa Ligač a Kika Ligačová. Naše dobrá nálada byla završena nalezením Honzíčkova telefonu, po kterém bylo vyhlášeno celopřehlídkové pátrání, ten se objevil překvapivě u něj v batohu. Následně jsme si šli tedy odpočinout do avizované Šantovky. Při odchodu z tohoto nákupního centra nás čekalo sdělení, že Marťa nemá tašku s peněženkou a mobilem. Po pěti minutách, co kluci odešli hledat peněženku do KFC, jsem se rozhodl jít za nimi. Při mém příchodu namísto domnělé ztráty baťůžek visel na opěradle židle, ale chlapci tu zjevně ještě nebyli. Ti přiběhli vzápětí s tím, že se byli ještě podívat v obchodě na trička. Díky tomuto zdržení jsme dorazili pozdě na představení profesionálů Krvavé koleno. Na to se celý den těšila především Elinka, která ale po pěti minutách usoudila, že by se jí zdály ošklivé sny, a proto jsme s ní strávili zbytek představení venku. Ostatním Mimoňům se hororová komedie líbila. Největší hororový okamžik dne následoval po příchodu na ubytovnu. Pavouky v rozích stěn a jednu společnou sprchu na patře by ještě naši svěřenci přežili, horší než tyto úskalí byla však absence wifiny. Den byl u konce a Mimoni tvrdě usnuli, jelikož byl před nimi jejich velký den, kdy měli ze sebe vydat vše a ukázat PODĚSu, co v nich vězí.
Brzy ráno se vydala teta Haňa do nejbližšího obchodňáku všem pro snídani. Když se vrátila schvácená s bednou jogurtů, sýrů a rohlíků, tak jí Kika oznámila, že se všichni nasnídali z její bábovky a Májiny bezedné tašky. To už jsme se pomalu rozloučili s ubytovnou a spěchali jsme do ZUŠ, abychom se mohli převléct a připravit vše potřebné na naše vystoupení Lakomé Barky. Samotné vystoupení se i přes panující parno v sále vyvedlo na výbornou, i když si Pavča zapomněla v šatně koště, a tak musela místo zametání umývat okna. Že bylo představení úspěšné, jsme se dozvěděli posléze od vedoucích jiných souborů, a především podle zpěvu písně Zabili jsme čuníka…, kterou si pobrukovali návštěvníci opouštějící sál. Po zhlédnutí konkurenčních představení Gertruda a Divadelního Artomatu jsme se odebrali všichni na oběd, kde pro nás byla připravena osvědčená výborná čočková polévka z předchozího dne, obohacena o kousky zeleniny. Naplněna dojmy a obědem se ubírala naše skupina zpět do budovy ZUŠ, kde se měli vedoucí souboru i mladí herci dozvědět názory poroty a diváků na jejich inscenaci Lakomá Barka. Celkově se porotě líbilo zpracování, herecké nasazení a naše hanáčtina, kterou postavy mluvily. Už méně se jim líbilo nehumánní uspání pašíka hřebem a populární píseň Zabili jsme čuníka...
Při vyhodnocování jsme byli všichni napjatí. Na další přehlídky byly doporučeny tři soubory. My, jako jedni ze dvou souborů, jsme získali ocenění za energii vloženou do představení. Pak nezbývalo, než se rozloučit, sbalit rekvizity do autobusu, který tentokrát naštěstí dojel přímo před budovu a po cestě domů si sdělit své dojmy. Shodli jsme se svorně na tom, že byl tento víkend opravdu plnohodnotně prožitý, měli jsme možnost vidět jiné dětské soubory, navázat nové známosti, zjistili jsme, jak dělat některé věci jinak, i když víme, že je jinak dělat nebudeme. Každopádně to stálo určitě za to a mimo ocenění jsme si přivezli i skvělé zážitky.

A jak se přehlídka líbila samotným Mimoňům?!
Ela: Nejlepší pohádka byla ta naše a jako druhý Zavřené dveře.
Pája: Líbil se mi Divadelní artomat, 14-14 přátelství napříč staletími. Na jídlo u mě vyhrál řízek. Nejde říct, co se mi nelíbilo na divadlech – líbilo se mi všechno!
Marťa N.: Za prvé Šantovka :-) až teda na zapomenutou tašku. Za druhé setkání divadelních souborů :-D
Zuza: Mně se líbilo Krvavé koleno, Divadelní artomat a Zavřené dveře.
Kika: Ve dnech 14. – 15. dubna jsme se zúčastnili divadelní soutěže. Líbila se mi divadelní představení a jedna ze dvou dílniček. Cesta na oběd byla dlouhá, to se mi nelíbilo. Jinak KFC, zmrzlina atd. to bylo super! Myslím, že jsme si to všichni užili a nemuselo dojít ani k tomu, aby si Milan dával ibalgin:-)))
Marťa L.: Sice se to jmenuje PODĚS, ale poděs to nebyl! Bylo úžasný vidět, jak hrají divadlo jinde, prostě skvěle strávený víkend! Líbilo se mi vše, kromě Čuníkův supertajný deník. Úžasná zkušenost…
Leňa známá jako „Kus Kus nebo Háčková“: PODĚS to znamená největší zážitek s naším dramaťákem! Bylo to tam strašně fajn!!! Jen bychom mohli být víc venku… ta skákadla byla fakt boží. Jinak se mi líbilo, jak byla divadla originální. Každé bylo jiné. A taky loutkové divadlo od profesionálních herců, kteří nám taky napsali do zhodnocovacích deníčků:-D Taky jsme absolvovali dvě dílničky – jedna byla plná her a improvizací (ale hlavně her)
a druhá byla rozborová. Ta rozborová byla lepší. Z divadel se mi líbily asi Zavřené dveře, 14-14 přátelství napříč staletími a taky byla fajn pohádka O vznešené ježibabě. Ale stejně nejlepší byla Lakomá Barka:-)))
Mája: V Olomouci se mi líbilo. Ubytování bylo ale strašný – spaly jsme totiž čtyři na dvou sražených postelích (pozn. nemusely, samy si to zvolily). Záchody byly celkem fajn. Sprchy byly super. Divadla byla super, nejvíc se mi líbil Divadelní artomat a 14-14 přátelství napříč staletími. Ale nejlepší byla večerní procházka do Šantovky!
Majda: PODĚS to je synonymum ke slovům NEJLEPŠÍ FESTIVAL NA SVĚTĚ! Líbila se mi spousta vystoupení. Nejvíce se mi líbilo divadlo s názvem 14-14 přátelství napříč staletími a Divadelní Artomat. Na jídlo u mě vyhrává KFC neboli Kuře Fláknutý Cihlou. Na pití vyhrává bezinková limonáda. Nej písnička se jmenuje KUMBÁLEK! PODĚS je prostě top!!!
Janča: Na PODĚSu si mi líbila spousta divadel a jedno dokonce tak, že si budu kupovat knížku, podle které to divadlo bylo zpracováno. Také se mi líbil výlet do Šantovky, kde jsme byli na večeři v KFC. Na PODĚSu jsme si to určitě všichni užili!
Áňule: Mně se líbilo Krvavé koleno a nelíbil se mi Čuníkův supertajný deník.
Kuba: Nejlepší věci na PODĚSu – divadla kromě jednoho, hopsátko a chůdy. Nejhorší věci na PODĚSu – ubytování, Čuníkův supertajný deník, čas na procvičování.
Eliška: Turnaj v České Třebové se mi moc líbil, ale mrzí mě, že jsem nejela na PODĚS!!!

Foto zde: http://mimoni-kojetin.rajce.idnes.cz/Mimoni_na_PODESu_2018_14.-15.4.2018%2C_Olomouc/


Březen 2018


2. března 2018 - Premiéra Hanácké scény

V pátek 2. března 2018 prožili návštěvníci kojetínské sokolovny lásku mezi nebem a zemí. Nejednalo se o žádnou spiritistickou, či happeningovou akci, ale o premiéru nově nazkoušené konverzační komedie v podání domácí Hanácké scény. Tato hra Pam Valentine o lidském duchovnu naplnila divadelní sál naší instituce takřka k prasknutí. Diváci se seznámili s manželským párem Jackem a Susie Cameronovými (Radek Baštince a Marie Němečková), který musí po smrtelné nehodě na jachtě trávit drahnou dobu na svém sídle bez tělesných požitků. Svůj čas si krátí pronásledováním nájemníků. Ti se v domě střídají jako figurky na orloji, až do chvíle, kdy do sídla přijde spisovatel Simon Willis se svou ženou Flic (Jan Nedbal a Lucie Němečková). V tu chvíli se rozvíjí příběh plný nečekaných zvratů a situačního humoru. Vedle stálých členů Hanácké scény se v této komedii představil i hostující Bedřich Mokrý v roli Marka Webstera. Novými tvářemi, které překvapily svými hereckými výkony, byly Markéta Krchňáková v roli strážného anděla a Pavlína Lukášová, jež si zahrála matku Flic. S Láskou mezi nebem a zemí se naše Hanácká scéna zúčastnila i Divadelního Kojetína, na kterém sklidila náležitá ocenění.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/DS_Hanacka_scena_MeKS_Kojetin_Laska_mezi_nebem_a_zemi_-_premiera_2.3.2018/


3. března 2018 - Hanácké bál

V sobotu 3. března 2018 se sokolovna rozzářila hanáckými kroji. Vedle nich mohli účastníci Hanáckého bálu spatřit i kroje slovácké, jelikož k nám přijel folklórní soubor z Ořechova u Uherského Hradiště. Ti se připojili k úvodnímu defilé, které prošlo sálem za doprovodu dechové hudby Hanačka z Břestu. Byla to opravdu pestrá podívaná, tu na závěr umocnila neoficiální moravská hymna „Moravo, Moravo“, kterou si hrdě zazpívali nejen krojovaní, ale i návštěvníci této akce. V prvním vstupu se divákům předvedli naši nejmenší Hanáčci ze Sluníčka s pásmem tanců. Mezi tím už zvesela v pekle vyhrávala při dobrém vínečku cimbálová muzika Dubina a parket v sále sokolovny se začal plnit také. Není divu, muzikanti z Hanačky se umí totiž řádně odvázat. Pro ty, kteří jsou vyznavači modernější hudby hrála v několika vstupech pop-rocková pokroková kapela Hallo Band. Naši Hanáci z Kojetína také nelenili a v jednom ze vstupů vtáhli dokola všechny tancechtivé na známou „Dódlebskó“. Milým překvapením byl i výstup Chasy z Ořechova, kteří se účastní bálu už několik let, ale tentokrát poprvé vystoupili za doprovodu své cimbálové muziky. Nálada pozvolna stoupala a blížilo se tradiční vyvrcholení v podobě Moravské besedy. Tu si s chutí zatancovali Ořechováci, Hanáci z Hrušky, Kosíř z Kostelce a samozřejmě i domácí Hanácká beseda. Dobrá zábavy, kdy si každý přišel na své, trvala do časných ranních hodin. O tom, že tato akce byla vyvedená svědčí především rekordní účast návštěvníků všech generací a jejich ohlasy. Jsme rádi, že tento desítky let trvající zvyk se stále daří udržovat a je pro město Kojetín reprezentativní a neodmyslitelnou záležitostí.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Hanacke_bal_2018_3.3.2018/


6. března 2018 - Premiéra Mimoni

V úterý 6. března 2018 pobavil jak dětské, tak i dospělé diváky, mladý a talentovaný spolek Mimoni MěKS Kojetín. V režii Milana Zahradníka  a Hany Svačinové odehráli moudrou pohádku Jana Wericha Lakomá Barka. Hned na začátku představení se diváci mohli přesvědčit, že předností této skupiny není jen herecký talent, ale i pěvecký a taneční projev. Samotná hra je zasazena do prostředí naší Hané a seznamuje tak mladé herce i diváky s naším nářečím, zvyky i mentalitou. Do děje příběhu uvedla diváky rozená vypravěčka, coby krajánek, Máňa Medunová. V hlavní roli Barky excelovala Lenka Kusáková, která zcela vystihla charakteristiku dané postavy. Neméně zdařile vykreslili postavy pana učitele a paní učitelové sourozenci Martin a Kristýna Ligačovi. Jejich roztomilé děti (Elinka Nosková, Zuzka Medunová, Anička Hovorková, Honza Polách a Marťa Nosek) vždy vše uvedly na pravou míru. Samozřejmě nesmíme opomenout ani další postavy, jako byl starý Dřímal v podání Máji Šušlíkové, starosta s paní starostovou, které ztvárnili Kuba Ovísek s Eliškou Gambovou a pan farář v provedení Dana Šóše. Bouřlivé ovace sklízely také „sósedky“ zosobněné Pavlínou Košťálkovou a Janou Dostálíkovou, od nichž se obecenstvo dozvědělo aktuality z Kojetína i širokého okolí. Představení nebylo tak jen zábavné, nýbrž i poučné.
O stylové dobové kostýmy a výrobu masek se postarala tvořivá Jana Nováková z MěKS Kojetín. Jsme rádi, že i v dnešní době fejsbuků, instagramů, zkrátka virtuální reality, mají děti zájem o divadlo a dovedou nacvičit kvalitní představení, jenž pobaví diváky všech věkových kategorií. Samozřejmě velký dík patří i rodičům, kteří jsou tomuto nakloněni, své děti podporují a vedou k této bohulibé aktivitě. Mimoni jsou záblesk naděje pro město Kojetín. To se může pyšnit dloholetou tradicí amatérského divadla, a díky tomuto divadelnímu kroužku doufat, že tato tradice bude pokračovat i v budoucnu. A jestli jste si mysleli, že Barka přestala lakotit, učitele tlačilo ve svědomí ukradené prase, důstojný pán našel důstojnost, tak to jste si měli přečíst radši nějakou pohádku, a né sledovat  tento pravdivý příběh.

Foto: http://mimoni-kojetin.rajce.idnes.cz/Lakoma_Barka_-_premiera_6.3.2018/


14. - 18. března 2018 - Divadelní Kojetín 2018

http://mekskojetin.cz/26-rocnik-rok-2018


20. března - 13. dubna 2018 - Sokolovna před rekonstrukcí - stěhování

Vyhlášením Československé republiky 28. října 1918 byly vytvořeny předpoklady pro další a intenzivnější činnost Sokola v celé zemi. Jednota v Kojetíně zaznamenala v tomto roce příliv nových členů a zvýšenou aktivitu všech, jak nových, tak i stávajících členů.
V zimních měsících se cvičilo stále v tělocvičně chlapecké školy, v létě na letním cvičišti v „sokolské zahradě“ ve Ztracené ulici. I přesto, že bylo po celý rok kde cvičit, kapacita ani zázemí nepostačovaly rozsahu cvičení ani počtu cvičenců. Řešením situace mohla být jedině stavba vlastního objektu. V roce 1925 se přípravy na stavbu sokolovny zintenzivnily, neboť vlastní objekt, základna pro stávající činnost a rozvoj činností nových, jednotě citelně chyběl. Bylo ustanoveno družstvo pro stavbu sokolovny, které vyzvalo všechny členy a příznivce k pomoci při stavbě budovy. Starostou jednoty byl v roce 1925 Ferdinand Venclík. A i jeho zásluhou se v průběhu dalších tří let jednota kromě cvičitelské činnosti zaměřovala na organizační práce spojené s výstavbou sokolovny. Návrh budovy zpracoval architekt A. Pilc. Jednalo se o moderně pojatou stavbu, která dodnes neztratila svůj půvab a funkci.
Otevření sokolovny 5. srpna 1928 bylo zároveň součástí oslav 40. výročí založení Tělovýchovné jednoty Sokol
v Kojetíně. V nové tělocvičně se mohla plně rozvinout veškerá činnost jednoty v oblasti cvičitelské, divadelní
i vzdělávací. Prubířským kamenem nové sokolovny byla zdařilá slavnostní tělovýchovná akademie.
V letošním roce, devadesátého výročí od otevření této budovy, se vedení Města Kojetín rozhodlo, že si celá budova zaslouží generální rekonstrukci s moderními technologiemi a vybavením. Architektonický ráz budovy ze třicátých let minulého století bude zachován. Rekonstrukce by měla začít v dubnu 2018 a zhruba za rok by měla být dokončena.

Čerpáno z publikace Kojetín v proměnách času


Únor 2018


2. února - 18. března 2018 - Výstava Sto let vzniku Československa

Letošní „osmičkový“ rok je významný pro naši republiku a český národ, protože si připomínáme sté výročí od vzniku samostatného československého státu v roce 1918. Při této příležitosti připravili František Riegl a Milan Zaoral výstavu s názvem Sto let vzniku Československa. Tato expozice mapuje naší historii od konce Rakousko-Uherské monarchie až po současnost. V galerii VIC můžete vidět zajímavé dokumenty a předměty, které provázely náš národ po celé století s přihlédnutím historii Kojetína. Nedílnou součástí budou i komentované prohlídky, které si můžou vyjednat jak školská zařízení, tak i soukromí zájemci po domluvě s autorem výstavy Františkem Rieglem.

http://mekskojetin.cz/galerie-vic/353/vystavy-v-roce-2018


4. února 2018 - Dětský karneval

V neděli 4. února 2018 se radovaly především děti, které navštívily karneval v prostorách sokolovny. Mezi pohádkovými bytostmi se prezentovali princezny, Šmoulové, skřítci, víly i akční hrdinové. Pro zúčastněné byl připraven pestrý program v podání agentury Radima Korába, který v převleku tyranosaura rexe bouřlivě přivítal nejmenší účastníky a jejich doprovod. V průběhu celého odpoledne si mohly děti vyzkoušet různé tanečky, soutěže
a zábavné hry, které byly po zásluze odměněny bonbóny. Samozřejmě nesměla chybět ani bohatá tombola plná všemožných hraček a věcí. Kdo chtěl dopilovat svoji masku, mohl navíc navštívit paní, která v prostorách vestibulu malovala roztodivné obrázky na obličej. Nejen děti se vyřádily na výbornou, ale i na tvářích rodičů a prarodičů bylo znát, že se při nedělním odpoledni dobře bavili.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Detsky_karneval_Kojetin_2018_4.2.2018/


10. února 2018 - Vodění Medvěda

V sobotu 10. února 2018 se proháněl opět po roce v kojetínských ulicích medvěd. Sraz všech účastníků se letos pro změnu odehrával v prostorách VIC, které se pro tuto příležitost změnilo v provizorní kostymérnu, pro případ, že by někdo ze zájemců o medvěda neměl svoji masku. Většinou ale měli příchozí své originální převleky, kterými oslňovali okolí. Tak například kolegyně Háčková neváhala obětovat svoji pověst, a pro dokreslení postavy vodníka si půjčila od své známé těhotenský plovací kruh. Po úvodním tanečku před „Íčkem“ a odzkoušením děla, se masopustní průvod vydal před radnici, kde nás přivítali starosta a místostarosta douškem lahodného moku a jednohubkami. Když skončily slavnostní ceremonie, starosta předal rozvernému průvodu „ostatkovy právo“. Když vytočil medvěda, popřál všem pevné nervy a silná játra, vydali se medvědáři do náruče Kojetína, kde je čekalo lahodné pohoštění. U Pedyho si všichni pochutnali na specialitách božské Božky, Hruškovi nabídli tradiční koblížky s jemnou hruškovicí a u Řezáčů se podávala řezaná slivoce. Chuťovým buňkám maškar neunikly ani výborné oválné karbanátky Helči Kočičkové, po jejichž ochutnání někteří přítomní radili, ať si je nechá patentovat pod názvem Kočičkovy koule. Neplánovanou zastávkou byla návštěva v bývalém domě Jana Jakuba Vražiny, kde žíznivým otevřel nový pan domácí Jožka Plesník. Průvod nezapomněl navštívit ani „Pečovatelák“, před kterým tetina Vaculová nabídla výbornou buchtu se svařákem. Tam také přispěchala pohotová Jitka Juračková s plným košem pochutin a tekutin. Záhy se především děti těšily na koblížky s pěnou, které se podávaly u Vranů v Polní ulici, tam ovlažená hrdla zapěla nejstarší obyvatelce domu píseň Pod tou naší starou lípou, i když Vranovi mají na dvoře od pradávna ořech. Další štace, na kterou se všichni těšili, byla u Gardavských v Olomoucké ulici, kde se znavený medvěd odskočil vyvenčit na hnojiště. Tetina se strécem nabídli nejen chlazenou slivovici, ale i teplé kafe, které přišlo všem k duhu. Dechovka vesele hrála, masky se roztančily a vedle u Krčmařů už se také pomalu chystali domácí s pohoštěním. Posléze znavené kroky ostatkářů směřovaly do Restaurace Na Hrázi U Tondy, tam si slamáka, který rozverně ohlašoval masopust, spletl jeden host se skotem. Hned naproti restauračního zařízení nás přivítali jedni i druzí Drbalovi, od kterých jsme neodešli také s prázdnou. Závěrem celého průvodu byla zastávka u Gračků, to už ale medvěd pozvolna propadal zimnímu spánku a vodníkovi vysychal šos. Po celodenním maratonu se masky uchýlily zpět na „Íčko“, kde se znaveny občerstvily výbornou gulášovkou, jež vzpružila i piráty sužované mořskou nemocí. Ještě do pozdních večerních hodin se tančilo a zpívalo, není divu, vždyť konec masopustu se podle tradic musí náležitě oslavit. Což se nám letos opravdu povedlo.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Vodeni_medveda_2018_Kojetin%2C_10.2.2018/


17. února - Country bál

V sobotu 17. února 2018 se sokolovna proměnila v divoký západ. Parket zaplnili kovbojové a kovbojky v rázovitých oděvech. K tanci a poslechu hrála kapela Holokrci s členem kapely Divokej Bill Honzou "Jackem" Bártlem. Návštěvníci si mohli zatančit nejen na klasické country hity, ale i na tvrdší rockové pecky. Od bufetu se linula lahodná vůně mexického guláše a španělských tortill. K mání byly i různé ohnivé vody, které s ochotou nabízel hombré Laďa se signoritou Marčelou. Ke zpestření celého večera přispěla kojetínská skupina Lucky While, která vystoupila v několika tanečních pásmech. Další neméně zajímavou atrakcí bylo vystoupení bratrů Honzy a Libora Krčmařových. Ti ve dvou vstupech, spolu s Josefem Zahradníkem, předvedli práci s lasem a biči. Tuto dovednost si vyzkoušela záhy i ředitelka MěKS, Hana Svačinová, zřejmě jako průpravu pro práci se svými zaměstnanci. Ten, kdo chtěl podráždit vrtkavou štěstěnu, mohl navštívit naše sličné Mučačity u Tomboly. Celý večer, i přes menší počet návštěvníků, se nesl v přátelském duchu a rodinné atmosféře, o čemž svědčil i stále plný taneční parket.

Foto. http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Country_bal_Kojetin_2018_17.2.2018/


28. února 2018 - Miláčku už mě nes.r a napiš komedii

Ve středu 28. února 2018 mohli diváci zhlédnout komedii v podání Divadelního kroužku ve Hvozdné Miláčku už mě nes.r a napiš komedii. Divadelníky z Hvozdné měli možnost věrní diváci vidět již v minulosti s dramatem Kód nula. Tentokrát však vsadili ochotníci na jinou kartu a přijeli k nám s touto komedií Aleny Herman, která napsala scénář a chopila se také režie. Vtipná konverzační komedie o tom, co se může přihodit v obyčejný páteční večer, když vás navštíví soused, pobavila diváky na výbornou. Vtipné gagy, humorné situace a výborné herecké výkony svědčily o faktu, že herci z Hvozdné umí zahrát jak kvalitní drama, tak i dobrou autorskou komedii. Trio mužů Jaromír Javor, Bronislav Vykopal a David Langer dokázalo, že i v malém počtu herců se dá zahrát kvalitní komedie.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Divadlo_Hvozdna_Milacku%2C_uz_me_nes.r_a_napis_komedii_28.2.2018/


Leden 2018


17. ledna 2018 - Utíkej Nituško

Ve středu 17. ledna 2018 měli diváci možnost zhlédnout předposlední kus v rámci divadelního předplatného. Divadelní spolek Kroměříž nám představil hudební komedii s názvem Utíkej, Nituško. Jednalo se o parodii současného slovenského autora Ľubomíra Feldeka na klasickou operetu Mamzelle Nitouche, která měla premiéru již roku 1883 v Paříži. Tento vaudeville sehrála mimo jiné i domácí Hanácká scéna v roce 1956. Nové inovované zpracování kroměřížských herců pobavilo diváky situačním humorem a momenty nečekaných zvratů, přičemž ze začátku inscenace měli diváci problém s tím, kdo je kdo. Nutno ještě dodat, že v průběhu hry měli s touto skutečností problémy i někteří aktéři „Nitušky“. Byla představená kláštera s bujarým knírem svůj vlastní bratr, vnadná subreta mladý poručík a organista Celestén operní autor Floridor, nebo tomu bylo naopak? To se dozvěděli, či spíše nedozvěděli všichni, kteří navštívili středeční představení. Silnou stránkou všech protagonistů byl pěvecký projev, v němž excelovala především představitelka hlavní role Denisy, Michaela Vachová, která byla pro nábožný život přímo stvořená a Floridor alias Celestén v podání Miloslava Kuběny. Nadčasové melodie muzikálového ražení s umně přeloženými texty Oldřicha Nového, podařená choreografie i scénografické zpracování byly vyvážené a vkusné. Škoda jen, že úplně nevyzněla ona parodičnost, se kterou autor hry počítal, o čemž svědčil i rozpačitý závěr představení.

Foto: http://h-svaca.rajce.idnes.cz/Divadelni_spolek_Kromeriz_Utikej%2C_Nitusko_17.1.2018/